ECLI:CZ:NS:2000:21.CDO.2630.99.1
sp. zn. 21 Cdo 2630/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné nezletilé T. K., zastoupené matkou S. K., proti povinnému V. K., pro výživné srážkami ze mzdy povinného, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 3 E 1332/97, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. února 1999, č.j. 8 Co 3255/98-35, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29.10.1998, č.j. 3 E 1332/97-29 ( s výjimkou výroku, jímž byl částečně zastaven výkon rozhodnutí pro běžné výživné ve výši 630,- Kč měsíčně počínaje dnem 1.9.1998 ) se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné, podaný za ni její matkou, Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 7.10.1997, č.j. 3 E 1332/97-1, nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci, „ č.j. P 196/89 ze dne 3.11.1989" k uspokojení pohledávky oprávněné na výživném za dobu od 1.1.1992 do 29.9.1997 v částce 29.080,- Kč a dále pro běžné výživné po dobu od 1.10.1997 v částce 430,- Kč, každého měsíce předem, výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného u plátce mzdy „ Firma H.-H., p. T. ". K odvolání povinného bylo usnesení soudu prvního stupně usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.4.1998, č.j. 8 Co 628/98-14, potvrzeno.
Usnesením ze dne 20.8.1998, č.j. 3 E 1332/97-19, Okresní soud v Jindřichově Hradci o nařízení výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy vyrozuměl nového plátce mzdy povinného - „P. h. S. W., T." a seznámil ho s dosavadním průběhem výkonu rozhodnutí, zejména s tím, že u předchozího pláce mzdy nebyly žádné srážky ze mzdy provedeny a že srážky budou nadále prováděny „pro dlužné výživné ve výši 33.810,- Kč a pro běžné výživné 430,- Kč od 1.9.1998".
Po nařízení výkonu rozhodnutí povinný navrhl, aby výkon rozhodnutí byl, jak pro běžné výživné, tak pro dlužné výživné, zastaven podle ustanovení §268 odst. 1 písm. b), případně písm. h) o.s.ř., neboť rozhodnutí, které je podkladem výkonu rozhodnutí ( rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 3.11.1989, č.j. P 196/89-13), se stalo neúčinným v důsledku obnovení soužití rodičů nezletilé oprávněné se všemi atributy pojmu společné domácnosti, včetně společného ekonomického soužití, které trvalo od 1.9.1992 až do 1.8.1997, a aby provedení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §266 odst. 2 o.s.ř. bylo odloženo, neboť lze očekávat, že výkon rozhodnutí bude z tohoto důvodu zastaven.
Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 29.10.1998, č.j. 3 E 1332/97-29, výkon rozhodnutí částečně zastavil „ pro běžné výživné ve výši 630,- Kč počínaje 1.9.1998" a vyslovil, že „výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy bude pokračovat pro úhradu dlužného výživného ve výši 29.080,- Kč"; návrh povinného na odklad výkonu rozhodnutí zamítl. Vycházeje z toho, že rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16.12.1997, sp.zn. P 196/89, bylo výživné s účinností od 1.8.1997 zvýšeno na částku 630,- Kč měsíčně a že byl stanoven dluh na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od 1.8.1997 do 31.12.1997 ve výši 860,- Kč, vyslechl do protokolu povinného ( dne 12.10.1998 ) a matku nezletilé oprávněné ( dne 13.10.1998 ) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody jen pro částečné zastavení výkonu rozhodnutí ohledně běžného výživného, a to podle ustanovení §290 odst. 2 o.s.ř., neboť „z chování povinného je zřejmé, že výživné bylo skutečně řádně hrazeno, že od doby, kdy nežijí rodiče nezletilé spolu, na výživném žádný dluh nevznikl a povinný zaplatil i rozdíl vzniklý zvýšením výživného". Naproti tomu nepovažoval za důvodný návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí pro dlužné výživné za dobu od 1.1.1992 do 29.9.1997 ve výši 29.080,- Kč, neboť matka nezletilé oprávněné tvrzení povinného o vedení společné domácnosti, hrazení všech potřeb nezletilé oprávněné a společné finanční hospodaření v době února roku 1992 do srpna roku 1997 „vyvrací". Protože nelze očekávat, že by výkon rozhodnutí byl zastaven v celém rozsahu podle ustanovení §268 o.s.ř., nevyhověl soud prvního stupně ani návrhu povinného na odklad provedení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §266 odst. 2 o.s.ř.
K odvolání povinného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26.2.1999, č.j. 8 Co 3255/98-35, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že oprávněná nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel z toho, že soud prvního stupně provedl důkazy výslechem povinného a matky nezletilé oprávněné, že tak učinil u jednání, které považoval za nutné nařídit, neboť řešil „ pochybné skutkové okolnosti" a k jejich objasnění potřeboval provést důkazy a tyto i vyhodnotit. Skutečnost, namítanou mimo jiné povinným v odvolání, že výslech rodičů oprávněné byl soudem prvního stupně proveden odděleně, bez jejich vzájemné přítomnosti a bez přítomnosti zástupce povinného u výslechu matky oprávněné ( matka oprávněné se dostavila na jiný termín, než byla předvolána ), nepovažoval odvolací soud za takovou vadou řízení, která by měla vliv na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Za podstatné považoval to, že soud prvního stupně neodňal účastníkům možnost vyjádřit se k otázce, kterou řešil, tj. k otázce, zda po vydání rozhodnutí o úpravě výchovy a výživy nezletilé oprávněné ( které je titulem pro výkon rozhodnutí ) její rodiče obnovili soužití či nikoliv, a že k výslechu účastníků při svém rozhodování přihlédl. Odvolací soud, aniž by k projednání odvolání nařídil jednání, doplnil dokazování spisem Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp.zn. P 196/89, z něhož činil skutková zjištění a který jako důkaz i hodnotil, a dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že povinný, jehož stíhá důkazní břemeno, neprokázal obnovení soužití s matkou nezletilé oprávněné ve všech jeho funkcích ve vztahu k nezletilé a tím i naplnění důvodu pro zastavení výkonu rozhodnutí ohledně dlužného výživného dle ustanovení §268 odst. 1 písm. b) a h) o.s.ř. a pro odklad výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž namítá, že řízení před soudy je postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Naplnění této vady spatřuje v tom, že on ani jeho zástupce nebyli předvoláni k jednání soudu prvního stupně, při němž byla vyslechnuta matka, a které se konalo „zřejmě dne 29.10.1998", kdy bylo vydáno usnesení soudu prvního stupně. Jediné předvolání k jednání bylo povinnému i jeho zástupci doručeno na den 12.10.1998, tohoto se i se zástupcem ( substitutem ) zúčastnil a byl soudem vyslechnut, avšak bez přítomnosti matky, která se nedostavila. Protože nebyl předvolán k jednání, při němž probíhal výslech matky nezletilé oprávněné, neměl možnost klást jí otázky, vyjádřit se k její výpovědi a využít tak svých procesních práv. Dále namítá, že není správný závěr soudů obou stupňů, že neprokázal obnovení soužití s matkou nezletilé oprávněné a vedení společné domácnosti; soudy v tomto směru bez dalších důkazů uvěřily tvrzení matky, že výživné nebylo po dobu společného soužití rodičů a vedení společné domácnosti povinným plněno. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadené části a usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci k dalšímu řízení.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. k němu oprávněnou osobou, přezkoumal Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení bez jednání ( §243a odst. 1 věta první o.s.ř. ) a dospěl k závěru, že usnesení soudů obou stupňů ( řízení předcházející jejich vydání ) trpí dovolatem namítanou vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. a dále vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a že dovolání je důvodné ( §241 odst.. 3 písm. a) o.s.ř. ).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( §236 odst. 1 o.s.ř. ).
Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu ( s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není ), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu citovaného ustanovení rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává ( např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k navrženým a provedeným důkazům apod. ). Za vadu podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. se považuje zkrácení těchto procesních práv nesprávným postupem soudu ( uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy ) jen tehdy, projevil-li se takový postup v průběhu řízení a nikoliv jen při rozhodování. Nejde-li o případ, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je dovolací důvod podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.
Podle ustanovení §253 odst. 1 o.s.ř. výkon rozhodnutí nařídí předseda senátu, a to zpravidla bez slyšení povinného. Podle ustanovení §253 odst. 2 o.s.ř. předseda senátu nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li tak zákon.
Podle ustanovení §269 odst. 1 o.s.ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví předseda senátu na návrh nebo i bez návrhu. Podle ustanovení §269 odst. 2 o.s.ř. v případech uvedených v §268 odst. 1 písm. g) a h) o.s.ř. se rozhoduje zpravidla po předchozím jednání. I o zastavení výkonu rozhodnutí v těchto případech soud může rozhodnout bez jednání, jestliže tvrzení účastníků o těch skutečnostech, v nichž soud spatřuje důvod k zastavení výkonu rozhodnutí, jsou shodná ( srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.6.1997, sp.zn. 2 Cdon 1624/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 64, ročník 1997).
U návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ( z důvodu, že rozhodnutí, které je podkladem výkonu bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným ) ani u návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §266 odst. 2 o.s.ř. občanský soud řád výslovně nestanoví, že k jejich projednání musí být nařízeno jednání. Předseda senátu soudu prvního stupně však jednání nařídí, je-li třeba provést dokazování ke zjištění sporných skutečností významných pro rozhodnutí o těchto návrzích; v takovémto případě je nařízení jednání - uvažováno z pohledu ustanovení §253 odst. 2 o.s.ř. - nutné, neboť dokazování může být provedeno jen při jednání ( srov. §254 odst. 1 a §122 odst. 1 o.s.ř. ), aby účastníci mohli uplatnit své právo vyjádřit se k důkazům, které byly provedeny ( srov. §254 odst. 1, §118 odst. 3 a §123 o.s.ř. ). Právo účastníka vyjádřit se k provedeným důkazům mimo jiné znamená možnost klást fyzickým osobám, které jsou u jednání vyslýchány, otázky, přičemž je nerozhodné, zda jde výslech svědka nebo účastníka ( srov. §126 odst. 3, §131 odst. 2 o.s.ř. ).
Výše uvedené zásady se uplatní vzhledem k ustanovení §211 o.s.ř. i pro řízení odvolací v případě, že odvolací soud provádí dokazování. Možnost rozhodnout o odvolání podaném proti usnesení soudu prvního stupně bez nařízení jednání podle ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. je dána jen tehdy, jestliže odvolací soud rozhoduje bez provádění dokazování. Přistoupí-li odvolací soud k provedení důkazů ( §213 odst. 2 o.s.ř. ), musí i v případě uvedeném v ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. nařídit jednání. I v odvolacím řízení totiž platí ustanovení §122 odst. 1 o.s.ř., podle kterého dokazování provádí soud při jednání, a ustanovení §123 o.s.ř., podle kterého účastníci mají právo vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny; nařízení jednání je v takovém případě prostředkem k tomu, aby účastníci mohli svá procesní práva uplatnit.
V posuzovaném případě - jak vyplývá z obsahu spisu - soud prvního stupně nařídil jednání ve věci na den 12.10.1998 v 9,30 hodin č.dv. 8 a k tomuto jednání předvolal matku nezletilé oprávněné, povinného a zástupce povinného ( předvolání k jednání bylo všem řádně doručeno dne 2.10.1998 ). Přestože byly splněny podmínky ustanovení §115 odst. 1, 2 o.s.ř. pro konání nařízeného jednání dne 12.10.1998, nebylo toto jednání provedeno. Ve spise se nachází pouze „Protokol sepsaný u Okresního soudu v Jindřichově Hradci dne 12.10.1998", který obsahuje výslech V. K., povinného, provedený za přítomnosti jeho zástupce, a dále „ Protokol sepsaný u Okresního soudu v Jindřichově Hradci dne 13.10.1998" s údajem „ bez předvolání se dostavila", který obsahuje výslech S. K., matky nezletilé oprávněné. Tomuto výslechu nebyl přítomen ani povinný ani jeho zástupce a nebyli k němu ani soudem předvoláni. Poté soud prvního stupně, aniž by znovu nařídil jednání a účastníky k němu předvolal, usnesením ze dne 29.10.1998, č.j. 3 E 1332/97-29, ve věci rozhodl. Jak vyplývá z odůvodnění usnesení, vycházel při rozhodování z výslechu povinného a matky nezletilé oprávněné a tyto jako „důkazy" také hodnotil ( uvedl, že „pokud jde o úhradu dlužného výživného, matka nezletilého dítěte tvrzení povinného o sdílení společné domácnosti a hrazení všech potřeb nezletilého a společné finanční hospodaření vyvrací" ).
Z výše uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně sice k provádění dokazování o sporných skutečnostech nařídil jednání na den 12.10.1998, avšak jednání tohoto dne ( ani později až do rozhodnutí ve věci samé ) neprovedl. Výslech povinného dne 12.10.1998 ani výslech matky nezletilé oprávněné dne 13.10.1998 do protokolu sepsaného soudem nelze považovat za důkazy provedené u jednání ve smyslu ustanovení §115, §122 odst. 1 o.s.ř. Tímto postupem - zejména s přihlédnutím k tomu, že podkladem pro rozhodnutí soudu byly výsledky dokazování - soud prvního stupně účastníkům řízení, a tedy také dovolateli, znemožnil, aby před vydáním rozhodnutí ( usnesení ) mohli realizovat procesní práva, která jim zákon přiznává, zejména právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjádřit se ke všem důkazům, které byly provedeny, včetně práva klást vyslýchaným otázky, shrnout své návrhy a vyjádřit se k dokazování a k právní stránce věci ( srov. §253 odst. 2, §254 odst. 1, §118 odst. 3, §122 odst. 1, §123, §126 odst. 3, §131 odst. 2 o.s.ř. ). Šlo o postup - z hlediska zachování postupu určeného zákonem - nesprávný, kterým byla dovolateli odňata možnost jednat před soudem.
Jak dále vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud, aniž by nařídil jednání, přistoupil k doplnění dokazování spisem Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp.zn. P 196/89, a učinil z něho skutková zjištění ( „ nejednalo se o úpravu výchovy a výživy nezletilé, ale o zvýšení výživného, a to od 1.8.1997, a soud tehdy nezkoumal, jak do té doby bylo výživné plněno", a že „ matka sice při jednání dne 16.12.1997 potvrdila, že žila do srpna 1997 s otcem nezletilé ve společné domácnosti, ale blíže se k okolnostem společného soužití nevyjádřila"), která v odůvodnění svého usnesení také hodnotil ( uvedl, že „ ani tento důkaz není dostačující pro prokázání tvrzení povinného o obnovení spolužití rodičů ve všech funkcích ve vztahu k nezletilé oprávněné" ).
Odvolací soud, který byl povinen přezkoumat na základě odvolání podaného povinným usnesení soudu prvního stupně ( v odvoláním napadené části ) v celém rozsahu, nejenže se nepostaral o zjednání nápravy, ale i odvolací řízení zatížil další vadou podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. , když o odvolání povinného rozhodl s odkazem na ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. bez nařízení jednání, ačkoliv prováděl dokazování. Tím, že odvolací soud o odvolání rozhodl bez nařízení jednání, neposkytl účastníkům ani v odvolacím řízení možnost realizovat svá procesní práva, které jim zákon přiznává a ve kterých byli nesprávným postupem soudu prvního stupně a následně i postupem odvolacího soudu zkráceni.
Při přezkoumávání napadeného usnesení odvolacího soudu dovolací soud zároveň zjistil, že řízení jeho vydání předcházející je postiženo také vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. [ k vadám řízení uvedeným v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. přihlíží dovolací soud z úřední povinnosti, i když nebyly v dovolání uplatněny ( §242 odst. 3 věta druhá o.s.ř. ) ].
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen.
Nedostatek procesní způsobilosti je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit ( §103, §104 odst. 2 o.s.ř. ).
Podle ustanovení §20 o.s.ř. každý může před soudem jako účastník samostatně jednat
( procesní způsobilost ) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti ( způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí ( §8 odst. 1 obč. zák. ). Nezletilí mají způsobilost k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku (§9 obč. zák.). Uvedená ustanovení se použijí i pro posouzení způsobilosti fyzické osoby v rodinných vztazích ( §104 zák. o rod. ).
Podle ustanovení §22 o.s.ř. občan, který nemůže před soudem jednat samostatně, musí být zastoupen svým zákonným zástupcem.
Podle ustanovení §255 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníky řízení při výkonu rozhodnutí oprávněný a povinný, pokud občanský soudní řád nestanoví jinak. Vymezení účastníků řízení se v tomto případě zakládá procesním způsobem; oprávněným je ten, kdo podal u soudu návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, a povinným je ten, koho oprávněný v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí za tohoto účastníka označil.
Při soudním výkonu rozhodnutí, v němž je vymáháno výživné pro nezletilé dítě, je oprávněným nezletilé dítě a povinným rodič, který má výživné platit. Nezletilí ale nemohou v takovém řízení před soudem samostatně jednat ( nemají procesní způsobilost ); jejich způsobilost k právním úkonům a tedy i procesní způsobilost je ze zákona omezena ( §20 o.s.ř. a §9 obč. zák. ). Proto musí být v řízení zastoupeni zákonným zástupcem.
Zástupcem nezletilých dětí jsou obvykle jejich rodiče nebo jeden z nich ( srov. §36 zák. o rod. ).
Podle ustanovení §37 odst. 1 zák. o rodině žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkon ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů.
Podle ustanovení §37 odst. 2 věty první zák. o rodině nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat ( tzv. kolizní opatrovník ).
Soudní praxe dospěla k závěru, že při podávání návrhů na výkon rozhodnutí k vymožení výživného nezletilých dětí od povinného rodiče může nezletilé děti zastupovat druhý rodič. Vychází z toho, že při podání návrhu na výkon rozhodnutí není ještě dáno nebezpečí střetu zájmů mezi rodiči a dítětem ( dětmi ) tak, aby bylo již v tomto stadiu třeba ustanovit nezletilému dítěti opatrovníka. Jestliže však dojde při provádění výkonu rozhodnutí ke střetu zájmů mezi rodiči a dětmi nebo mezi dětmi navzájem, nemůže již dítě zastupovat žádný z rodičů a nezletilým dětem jako procesně nezpůsobilým účastníkům musí být ustanoven kolizní opatrovník ( §37 odst. 2 zák. o rodině). Jen kolizní opatrovník je pak oprávněn a povinen nezletilé děti v řízení zastupovat v rozsahu, jak určí soud, aby ochrana zájmů nezletilých dětí byla plně zajištěna, a to bez ohledu na případné jiné zájmy některého z rodičů ( srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 63, ročník 1974, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ).
V posuzovaném případě vystupovala jako účastnice na straně oprávněné nezletilá T. K., která v řízení o výkon rozhodnutí nemá procesní způsobilost, a na straně povinné její otec. Návrh na výkon rozhodnutí pro dlužné a běžné výživné srážkou ze mzdy povinného podala za nezletilou dceru proti povinnému ( jejímu otci ) matka, jako zákonná zástupkyně. Povinný poté, co byl výkon rozhodnutí v souladu s návrhem nařízen, podal návrh na zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1, písm. b), případně h) o.s.ř. a návrh na odklad provedení tohoto výkonu rozhodnutí podle ustanovení §266 odst. 2 o.s.ř. Při rozhodování soudu prvního stupně a následně i odvolacího soudu o těchto návrzích povinného zastupovala nezletilou oprávněnou její matka, přestože z charakteru řízení o výkon rozhodnutí a v jeho rámci řízení o zastavení výkonu rozhodnutí a odklad provedení výkonu rozhodnutí bylo zřejmé, že může dojít ( a jak vyplývá z obsahu spisu, skutečně také došlo ) ke střetům zájmů mezi matkou nezletilé oprávněné a povinným ( jejím otcem ). Z důvodů kolize zájmů v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí a o odklad provedení výkonu rozhodnutí nemohla proto již ani před soudem prvního stupně nezletilé dítě zastupovat jako zákonná zástupkyně matka, ale pouze kolizní opatrovník, který měl být nezletilé oprávněné ustanoven soudem příslušným podle ustanovení §88 písm. c) o.s.ř.
Protože oprávněná nezletilá T. K. jako účastnice řízení v době rozhodování soudů obou stupňů neměla procesní způsobilost a protože jí již před rozhodnutím soudu prvního stupně o návrhu povinného zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. b) a h) o.s.ř. a na odklad provedení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §266 odst. 2 o.s.ř. nebyl soudem ustanoven kolizní opatrovník, který by ji jako zástupce na základě rozhodnutí soudu v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí a o odklad provedení výkonu rozhodnutí zastupoval, nebyla nezletilá oprávněná v řízení řádně zastoupena. Tato vada řízení před soudem prvního stupně nebyla napravena ani v řízení odvolacím.
Z uvedeného vyplývá, že řízení před soudy obou stupňů jsou postižena také vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolací soud k této vadě musel přihlédnout, i když nebyla v dovolání uplatněna ( §242 odst. 3 věta druhá o.s.ř. ).
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 1 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto usnesení a věc vrácena Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci k dalšímu řízení ( §243b odst. 2 věta druhá o.s.ř. ).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř. ).
V novém rozhodnutí ve věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení ( §243d odst. 1 věta třetí o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2000
JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková