ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.2785.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 2785/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci žalobce Mgr. M. D. , zastoupeného Mgr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí č. 365/7, proti žalované České republice - Úřadu práce České republiky se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 1359/1, IČO 72496991, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 16 C 225/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. března 2010 č.j. 16 Co 9/2010-77, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jiřího Zbořila, advokáta se sídlem v Olomouci, Horní náměstí č. 365/7.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 13.12.2008, doručeným žalobci dne 16.12.2008, žalovaná (ředitel býv. Úřadu práce v Olomouci Bc. R. Ch.) sdělila žalobci, že mu dává podle ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce výpověď z pracovního poměru. Důvod výpovědi spatřovala v tom, že podle "lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče ze dne 8.12.2008 žalobce pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilost dále konat dosavadní práci, sjednanou v pracovní smlouvě, tj. kontrolor - provádění komplexní kontrolní činnosti v celém rozsahu působnosti úřadu práce".
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 27.4.2009 (a posléze doplněnou do protokolu při jednání soudu prvního stupně dne 16.6.2009 a 26.8.2009) domáhal, aby bylo určeno, že je uvedená výpověď z pracovního poměru neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že posudek lékařky, na který výpověď odkazuje, nebyl "způsobilý přivodit závěry o tom, že žalobce je dlouhodobě nezpůsobilý vykonávat práci", když je v posudku uvedeno, že "není schopen jako kontrolor a dle dokumentace není toho času schopen ani jiného pracovního zařazení". Podle žalobce byl posudek zpracován "primárně za účelem zjištění, zda je způsobilý vykonávat práci kontrolor", čímž nebyla naplněna "skutková podstata výpovědního důvodu", neboť žalobce naposledy vykonával práci vedoucího kontrolního oddělení. Žalobci, který pracoval u Úřadu práce v Olomouci od 1.3.2006 jako vedoucí kontrolního oddělení, byl od 26.9.2007 přiznán plný invalidní důchod a žalovaná mu poskytla "omluvené neplacené volno" do 31.12.2008. Další pracovní volno žalovaná nechce žalobci poskytnout a žalobce pokládá výpověď z pracovního poměru za neplatnou rovněž pro rozpor s dobrými mravy, neboť zneužívá "jeho zdravotní stav s cílem neumožnit mu opětovný nástup do zaměstnání".
Žalovaná namítala, že žalobce byl od 6.10.2006 do 25.9.2007 v pracovní neschopnosti, že žalobci byl od 26.9.2007 přiznán invalidní důchod a že mu poskytla "neplacené pracovní volno" do 31.12.2008. Podle lékařského posudku ze dne 8.12.2008 žalobce není schopen "práce kontrolora ani jiného pracovního zařazení" a k "přezkumu jeho invalidity" má dojít dne 31.10.2009; žalobcova neschopnost vykonávat práci je "evidentně dlouhodobá" a žalovaná nemá důvod "dále vyčkávat, zda se jeho zdravotní stav nezlepší a neumožní mu návrat do práce".
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 22.9.2009 č.j. 16 C 225/2009-61 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.353,-Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Zbořila. Poté, co dovodil, že při výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm.e) zákoníku práce musí být závěr lékaře o tom, že zaměstnanec není způsobilý dále konat dosavadní práci pro "obecné" onemocnění a že tuto způsobilost pozbyl dlouhodobě, výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vyjádřen v posudkovém závěru lékařského posudku, soud prvního stupně dospěl k závěru, že lékařský posudek ze dne 8.12.2008 uvedeným požadavkům nevyhovuje, když se v něm "hovoří pouze o tom, že pacient není schopen pracovat jako kontrolor a dle dokumentace není t.č. schopen ani jiného pracovního zařazení" (a podle svědecké výpovědi MUDr. A. J., která vypracovala lékařský posudek ze dne 8.12.2008, nebylo v době vyhotovení posudku možné stanovit délku onemocnění nebo neschopnosti konat práci), a když tedy v něm není obsažen "odborný závěr o tom, že žalobce dlouhodobě pozbyl způsobilost vykonávat dosavadní práci". Výpověď z pracovního poměru ze dne 13.12.2008 je tedy neplatným právním úkonem.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4.3.2010 č.j. 16 Co 9/2010-77 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.044,-Kč k rukám advokáta Mgr. Jiřího Zbořila. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že nezpůsobilost zaměstnance konat dále dosavadní práci je výpovědním důvodem podle ustanovení §52 písm.e) zákoníku práce jen tehdy, byla-li zjištěna lékařským posudkem, který je platný, a byl-li v posudkovém závěru uveden výslovně závěr o tom, že zaměstnanec není způsobilý konat dále dosavadní práci a že tuto způsobilost pozbyl dlouhodobě, a že v projednávané věci lékařský posudek ze dne 8.12.2008 takový závěr neobsahuje, neboť je v něm uvedeno, že žalobce "je nezpůsobilý jako kontrolor a není toho času schopen ani jiného pracovní zařazení", a ze skutečností uvedených v lékařském posudku tedy nelze usuzovat, že by žalobce dlouhodobě pozbyl způsobilost konat dále dosavadní práci; svědkyně MUDr. A. J., která posudek vystavila, navíc ve své výpovědi uvedla, že "při onemocnění žalobce nelze stanovit délku onemocnění nebo neschopnosti vykonávat práci". Na uvedeném závěru nic nemění podle názoru odvolacího soudu ani to, že žalobce byl již před vydáním lékařského posudku "dlouhodobě neschopen práce" (od 1.10.2006), není totiž vyloučeno, že "zaměstnanec může být po uplynutí dlouhodobé pracovní neschopnosti zdráv a nadále konat dosavadní práci", a proto "samotná délka trvání pracovní neschopnosti před vydáním lékařského posudku pro účely §52 písm.e) zákoníku práce nesvědčí o tom, že i do budoucna zaměstnanec dlouhodobě pozbyl způsobilosti konat dosavadní práci".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovozuje, že k naplnění výpovědního důvodu podle ustanovení §52 písm.e) zákoníku práce musí být splněny všechny "kumulativní podmínky", a to "existence lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče, nepříznivý zdravotní stav zaměstnance způsobující jeho neschopnost konat dosavadní práci" a "dlouhodobost tohoto stavu". Z právních předpisů podle názoru žalované nevyplývá, že "by součástí zdravotního posudku vydané ho pro účely ustanovení §52 písm.e) zákoníku práce muselo být konstatování dlouhodobosti nepříznivého zdravotního stavu, úkolem lékaře je pouze posoudit, zda zaměstnanec je nebo není schopen konat dosavadní práci, vyjadřovat se k dlouhodobosti tohoto stavu, by přicházelo v úvahu jen tehdy, kdyby ke dni posuzování zdravotního stavu nedosahoval nepříznivý zdravotní stav co do své délky hranice dlouhodobosti". Vzhledem k tomu, že v době vydání lékařského posudku trvala neschopnost žalobce "konat dosavadní práci a sám žalobce po žalované požadoval poskytnutí dalšího neplaceného volna od 31.12.2008 do 31.10.2009", žalobce pozbyl způsobilosti konat dosavadní práci dlouhodobě. Z názoru odvolacího soudu podle žalované vyplývá, že by se "dlouhodobá nezpůsobilost konat dosavadní práci měla načítat od vydání lékařského posudku" a že, kdyby "lékař odhadl dobu léčení na několik měsíců a učinil by to opakovaně, mohla by doba neschopnosti konat práci trvat i několik roků a zaměstnavatel by nemohl dát zaměstnanci výpověď"; takovýto názor by "v praxi znemožnil použití výpovědního důvodu podle ustanovení §52 písm. e) zákoníku práce". Přípustnost dovolání žalovaná dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Poukazuje na náležitosti lékařského posudku, které jsou stanoveny v bodě 8 Přílohy č. 1 vyhlášky č. 385/2006 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a dovozuje, že rozsudek odvolacího soudu odpovídá ustálené judikatuře soudů.
V průběhu dovolacího řízení byl Úřad práce v Olomouci zrušen a výkon práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců zařazených u něho přešel na nově zřízený Úřad práce České republiky (srov. §1 odst.1, §6 odst.2 a §8 zákona č. 73/2011 Sb.). Vzhledem k tomu, že byla zrušena organizační složka státu, která za Českou republiku v řízení dosud vystupovala, dovolací soud pokračoval v řízení s Úřadem práce České republiky jako organizační složkou státu, příslušnou v projednávané věci za Českou republiku jednat, aniž by o tom vydával zvláštní rozhodnutí (srov. též právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 298/2004, které bylo uveřejněno pod č. 128 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) a §241a odst.3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci bylo pro její rozhodnutí významné mimo jiné vyřešení právních otázek, jaké jsou předpoklady pro naplnění výpovědního důvodu podle ustanovení §52 písm.e) zákoníku práce a jaké požadavky musí splňovat lékařský posudek při podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm.e) zákoníku práce. Protože tyto právní otázky dosud nebyly dovolacím soudem ve všech souvislostech vyřešeny, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která byla žalobci doručena dne 16.12.2008 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb. a č. 294/2008 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.2008 (dále jen "zák. práce"), a podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákonů č. 210/1990 Sb., č. 425/1990 Sb., č. 548/1991 Sb., č. 550/1991 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 15/1993 Sb., č. 161/1993 Sb., č. 307/1993 Sb. a č. 60/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 206/1996 Sb. a zákonů č. 14/1997 Sb., č. 79/1997 Sb., č. 110/1997 Sb., č. 83/1998 Sb., č. 167/1998 Sb., č. 71/2000 Sb., č. 123/2000 Sb., č. 132/2000 Sb., č.149/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 164/2001 Sb., č. 260/2001 Sb., č. 285/2002 Sb., č. 290/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 130/2003 Sb., č. 356/2003 Sb., č. 274/2003 Sb., č. 37/2004 Sb., č. 53/2004 Sb., č. 121/2004 Sb., č. 156/2004 Sb., č. 422/2004 Sb., č. 436/2004 Sb., č. 379/2005 Sb., č. 381/2005 Sb., č. 109/2006 Sb., č. 115/2006 Sb., č. 225/2006 Sb., č. 227/2006 Sb., č. 245/2006 Sb., č. 342/2006 Sb., č. 111/2007 Sb., č. 28/2008 Sb., č. 189/2008 Sb. a č. 296/2008 Sb., tedy podle zákona o péči o zdraví lidu ve znění účinném do 31.12.2008 (dále jen "zákona o péči o zdraví lidu").
Podle ustanovení §52 písm.e) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci.
K výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm.e) zák. práce smí zaměstnavatel - jak vyplývá z jeho znění - přistoupit, jen jestliže zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, který nebyl způsoben pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo ohrožením nemocí z povolání, pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci a jen jestliže dlouhodobé pozbytí způsobilosti konat dále dosavadní práci vzhledem ke zdravotnímu stavu zaměstnance stanovily lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává.
Lékařskou posudkovou činnost, jejímž "předním úkolem" je posuzování způsobilosti k práci, vykonávají v rámci léčebně preventivní péče, včetně závodní preventivní péče, zpravidla ošetřující lékaři (srov. §21 odst.1 zákona o péči o zdraví lidu). Zdravotnická zařízení vydávají prostřednictvím lékařů nebo klinických psychologů na základě posouzení zdravotního stavu pacienta lékařské posudky; přezkoumání správnosti vydaného lékařského posudku o způsobilosti k práci se lze domáhat způsobem uvedeným v ustanovení §77 zákona o péči o zdraví lidu u příslušného správního úřadu. V případě, že nebyl podán návrh na přezkoumání, je lékařský posudek platný ode dne jeho prokazatelného předání pacientovi (§77 odst. 4 zákona o péči o zdraví lidu). Nevyhoví-li vedoucí zdravotnického zařízení nebo lékař nebo klinický psycholog návrhu na přezkoumání lékařského posudku, postoupí návrh do 30 dnů od jeho doručení příslušnému správnímu úřadu jako odvolání proti lékařskému posudku (§77 odst. 5 zákona o péči o zdraví lidu); příslušný správní úřad svým rozhodnutím vydaným ve správním řízení buď odvolání proti lékařskému posudku "zamítne a napadený lékařský posudek potvrdí" nebo napadený lékařský posudek zruší a věc vrátí zdravotnickému zařízení, které posudek vydalo, k vydání nového lékařského posudku na základě nového, popřípadě doplňujícího posouzení zdravotního stavu pacienta (§77a odst. 1 a §77b zákona o péči o zdraví lidu).
Lékařský posudek musí obsahovat především náležitosti, které jsou uvedeny pod bodem 8 A. a C Přílohy č. 1 vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění vyhlášek č. 479/2006 Sb., č. 64/2007 Sb. a č. 187/2008 Sb. Je-li lékařský posudek vydáván "pro účely pracovněprávních nebo obdobných vztahů", musí obsahovat rovněž náležitosti, které jsou stanoveny v bodě 8 B. Přílohy č. 1 vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění vyhlášek č. 479/2006 Sb., č. 64/2007 Sb. a č. 187/2008 Sb. Při vydávání lékařských posudků se stále - i přes právní úpravu obsaženou v ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů - postupuje zejména podle směrnice ministerstva zdravotnictví ze dne 16.12.1967 o posuzování zdravotní způsobilosti k práci č. 49/1967 Věstníku ministerstva zdravotnictví (registrované v částce 2/1968 Sb.), ve znění směrnice ministerstva zdravotnictví ze dne 21.5.1970 č. 17/1970 Věstníku ministerstva zdravotnictví (registrované v částce 20/1970 Sb.), vyhlášek č. 487/1991 Sb. a č. 31/1993 Sb. a zákona č. 61/2000 Sb.
Nesmí-li zaměstnanec konat pro svůj nepříznivý zdravotní stav dále dosavadní práci, je naplněn výpovědní důvod podle §52 písm. e) zák. práce, jen jestliže nejde o následek pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, popř. ohrožení nemocí z povolání, a jestliže se u zaměstnance jedná o dlouhodobý stav. Zákoník práce výslovně neuvádí, kdy zaměstnanec pozbyl způsobilost konat práci dlouhodobě; s přihlédnutím k tomu, jak je vymezen pojem "dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav" zaměstnance pro účely zákona o zaměstnanosti (srov. §67 odst. 4 zákona č. 435/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů) nebo zákona o důchodovém pojištění (srov. §26 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů), lze podle názoru dovolacího soudu považovat nezpůsobilost zaměstnance konat dále dosavadní práci za dlouhodobou zpravidla tehdy, má-li trvat podle poznatků lékařské vědy déle než rok.
Dlouhodobá nezpůsobilost zaměstnance konat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dále dosavadní práci ovšem není důvodem pro výpověď sama o sobě, ale jen tehdy, byla-li zjištěna lékařským posudkem, který je platný nebo který byl potvrzen rozhodnutím příslušného správního úřadu [srov. zejména dikci ustanovení §52 písm.e) zák. práce "pozbyl-li zaměstnanec ... podle lékařského posudku ... dlouhodobě konat dále dosavadní práci"]. Dokud tedy nepříznivý zdravotní stav zaměstnance nebyl posouzen ve vydaném lékařském posudku nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, nesmí zaměstnavatel přistoupit k rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení §52 písm.e) zák. práce, i kdyby zaměstnanec vskutku nebyl schopen vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě konat dále dosavadní práci.
Závěr o tom, že zaměstnanec není vzhledem ke svému zdravotnímu stavu způsobilý dále konat dosavadní práci a že tuto způsobilost pozbyl dlouhodobě, musí být výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vyjádřen v lékařském posudku [v jeho posudkovém závěru - srov. též bod 8 C. Přílohy č. 1 vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění vyhlášek č. 479/2006 Sb., č. 64/2007 Sb. a č. 187/2008 Sb., podle něhož musí být z posudkového závěru lékařského posudku vydaného za účelem posouzení zdravotní způsobilosti zřejmé, zda posuzovaná osoba je a) zdravotně způsobilá nebo b) je zdravotně způsobilá "s podmínkou" nebo c) je zdravotně nezpůsobilá nebo d) pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost]. Jedině v tomto případě lze totiž uzavřít, že byl splněn předpoklad pro podání platné výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm.e) zák. práce, který vyžaduje, aby byl vztah práce, kterou je zaměstnanec povinen konat pro zaměstnavatele, k jeho zdravotnímu stavu vždy objektivizován odborným posouzením ve formě lékařského posudku, popřípadě rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává.
V projednávané věci je z obsahu lékařského posudku ze dne 8.12.2008 nepochybné, že byl vydán v rámci tzv. řadové prohlídky žalobce (ve smyslu ustanovení §15 směrnice ministerstva zdravotnictví ze dne 16.12.1967 o posuzování zdravotní způsobilosti k práci č. 49/1967 Věstníku ministerstva zdravotnictví ve znění směrnice ministerstva zdravotnictví ze dne 21.5.1970 č. 17/1970 Věstníku ministerstva zdravotnictví, vyhlášek č. 487/1991 Sb. a č. 31/1993 Sb. a zákona č. 61/2000 Sb.) a že žalobce byl v posudkovém závěru tohoto lékařského posudku označen za "nezpůsobilého" k dalšímu výkonu práce kontrolora s tím, že "není toho času schopen ani jiného pracovního zařazení". V lékařském posudku ze dne 8.12.2008 tedy nebylo výslovně a ani jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti vyjádřeno, že by žalobce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl způsobilost konat dále dosavadní práci dlouhodobě, a ani to v něm - jak vyplývá z výpovědi svědkyně MUDr. Al. J. - uvedeno být nemělo, jestliže se lékařka domnívala, že - jak uvedla ve své výpovědi - "při onemocnění žalobce nelze stanovit délku onemocnění nebo neschopnosti vykonávat práci". Soudy za této situace správně dovodily, že lékařský posudek ze dne 8.12.2008 s ohledem na svůj obsah není způsobilým předpokladem pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. e) zák. práce.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 3.750,- Kč [srov. §7 písm.c), §10 odst.3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 4.050,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce advokát Mgr. Jiří Zbořil osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad ve výši 810,- Kč (srov. §137 odst. 3 o.s.ř.). Protože dovolání žalované bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 4.860,- Kč nahradila. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. října 2011
JUDr.Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu