ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3013.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 3013/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Stavební spořitelny České spořitelny, a. s. se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 180/1632, IČO 60197609, proti žalovaným 1) Z. S. a 2) V. S. , zastoupeným JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 60, o 230.248,20 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanými proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. září 2009, č. j. 29 Co 292/2009-76, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 292/2009, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2011, č. j. 11 Cmo 214/2011-89, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 12. 2011, č. j. 11 Cmo 214/2011-89, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2011, č. j. 29 Co 292/2009-50, ve výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2009, č. j. 29 Co 292/2009-76, není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2, §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
V posuzované věci žalovaní v žalobě pro zmatečnost napadli usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2009, č. j. 29 Co 292/2009-76 – mimo jiné – ve výroku II., jímž byl rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 2. 2009, č. j. 10 C 234/2007-56, ve výroku, kterým byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci 230.248,20 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) zrušen a řízení v této části zastaveno (pro zpětvzetí žaloby), a to z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř.; z pohledu tohoto zmatečnostního důvodu také soudy věc posuzovaly.
Podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Z hlediska ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. by mohla být žaloba pro zmatečnost podaná žalovanými proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2009, č. j. 29 Co 292/2009-76, důvodná, jen kdyby bylo zastaveno odvolací řízení podle ustanovení §211 a §104 o. s. ř. (pro nedostatek podmínek řízení) nebo podle ustanovení §207 odst. 2 o. s. ř. (pro zpětvzetí odvolání) - srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 783/2005, které bylo uveřejněno pod č. 147 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, nebo v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 21 Cdo 972/2005, které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007.
Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a o zastavení řízení podle ustanovení §222a odst. 1 o. s. ř. (pro zpětvzetí žaloby) není způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř.
Odvolací soud tedy v souladu s ustálenou judikaturou soudů dovodil, že proti výroku II. usnesení, kterým Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl - z důvodu zpětvzetí žaloby – o zrušení rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 2. 2009, č. j. 10 C 234/2007-56, ve výroku I., kterým byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci 230.248,20 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 2) a o zastavení řízení v této části, není žaloba pro zmatečnost podaná podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. přípustná.
Správný je i závěr odvolacího soudu, že žalovaní mají postavení samostatných společníků ve smyslu ustanovení §91 odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2599/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 90, roč. 2000) a že žalovaný 1) nebyl k podání žaloby pro zmatečnost proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2009, č. j. 29 Co 292/2009-76, subjektivně 1egitimován, neboť tato část napadeného usnesení se ho netýkala.
Námitky uplatněné žalovanými v dovolání (včetně položených otázek zásadního právního významu) však nepolemizují se závěry odvolacího soudu z hlediska opodstatněnosti posuzované zmatečnostní žaloby. Tyto námitky vyjadřují pouze nesouhlas dovolatelů s výrokem II. usnesení krajského soudu napadeným zmatečnostní žalobou (případně s rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 2. 2009, č. j. 10 C 234/2007-56), a to z důvodů, jež pro posouzení tohoto rozhodnutí z pohledu existence zmatečnostních vad nemohou být významné; nejsou tedy způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2, §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení podle ustanovení §237, §238 a §238a o. s. ř. není rovněž dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení §239 o. s. ř., protože nejde o případy v něm uvedené (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaní nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2013
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu