ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.2165.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 2165/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému N. S., s.r.o., o 11.628,- Kč a 1.410,- Sk s příslušenstvím a o vydání potvrzení o zaměstnání, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 16 C 84/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. února 2004 č.j. 16 Co 352/2003-66, takto:
I. Dovolání žalobce proti rozsudku krajského soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 13. března 2003 č.j. 16 C 84/2002-27 tak, že se nevydává rozsudek pro uznání o uložení povinnosti žalovanému, aby zaplatil žalobci 12.657,30 Kč s 8% úrokem od 16.12.2001 do zaplacení, se odmítá.
II. Rozsudek krajského soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 13. března 2003 č.j. 16 C 84/2002-27 tak, že se nevydává rozsudek pro uznání o uložení povinnosti žalovanému vydat žalobci potvrzení o zaměstnání (zápočtový list), se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 11.628,- Kč a 1.410,- Sk s 8% úrokem od 16.12.2001 do zaplacení a aby mu vydal potvrzení o zaměstnání (zápočtový list). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalovaného pracoval od 1.11. do 15.11.2001 jako \"řidič, skladník\" a že podle dohody účastníků měl pobírat mzdu ve výši 10.000,- Kč měsíčně \"+ prémie dle hospodářského výsledku společnosti\", přičemž mzda byla sjednána \"s přihlédnutím k práci přesčas do výše 150 hodin ročně\". Žalobce za trvání pracovního poměru účastníků odpracoval 122 hodin, z toho \"deset pracovních dnů, tj. 80 hodin a zbytek tj. 38 hodin - 6 hodin mělo být placeno jako přesčas s příplatkem 25% a 4 hodiny práce v sobotu s příplatkem 50%\". Při skončení pracovního poměru žalovaný ani přes výzvu nevydal žalobci tzv. zápočtový list, což žalobci \"způsobilo potíže a nemá doklad o délce svého zaměstnání u žalovaného\".
Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 7.6.2002 č.j. 16 C 84/2002-13 žalovanému ve smyslu ustanovení §114b o.s.ř. uložil, aby se do 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu; usnesení bylo podle obsahu spisu žalovanému doručeno dne 20.6.2002.
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí poté rozsudkem ze dne 13.3.2003 č.j. 16 C 84/2002-27 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci \"12.657,30 s 8% úrokem z prodlení od 16.12.2001 do zaplacení\" a aby mu vydal potvrzení o zaměstnání (zápočtový list), a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6.550,- Kč k rukám advokátky a že žalovaný je povinen zaplatit \"státu - České republice na účet Okresního soudu ve Vsetíně\" na soudním poplatku 1.600,- Kč. Dovodil, že žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil, ačkoliv usnesení ze dne 7.6.2002 č.j. 16 C 84/2002-13 mu bylo doručeno dne 20.6.2002, a že jsou splněny i ostatní předpoklady pro rozhodnutí o žalobě rozsudkem pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12.2.2004 č.j. 16 Co 352/2003-66 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že rozsudek pro uznání se nevydává. Odvolací soud v první řadě dovodil, že usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud provádí se záměrem, aby bylo možno věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání, a že k jeho vydání nelze přistoupit, jestliže pro nedostatek podmínky řízení musí být řízení zastaveno nebo jestliže žaloba trpí vadami, které brání pokračování v řízení. V projednávané věci se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částek 11.628,- Kč a 1.410,- Sk a vydání potvrzení o zaměstnání, avšak žaloba \"neobsahuje přesné údaje o tom, jakou konkrétní peněžitou částku a z jakého konkrétního důvodu žalobce po žalovaném požaduje\" (žalobce neuvádí, \"kolik z požadované částky představuje doplatek mzdy, kolik má být placeno jako příplatek za práci přesčas, kolik z žalované částky představuje příplatek za práci v sobotu\", v žalobě není obsaženo, \"v jakých dnech a hodinách žalobce odpracoval práci přesčas a práci v sobotu a v jakém rozsahu\", a ani to, \"z jakého titulu požaduje žalobce 1.410,- Sk\"). Protože žaloba je \"neurčitá a trpí vadami ve vymezení toho, čeho se žalobce domáhá\", měl soud prvního stupně postupovat způsobem uvedeným v ustanovení §43 odst.1 o.s.ř. a nikoliv rozhodovat rozsudkem pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že \"odvolacím soudem vytýkané\" vady žaloby nebránily dalšímu pokračování v řízení, že žalovaný zmeškal \"bez vážného důvodu vyjádření k žalobě\" a že soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání v souladu s ustanovením §153a odst.3 o.s.ř. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou, zda je v posuzovaném případě dovolání přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§237 odst.2 písm.b) o.s.ř.].
Soud prvního stupně rozhodl (rozsudkem ze dne 13.3.2003 č.j. 16 C 84/2002-27) o žalobě tak, že rozsudkem pro uznání vydaným podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř. žalovanému uložil, aby jednak zaplatil žalobci 12.657,30 Kč s 8% úrokem z prodlení od 16.12.2001 do zaplacení, jednak mu vydal potvrzení o zaměstnání (zápočtový list). Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že rozsudek pro uznání se nevydává. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení jsou práva se samostatným skutkovým základem, která mají za řízení samostatný osud, je třeba i přípustnost dovolání ve vztahu k jednotlivým právům žalobce posuzovat samostatně.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se nevydává rozsudek pro uznání o uložení povinnosti žalovanému, aby zaplatil žalobci 12.657,30 Kč s 8% úrokem od 16.12.2001 do zaplacení, není přípustné, neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč [§237 odst.2 písm. a) o.s.ř.]. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce proti tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. - aniž by se mohl věci dále zabývat - odmítl.
Dovolání žalobce proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se nevydává rozsudek pro uznání o uložení povinnosti žalovanému vydat žalobci potvrzení o zaměstnání (zápočtový list), je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) o.s.ř. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu v tomto výroku ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§99 odst.1 a 2 o.s.ř.), a věcí uvedených v §118b a §120 odst.2 o.s.ř., místo výzvy podle §114a odst.2 písm.a) o.s.ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; k podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení (srov. §114b odst.1 o.s.ř.).
Usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. nelze vydat nebo doručit po prvním jednání ve věci (srov. §114b odst.3 o.s.ř.).
Usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno; usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba (srov. §114b odst.4 o.s.ř.).
Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§153a odst.3 o.s.ř.) musí být poučen (srov. §114b odst.5 o.s.ř.).
Má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§114b odst.5 o.s.ř.), rozhodne soud rozsudkem pro uznání (srov. §153a odst.3 o.s.ř.).
Usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. je právním prostředkem přípravy jednání, kterou soud provádí se záměrem (srov. §114a odst.1 o.s.ř.), aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. K přípravě jednání - a v jejím rámci též k vydání usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. - soud přistoupí až tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení a byly-li odstraněny případné vady v žalobě. Soud - jak správně uvedl odvolací soud - může vydat v souladu se zákonem usnesení podle ustanovení §114b odst.1 o.s.ř. a rozhodnout rozsudkem pro uznání vydaným podle ustanovení §114b odst.5 a §153a odst.3 o.s.ř., jen jestliže nenastal takový nedostatek podmínky řízení, pro který by řízení muselo být zastaveno (§104 odst.1 o.s.ř.), a jestliže žaloba není postižena takovými vadami, které by bránily pokračování v řízení (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.8.2003 sp. zn. 21 Cdo 968/2003, který byl uveřejněn pod č. 153 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003).
Uplatnil-li žalobce v žalobě více práv (nároků) se samostatným skutkovým základem a soud je projednává (aniž by postupoval podle ustanovení §112 odst.2 o.s.ř.) ve společném řízení (jako tomu bylo v projednávané věci), nastává (může nastat) fikce uznání ve smyslu ustanovení §114b odst.5 o.s.ř. vůči každému z těchto práv (nároků) - jak vyplývá z jejich povahy a principu tzv. objektivní kumulace - samostatně a také samostatně vůči nim soud posuzuje i předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení §153a odst.3 o.s.ř.
V projednávané věci netrpěla žaloba v části, v níž se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat mu potvrzení o zaměstnání (zápočtový list), žádnou vadou, která by bránila tomu, aby o ní mohlo být pokračováno v řízení. V žalobě bylo totiž v tomto směru přesně a určitě uvedeno, čeho se žalobce domáhá, žaloba obsahovala v potřebném rozsahu vylíčení rozhodujících skutečností (zejména údaje o tom, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán a že zaměstnavatel nevydal zaměstnanci při skončení pracovního poměru potvrzení o zaměstnání) a z obsahu spisu nevyplývá, že by tu byl nedostatek podmínky řízení, pro který by muselo být řízení o žalobě v této části zastaveno. Odvolací soud ostatně ve vztahu k části žaloby týkající se vydání potvrzení o zaměstnání ani v odůvodnění napadeného rozsudku neuvedl žádné okolnosti, pro něž by považoval žalobu v tomto směru za \"neprojednatelnou\" nebo v čem by ohledně této části žaloby spatřoval nedostatek podmínek řízení. Měl-li odvolací soud za to, že vadami, které bránily dalšímu pokračování v řízení, byla postižena žaloba v části, v níž se žalobce domáhal peněžitého plnění, nemohlo mít zjištění v tomto směru (i kdyby bylo správné) žádný vliv na posouzení předpokladů pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání podle ustanovení §114b odst.5 a §153a odst.3 o.s.ř. u jiných, v žalobě uplatněných práv (nároků) se samostatným skutkovým základem, a tedy ani u práva (nároku) žalobce na vydání potvrzení o zaměstnání.
Z uvedeného je nepochybné, že odvolací soud dospěl k závěru, že o žalobě o vydání potvrzení o zaměstnání nemůže být rozhodnuto rozsudkem pro uznání podle ustanovení §114b odst.5 a §153a odst.3 o.s.ř., aniž by v dosavadním průběhu řízení byly zjištěny jakékoliv skutečnosti, jež by takovémuto postupu bránily.
Protože rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se nevydává rozsudek pro uznání o uložení povinnosti žalovanému vydat žalobci potvrzení o zaměstnání (zápočtový list), není správný, Nejvyšší soud České republiky jej v této části podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst.3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. května 2005
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu