ECLI:CZ:NS:2005:21.CDO.2294.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 2294/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. U., zastoupené advokátem, proti žalované A. Š., zastoupené advokátkou, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 193/2002, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 2004 č.j. 24 Co 130/2004-123, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 23.7.2002 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní podle ustanovení §46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce rozvazuje pracovní poměr výpovědí z důvodu závažného porušení pracovní kázně. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že \"zboží dodané do prodejny dne 9.7.2002 nebylo uloženo do skladu, ale zůstalo v průjezdu, kam má přístup i třetí osoba\", že \"při namátkové kontrole přeceňování zboží bylo zjištěno, že žalobkyně nedodržela závazné pokyny zaměstnavatele a přecenila pouze část zboží, u části zboží ponechala původní akční cenu\", že \"zboží dodané firmou T. do prodejny dne 12.7.2002 zůstalo v průjezdu až do 15.7.2002\" a že \"žalobkyně měla dne 15.7. a 23.7.2002 v šatní skřínce uložené zboží, ale doklad o zaplacení kupní ceny tohoto zboží nepředložila\".
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že \"rozvázání pracovního poměru mezi účastníky výpovědí dle ust. §46 odst.1 písm.f) zákoníku práce, danou žalobkyni dopisem žalované ze dne 30. července 2002, je neplatné\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaná s ní dopisem ze dne 23.7.2002 \"rozvázala pracovní poměr výpovědí ke dni 30.9.2002\", která je neplatná, neboť v ní \"skutkové důvody nejsou uvedeny objektivně, nýbrž účelově a zkresleně\". Je přesvědčena, že pracovní kázeň neporušila a \"už vůbec ne závažným způsobem\".
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 7.8.2003 č.j. 3 C 193/2002-89 ve znění usnesení ze dne 1.9.2003 č. j. 3 C 193/2002-98 určil, že \"rozvázání pracovního poměru mezi účastníky výpovědí, kterou dala žalovaná žalobkyni dopisem ze dne 30.7.2002, je neplatné\", a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 8.310,90 Kč k rukám \"jejího zástupce\". Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně se sice dopustila porušení pracovní kázně ve dvou případech (ponechání zboží v průjezdu v období od 12. do 15.7.2002 a nedodržení závazného pokynu pro přecenění zboží v prodejně), avšak méně závažným způsobem; toto méně závažné porušení pracovní kázně nesplňovalo požadavek \"soustavnosti\" ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce tak, jak je vykládán konstantní judikaturou soudů.
Žalobkyně poté navrhla, aby soud uvedený rozsudek ve výroku I. (tj. ve výroku o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru) postupem podle ustanovení §164 o.s.ř. \"v souvislosti s ustanovením §167 odst.2 o.s.ř.\" opravil tak, že správně zní: \"Určuje se, že rozvázání pracovního poměru mezi účastníky výpovědí, kterou dala žalovaná žalobkyni dopisem ze dne 23.7.2002, je neplatné\". Návrh zdůvodnila zejména tím, že ve výroku rozsudku, kterým bylo vysloveno, že rozvázání pracovního poměru mezi účastníky výpovědí je neplatné, došlo ke zřejmé nesprávnosti v uvedení data dopisu žalované (údaj 30.7.2002), ačkoliv v odůvodnění uvedeného rozhodnutí je opakovaně uváděn správný údaj data dopisu obsahujícího výpověď \"ze dne 23.7.2002\". Podotkla, že jiný než uvedený rozvazovací projev ze strany žalované vůči žalobkyni učiněn nebyl a že taková skutečnost nebyla ani v řízení tvrzena.
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou usnesením ze dne 8.1.2004 č.j. 3 C 193/2002-103 opravil výrok I. rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7.8.2003 č.j. 3 C 193/2002-89 tak, že se datum 30.7.2002 nahrazuje datem 23.7.2002 a že \"celý výrok tak zní: Určuje se, že rozvázání pracovního poměru mezi účastníky výpovědí, kterou dala žalovaná žalobkyni dopisem ze dne 23.7.2002 je neplatné\". Dospěl k závěru, že ve výroku uvedeného rozsudku bylo chybně označeno dnem 30.7.2002 datum dopisu, na základě něhož žalovaná rozvázala výpovědí pracovní poměr s žalobkyní, ačkoliv z obsahu žaloby, z protokolů o jednání a z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že uvedený dopis byl datován dnem 23.7.2002. Protože se jednalo o zřejmou nesprávnost ve výroku rozsudku, soud tuto nesprávnost opravil podle ustanovení §164 o.s.ř.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 23.4.2004 č.j. 24 Co 130/2004-123 usnesení soudu prvního stupně potvrdil v části výroku, \"jímž bylo rozhodnuto, že se výrok I. rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7.8.2003 č.j. 3 C 193/2002-89 opravuje tak, že datum 30.7.2002 se nahrazuje datem 23.7.2002\", zrušil v části výroku, \"jímž bylo rozhodnuto, že: Celý výrok I. zní: Určuje se, že rozvázání pracovního poměru mezi účastníky výpovědí, kterou dala žalovaná žalobkyni dopisem ze dne 23.7.2002 je neplatné\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že z obsahu žaloby, z \"celého průběhu řízení\" a z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7.8.2003 č.j. 3 C 193/2002-89 je patrno, že výpověď, kterou dala žalovaná žalobkyni z pracovního poměru, byla obsahem jediného dopisu datovaného 23.7.2002 a že proto soud prvního stupně správně provedl ve výroku rozsudku opravu data 30.7.2002 na 23.7.2002 v souladu s ustanovením §164 o.s.ř. Námitky žalované týkající se formálních předpokladů vydání opravného usnesení podle §164 o.s.ř. odvolací soud neshledal důvodnými a dovodil, že, kdyby učinil závěr opačný (v souladu s právním názorem žalované), zamezil by žalobkyni, která ve sporu uspěla, ve faktické vymahatelnosti práva a ohrozil by tak i její důvěru v soudní rozhodnutí a jeho vynutitelnost. Odvolací soud uzavřel, že \"postupem podle §164 o.s.ř. může soud usnesením opravit výrok rozsudku i tehdy, jestliže se zřejmé nesprávnosti dopustil soud tím, že ji převzal od účastníka řízení\". Naproti tomu usnesení soudu prvního stupně v části týkající se znění celého nového výroku I. rozsudku odvolací soud z důvodu nadbytečnosti zrušil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (do jeho potvrzujícího výroku) podala žalovaná dovolání. Namítá, že \"se v tomto případě nejedná o opravu zcela zřejmých chyb v rozsudku\", ale poukazuje na to, že \"žalobkyně již v petitu žaloby a po celou dobu soudního jednání požadovala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí danou dopisem ze dne 30.7.2002 a že soud je při svém rozhodování návrhem účastníka vázán\". Podle dovolatelky nejsou pro změnu pravomocného rozsudku zákonné důvody uvedené v ustanovení §164 o.s.ř., neboť toto ustanovení neslouží k opravě, doplnění či změně petitu žaloby podané žalobkyní, upřesněné při soudním jednání jejím zástupcem, nýbrž je lze použít k odstranění chyb v psaní, v počtech či jakýchkoliv zjevných nesprávností, kterých se dopustil soud, a nikoliv účastník řízení. Chyba ve výroku rozsudku nebyla způsobena soudem, ale \"právním zástupcem žalobkyně\" a dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, podle kterého \"postupem podle §164 o.s.ř. může soud usnesením opravit výrok rozsudku i tehdy, jestliže se zřejmé nesprávnosti dopustil soud tím, že ji převzal od účastníka řízení\". Přípustnost dovolání dovozuje dovolatelka z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně namítla, že dovolání žalované není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť \"jí vymezená právní otázka se nedotýká hmotného práva, ale výlučně práva procesního\". Skutkové závěry i právní posouzení soudů obou stupňů považuje za správné a bezchybné a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Dovolání je také přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil, anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže dovolání není jinak přípustné a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a to v případech, kdy usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé o žalobě na obnovu řízení [§238 odst. 1 písm. a) a §238 odst. 2 o.s.ř.], o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí podle ustanovení §235h odst.1 věty druhé o.s.ř. [§238 odst. 1 písm. b) a §238 odst. 2 o.s.ř.], ve věci konkursu a vyrovnání [§238a odst. 1 písm. a) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o žalobě pro zmatečnost [§238a odst. 1 písm. b) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. c) a §238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci zastavení výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. d) a §238a odst. 2 o.s.ř.], ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. e) a §238a odst. 2 o.s.ř.], o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí [§238a odst. 1 písm. f) a §238a odst. 2 o.s.ř.] nebo o povinnostech vydražitele uvedeného v ustanoveních §336m odst.2 (§336n) a v §338za odst. 2 o.s.ř. [§238a odst. 1 písm. g) a §238a odst. 2 o.s.ř.].
Dovolání je rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§239 odst.1 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.1 písm.b) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ustanovení §104 odst.1 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.a) o.s.ř.], jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst.5 o.s.ř., o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení §107a o.s.ř., o přistoupení dalšího účastníka podle ustanovení §92 odst.1 o.s.ř. a o záměně účastníka podle ustanovení §92 odst.2 o.s.ř. [§239 odst.2 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), ledaže by byl odmítnut návrh na předběžné opatření podle ustanovení §75a o.s.ř. [§239 odst.3 o.s.ř.].
V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o opravě výroku I. rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7.8.2003 č.j. 3 C 193/2002-89 postupem podle ustanovení §164 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o.s.ř. není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé; usnesení, kterým bylo rozhodnuto o návrhu účastníka řízení, jímž se domáhal ve smyslu ustanovení §164 o.s.ř. provedení opravy rozsudku soudu, totiž není - jak vyplývá z uvedených ustanovení - usnesením, kterým by soud rozhodoval ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o.s.ř.
Na přípustnost dovolání nelze důvodně usuzovat ani z poučení obsaženého v závěru písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu. Není-li totiž dovolání skutečně přípustné podle ustanovení §237 až 239 o.s.ř., nesprávné poučení o tom, že dovolání je přípustné (jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) samo o sobě přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nemůže založit.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c, §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. května 2005
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu