ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3068.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 3068/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné FOKR Czech s.r.o. „v likvidaci" se sídlem ve Valašském Meziříčí, Havlíčkova č. 234/1, IČO 25873580, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní č. 39/2, proti povinné Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a.s. se sídlem v Jablonném nad Orlicí, Slezská č. 350, IČO 48173398, zastoupené JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí č. 737/3, pro 547.114,- Kč a pro 151.703.481,- Kč, zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 E 81/2011, 3 E 244/2011, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. listopadu 2013, č. j. 21 Co 501/2013 - 398, takto:
I. Dovolání oprávněné se odmítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.141,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Slezáka, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí č. 737/3.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání oprávněné, pokud směřuje proti části výroku usnesení ze dne 25. 11. 2013 č. j. 21 Co 501/2013 - 398, jímž Krajský soud v Hradci Králové potvrdil usnesení ze dne 1. 7. 2013, č. j. 3 E 81/2011, 3 E 244/2011 - 361, ve výrocích, jimiž Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl o zastavení výkonu rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech ve vlastnictví povinného (výrok I. a II.), není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 20 Cdo 1230/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 30 Cdo 3720/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 30 Cdo 2473/2013, týkající se obdobné věci, a dále usnesení velké senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013 sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněné ve výše uvedeném rozsahu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Dovolání oprávněné ve zbývajícím rozsahu, tj. pokud směřuje proti části výroku usnesení ze dne 25. 11. 2013 č. j. 21 Co 501/2013 - 398, jímž Krajský soud v Hradci Králové potvrdil usnesení ze dne 1. 7. 2013, č. j. 3 E 81/2011, 3 E 244/2011 - 361, ve výrocích, jimiž Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III., IV. a V.), a proti výroku usnesení ze dne 25. 11. 2013 č. j. 21 Co 501/2013 - 398, jímž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, taktéž není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2014, sp. zn. 21 Cdo 402/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 2013, sp. zn. 20 Cdo 1013/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2006, sp. zn. 20 Cdo 1756/2006) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněné ve zbývajícím rozsahu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. rovněž odmítl.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud k námitce oprávněné, že „stran nákladů řízení mělo být aplikováno ust. §150 o. s. ř. a povinné nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení“ z toho důvodu, že „návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl podán v době, kdy zde byla jiná judikatura, a oprávněná, resp. její právní předchůdce měl legitimní očekávání své procesní úspěšnosti“, odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1861/14, v němž konstatoval (viz bod 9. odůvodnění citovaného usnesení), že „…právě v zájmu sjednocení judikatury bylo ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5 - 6/2010 - vydané už dne 1. 8. 2010 - Nejvyšším soudem uveřejněno (pod č. 45/2010) usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2009 (sp. zn. 12 Cmo 496/2008)“, v němž „byl přijat názor, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení, ale jen stanoví, že rozhodce bude určen jednou smluvní stranou ze seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem řízeným ve smyslu §13 zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných touto právnickou osobou, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona“, a že tedy „…stěžovatelka si již v době před zahájením exekučního řízení objektivně mohla být vědoma i opačné soudní praxe, resp. zjevného signálu změny soudní praxe do budoucna (jinak by totiž citované usnesení vrchního soudu Nejvyšší soud nepřijal k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), což se ostatně i posléze stalo (k této problematice posléze např. velký senát Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soud vydal sjednocující stanovisko ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, které v podstatě potvrdilo citované usnesení vrchního soudu)“.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. září 2014
JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu