ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2190.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 2190/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ľ. Š. , podnikajícím v Bánské Bystrici, Wolkerova č. 1, Slovenská republika, IČO 40372006, zastoupeného JUDr. Martinem Bjalončikem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 39, proti žalované TRAVELWORLD s.r.o. se sídlem v Praze 2, Legerova č. 60/758, IČO 63674351, zastoupené JUDr. Iljou Hrubým, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou č. 16, o 30.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. srpna 2006 č.j. 20 C 121/2006-11, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. ledna 2008 č.j. 20 C 121/2006-47 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. července 2008 č.j. 39 Co 163/2008-60, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 121/2006, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2010 č.j. 39 Co 108/2010-128, takto:
Dovolání žalované proti usnesení městského soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. listopadu 2009 č.j. 20 C 121/2009-95 o zamítnutí žaloby pro zmatečnost proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. srpna 2006 č.j. 20 C 121/2006-11 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47, se zamítá ; jinak se usnesení městského soudu zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na návrh žalobce, obsažený v žalobě podané u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 5.1.2006, vydal Obvodní soud pro Prahu 2 platební rozkaz ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11, jímž žalované uložil, aby zaplatila žalobci 30.000,- Kč s 8,75 % úrokem od 23.8.2005 do 31.12.2005 a dále od 1.1.2006 do zaplacení s tím, že "v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalované, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů", a na náhradě nákladů řízení 10.350,- Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Bjalončika nebo aby do 15 dnů od jeho doručení podala odpor; pro případ, že podá odpor, soud žalované ve smyslu ustanovení §114b občanského soudního řádu uložil, aby se do 30 dnů ode dne podání odporu vyjádřila ve věci samé.
Poté, co žalovaná, zastoupená JUDr. M. Z., kterému udělil plnou moc dne 21.8.2006 R. J. B. jako "majitel" žalované, podala proti tomuto platebnímu rozkazu odpor, Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 21.11.2006 č.j. 20 C 121/2006-17, vydaným "pro uznání žalované" ve smyslu ustanovení §114b odst. 5 a §153a odst. 3 občanského soudního řádu, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 10.350,- Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Bjalončika.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 26.11.2007 č.j. 39 Co 155/2007-44 rozhodl, že "rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje". Dovodil, že odpor proti platebnímu rozkazu byl za žalovanou podán osobou k tomu neoprávněnou, neboť jej podal zmocněnec, jemuž udělil plnou moc R. J. B., který "nebyl oprávněn jednat jménem společnosti, neboť nebyl v době udělení plné moci jejím statutárním orgánem", a že zrušený rozsudek představuje "rozhodnutí nadbytečné, vydané v řízení, v němž již byla věc pravomocně rozhodnuta".
Obvodní soud pro Prahu 2 poté usnesením ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47 rozhodl, že se "odpor žalované ze dne 21.8.2006 proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 odmítá" a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 9.300,- Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Bjalončika. Dovodil, že plnou moc zmocněnci JUDr. M. Z. udělil R. J. B., který byl v té době společníkem žalované (a nikoliv jejím statutárním orgánem), a že proto odpor proti platebnímu rozkazu podaný takovým zmocněncem musel být podle ustanovení §174 odst. 3 o.s.ř. odmítnut, neboť byl učiněn osobou k němu neoprávněnou.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60 potvrdil usnesení obvodního soudu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně s obvodním soudem dovodil, že odpor proti platebnímu rozkazu musel být odmítnut podle ustanovení §174 odst. 3 o.s.ř., neboť byl podán osobou neoprávněnou, a dodal, že ke dni podání odporu byla žalovaná společností s ručením omezeným zapsanou v obchodním rejstříku a měla tudíž způsobilost nabývat vlastním jednáním práva a povinnosti a též způsobilost být účastníkem řízení. Skutečnost, že v obchodním rejstříku nebyl "po určitou dobu evidován jako statutární orgán žádný jednatel", nemá na tuto způsobilost vliv; nemá-li právnická osoba "statutární orgán oprávněný jejím jménem jednat, může požádat soud o ustanovení opatrovníka pro řízení".
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47 a proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 podala žalovaná dne 2.2.2009 žalobu pro zmatečnost. Namítala, že řízení před soudy je postiženo zmatečností podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť žalovaná neměla ke dni podání žaloby jednatele a šlo tedy "o právnickou osobu, která jako účastník řízení nemohla před soudem vystupovat proto, že tu nebyla osoba oprávněná za ní jednat". Žalované měl být proto od počátku řízení ustanoven opatrovník podle ustanovení §29 odst.2 o.s.ř., popřípadě mělo být řízení podle ustanovení §109 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přerušeno a "příslušnému soudu měl být dán podnět k ustanovení opatrovníka".
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 5.11.2009 č.j. 20 C 121/2006-95 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 16.161,68 Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Bjalončika. Podle soudu prvního stupně nebyl žalovanou tvrzený důvod zmatečnosti naplněn, neboť žalovaná je v obchodním rejstříku evidována od 19.4.1995, z čehož "plyne její způsobilost nabývat vlastním jednáním práva a povinnosti a též způsobilost být účastníkem řízení, na které nic nemění okolnost, že žalovaná neměla po určitou dobu jednatele". Ve vztahu k napadenému platebnímu rozkazu ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 navíc nebyla dodržena zákonem stanovená tříměsíční lhůta pro podání žaloby pro zmatečnost (§234 odst. 2 o.s.ř.), neboť od 12.7.2007 žalovaná již jednatele měla, čímž odpadla překážka, pro kterou žalovaná nemohla před soudem samostatně jednat. Tvrzený důvod zmatečnosti není dán rovněž proto, že v době vydání napadených usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47 a Městského soudu v Praze ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60 žalovaná jednatele již měla.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 15.12.2010 č.j. 39 Co 108/2010-128 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.160,- Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Bjalončika. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žaloba pro zmatečnost proti platebnímu rozkazu ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 byla podána opožděně, neboť ustanovením jednatele žalované ke dni 12.7.2007 odpadla překážka, pro kterou žalovaná nemohla v řízení jednat; tříměsíční lhůta k podání žaloby pro zmatečnost skončila v pátek 12.10.2007, a proto je žaloba podaná dne 2.2.2009 opožděná. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně i v tom, že zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není vůči usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47 a Městského soudu v Praze ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60 dán, neboť žalovaná měla jednatelku již ode dne 12.7.2007, ode dne 23.11.2007 byla zastoupena advokátem, a nebyl tu důvod ustanovovat jí opatrovníka pro řízení, v nichž byla vydána tato usnesení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o tom, že by žaloba pro zmatečnost proti platebnímu rozkazu ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 byla podána opožděně a že by usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47 a Městského soudu v Praze ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60 nebyla postižena zmatečností podle ustanovení §229 odst.1 písm.c) o.s.ř. Platební rozkaz ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 je "první rozhodnutí ve věci" a "k jeho zrušení je třeba zrušit všechna pozdější rozhodnutí, která sice sama o sobě zmatečností netrpí, ale překrývají právě toto rozhodnutí, které je zmatečnostní vadou postiženo". Žaloba pro zmatečnost byla podána proti platebnímu rozkazu ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 včas, neboť ji žalovaná "podala v zákonné lhůtě proti pravomocnému rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno". Přípustnost dovolání žalovaná dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a v §237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci soudy řešily právní otázku, za jakých podmínek je naplněn důvod žaloby pro zmatečnost uvedený v ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o.s.ř. v případě, že právnická osoba nemá osobu, která by byla oprávněna za ni jednat, a že proto právnická osoba jako účastník občanského soudního řízení nemůže před soudem vystupovat. Protože tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), shledal Nejvyšší soud ČR opodstatněným pouze dovolání proti výrokům napadeného usnesení, jimiž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60.
Podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o.s.ř. žalobou pro zmatečnost účastník řízení může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost nebo nemohl před soudem vystupovat (§29 odst. 2 o.s.ř.) a nebyl řádně zastoupen.
Z citovaného usnesení v první řadě vyplývá, že žalobou pro zmatečnost může být napadeno jen takové rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno. V projednávané věci bylo původní řízení - jak je zřejmé z obsahu spisu - skončeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47 o odmítnutí odporu žalované podaného proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 a kterým bylo (ve svých důsledcích) stanoveno, že je pravomocný (a vytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté) platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11. Z uvedeného je zřejmé, že nemůže být důvodná žaloba pro zmatečnost podaná proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47, když těmito rozhodnutími nebylo původní řízení skončeno.
V projednávané věci vyšlo za řízení před soudy najevo, že žalovaná neměla v době od 1.2.2005 do 12.7.2007 ustanoveného jednatele (statutární orgán) a že tu nebyl ani nikdo jiný, kdo by za ni mohl jednat v řízení před soudem; řízení ve věci bylo zahájeno podáním žaloby u soudu prvního stupně dnem 5.1.2006.
Vyšlo-li za řízení najevo, že právnická osoba nemůže jako účastník řízení před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni (ve smyslu ustanovení §21 o.s.ř.) jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni (ve smyslu ustanovení §21 o.s.ř.) jednat, soud ustanoví takové právnické osobě opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení (§29 odst.2 o.s.ř.). Ustanovený opatrovník má stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci (§31 odst.1 o.s.ř.); byl-li opatrovníkem ustanoven advokát, má stejné právní postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc (§31 odst.2 o.s.ř.).
Jestliže právnická osoba nemůže před soudem vystupovat jako účastník řízení (proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za jednat), vyplývá z toho mimo jiné, že taková právnická osoba nemůže za řízení činit procesní úkony (podle §41 a násl. o.s.ř.) a že jí nemohou být (účinně) doručovány písemnosti, neboť tu není nikdo, kdo by mohl za právnickou osobu provádět procesní úkony nebo kdo by mohl za právnickou osobu přijímat doručované písemnosti. Jakmile to vyjde najevo, soud ustanoví této právnické osobě opatrovníka podle ustanovení §29 odst.2 o.s.ř. Nepřistoupí-li soud k ustanovení opatrovníka (což je možné pouze tehdy, není-li tu nebezpečí z prodlení), řízení přeruší až do té doby, dokud právnická osoba (opět) nebude schopna v řízení vystupovat před soudem jako účastník řízení.
Se soudy lze souhlasit v tom, že žalovaná právnická osoba (po celou dobu původního řízení) neztratila procesní způsobilost a že v době vydání usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60 mohla vystupovat před soudem jako účastník řízení. Nevzaly však náležitě v úvahu, že platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 byl žalované doručován (dne 17.8.2006), ačkoliv v té době nemohla jako účastník řízení před soudem vystupovat a ačkoliv jí proto nemohl být účinně doručen. JUDr. M. Z., který za žalovanou právnickou osobu podal dne 23.8.2006 odpor proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11, nebyl - jak správně dovodily soudy - zástupcem žalované, neboť mu plnou moc ze dne 21.8.2006 udělil R. J. B. jako "majitel" (správně společník) žalované, který k tomu nebyl oprávněn; tato skutečnost však nemohla být důvodem pro odmítnutí tohoto procesního úkonu.
I když JUDr. M. Z. nebyl zástupcem, který by mohl za žalovanou právnickou osobu provádět procesní úkony, měly soudy při svém rozhodování především přihlédnout k tomu, že u žalované právnické osoby nebyl v té době nikdo, kdo by byl oprávněn za ni jednat před soudem. Skutečnost, že za účastníka řízení učinil procesní úkon jako jeho zástupce ten, kdo k tomu nebyl řádně zmocněn, má totiž právní význam jen tehdy, má-li takový účastník, který je právnickou osobou, (jinou) osobu oprávněnou za ni jednat, a jestliže tedy (objektivně vzato) může řádně provádět všechny potřebné procesní úkony. V případě, že tu není osoba oprávněná jednat za účastníka řízení, který je právnickou osobou, je povinností soudu - bez ohledu na to, zda za právnickou osobu případně učinil někdo procesní úkon neoprávněně - ustanovit účastníku řízení opatrovníka podle ustanovení §29 odst.2 o.s.ř.; k ustanovení opatrovníka soud přistoupí, i když takové opatření nebylo navrhováno (ostatně, účastník, který je právnickou osobou, sám sobě ustanovení opatrovníka podle ustanovení §29 odst.2 o.s.ř. ani navrhnout nemůže, není-li tu nikdo, kdo by byl oprávněn za něho jednat).
Městský soud usnesením ze dne 9.7.2008 č.j. 39 Co 163/2008-60 rozhodl o odmítnutí odporu podaného žalovanou proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11, ačkoliv žalovaná v době podání odporu nemohla vystupovat v řízení před soudem, protože tu nebyla osoba oprávněná za ni jednat. Tímto postupem proto zatížila své rozhodnutí zmatečností podle ustanovení §229 odst.1 písm.c) o.s.ř. Navíc, městský soud při svém rozhodování nepostupoval podle ustálené judikatury soudů, podle níž je nedostatek průkazu plné moci při podání odporu proti platebnímu rozkazu odstranitelným nedostatkem podmínky řízení, podle níž odpor proti platebnímu rozkazu podaný osobou, která se označila jako zástupce účastníka (a pouze touto osobou podepsaný), aniž oprávnění zastupovat účastníka prokázala, nelze odmítnout podle ustanovení §174 odst. 3 o.s.ř. jako podaný osobou neoprávněnou, a podle níž soud řízení o podaném odporu zastaví podle ustanovení §104 odst.2 o.s.ř., jestliže se nedostatek průkazu zastoupení nepodaří odstranit přes učiněná vhodná opatření (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.10.1999 sp. zn. 20 Cdo 2324/98, které bylo uveřejněno pod č. 40 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).
Protože usnesení odvolacího soudu není správné v části, ve které bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9.7.2008, č.j. 39 Co 163/2008-60, Nejvyšší soud České republiky je v uvedeném rozsahu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o.s.ř.). Naproti tomu v části, ve které bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby pro zmatečnost proti platebnímu rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8.8.2006 č.j. 20 C 121/2006-11 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29.1.2008 č.j. 20 C 121/2006-47, nebyla správnost napadeného usnesení odvolacího soudu zpochybněna; vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalované v tomto směru zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. srpna 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu