ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2200.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 2200/2016-152
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka v exekuční věci oprávněných a) J. P. a b) P. P. , obou zastoupených Mgr. Ing. arch. Markem Dolejšem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí č. 828/23, proti povinné KOWITZ INVEST s. r. o. v likvidaci , se sídlem v Praze 3, U Rajské zahrady č. 639/16, IČO 24770230, zastoupené opatrovníkem L. K., právně zastoupené JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní č. 2569/108, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 13115/2013, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. prosince 2015, č. j. 16 Co 414/2015-77, takto:
Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněných Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 4. 3. 2013, č. j. 18 C 8/2012-35, nařídil na základě notářského zápisu NZ 546/2012, N 536/2012, sepsaného 19. 9. 2012 Mgr. Tomášem Ostrožlíkem, notářským kandidátem V. O., notářky ve D. K., k uspokojení pohledávky oprávněných ve výši 1.954.033,40 Kč s příslušenstvím „prodej zástavy nemovitostí“ ve vlastnictví povinné, a to „budovy (objekt bydlení), stojící na pozemku a dále pozemku (zastavěná plocha a nádvoří), k. ú. L., obec P., vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro město P., Katastrální pracoviště P.“.
Vedením exekuce byla podle ustanovení §43a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, pověřena Obvodním soudem pro Prahu 3 dne 8. 10. 2013 pod sp. zn. 36 EXE 13115/2013 Mgr. Martina Havlová, soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 10.
Podáním ze dne 3. 7. 2015, doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 3 [neboť soudnímu exekutorovi zaniklo pověření k provedení exekuce podle ustanovení §51 písm. c) exekučního řádu], se povinná domáhala, aby exekuce byla zastavena. Návrh zdůvodnila zejména tím, že „exekuční titul“ byl povinné doručen dne 23. 6. 2015, tedy dnem právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 18 C 8/2012, kterým bylo rozhodnuto, že doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 3. 2013, č. j. 18 C 8/2012-35, je neúčinné. Proti „exekučnímu titulu“ podala povinná dne 2. 7. 2015 odvolání, a tak nelze mít za to, že existuje pravomocný a vykonatelný „exekuční titul“.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 11. 8. 2015, č. j. 36 EXE 13115/2013-57, „exekuci evidovanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 36 EXE 13115/2013“ zastavil, rozhodl, že oprávnění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit Mgr. Martině Havlové, soudnímu exekutorovi, náhradu nákladů exekuce 4.235,- Kč, a dále rozhodl, že oprávnění jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit povinné náhradu nákladů řízení 20.642,60 Kč k rukám advokáta JUDr. Ing. Ondřeje Kubáta. Dospěl k závěru, že dle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 6. 2015, č. j. 18 C 8/2012-35, jímž bylo rozhodnuto, že doručení „rozsudku“, který vydal Obvodní soud pro Prahu 8 pod č. j. 18 C 8/2012-35 dne 4. 3. 2013, je neúčinné v důsledku vad doručování, je postaveno najisto, že k datu vydání citovaného usnesení 19. 6. 2015 nenabyl uplatněný „exekuční titul“ právní moci a tudíž ani vykonatelnosti, a proto podle ustanovení §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. za použití ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu exekuci zcela zastavil.
K odvolání oprávněných Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2015 č. j. 16 Co 414/2015-77, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh povinné na zastavení exekuce zamítl; zároveň rozhodl, že povinná je povinna nahradit oprávněným náklady řízení před soudy obou stupňů 1.815,- Kč k rukám „jejich právního zástupce“ a že soudní exekutorka Mgr. Martina Havlová nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o zastavení exekuce. Vyšel z toho, že „konstantní judikatura i odborná literatura dovodily, že provedením exekuce úspěšným vynucením povinnosti, pro kterou byla exekuce vedena, a nákladů exekuce tato končí. Skončí-li tedy exekuce, nelze ji již zastavit.“ Pro zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) je totiž typické, že ukončuje provedení výkonu rozhodnutí dříve, než byla vymáhaná povinnost stanoveným způsobem skutečně nuceně vymožena.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, ve kterém namítá, že odvolací soud rozhodl v rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu, který opakovaně dovodil, že provedení exekuce a zánik pověření k provedení exekuce ve smyslu §51 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb. nebrání rozhodování o návrhu na její zastavení podle §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a že „v dané věci dosud neexistuje pravomocný a vykonatelný exekuční titul“, jelikož povinné byl doručen až 23. 6. 2015, tj. dnem právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 18 C 8/2012, ze dne 19. 6. 2015, kterým bylo rozhodnuto o neúčinnosti doručení exekučního titulu.
Oprávnění navrhli, aby dovolání povinné bylo zamítnuto, jelikož ve věci bylo zjištěno, že insolvenční správkyně povinné se dne 27. 10. 2014 přihlásila do datové schránky povinné a přijala datovou zprávu obsahující usnesení o prodeji zástavy. Je tedy zřejmé, že nejpozději tímto dnem se seznámila s jeho obsahem, a proto je tvrzení povinné nepravdivé.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky, zda skutečnost, že exekuce byla již provedena, brání rozhodnutí o zastavení exekuce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §200y odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „O. S. Ř.“) řízení o soudním prodeji zástavy je zahájeno na základě žaloby, kterou se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy; to neplatí, neumožňují-li zvláštní právní předpisy soudní prodej zástavy.
Podle ustanovení §200za odst. 1 O. S. Ř. usnesení o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.
Podle ustanovení §200za odst. 3 O. S. Ř. podle vykonatelného usnesení o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.
Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle ustanovení §251 a násl. o. s. ř.; je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí se na výkon rozhodnutí prodejem této zástavy ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. §338a odst. 1 o. s. ř.).
V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení §200z odst. 1 O. S. Ř. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy - jak správně uvádí odvolací soud - prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že žalobu doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2003, sp. zn. 23 Co 672/2003, které bylo uveřejněno pod č. 89 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v ustanovení §200z odst. 1 O. S. Ř. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například §268 odst. 3 o. s. ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §267 o. s. ř. (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1467/2004, které bylo uveřejněno pod č. 37/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustanovení §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným.
V usnesení ze dne 22. 9. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, uveřejněném pod číslem 107/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že soud zastaví exekuci i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy, jestliže se podkladové rozhodnutí nestalo vykonatelným [§268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud též v usnesení ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4312/2007, ve věci, v níž bylo zjištěno, že exekuce byla nařízena podle titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen [§268 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. V těchto rozhodnutích dovolací soud dovodil, že na rozdíl od ustanovení §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., které dovoluje exekuci - na návrh nebo i bez návrhu - zastavit proto, že po vydání rozhodnutí (v případě rozsudku pro zmeškání i před vydáním) zaniklo přiznané právo, nebyla-li již provedena, uvedený předpoklad ze znění ustanovení §268 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. nevyplývá a nelze ho dovodit ani výkladem. Je tomu tak - obecně - proto, že provedení exekuce, tj. vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce, nařízené podle titulu, který zde nikdy nebyl, nebo titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt, ale dosud se tak nestalo, anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením exekuce pozbyl, a rovněž titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného. Je-li najisto postaveno, že exekuce byla provedena na základě takového titulu, „může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
V projednávané věci vydáním usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 18 C 8/2012 (o neúčinnosti doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 3. 2013, č. j. 18 C 8/2012-35) se stalo usnesení o nařízení soudního prodeje zástavy neúčinným (pozbylo vykonatelnosti), a to až po nařízení výkonu rozhodnutí. Protože – jak výše uvedeno – lze z tohoto důvodu výkon rozhodnutí (exekuci) zastavit podle ustanovení §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř., i když byl výkon rozhodnutí (exekuce) již proveden (provedena), není opačný názor odvolacího soudu správný.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1, §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. listopadu 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu