ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.2970.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 2970/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně B. Ž. , proti žalované MASADA, a.s. se sídlem v Brně, Sportovní č. 2c, IČO 26234661, zastoupené Mgr. Pavlem Kopou, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská č. 13, o vydání věcí, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C 325/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. března 2009 č.j. 13 Co 75/2008-55, takto:
Dovolání žalované proti rozsudku krajského soudu se ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek městského soudu o zamítnutí žaloby o vydání obrazu "Figurální obraz ženy" o rozměrech 100x70 cm, a ve výroku o zaplacení soudního poplatku z odvolání odmítá ; v ostatních výrocích se rozsudek krajského soudu zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Akad. arch. D. Ž. se žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 1.12.2006 a změněnou se souhlasem soudu prvního stupně domáhal, aby mu žalovaná vydala obraz "Šašková, rozměr 80x110 cm", obraz "Figurální obraz ženy, rozměr 100x70 cm" a obraz "Brněnské zátiší, rozměr 65x75 cm". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na základě smlouvy o pronájmu ze dne 15.2.2005 žalované bezplatně zapůjčil tři obrazy, a to obraz "Šašková", "Brněnské zátiší" a "Bolest", a že obraz "Bolest" byl posléze "vyměněn" za obraz "Figurální obraz ženy". Žalovaná se ve smlouvě zavázala předmětné obrazy vrátit do 31.8.2005, avšak to dosud neučinila.
Žalovaná namítla, že obraz "Bolest" byl již akad. arch. D. Ž. vrácen dne 31.3.2005, což vyplývá z písemného potvrzení o převzetí obrazu, a že žádný další obraz od něj výměnou nedostala. Akad. arch. D. Ž. si od ní během roku 2005 půjčoval "různé finanční částky"; když celková výše půjčených peněz dosáhla výše 47.000,- Kč, došlo k uzavření ústní dohody, podle které "dluh akad.arch. D. Ž. bude u žalované splacen zbývajícími dvěma obrazy", a to obrazem "Šašková" a "Brněnské zátiší".
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 20.9.2007 č.j. 52 C 325/2006-36 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů vzal za prokázané, že si akad. arch. D. Ž. od žalované půjčoval finanční částky a že "v okamžiku, kdy částka půjčených finančních prostředků akad. arch. D. Ž. dosáhla hodnoty 47.000,- Kč, došlo k uzavření ústní kupní smlouvy ohledně obrazu "Šašková" a "Brněnské zátiší" mezi L. P. (předsedou představenstva žalované) a akad. arch. D. Ž.", takže akad. arch. D. Ž. k těmto dvěma obrazům "pozbyl vlastnické právo a žalovaná není ve věci pasivně legitimována". Podle soudu prvního stupně akad. arch. D. Ž. neprokázal, že by obraz "Figurální obraz ženy" skutečně předal žalované výměnou za obraz "Bolest", a žaloba o jeho vydání tedy nemůže být úspěšná.
K odvolání akad. arch. D. Ž. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12.3.2009 č.j. 13 Co 75/2008-55 změnil rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil, aby vydala akad. arch. D. Ž. obraz "Šašková, rozměr 80x110 cm" a obraz "Brněnské zátiší, rozměr 65x75 cm"; ve výroku, kterým byla žaloba o vydání obrazu "Figurální obraz ženy, rozměr 100x70 cm" zamítnuta, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit akad. arch. D. Ž. na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 12.115,- Kč k rukám advokáta JUDr. Evžena Rašovského a že se akad. arch. D. Ž. ukládá doplatit České republice "na účet Městského soudu v Brně" na soudním poplatku z odvolání 2.000,-Kč. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že akad. arch. D. Ž. neprokázal, že by obraz "Figurální obraz ženy" předal žalované. Ohledně obrazů "Šašková" a "Brněnské zátiší" dovodil, že "důvodem, pro který si žalovaná obrazy ponechala, byla skutečnost, že jí akad. arch. D. Ž. dlužil peníze a obrazy měly posloužit jako kompenzace dluhu", že však "ústní smlouva mezi účastníky ohledně těchto dvou obrazů" není "platně uzavřenou kupní smlouvou". Odvolací soud přihlédl k tomu, že si akad. arch. D. Ž. v době "bezplatného pronájmu" půjčoval od žalované peníze, že smlouva o pronájmu obrazů ze dne 15.2.2005 obsahuje také "zmocnění pro žalovanou jednat o jejich prodeji" a že žalovaná provozuje mimo jiné "zastavárenskou činnost", a dospěl k závěru, že obrazy označené ve smlouvě ze dne 15.2.2005 "byly zástavou, nikoliv bezplatným pronájmem, pro nějž nebyl za dané situace rozumný důvod, a ústní smlouva ohledně nich uzavřená byla úkonem k uspokojení pohledávek žalované z půjček tím, že jí tato zástava připadla do vlastnictví". Protože takový úkon obchází ustanovení §152 občanského zákoníku, je podle ustanovení §39 občanského zákoníku neplatný a žalovaná nemohla na jeho základě získat vlastnictví k obrazům "Šašková" a "Brněnské zátiší".
Po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu akad. arch. D. Ž. dne 1.5.2009 zemřel a pravomocným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18.1.2011 č.j. 52 C 325/2006-74 bylo ve smyslu ustanovení §107 občanského soudního řádu rozhodnuto, že v řízení bude na jeho místě pokračováno se žalobkyní, která nabyla podle usnesení Městského soudu v Brně ze dne 29.10.2010 č.j. 85 D 382/2009-100 jako dědička zůstavitelův majetek.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že odvolací soud učinil závěr o tzv. propadné zástavě a že "takto právně hodnotil skutečnosti, které žádný z účastníků netvrdil a neprokazoval"; zatímco akad. arch. D. Ž. tvrdil, že "si žádné peníze nepůjčoval a žalované obrazy půjčil a ta mu je nevrátila", a nikdy neuváděl, že by "předání obrazů mělo představovat zajištění pohledávky žalované", žalovaná tvrdila a prokázala, že akad. arch. D. Ž. peníze půjčovala a při předání poslední částky, kterou lze vyhodnotit jako doplatek kupní ceny, byla mezi akad. arch. D. Ž. a předsedou představenstva žalované L. P. uzavřena ústní kupní smlouva. Závěr odvolacího soudu proto nemá oporu v provedených důkazech. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že nelze přihlédnout k podání žalované ze dne 19.4.2011, kterým byly v rozporu s ustanovením §242 odst.4 o.s.ř. po uplynutí dovolací lhůty měněny dovolací důvody, se nejprve zabýval otázkou subjektivní a objektivní přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §240 odst.1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu též ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby o vydání obrazu "Figurální obraz ženy, rozměr 100x70 cm", a ve výroku, kterým bylo akad. arch. D. Ž. uloženo doplatit na soudním poplatku z odvolání 2.000,- Kč. Protože v tomto směru jednak byla žaloba zamítnuta, jednak bylo rozhodnuto o povinnosti, která se netýká právní sféry žalované, nevznikla (nemohla vzniknout) žalované těmito rozhodnutími odvolacího soudu žádná újma na jejích právech a nemůže mít tedy z objektivního hlediska žádný skutečný zájem na jejich zrušení. K podání dovolání proti těmto výrokům rozsudku odvolacího soudu žalovaná tedy není oprávněna (subjektivně legitimována), a proto Nejvyšší soud ČR její dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.b) o.s.ř. odmítl.
Po zjištění, že dovolání žalované proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu o věci samé (jímž bylo vyhověno žalobě na vydání věcí) bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, Nejvyšší soud České republiky přezkoumal napadený měnící rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů žalovaná v tomto směru nezpochybňuje), že žalovaná uzavřela dne 15.2.2005 s akad. arch. D. Ž. smlouvu označenou jako "Smlouva o pronájmu obrazů", v níž se strany "dohodly na bezplatném zapůjčení obrazů do 31.8.2005", označených jako "Šašková, cena obrazu: 28.000,- Kč, rozměr 80x110 cm", "Bolest, cena obrazu: 25.000,- Kč, rozměr 87x87 cm" a "Brněnské zátiší, cena obrazu: 22.000,- Kč, rozměr 65x75 cm", a v níž akad. arch. D. Ž. zmocnil žalovanou "případným jednáním o prodeji obrazů". Obraz Bolest byl vrácen akad.arch. D. Ž. dne 31.3.2005. Akad. arch. D. Ž. si od žalované od roku 2005 půjčoval "různé částky"; poté, co půjčky dosáhly celkové výše 47.000,- Kč, došlo k ústní smlouvě o prodeji obrazů "Šašková" a "Brněnské zátiší" žalované s tím, že půjčka byla uhrazena z kupní ceny.
Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. §152 odst.1 občanského zákoníku). Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (srov. §165a odst.1 větu první občanského zákoníku), nestanoví-li zvláštní právní předpisy jiný způsob zpeněžení (srov. §154 občanského zákoníku).
Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví; za podmínek stanovených zákonem může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu; zástavní právo může vzniknout také ze zákona (srov. §156 odst. 1 občanského zákoníku). Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje (srov. §156 odst. 2 občanského zákoníku). Ujednání zástavních smluv, dohod o vypořádání dědictví a samostatně uzavřená ujednání jsou neplatná, jestliže stanoví, že při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za určenou cenu, nestanoví-li zvláštní zákon jinak [srov. §169 písm.e) občanského zákoníku].
Zástavní právo k movitým věcem vzniká jejich odevzdáním zástavnímu věřiteli, nestanoví-li zákon jinak (srov. §157 odst.2 občanského zákoníku); odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli může být nahrazeno jejím předáním do úschovy nebo ke skladování pro zástavního věřitele nebo pro zástavního dlužníka u třetí osoby, je-li to dohodnuto v zástavní smlouvě (srov. §157 odst.3 občanského zákoníku). Má-li však podle zástavní smlouvy vzniknout k movitým věcem zástavní právo, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě, vzniká zástavní právo zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky.
O tzv. propadnou zástavu se - jak vyplývá z výše uvedeného - jedná tehdy, bylo-li v zástavní smlouvě nebo v dohodě o vypořádání dědictví, na základě kterých bylo zřízeno zástavní právo, popřípadě v samostatně uzavřené smlouvě (dohodě) ujednáno, že zajištěná pohledávka nebude uspokojena z výtěžku zpeněžení zástavy, ale tím, že zástava propadne zástavnímu věřiteli nebo že si zástavní věřitel ponechá zástavu za (v dohodě nebo smlouvě) určenou cenu; zvláštní zákon, který by "stanovil jinak" (a připouštěl uspokojení zajištěné pohledávky prostřednictvím tzv. propadné zástavy), předvídaný v ustanovení §169 písm. e) občanského zákoníku, dosud nebyl přijat. Propadnutí zástavy zástavnímu věřiteli nebo ponechání si zástavy zástavním věřitelem za určenou cenu se uskutečňuje - ve snaze zastřít skutečné (zakázané) právní jednání - nejrůznějšími "právními cestami"; takovýmto prostředkem bývá též kupní smlouva, byla-li uzavřena za účelem, aby pohledávka kupujícího zástavního věřitele byla uspokojena tím, že na něj přejde vlastnictví prodávajícího zástavního dlužníka k zástavě (srov. též právní názor uvedený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5.9.2000 sp. zn. 21 Cdo 2204/99, který byl uveřejněn pod č. 131 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).
O tzv. propadnou zástavu jde tedy jen za předpokladu, že vzniklo zástavní právo k zástavě, která by podle ujednání obsaženého v zástavní smlouvě, dohodě o vypořádání dědictví nebo v samostatné smlouvě nebo dohodě měla při prodlení dlužníka se splněním zajištěné pohledávky představovat uspokojení zástavního věřitele tím, že mu propadne nebo že si ji ponechá za určenou cenu. V projednávané věci smlouva ze dne 15.2.2005 nepředstavuje podle svého obsahu zástavní smlouvu, neboť nemá náležitosti uvedené v ustanovení §156 odst.2 občanského zákoníku, a ani žádaným dalším důkazem nebylo prokázáno, že by akad. arch. D. Ž. uzavřel se žalovanou smlouvu, kterou by dal žalované do zástavy své obrazy "Šašková" a "Brněnské zátiší". Protože tyto obrazy nebyly zástavou, nemůže již z tohoto důvodu být jejich prodej žalované prostředkem, kterým by byla provedena tzv. propadná zástava. Poskytl-li akad. arch. D. Ž. žalované tyto obrazy jako výpůjčku (§659 občanského zákoníku) s tím, aby mu je žalovaná vrátila do 31.8.2005 a aby mu případně zprostředkovala nebo jinak obstarala jejich prodej, přenechávala-li žalovaná poté (od roku 2005) akad. arch. D. Ž. peníze jako půjčky a dohodli-li se posléze akad. arch. D. Ž. a žalovaná na tom, že žalovaná obrazy koupí a že z kupní ceny budou uhrazeny její pohledávky z půjček v celkové výši 47.000,- Kč, nelze takovéto jednání, podle názoru soudů prokázané provedenými důkazy, právně hodnotit jako tzv. propadnou zástavu nebo jiný neplatný právní úkon.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto v tomto výroku, jakož i v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení, podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst.3 věty první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu