ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.2229.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 2229/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně M. Ch., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. Ch., o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. prosince 2004, č. j. 8 C 153/91-656, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. května 2005, č. j. 8 Co 132/2005-673, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 270/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2006, č.j. 11 Co 606/2006-84, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19. října 2005, č. j. 13 C 270/2005-48, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Novém Jičíně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 5. 2005, č. j. 8 Co 132/2005-673, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 12. 2004, č. j. 8 C 153/91-656, jímž bylo zrušeno a způsobem tam uvedeným vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, zapsaným u Katastrálního úřadu pro M. k., katastrální pracoviště N. J. na LV pro obec a katastrální území T., které jsou ve výroku blíže specifikovány, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že ČR se vůči oběma účastníkům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává; zároveň rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.770,- Kč k rukám advokátky JUDr. A. P. Od zahájení řízení u okresního soudu (dne 8. 7. 1991) věc projednávala soudkyně JUDr. N. Č., která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2004, č. j. 8 Nc 7/2004-559, vyloučena z projednávání a rozhodování této věci. Místopředsedkyně Okresního soudu v Novém Jičíně opatřením ze dne 7. 6. 2004 podle rozvrhu práce určila k projednání a rozhodnutí věci soudce Mgr. T. H., který ve věci jako samosoudce následně jednal a rozsudkem ze dne 21. 12. 2004, č. j. 8 C 153/91-656, rozhodl.
Proti uvedeným rozsudkům okresního a krajského soudu podala žalobkyně žalobu pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., jehož naplnění spatřovala v tom, že ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 8 C 153/91 (o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem) rozhodovala vyloučená soudkyně JUDr. N. Č.; odkázala na obsah námitky podjatosti ze dne 21. 9. 2002, kterou v uvedené věci podala ve vztahu k této soudkyni, a na obsah ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2002, č. j. 9 Nc 54/2002-516, jímž nebyla soudkyně JUDr. N. Č. vyloučena z projednávání a rozhodování věci. Navrhla, aby byla napadená rozhodnutí zrušena.
Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 19. 10. 2005, č. j. 13 C 270/2005-48, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že JUDr. N. Č. žádný z žalobou pro zmatečnost napadených rozsudků nevydala, dovodil, že zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst.1 písm. e) o. s. ř. není dán. Žalobu pro zmatečnost projednal a o ní rozhodl soudce Mgr. T. H.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 11. 2006, č. j. 11 Co 606/2006-84, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.800,- Kč k rukám advokátky JUDr. A. P. Při výkladu ustanovení §229 odst.1 písm. e) o. s. ř. dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že „rozhodujícím soudcem se má na mysli soudce, který ve věci vynesl rozsudek, jež je žalobou pro zmatečnost napaden“. Odvolací námitky žalobkyně v tomto směru odmítl s odůvodněním, že „JUDr. Č. v předmětné právní věci dříve jednala, nikdy však nevynesla meritorní rozhodnutí“. Zabývaje se také důvodem vyloučení soudce Mgr. T. H. podle ustanovení §14 odst. 3 o. s. ř., vyslovil názor, že „skutečnost, že žalobu pro zmatečnost projednal a rozhodl Mgr. H., který také v prvním stupni žalobou napadené rozhodnutí vydal, nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí, a to se zřetelem k důvodu, na němž byla žaloba pro zmatečnost založena“; „přezkum řízení, které žalobou napadenému rozhodnutí v prvním stupně předcházelo, se koncentrovalo pouze na skutečnost, zda žalobu napadená soudkyně JUDr. Č. v dotčené právní věci rozhodla“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V první řadě odvolacímu soudu vytýká, že se zabýval věcnou správností rozhodnutí soudu prvního stupně, ačkoliv správně měl přihlédnout k vadě řízení, spočívající v tom, že o žalobě pro zmatečnost rozhodoval ze zákona (§14 odst. 3 o. s. ř.) vyloučený soudce Mgr. T. H., a bez dalšího usnesení soudu prvního stupně pro tuto zásadní vadu zrušit. S odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 30/2000 Sb. a na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. ÚS 174/06, zdůrazňuje, že v případě uvedeném v ustanovení §14 odst. 3 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování žaloby pro zmatečnost ze zákona. Poukazuje na to, že soudce Mgr. T. H. vydal žalobou pro zmatečnost napadený rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 12. 2004, č. j. 8 C 153/91-656. Nesouhlasí ani s tím, jak odvolací soud vyložil termín „rozhodoval vyloučený soudce“ uvedený v ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (když uvedl, že jde o „soudce, který ve věci vynesl rozsudek, jež je žalobou pro zmatečnost napadán“), neboť takto provedený výklad je podle ní „v rozporu jak se zněním samotného ustanovení, tak jeho smyslem a účelem a tento výklad nebyl proveden ústavně konformním způsobem“. Žalobkyně zároveň vytýká soudům další procesní pochybení a žádá, aby dovolací soud zejména zkoumal, zda „v daném případě byly zachovány základní principy soudnictví, zda bylo dodrženo právo žalobkyně na právní pomoc v řízení před soudy a stejné možnosti k uplatnění jejich práv, a to od počátku řízení, zda byly u ní dodrženy lhůty např. na přípravu k jednání“. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst.1 písm. b) o. s. ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení §238a odst. l písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. l písm. b) o. s. ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst. l písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. l písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst. l písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. l písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§238a odst. l písm.b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. l písm. c) o .s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §238a odst. l písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 3 o. s. ř. dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil otázku, kdy (za jakých podmínek) je naplněn důvod žaloby pro zmatečnost uvedený v ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Protože uvedenou právní otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s judikaturou a protože posouzení této otázky bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné a že navíc usnesení odvolacího soudu je postiženo zmatečností podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Podle ustanovení §229 odst.1 písm. e) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící.
Naplnění vady uvedené v ustanovení §229 odst.1 písm. e) o. s. ř. spočívá - jak vyplývá z jeho znění - ve zjištění (prokázání) toho, že ve věci rozhodoval soudce, který byl vyloučen, neboť pro jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. §14 odst. 1 o. s. ř.), nebo proto, že ve stejné věci rozhodoval u soudu nižšího (vyššího) stupně, popřípadě u dovolacího soudu (srov. §14 odst. 2 o. s. ř.).
Žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek, který v občanském soudním řízení slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Důvodem žaloby pro zmatečnost je podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. vada spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce (přísedící). Soud, který rozhoduje o žalobě pro zmatečnost z důvodu zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. , zkoumá tento důvod, aniž by přitom byl vázán případným rozhodnutím vydaným nadřízeným soudem podle ustanovení §16 odst. 1 nebo 2 o. s. ř. nebo názorem na podjatost soudce (přísedícího) soudu prvního stupně vyjádřenou v rozhodnutí odvolacího soudu (srov. též obdobně rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 1995, sp. zn. 7 Cdo 69/92, uveřejněný pod č. 7 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1997).
Pravomocné rozhodnutí soudu je postiženo zmatečností podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. tehdy, jestliže soudce (přísedící), který byl vyloučen z projednávání a rozhodování věci, přesto věc dále projednával a v ní rozhodl.
Pojem rozhodování ve smyslu ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nelze ztotožňovat jen s rozhodováním ve věci. Již gramatický výklad citovaného ustanovení, odvozující se od užitého nedokonavého vidu slovesa „rozhodovat“ (věc), nasvědčuje tomu, že nejde jen či výlučně o procesní krok jednorázový (např. vydání rozhodnutí ve věci samé), ale o procesní působení kontinuální a v čase trvající. Rozhodování věci, popřípadě vedení procesu, se neidentifikuje s pouhým rozhodnutím ve věci samé, které jeho součástí být může, ale nemusí. Soudce podle tohoto ustanovení vyloučený je ten, který procesně působil v řízení v takovém kvalitativním a kvantitativním rozsahu, že to mělo (nebo mohlo) mít vliv na rozhodnutí ve věci samé [obdobně srov. již zmiňovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 1995, sp. zn. 7 Cdo 69/92, uveřejněný pod číslem 7 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1997, ve vztahu k ustanovení §14 odst. 2 o. s. ř. (ve znění do 31. 12. 2000), jež rovněž obsahovalo pouze pojem „rozhodovali“].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 8 C 153/91, bylo zjištěno, že JUDr. N. Č. jako samosoudkyně věc zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem projednávala (v řízení činila procesní úkony a provedla podstatnou část dokazování), a to od 21. 5. 1999 do 20. 2. 2004, kdy Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 2. 2004, č. j. 8 Nc 7/2004-559, rozhodl o jejím vyloučení z projednávání a rozhodování této věci. Poté místopředsedkyně okresního soudu opatřením ze dne 7. 6. 2004 podle rozvrhu práce určila k projednání a rozhodnutí věci soudce Mgr. T. H., který následně ve věci jednal (doplnil dokazování znaleckým posudkem o stanovení tržní ceny nemovitostí a listinnými důkazy) a rozsudkem ze dne 21. 12. 2004, č. j. 8 C 153/91-656, ve věci rozhodl.
V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že žalobou napadená rozhodnutí nejsou postižena zmatečností podle ustanovení §229 odst.1 písm. e) o. s. ř., neboť „rozhodujícím soudcem se má na mysli soudce, který ve věci vynesl rozsudek, jež je žalobou pro zmatečnost napaden“, a „JUDr. Č. v předmětné právní věci dříve jednala, nikdy však nevynesla meritorní rozhodnutí“. Protože se odvolací soud - veden nesprávným právním názorem - nezabýval tím, zda (a do jaké míry) soudkyně JUDr. N. Č., která vedla řízení u okresního soudu v prvním stupni od jeho počátku (8. 7. 1991) do přidělení věci soudci Mgr. T. H. (7. 6. 2004), ve věci „rozhodovala“, nemůže jeho závěr zatím obstát.
Při přezkoumávání dovoláním napadeného usnesení ve smyslu ustanovení §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud zjistil, že usnesení soudu prvního stupně a odvolacího soudu jsou postižena zmatečnostní vadou podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o.s.ř.; k vadám řízení uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (srov. §14 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §14 odst. 3 o. s. ř. z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali.
Úprava obsažená v ustanovení §14 odst. 3 o. s. ř., která z rozhodování věci vylučuje soudce, který vydal rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost nebo věc, jež vyústila v rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost, projednával, je odůvodněna poměrem soudce k věci. Důvod vyloučení soudce uvedený v ustanovení §14 odst. 3 o. s. ř. je založen na úvaze, podle které posouzení přípustnosti a důvodnosti žaloby pro zmatečnost vyžaduje přezkoumání řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí napadeného žalobou pro zmatečnost (a tudíž samotného rozhodnutí) se zřetelem k tomu, zda trpí hrubými vadami (zmatečnostmi). Zákon vychází z toho, že takové posouzení by měl učinit soudce jiný, a proto vylučuje toho soudce, který žalobou pro zmatečnost napadené rozhodnutí vydal nebo tuto věc projednával; soudce však není vyloučen z projednávání a rozhodování věci po kasačním výsledku řízení o této žalobě (srov. též dovolatelkou zmiňované usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 174/06, které bylo uveřejněno pod č. 73 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007).
Z obsahu spisu v posuzované věci je zřejmé, že žalobu pro zmatečnost v řízení před soudem prvního stupně projednal a o ní rozhodl soudce Mgr. T. H., který - jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Novém Jičíně vedeného pod sp. zn. 8 C 153/91 - v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem jako samosoudce - poté, co soudkyně JUDr. N. Č. byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2004, č. j. 8 Nc 7/2004-559, vyloučena z projednávání a rozhodování věci – dále jednal (provedl důkaz znaleckým posudkem ohledně hodnoty nemovitostí, zopakoval některé listinné důkazy) a rozhodl rozsudkem ze dne 21. 12. 2004, č. j. 8 C 153/91-656, proti němuž (jakož i proti potvrzujícímu rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2005, č. j. 8 Co 132/2005-673) byla podána žaloba pro zmatečnost.
Z uvedeného je nepochybné, že soudce Mgr. T. H., který žalobou pro zmatečnost napadený rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 12. 2004, č. j. 8 C 153/91-656, vydal (a tuto věc u Okresního soudu v Novém Jičíně - poté, co byla vyloučena soudkyně JUDr. N. Č. a co mu byla věc postupem podle ustanovení §16a odst. 1 o. s. ř. přidělena - také projednával), byl bez dalšího z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost vyloučen. Není přitom významné, jak nesprávně dovozuje odvolací soud, že „přezkum řízení, které žalobou napadenému rozhodnutí v prvním stupni předcházelo, se koncentrovalo pouze na skutečnost, zda žalobu napadená soudkyně JUDr. Č. v dotčené právní věci rozhodla“. Nesprávný je rovněž názor odvolacího soudu, že „skutečnost, že žalobu pro zmatečnost projednal a rozhodl soudce Mgr. H., který také v prvním stupni žalobou napadené rozhodnutí vydal, nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí“, a to „se zřetelem k důvodu, na němž byla žaloba pro zmatečnost založena“.
S dovolatelkou lze souhlasit v tom, že soudce Mgr. T. H., ačkoliv byl podle ustanovení §14 odst. 3 o. s. ř. vyloučen z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost, tuto žalobu v řízení před soudem prvního stupně projednal a rozhodl a že odvolací soud způsobem vyplývajícím z ustanovení §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. nezjednal nápravu. Dovolací soud proto k uvedené zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédl.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1, §243d odst. 1 část věty první za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. října 2009
¨ JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu