ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2253.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2253/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Ing. N. P. , zastoupeného JUDr. Jindřichem Vítkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Nad Petruskou č. 1, proti žalovanému M. Ž. , o vydání osobního automobilu, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2006, č. j. 64 Co 180/2006-99, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 65 C 10/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. dubna 2008, č. j. 11 Cmo 9/2008 25, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (v původním řízení o vydání osobního automobilu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn.10 C 76/2002) usnesením ze dne 21. 9. 2006, č. j. 64 Co 180/2006-99, rozhodl, že „žalobci se odnímá přiznané osvobození od soudních poplatků se zpětnou účinností“ a že „Mgr. Ondřej Lněnička, advokát se sídlem Praha 2, Fügnerovo nám. 1808/3, se zprošťuje funkce zástupce žalobce v tomto řízení“.
Podáním ze dne 16. 3. 2007 označeným jako „žaloba pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze čj.: 64 Co 180/2006-99 ze dne 21. 09. 2006“, žalobce soudu sdělil, že žalobu pro zmatečnost „blíže podrobně odůvodní po konsultaci s advokátem, o kteréhož ustanovení soud zároveň žádá“, že „žaloba je podána v 3 měsíční zákonné lhůtě dle ust. §234 o. s. ř., neboť napadené usnesení bylo doručeno dne 19. 12. 2006“, že „věcně a místně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost je Městský soud v Praze“ a že napadá usnesení Městského soudu v Praze „v plném rozsahu“. Dalším podáním z téhož dne žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 3. 2007, č. j. 65 C 10/2007-4, žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh, aby mu byl pro řízení (o zmatečnostní žalobě) ustanoven zástupce z řad advokátů; současně žalobci uložil, aby do 7 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil svou žalobu tak, aby uvedl, „v jakém rozsahu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2006, č. j. 64 Co 180/2006-99, napadá a rovněž aby uvedl důvod žaloby a označil důkazy, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána“. Vycházeje z toho, že žalobou pro zmatečnost je napadeno rozhodnutí, proti kterému není takový mimořádný opravný prostředek přípustný (§229 odst. 1 až 4 o. s. ř.), dovodil, že podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 o. s. ř. a tedy ani podmínky pro ustanovení advokáta žalobci podle ustanovení §30 o. s. ř. nejsou splněny, neboť žaloba je „zřejmě bezúspěšná“. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 9. 2007, č. j. 11 Cmo 162/2007-17, usnesení městského soudu „ve výrocích I. a II.“ (tj. ve výroku o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a o zamítnutí návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů) potvrdil.
Městský soud v Praze v dalším řízení - vzhledem k tomu, že žalobce své podání ze dne 16. 3. 2007 ve stanovené lhůtě nedoplnil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván v usnesení ze dne 28. 3. 2007, č. j. 65 C 10/2007-4, a opakovaně přípisem ze dne 12. 11. 2007 (doručeným mu 20. 11. 2007), vždy s poučením o následcích nesplnění výzvy (§43 odst. 2 o. s. ř.) - usnesením ze dne 10. 12. 2007, č. j. 65 C 10/2007-21, žalobu pro zmatečnost odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost má zásadní nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat, „zejména z ní není patrný důvod žaloby ani skutečnosti, ze kterých má být důvodnost žaloby prokázána“, a že nebyla doplněna ani podáním žalobce ze dne 26. 11. 2007.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 4. 2008, č. j. 11 Cmo 9/2008-25, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žaloba pro zmatečnost neobsahuje náležitosti požadované ustanovením §232 odst. 1 o. s. ř. a že žalobce vady žaloby neodstranil v soudem stanovené lhůtě, ačkoliv byl poučen o následcích jejich neodstranění; za této situace soud prvního stupně postupoval správně, když žalobu odmítl, neboť v řízení nelze pokračovat.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že „předchozí řízení“ je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení ve věci, neboť „soud prvního stupně ani soud odvolací nevzaly v úvahu fakt, že žalobce uplatňoval důvody žaloby pro zmatečnost už v předchozím řízení a tyto byly tedy součástí spisu“; v tomto směru připomíná, že již v odvolání (ze dne 25. 4. 2007) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2007, č. j. 65 C 10/2007-4, „uvedl i důvody podané žaloby pro zmatečnost“ a že soud „měl toto odvolání zároveň považovat za uvedení důvodů žaloby pro zmatečnost“. Tvrdí, že žalobu pro zmatečnost podal podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. Odnětí možnosti jednat před soudem spatřuje v tom, že po vydání žalobou pro zmatečnost napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2006, č. j. 64 Co 180/2006-99, jímž mu bylo odňato přiznané osvobození od soudních poplatků, by musel zpětně uhradit již vyměřený soudní poplatek, a dovozuje, že „rozhodnutí soudu vytvořilo pro žalobce překážku v přístupu k soudní ochraně jeho práv a domáhání se spravedlnosti“; za další překážku v přístupu k českým soudům považuje žalobce zproštění advokáta Mgr. Ondřeje Lněničky funkce ustanoveného zástupce, neboť je občanem chorvatské národnosti a není zcela obeznámen s českým právním řádem. Pochybení soudů spatřuje i v tom, že „soud prvního stupně při posuzování náležitostí podané žaloby pro zmatečnost nesprávně právně posoudil podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro její odůvodnění, tím odňal žalobci možnost řádně jednat před soudem, přičemž soud odvolací toto rozhodnutí potvrdil“; má zato, že byly splněny podmínky ustanovení §30 odst. 2 o. s. ř., a poukazuje na to, že „ten samý soud pro účely dovolacího řízení již správně žalobci osvobození od soudních poplatků přiznal a ustanovil mu zástupce z řad advokátů“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2008, č. j. 11 Cmo 9/2008-25, zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241b odst. 3 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.). Proto napadené usnesení odvolacího soudu přezkoumal jen z důvodů, které dovolatel v dovolání označil.
Žaloba pro zmatečnost musí vedle obecných náležitostí uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (důvod zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. §232 odst. 1 o. s. ř.).
Žalobu pro zmatečnost lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §229 odst. 1 až 4 o. s. ř. Důvod žaloby (důvod zmatečnosti) může být měněn jen po dobu trvání lhůt k žalobě (srov. §232 odst. 2 o. s. ř.). Uplatněným důvodem žaloby (důvodem zmatečnosti) je soud vázán a nemůže napadené rozhodnutí posuzovat z jiného důvodu, než který byl označen v žalobě nebo který byl uplatněn dodatečně v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě.
Neuvede-li ten, kdo podává žalobu pro zmatečnost, v žalobě důvod zmatečnosti nebo označí-li v žalobě za důvod zmatečnosti něco jiného, než co je uvedeno v ustanovení §229 odst. 1 až 4 o. s. ř., jde o takovou vadu žaloby, která brání pokračování v řízení. Na základě takto vadné (nesprávné nebo neúplné) žaloby soud nemůže - vzhledem k tomu, že věc posuzuje jen z hlediska uplatněného důvodu - v řízení pokračovat a o žalobě pro zmatečnost meritorně rozhodnout. Soud proto vyzve toho, kdo podal žalobu pro zmatečnost, aby žalobu doplnil o vylíčení (z hlediska ustanovení §229 odst. 1 až 4 o. s. ř.) přípustného důvodu žaloby (důvodu zmatečnosti), určí mu k tomu lhůtu a poučí ho o tom, jak je třeba v tomto směru opravu nebo doplnění žaloby pro zmatečnost provést; nebude-li žaloba opravena nebo doplněna, soud usnesením žalobu odmítne, byl-li ten, kdo podal žalobu pro zmatečnost, o tomto následku poučen, neboť v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat (srov. §235a odst. 2 a §43 o. s. ř.)
Zákon nevyžaduje, aby žaloba pro zmatečnost byla sepsána advokátem nebo notářem, nemá-li ten, kdo žalobu podává, popřípadě osoba, která za něj jedná (srov. §21 až 21b, §26a odst. 3 o. s. ř.), právnické vzdělání, jak je tomu u dovolání (srov. §241 o. s. ř.).
S tvrzením žalobce v dovolání, že již v odvolání (ze dne 25. 4. 2007) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2007, č. j. 65 C 10/2007-4, „uvedl i důvody podané žaloby pro zmatečnost“, že „soud měl toto odvolání zároveň považovat za uvedení důvodů žaloby pro zmatečnost“ a že žalobu pro zmatečnost podal podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., dovolací soud nesouhlasí.
V posuzovaném případě - jak vyplývá z obsahu spisu - žalobce v podání ze dne 16. 3. 2007 soudu sdělil pouze to, že žalobu pro zmatečnost „blíže podrobně odůvodní po konsultaci s advokátem, o kteréhož ustanovení soud zároveň žádá“, že „žaloba je podána v 3 měsíční zákonné lhůtě dle ust. §234 o. s. ř., neboť napadené usnesení bylo doručeno dne 19. 12. 2006“, že „věcně a místně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost je Městský soud v Praze“ a že napadá usnesení Městského soudu v Praze „v plném rozsahu“. V žalobě neuvedl zejména žádný důvod žaloby (zmatečnosti) z hlediska ustanovení §229 odst. 1 až 4 o. s. ř. a nápravu nezjednal ani na výzvu soudu prvního stupně, ani za řízení před odvolacím soudem; neučinil tak – jak mylně uvádí v dovolání - ani v odvolání (ze dne 25. 4. 2007) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2007, č. j. 65 C 10/2007-4, neboť tam pouze polemizuje s názorem soudu prvního stupně o tom, že jeho žaloba pro zmatečnost je „zřejmě bezúspěšná“, a vytýká městskému soudu, že blíže nezkoumal jeho majetkové poměry. Protože žalobce byl o následcích své nečinnosti poučen, soudy v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou dovodily, že v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat a že proto žaloba pro zmatečnost musí být odmítnuta (srov. - obdobně ve vztahu k důvodu žaloby na obnovu řízení - usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1268/2009).
Namítá-li žalobce v dovolání, že „soud prvního stupně při posuzování náležitostí podané žaloby pro zmatečnost nesprávně právně posoudil podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro její odůvodnění“ a že „tím odňal žalobci možnost řádně jednat před soudem, přičemž soud odvolací toto rozhodnutí potvrdil“, a dovozuje-li, že byly splněny podmínky ustanovení §30 odst. 2 o. s. ř. pro to, aby mu byl takový zástupce ustanoven, neboť „ten samý soud pro účely dovolacího řízení již správně žalobci osvobození od soudních poplatků přiznal a ustanovil mu zástupce z řad advokátů“, nezpochybňuje tím závěr odvolacího soudu o tom, že podání ze dne 16. 3. 2007 (označené jako „žaloba pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze čj.: 64 Co 180/2006-99 ze dne 21. 09. 2006“) nebylo přes výzvu soudu řádně opraveno a doplněno a že proto nebylo možné v řízení pokračovat. Těmito námitkami žalobce vyjadřuje nesouhlas s výroky I. a II. pravomocného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2007, č. j. 65 C 10/2007-4, jímž bylo rozhodnuto, že žalobci se nepřiznává osvobození od soudních poplatků a že návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá, které bylo v těchto výrocích potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2007, č. j. 11 Cmo 162/2007-17; vzhledem k uvedenému pravomocnému rozhodnutí soudu se však dovolací soud již nemůže zabývat posouzením otázky, zda u žalobce byly dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. a pro ustanovení zástupce podle ustanovení §30 o. s. ř., a to ani formou předběžné otázky.
Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. března 2011
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu