ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3317.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 3317/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně Z. M. , zastoupené JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Strossmayerovo náměstí č. 977/2, proti žalovanému Zambelli -technik, spol. s r. o. se sídlem v Českém Krumlově - Domoradicích, Tovární č. 177, IČO 15789578, zastoupenému JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Latrán č. 193, o odškodnění nemoci z povolání, za účasti České pojišťovny a. s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 241/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. března 2016, č. j. 22 Co 121/2016-638, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Marťána, advokáta se sídlem v Českém Krumlově, Latrán č. 193; vedlejší účastník nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 3. 2016, č. j. 22 Co 121/2016-638, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že v posuzované věci se nejedná o nemoc z povolání, neboť žalobkyně neprokázala, že by u žalovaného pracovala za podmínek, z nichž nemoc z povolání vzniká, je v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu, který byl - přímo v této věci - vyjádřen v předchozím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2014, č. j. 21 Cdo 3689/2012-462 (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.), a s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2308/2002, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2267/2003, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3789/2012 (když pro vznik odpovědnosti za škodu způsobenou nemocí z povolání je rozhodující, zda zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele za podmínek, za nichž konkrétní nemoc z povolání vzniká, a zda je dána příčinná souvislost mezi nemocí z povolání a vzniklou škodou)], a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující (nesouhlasí-li zejména se závěrem odvolacího soudu, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že pracovala za podmínek, za nichž vzniká onemocnění, kterým trpí (radiální epikondylitida oboustranná)), vznáší-li výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem a předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci], dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2016
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu