ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.2517.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 2517/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce O. j. O., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) 1. P. s.r.o., 2) TJ M. o.s., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti veřejné dražby a o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 262/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. července 2006 č. j. 8 Co 302/2006-151, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby bylo určeno, že nedobrovolná dražba nemovitostí, a to \"objektu bydlení postaveném na pozemku parc. č. 2530/151, pozemku parc.č. 2530/7 - ostatní plocha - sportoviště o výměře 7.817 m2, pozemku parc.č. 2530/151 - zast. plocha a nádvoří o výměře 1.181 m2, a pozemku parc.č. 2530/153 - zast. plocha a nádvoří o výměře 1.004 m2, vše v k.ú. O. - předměstí\", konaná dne 2.10.2002 dražebníkem - žalovaným 1) a vydražených žalovaným 2) je neplatná, a že je vlastníkem těchto nemovitostí. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se stal podle dohody o vydání věci ze dne 28.4.2000 vlastníkem uvedených nemovitostí, které byly zatíženy zástavním právem pro pohledávku ve výši 5.000.000,- Kč ve prospěch zástavního věřitele A. P. a.s., vzniklým podle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem s vkladem zástavního práva do KN dne 14.8.1996. Žalovaný 1) na základě smlouvy o provedení dražby provedl 2.10.2002 nedobrovolnou dražbu uvedených nemovitostí a vydražitelem se stal žalovaný 2). Dražba byla podle názoru žalobce provedena v rozporu se zákonem, neboť zástavce TJ S. M. O. při uzavření zástavní smlouvy ze dne 7.8.1996 nerespektoval \"ustanovení §2a zák.č. 247/1991 Sb.\" (v době, kdy byla smlouva uzavřena, probíhal mezi žalobcem a zástavcem u soudu spor o uzavření dohody na vydání věci), dražebník v rozporu s ustanovením §39 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nedoručil žalobci upozornění o zamýšlené dražbě a žalobce se nemohl zamýšlené dražbě účinně bránit, a dražba byla provedena na jiném místě, než které bylo uvedeno v dražební vyhlášce ze dne 24.7.2002. Protože je dražba \"absolutně neplatným právním úkonem\", je žalobce nadále vlastníkem vydražených nemovitostí.
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 1.4.2005 č.j. 7 C 262/2002-84 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 10.300,- Kč k rukám advokáta JUDr. J. M. Na základě výsledků dokazování dospěl k závěru, že zástavní smlouva ze dne 7.8.1996, uzavřená mezi A. P., a.s. a T. j. S. M. O., je neplatná, neboť zástavce dal nemovitosti do zástavy, ačkoliv s nimi byl povinen - s ohledem na uplatněný restituční nárok - ve smyslu §2a zákona č. 173/1990 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) nakládat s péčí řádného hospodáře, a že proto nemohla být podkladem pro provedení veřejné nedobrovolné dražby. Soud prvního stupně dále přihlédl k tomu, že \"žalovaný 1) neprokázal, že by žalobce obdržel písemné upozornění o zamýšlené nedobrovolné dražbě, čímž byl \"zkrácen na svých právech\", a že bylo nezákonně změněno místo konání dražby. Veřejná nedobrovolná dražba konaná dne 2.10.2002 je proto ve smyslu §48 odst.3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) neplatná a žalobce je nadále vlastníkem předmětných nemovitostí.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14.7.2006 č.j. 8 Co 302/2006-151 zastavil z důvodu zpětvzetí odvolání odvolací řízení ohledně určení vlastnictví a ve výroku o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne 2.10.2002 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení §48 odst. 3, 4 a 5 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) se musí zúčastnit (buď jako žalobci nebo žalovaní) navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel; na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení §91 odst. 2 o.s.ř. Protože žaloba nebyla podána také proti navrhovateli veřejné nedobrovolné dražby F. D., nebylo možné jí vyhovět.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že výsledek řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby ze dne 2.10.2002 nemá vliv na \"postavení\" navrhovatele dražby, neboť se nijak \"nedotýká jeho práv a oprávněných zájmů\", a že proto nemusel být účastníkem tohoto řízení jako nerozlučný společník. Jedním ze základních předpokladů konání veřejné nedobrovolné dražby byla \"existence zástavního práva, zřízeného na základě zástavní smlouvy ze dne 7.8.1996\", a navrhovatel dražby jako \"postupník ve vztahu k pohledávce ve výši 5.000.000,- Kč\" nebyl nositelem \"žádného práva, jež by bylo v řízení o neplatnost dražby dotčeno\". Kdyby měl být závěr odvolacího soudu o \"účastenství F. D. v tomto řízení správný\", žalobce se domnívá, že \"řízení trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení, že se jednalo o nedostatek podmínky řízení, který bylo možno odstranit procesním návrhem na přistoupení dalšího účastníka, a že nalézací soud měl žalobce v takovém případě vyzvat podle ust. §43 o.s.ř. k doplnění žaloby, což neučinil, a že nesplnil poučovací povinnost soudu podle ust. §5 o.s.ř.\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části a tomu odpovídající část rozsudku soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný 2) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Ztotožnil se se závěrem odvolacího soudu, že řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení §48 odst. 3,4 a 5 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) se musí účastnit (buď jako žalobci nebo jako žalovaní) navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, a že žaloba musela být pro nedostatek pasivní věcné legitimace zamítnuta.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání žalobce proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že proti měnícímu výroku tohoto rozsudku je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadené části ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že napadená veřejná nedobrovolná dražba byla provedena dne 2.10.2002 - podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy ve znění účinném do 31.12.2002 (dále jen \"zákona o veřejných dražbách\").
Podle ustanovení §48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách může dlužník, zástavce, vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v §36 odst. 1, 2 a 4, §39 odst. 1 až 8, 10 a 12, §40 odst. 1 a 2, §43 odst. 1 až 3 nebo §46 odst. 1 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Podle ustanovení §48 odst. 4 zákona o veřejných dražbách může účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, nejsou-li splněny podmínky uvedené v §15 odst. 1 až 3, §39, §42, §43 odst. 1 až 3, 5 až 7, §44, §47 odst. 1 až 12 a v §49; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška vlastníkovi předmětu dražby, zástavci, je-li osobou odlišnou od vlastníka předmětu dražby, nebo dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Podle ustanovení §48 odst. 5, věty první a druhé, zákona o veřejných dražbách, jde-li o nedobrovolnou dražbu podle §36 odst. 2, je dlužník, zástavce nebo vlastník, je-li osobou odlišnou od zástavce, oprávněn požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby, pokud nebyl navrhovatel oprávněn navrhnout ;provedení nedobrovolné dražby soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li právo uplatněno do 1 roku po udělení příklepu, zaniká.
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí, jak vyplývá z ustanovení §2 písm. a) tohoto zákona, veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání.
Na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (tj. na vydražitele) nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby na základě smlouvy, jak je tomu například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů. Z ustanovení §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách je totiž nepochybné, že titulem pro nabytí vlastnictví nebo jiného práva k předmětu dražby vydražitelem je jiná právní skutečnost, a to příklep licitátora. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§53 zákona o veřejných dražbách). V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá k předmětu dražby vlastnické nebo jiné právo (§48 odst. 1 zákona o veřejných dražbách).
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu nedobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §48 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Soud může vyslovit neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanoveních §48 odst. 3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle těchto ustanovení oprávněna (věcně legitimována), a byla-li žaloba podána v těchto ustanoveních uvedených prekluzívních lhůtách.
Žaloba o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. Podání této žaloby má totiž oporu v ustanovení §48 odst. 3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách a žalobu lze projednat, aniž by žalobce musel tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení.
Oprávnění (věcnou legitimaci) k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby (tj. právo domáhat se vyslovení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby) zákon poskytuje ve vztahu k důvodům neplatnosti vypočteným v ustanovení §48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách \"dlužníku, zástavci, vlastníku, je-li osobou odlišnou od zástavce, účastníku dražby, dražebnímu věřiteli a navrhovateli\", ohledně důvodů neplatnosti dražby uvedených v ustanovení §48 odst. 4 zákona o veřejných dražbách \"účastníku dražby, dražebnímu věřiteli a navrhovateli\" a \"dlužníku, zástavci a vlastníku, je-li osobou odlišnou od zástavce\", jestliže neplatnost nedobrovolné dražby provedené podle ustanovení §36 odst. 2 zákona spočívá v důvodu uvedeném v ustanovení §48 odst. 5 tohoto zákona. Kdo je v řízení o této žalobě pasivně věcně legitimován, však zákon o veřejných dražbách výslovně nestanoví.
Při úvaze, která z osob zúčastněných na veřejné nedobrovolné dražbě je v řízení o neplatnost této dražby pasivně věcně legitimována, je třeba přihlédnout k výše nastíněné právní povaze veřejné nedobrovolné dražby, zmíněným předpokladům pro vyslovení její neplatnosti a důsledkům, které z vyslovení neplatnosti dražby vyplývají pro právní vztahy těchto osob, jakož i k tomu, že účinek rozhodnutí o žalobě - jak vyplývá především z povahy neplatnosti dražby - se musí vztahovat na všechny, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, a že závěr o platnosti dražby musí pro všechny, jejichž práv a povinností se týká, vyznít stejně. Uvedená hlediska vyžadují, aby se řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby vždy zúčastnili její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci, tedy všichni, jejichž práv a povinností se rozhodnutí o žalobě o neplatnosti dražby (již ze samotné své podstaty) týká (musí týkat), neboť musí být zajištěno, aby - protože rozhodnutí o žalobě bude působit na jejich práva a povinnosti - mohli za řízení v zájmu ochrany svých práv a oprávněných zájmů vykonávat ohledně žalobou napadené dražby svá procesní práva, popřípadě plnit své procesní povinnosti a přispět tak k dosažení účelu řízení (tj. rozhodnutí o žalobě v souladu s hmotným právem), a aby vůči všem, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, byla otázka její neplatnosti vyřešena rozhodnutím soudu závazně (§159a odst. 1 a 4 o. s. ř.); práv a povinností navrhovatele dražby se výsledek řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby nepochybně vždy dotýká už proto, že jde o zástavního věřitele, který sleduje cestou veřejné nedobrovolné dražby uspokojení své zajištěné pohledávky. Nepodala-li některá z těchto osob žalobu, musí všechny vystupovat na žalované straně a mají za řízení postavení tzv. nerozlučných společníků (§91 odst. 2 o. s. ř.). Řízení o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení §48 odst.3, 4 a 5 zákona o veřejných dražbách se tedy - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 569/2005, který byl uveřejněn pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - musí účastnit (buď jako žalobci nebo jako žalovaní) navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel; na straně žalovaného je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení §91 odst.2 o.s.ř.. Odvolací soud proto v souladu se zákonem dospěl k závěru, že žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, kterou žalobce podal jen proti dražebníku a vydražiteli, musela být pro nedostatek pasivní věcné legitimace zamítnuta.
Důvodná není ani námitka žalobce, že měl být poučen podle ustanovení §5 o.s.ř. o tom, aby \"do řízení vstoupil další účastník - navrhovatel dražby, jehož postavení účastníka vyplývá z předpisů hmotného práva, zákona č. 26/2000 Sb.\". Podle ustálené judikatury soudů poučení žalobce o tom, kdo by podle hmotného práva měl být žalován, přesahuje poučovací povinnost soudů podle ustanovení §5 o.s.ř. a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2001 sp. zn. 29 Cdo 2494/99, uveřejněné pod č. 37 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003, a nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3.1.1996 sp. zn. I ÚS 56/95, uveřejněný pod č. 2 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 5, roč. 1996 - I. díl).
Z uvedeného vyplývá že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému 2) náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 4.500,- Kč [srov. §8, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 4.800,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad k nákladům řízení nepatří, neboť advokát, který žalovaného 2) zastupoval, v rozporu s ustanovením §14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a 276/2006 Sb. neprokázal, že by byl plátcem této daně. Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalovanému 2) tyto náklady nahradil. Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.800,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného 2) v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Žalovanému 1) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Dovolací soud proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu