ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.2802.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 2802/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci manžela M. K. a manželky I. K. , zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Nerudova č. 1419/22, o rozvod manželství, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 7 C 150/2014, o dovolání manželky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. listopadu 2014, č. j. 14 Co 619/2014-20, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 6. října 2014, č. j. 7 C 150/2014-15, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V řízení o rozvod manželství, zahájeném na návrh manžela, podaný u Okresního soudu v Liberci dne 16. 9. 2014, podala manželka dne 3. 10. 2014 žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů odůvodněnou tím, že manžel je v řízení zastoupen advokátem, že však ona pobírá pouze nemocenské dávky, z nichž „není schopna si advokáta zaplatit“.
Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 6. 10. 2014, č. j. 7 C 150/2014-15, návrh manželky, aby jí byl k ochraně jejích zájmů v této věci ustanoven zástupce z řad advokátů, zamítl. Po zhodnocení osobních, majetkových a výdělkových poměrů manželky k žádosti o osvobození od soudních poplatků dospěl k závěru, že „její poměry by případně mohly odůvodnit přiznání osvobození od soudních poplatků, avšak ve věci jde o rozvod manželství, nejedná se tedy o věc skutkově ani právně složitou, tak jak má na mysli ustanovení §30 o. s. ř., a není tedy splněna ani druhá podmínka ustanovení §30 o. s. ř., když ustanovení zástupce nevyžaduje ochrana zájmů účastníka“. Uzavřel, že manželka „je schopna samostatně ve sporu účinně uplatňovat či bránit své právo, a přiměřeně ke svému procesnímu postavení se orientuje v hmotněprávní i procesněprávní problematice s řízením spojené“.
K odvolání manželky (v němž současně požádala o osvobození od soudních poplatků), Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 12. 11. 2014, č. j. 14 Co 619/2014-20, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že osobní a majetkové poměry manželky by mohly odůvodnit přiznání osvobození od soudních poplatků, avšak ochrana zájmů manželky v řízení o rozvod manželství účastníků nezbytně nutně nevyžaduje, aby jí byl ustanoven zástupce. Řízení o rozvod manželství totiž „patří k právně i skutkově nejjednodušším řízením vůbec“; pokud je manželka srovnává s řízením o stanovení výživného pro zletilou dceru účastníků, které v současné době probíhá, je „řízení o rozvod obecně časově kratší, obvykle se rozhoduje při prvním jednání a i z pohledu důkazního řízení daleko méně složité“. Dále odvolací soud poukázal na obsah spisu, z nějž se podává, že manželka nebyla právně zastoupena v řízení o úpravu péče a výživného k nezletilé dceři A. K., kteréžto je po všech stránkách složitější než řízení rozvodové, a řídí se stejnými pravidly, a že přesto dokázala svá práva samostatně uplatnit a ochránit. I z jejího vyjádření k návrhu na rozvod manželství ze dne 2. 10. 2014 vyplývá, že „má dobré povědomí o svých procesních právech“, a pokud v odvolání namítla, že nevěděla o možnosti požádat o osvobození od placení soudních poplatků, pak tohoto poučení se jí zřejmě nedostalo proto, že soud prvního stupně nepředpokládá, že by státu měly vzniknout nějaké náklady. V dané věci tedy povaha věci na straně jedné a dále skutečnost, že manželka je schopna samostatně bránit svá práva v soudním řízení, odůvodňují závěr, že manželka k ochraně svých práv nezbytně nepotřebuje ustanovit zástupce.
Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 5. 12. 2014, č. j. 7 C 150/2014-22, přiznal manželce podle ustanovení §138 odst. 1 a 2 o. s. ř. osvobození od soudních poplatků, neboť na její straně jsou dány zvlášť závažné důvody, spočívající v její tíživé majetkové a finanční situaci. Z potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o osvobození soudních poplatků totiž zjistil, že manželka je od 12. 6. 2014 odkázána na dávky nemocenského pojištění ve výši 256,- Kč denně, že jiný příjem nemá, že vlastní ve společném jmění manželů zahradu v P., že má vyživovací povinnost k dcerám A. K. a K. K., které s ní žijí ve společné domácnosti, že má dluh u České spořitelny, a. s., ve výši 40.000,- Kč (na pořízení oken) a u Komerční banky, a. s., ve výši 150.000,- Kč (za účelem pořízení bytu pro manžela).
Podáním ze dne 2. 2. 2015, podaným k poštovní přepravě téhož dne, napadla manželka usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2014, č. j. 14 Co 619/2014-20, tzv. blanketním dovoláním a současně podala žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a návrh na osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení.
Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 23. 2. 2015, č. j. 7 C 150/2014-31, manželce osvobození od soudních poplatků v řízení o dovolání proti citovanému usnesení odvolacího soudu nepřiznal a k ochraně jejích zájmů v řízení o dovolání jí zástupce z řad advokátů neustanovil. Dospěl k závěru, že v daném případě jsou na straně manželky dány zvlášť závažné důvody pro osvobození od soudních poplatků z dovolání, není však splněna druhá podmínka uvedená v ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., neboť u žalobkyně jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, jelikož proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2014, č. j. 14 Co 619/2014-20, není dovolání přípustné (byť přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud).
K odvolání manželky Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 4. 2015, č. j. 14 Co 203/2015-41, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že manželce přiznal osvobození od soudních poplatků „v řízení o dovolání“ v plném rozsahu a k ochraně jejích zájmů „v řízení o dovolání“ jí ustanovil zástupcem advokáta Mgr. Ladislava Malečka. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že proti jeho napadenému usnesení ze dne 12. 11. 2014, č. j. 14 Co 619/2014-20, je „dovolání přípustné“ (§1 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních - dále též jen z. ř. s.), neboť nejde o rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona (§30 z. ř. s.), nýbrž jen o procesní rozhodnutí, a že proto ze strany manželky nejde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Manželka současně - vzhledem ke svým poměrům - splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.¨
Manželka v doplnění dovolání, sepsaném soudem jí ustanoveným zástupcem, namítá, že postupem soudů obou stupňů, které nevyhověly její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů v řízení o rozvod manželství, ačkoliv to její poměry odůvodňují, „nedochází k důsledné ochraně jejích zájmů“, jak právní řád předpokládá. Poukazuje na to, že není právně vzdělaná, že chce hájit svá práva a že odvolací soud napadeným usnesením rozhodl opačně, než v usnesení ze dne 15. 4. 2015, č. j. 14 Co 203/2015-41. Má za to, že právě její velmi nízký příjem a zdravotní stav jsou zvlášť závažnými důvody pro zvolení postupu podle ustanovení §30 o. s. ř., jak o tom rozhodl odvolací soud pro „účely podání dovolání“. Přípustnost dovolání manželka vyvozuje z ustanovení §237 o. s. ř., neboť v dané věci nejde o rozhodnutí podle hlavy páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, nýbrž jen o rozhodnutí procesní povahy vydané v rámci řízení o rozvod manželství, přičemž „obdobná otázka nebyla dosud v předkládaném případě řešena dovolacím soudem“.
Podle ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014), podle tohoto zákona projednávají a rozhodují soudy právní věci stanovené v tomto zákoně. Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád (odst. 2).
Jelikož řízení o rozvod manželství bylo v dané věci zahájeno dne 16. 9. 2014 a napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 12. 11. 2014, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou - účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Řízení o rozvod manželství je od 1. 1. 2014 upraveno v části druhé hlavě páté zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v jeho ustanoveních §383 až 398.
Podle ustanovení §30 z. ř. s. dovolání není přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu, jímž potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým manželce v řízení o rozvod nebylo vyhověno její žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, není rozhodnutím podle hlavy páté části druhé zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, nýbrž rozhodnutím procesním, o němž soud rozhoduje podle občanského soudního řádu (§30 o. s. ř.), nevylučuje ustanovení §30 z. ř. s. přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí; současně platí, že přípustnost dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení otázky procesního práva - výkladu a aplikace ustanovení §30 o. s. ř. (§138 o. s. ř.) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a že dovolání manželky je důvodné.
Podle ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.
Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odst. 2 tohoto ustanovení).
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevrací. Byl-li účastníku osvobozenému od soudních poplatků ustanoven zástupce, vztahuje se osvobození v rozsahu, v jakém bylo přiznáno, i na hotové výdaje zástupce a na odměnu za zastupování (odst. 3 tohoto ustanovení).
V posuzované věci dospěl odvolací soud při svém rozhodnutí o žádosti manželky o ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení §30 o. s. ř. shodně se soudem prvního stupně k závěru, že osobní a majetkové poměry manželky „by mohly odůvodnit přiznání osvobození od soudních poplatků“, avšak povaha věci a skutečnost, že manželka je schopna samostatně bránit svá práva v soudním řízení, nezbytně nutně nevyžadují, aby jí byl ustanoven zástupce, neboť řízení o rozvod manželství „patří k právně i skutkově nejjednodušším řízením vůbec“. S tímto závěrem odvolacího soudu dovolací soud nesouhlasí.
Dospěl-li totiž odvolací soud k závěru, že poměry manželky odůvodňují její osvobození od soudních poplatků (a k tomuto závěru dospěl i Okresní soud v Litoměřicích v usnesení ze dne 5. 12. 2014, č. j. 7 C 150/2014-22, jímž jí přiznal osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že na její straně jsou dány zvlášť závažné důvody, spočívající v její tíživé majetkové a finanční situaci), a že jí má být pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, jak tento svůj závěr vyjádřil ve svém usnesení ze dne 15. 4. 2015, č. j. 14 Co 203/2015-41, (kterým je i dovolací soud ve smyslu ustanovení §243b, §167 odst. 1 a §159a odst. 4 o. s. ř. vázán), neměl - při nezměněném skutkovém základu ohledně poměrů manželky - k tomuto rozhodnutí přistoupit teprve až pro účely dovolacího řízení. Nelze totiž dost dobře akceptovat úvahu, že - při nezměněných poměrech manželky - její poměry odůvodňují ustanovení jí zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř. pro dovolací řízení, avšak neodůvodňovaly takový postup pro řízení předcházející; hlediska pro rozhodnutí o ustanovení zástupce z řad advokátů účastníku podle ustanovení §30 o. s. ř. jsou totiž (při nezměněných poměrech účastníka) stejná pro všechny stupně řízení před soudem (obdobně srov. právní názory vyslovené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2011, sp. zn. 21 Cdo 1093/2010, ze 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněném pod č. 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 12. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1928/2014, a ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. 26 Cdo 3287/2014).
Za správný nelze považovat ani názor odvolacího soudu, že samotná povaha řízení o rozvod manželství je natolik jednoduchá, že nevyžaduje zastoupení manželky. Zda ochrana zájmů účastníka, který nemá právnické vzdělání, vyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů, musí soud posoudit vždy v poměrech konkrétní věci, přičemž jen okolnost, že účastník reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení chránit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje (srov. Čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy od počátku řízení). Ochrana zájmů účastníka řízení bude vyžadovat ustanovení zástupce z řad advokátů zejména v případech, kdy nepůjde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§138 odst. 1 o. s. ř.). Otázkou, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, se zabýval Nejvyšší soud např. v již citovaném usnesení ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu není správné; protože nejsou podmínky pro jeho změnu, Nejvyšší soud je zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro odvolací soud i soud prvního stupně závazný; o nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť v řízení se dále pokračuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2015
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu