Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 04.04.2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2707.2000.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2707.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 2707/2000 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné C. a.s., proti povinné S., s. r. o., pro 6.440.898,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitosti povinné, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 71 E 469/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. června 2000 č.j. 18 Co 435/2000-40, takto: I. Dovolání povinné se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Na návrh oprávněné Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 5.4.2000 č.j. 71 E 469/2000-21 nařídil podle \"notářského zápisu notářky L. N. - K. č.j. NZ 438/99, N 450/99 ze dne 16.12.1999 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 6.440.898,- Kč a smluvní pokuty ve výši 0,5% denně z částky 1.634.215,- Kč od 22.11.1999 do 30.11.1999 a z částky 1.621.932,- Kč od 1.12.1999 do zaplacení a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 72.625,- Kč výkon rozhodnutí prodejem \"nemovitosti - pozemku parc. č. 2689/1 o výměře 8.008 m2 (ostatní plocha - komunikace) v k. ú. P., zapsané na LV č. 8112 u KÚ P.\"; současně rozhodl, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na nemovitost s jejími součástmi a příslušenstvím, že povinné se zakazuje, aby nemovitost převedla na jiného, že povinné se ukládá, aby do 15 dnů od doručení usnesení oznámila soudu, zda a kdo má k nemovitosti předkupní právo (pokud tak neučiní, odpovídá za škodu tím způsobenou) a že povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení 72.625,- Kč k rukám advokáta. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že \"notářský zápis notářky L. N. - K. č.j. NZ 438/99, N 450/99 ze dne 16.12.1999\" je vykonatelný, že bylo prokázáno vlastnictví povinné k nemovitosti, jejíž prodej byl navržen, a že byly splněny i ostatní předpoklady, potřebné k nařízení výkonu rozhodnutí. K odvolání povinné Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27.6.2000 č.j. 18 Co 435/2000-40 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se povinné povinnost zaplatit oprávněné náklady vykonávacího řízení ve výši 72.625,- Kč znovu neukládá; v ostatních výrocích je potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že návrh na připuštění dovolání se zamítá. Odvolací soud dovodil, že notářský zápis sepsaný notářkou L. N. - K. dne 16.12.1999 zn. NZ 438/99 má všechny náležitosti titulu pro nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §274 písm.e) o.s.ř. Námitku povinné, že účastníkem notářského zápisu může být jen fyzická osoba, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že \"tato skutečnost z ustanovení §63 notářského řádu nevyplývá\". \"Reálného podkladu\" nemá ani námitka povinné o \"údajném nedostatku schvalovací doložky notářského zápisu\". Protože v titulu pro výkon rozhodnutí byl náležitě konkretizován předmět plnění, protože \"obsah vykonávaného rozhodnutí souhlasí s návrhem na výkon rozhodnutí\" a protože byl navržen \"správný způsob jeho výkonu prodejem nemovitosti\", je usnesení soudu prvního stupně věcně správné. Návrh povinné na vyslovení přípustnosti dovolání odvolací soud zamítl s odůvodněním, že \"povinnou naznačené otázky zásadního právního významu o požadavcích na notářský zápis, aby mohl být titulem pro soudní výkon rozhodnutí dle §274 písm.e) o.s.ř., již byly vyřešeny judikaturou Nejvyššího soudu (R 4/2000)\". Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že v notářském zápise sepsaném notářkou L. N. - K. dne 16.12.1999 pod zn. NZ 438/99 je uvedeno, že povinná dluží oprávněné částku 4.519.665,- Kč z titulu neuhrazené smluvní pokuty fakturované daňovým dokladem (fakturou) č. 4299048 a další částky, avšak neobsahuje údaj o tom, jaký je důvod těchto plnění (tj. vylíčení rozhodných skutečností, zakládajících důvod plnění); z notářského zápisu nelze zjistit, za co je smluvní pokuta požadována, a odkaz na daňový doklad (fakturu) je nedostatečný. Povinná dále poukazuje na to, že roční sazba smluvní pokuty uvedená ve vykonávaném notářském zápise představuje 182,5% z dlužné částky a že ustanovení §301 obch. zák. jí přiznává právo obrátit se na soud s návrhem na snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že právo na soudní ochranu patří mezi \"základní lidská a občanská práva\", kterých se nelze předem vzdát (a to ani \"dohodou o přímé vykonatelnosti sepsané ve formě notářského zápisu\"), je dohoda účastníků obsažená v notářském zápise sepsaném notářkou L. N. - K. dne 16.12.1999 pod zn. NZ 438/99 pro porušení nebo obcházení ustanovení §301 obch. zák. neplatná (§39 obč. zák.). Přípustnost dovolání povinná dovozuje z ustanovení §239 odst.2 o.s.ř., za otázky mající zásadní právní význam považuje zejména otázku \"možnosti aplikace ustanovení §301 obch. zák. v tomto exekučním řízení\", otázku \"možné neplatnosti dohody o přímé vykonatelnosti smluvní pokuty uzavřené formou notářského zápisu podle ustanovení §39 obč. zák. pro porušení nebo obcházení ustanovení §301 obch. zák. ve spojení s ustanovením čl. I věta druhá a čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod\", otázku \"možného rozporu ustanovení §274 písm.e) o.s.ř. s ustanovením čl. 1 věta druhá a čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod\" a otázku \"vymezení důvodů plnění přímo vykonatelného na základě notářského zápisu ve smyslu ustanovení §274 písm. e) o.s.ř. [tj. nepostačuje vymezení důvodu plnění tak, že se učiní odkaz na neproplacený daňový doklad (fakturu), aniž by se specifikoval právní důvod plnění a vymezil skutkový stav]\", a navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocném usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Podle ustanovení §238a odst.1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích, b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, e) odvolání odmítnuto, f) odvolací řízení zastaveno. Podle ustanovení §239 odst.1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. 58 K tomu, aby rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, nepostačuje, že odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy že v rozhodnutí nešlo o posouzení takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Rozhodnutí odvolacího soudu má z tohoto pohledu zásadní význam zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebyla vyřešena nebo jejíž výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil (vyšší soudy při svém rozhodování řeší takovou otázku rozdílně, takže nelze hovořit o ustálené judikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů, popřípadě v rozhodnutí nižšího soudu, které bylo vyššími soudy přijato a za účelem sjednocení judikatury uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [rozhodnutí odvolacího soudu představuje v tomto směru odlišné (\"nové\") řešení této právní otázky]. Přípustnost dovolání podle ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má. Povinná v dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu - nastoluje jednak otázku, jak má být v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti jako způsobilého titulu pro soudní výkon rozhodnutí vyznačen \"právní důvod\" plnění, jednak otázku, zda se povinný tím, že se stane účastníkem notářského zápisu sepsaného ve smyslu ustanovení §274 písm.e) o.s.ř., nevzdává v rozporu s ustanovením Čl. 1 věty druhé Listiny základních práv a svobod (vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb. jako součásti ústavního pořádku České republiky) práva na soudní ochranu, zaručeného ustanovením Čl. 36 odst.1 této Listiny, a zda tedy dohoda obsažená v tomto notářském zápise není ve smyslu ustanovení §39 obč. zák. neplatným právním úkonem. Podle ustanovení §251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ale i na výkon dalších titulů, uvedených v ustanovení §274 o.s.ř. Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení - zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný. Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet. Z hlediska materiálního jsou rozhodnutí nebo jiné tituly, uvedené v ustanovení §274 o.s.ř., vykonatelné jen tehdy, jestliže obsahují přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plnění a přesně stanovenou lhůtu k plnění. Podle ustanovení §274 písm.e) o.s.ř. je titulem, podle kterého lze nařídit soudní výkon rozhodnutí, notářský zápis, který obsahuje závazek a v němž jsou vyznačeny osoba oprávněná a povinná, právní důvod, předmět a doba plnění, jestliže osoba povinná k vykonatelnosti v notářském zápise svolila. Podle ustálené judikatury soudů je notářský zápis podle ustanovení §274 písm.e) o.s.ř. titulem pro soudní výkon rozhodnutí, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech uvedené zejména v §62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 82/1998 Sb., jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti. Požadavku, aby v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti (§274 písm.e) o.s.ř.) byla obsažena dohoda osoby oprávněné s osobou povinnou, lze vyhovět jak tím, že tyto osoby budou účastníky jediného zápisu (buď sepsaného za jejich současné přítomnosti nebo pokračováním v notářském zápisu), tak i tím, že k projevu vůle obsaženém v notářském zápisu sepsaném jen s jednou z těchto osob přistoupí formou samostatného zápisu druhá z nich (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.4.1999 sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000). Právním důvodem plnění se rozumí (srov. odůvodnění výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.4.1999 sp. zn. 21 Cdo 2020/98) rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá. Rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá, nemusí být v dohodě osoby oprávněné ze závazkového vztahu s osobou ze závazkového vztahu povinnou, obsažené v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, vylíčeny do všech podrobností. Požadavku ustanovení §274 písm.e) o.s.ř. vyhovuje takové vyznačení právního důvodu plnění, z něhož je zřejmé, na čem se plnění zakládá (tj. proč má povinná osoba poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění). V posuzovaném případě je z notářského zápisu ze dne 16.12.1999 zn. NZ 438/99, sepsaného notářkou L. N. - K., nepochybné, že stanovené plnění představuje smluvní pokutu, sjednanou účastníky ve smlouvě o dílo ze dne 15.4.1999 č. 167/99 pro případ prodlení objednatele s úhradou faktur za dodávku díla, vystavených zhotovitelem. Tímto způsobem byly rozhodné skutečnosti vylíčeny takovým způsobem, že je zřejmé, na čem se stanovené plnění zakládá (proč má povinná poskytnout oprávněné stanovené plnění). Dovolací soud proto souhlasí se závěrem odvolacího soudu v tom, že notářský zápis ze dne 16.12.1999 zn. NZ 438/99, sepsaný notářkou L. N. - K., je z tohoto hlediska způsobilý k soudnímu výkonu. 59 V judikatuře soudů byl dále vysloven závěr, že dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu. Jde o jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl ve smyslu ustanovení §274 písm.e) o.s.ř. z materiálního hlediska vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné osoby tedy sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. V notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti se neuvádí (protože nepatří k jeho obsahovým náležitostem) hmotněprávní úkon, ať jednostranný, dvoustranný nebo vícestranný, bez ohledu na to, zda se týká vzniku právního vztahu nebo jeho změny, popřípadě uznání dluhu, o jehož splnění jde. Uvedené samozřejmě neznamená, že by notářský zápis o takovém hmotněprávním úkonu nemohl být obsažen ve stejné listině s notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti; oba tyto zápisy je ovšem třeba důsledně rozlišovat a navzájem nezaměňovat. I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro soudní výkon rozhodnutí, není - jak vyplývá ze znění §274 písm.e) o.s.ř. - rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejné listiny [srov. §6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] a není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. §159 o.s.ř.). Skutečnost, že se osoba povinná zavázala poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění a že dohoda o tom byla uvedena v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, rovněž nepředstavuje překážku, která by bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci. Z uvedeného vyplývá, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro soudní výkon rozhodnutí vykonatelný; notář jej sepíše na základě dohody oprávněné a povinné osoby, aniž by byl oprávněn zkoumat její podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Skutečnost, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je takovým titulem pro výkon rozhodnutí, který sám o sobě oprávněnému nezakládá právní důvod pro přijetí vymáhaného plnění, musí být zohledněna v řízení o výkon rozhodnutí. Nejde však o takovou skutečnost, která by bránila nařízení výkonu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Nemá-li oprávněný na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, nelze takové vymáhání považovat za přípustné a je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí postupem podle ustanovení §268 odst.1 písm.h) o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2000 sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný pod č. 15 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001). Z uvedeného v posuzovaném případě mimo jiného vyplývá, že závazek povinné zaplatit oprávněné smluvní pokutu, obsažený v notářském zápisu ze dne 16.12.1999 zn. NZ 438/99, sepsaném notářkou L. N. - K., je titulem pro nařízení soudního výkonu rozhodnutí, i kdyby povinné vůbec nevznikla povinnost zaplatit oprávněné smluvní pokutu, popřípadě má-li povinná nárok na moderaci výše smluvní pokuty soudem podle ustanovení §301 obch. zák. Pro nařízení výkonu rozhodnutí podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti je - obdobně jako u jiných titulů - podstatné, zda obsahuje všechny náležitosti stanovené pro jeho vykonatelnost, a nikoliv to, zda odpovídá skutečným hmotněprávním vztahům mezi účastníky; věcnou správností se soud při nařízení výkonu rozhodnutí nemůže zabývat ani v případě výkonu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Na druhé straně notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není - na rozdíl od rozhodnutí soudů nebo jiných orgánů - vybaven účinky závaznosti a není ani sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem; znamená to mimo jiné, že povinná se může - bez zřetele na závazek obsažený v notářském zápisu ze dne 16.12.1999 zn. NZ 438/99, sepsaném notářkou L. N. - K. - domáhat svých práv v řízení před soudem, popřípadě může navrhnout zastavení tohoto výkonu rozhodnutí podle §268 odst.1 písm.h) o.s.ř., popřípadě podle ustanovení §268 odst.3 o.s.ř., prokáže-li, že na stanovené plnění nemá oprávněná podle hmotného práva zcela nebo zčásti nárok. Z uvedeného rovněž vyplývá, že ustanovení §274 písm.e) o.s.ř. není v rozporu s ustanoveními Čl. 1 věty druhé a Čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod, neboť povinné nebrání a nemůže bránit v uplatňování jejích práv z předmětných právních vztahů v řízení před soudem, a že dohoda účastníků, obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, nemůže být ve smyslu ustanovení §39 obč. zák. neplatným právním úkonem. Usnesení odvolacího soudu je s uvedenými právními názory v souladu. Protože odpovídá ustálené judikatuře soudů, dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §239 odst.2 o.s.ř. není z hlediska povinnou nastolených právních otázek přípustné. Povinná napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.d) o.s.ř., protože přípustnost dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu neplyne z ustanovení §238a odst.1 písm. a), b), c), e) a f) o.s.ř., protože přípustnost dovolání není založena ani podle ustanovení §239 odst.1 a 2 o.s.ř. a protože z obsahu spisu nevyplývá a ani dovolatelka netvrdí, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §254 odst.1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť povinná nemá s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 4. dubna 2001 60 JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Romana Říčková

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/04/2001
Spisová značka:21 Cdo 2707/2000
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2707.2000.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18