ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3404.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3404/2017-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. K. , zastoupené Mgr. Janem Hoškem, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Sokolovská č. 980, proti žalované České poště, s. p. se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Politických vězňů č. 909/4, IČO 47114983, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 70/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2016 č. j. 62 Co 414/2015-68, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016 č. j. 62 Co 414/2015-68 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení §237 o. s. ř.
Namítá-li dovolatelka, že dosud nebyla vyřešena otázka „posouzení obsahu listin nazvaných ‚Změnový list‘ ze dne 19. 2. 2014 obsahující dle přesvědčení žalobkyně bezpodmínečné odvolání výpovědi ve smyslu §50 odst. 5 zákoníku práce a ‚Dohoda o změně pracovní smlouvy‘ ze dne 19. 2. 2014 žalobkyní co do nabízeného nového pracovního místa neakceptovaná, nicméně obsahující písemný souhlas žalobkyně s odvoláním výpovědi“, kdy podle dovolatelky soudy porušily ustanovení §555 a §556 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, upravující výklad právních jednání, neboť obsah výše uvedených listin nelze vykládat jinak, než že žalovaná písemně v souladu s ustanovením §50 odst. 5 zákoníku práce s písemným souhlasem žalobkyně odvolává výpověď ze dne 30. 12. 2013 a zároveň dovolatelce nabízí nové pracovní místo, pak přehlíží, že napadený rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba o neplatnost výpovědi z pracovního poměru podaná žalobkyní podle ustanovení §72 zákoníku práce, na vyřešení této otázky nezávisí. I kdyby totiž soudy na základě výkladu uvedených právních jednání dospěly k závěru, že výpověď ze dne 30. 12. 2013 byla ve smyslu ustanovení §50 odst. 5 zákoníku práce odvolána, nemohly by žalobě o neplatnost výpovědi z pracovního poměru vyhovět, neboť v takovém případě by výpověď pozbyla všechny své právní účinky od počátku (ex tunc) a v právních vztazích mezi žalobkyní a žalovanou by platil stejný stav, jako kdyby k výpovědi nikdy nedošlo; nebylo by proto ani nadále možné domáhat se (úspěšně) určení její neplatnosti žalobou podle ustanovení §72 zákoníku práce.
K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není způsobilá ani námitka, kterou dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [namítá-li vadu řízení spočívající v tom, že jednání před odvolacím soudem se dne 30. 3. 2016 konalo v nepřítomnosti žalobkyně i přes její včasnou a důvodnou žádost o odročení jednání, a tedy tvrdí-li, že řízení před odvolacím soudem trpí zmatečností uvedenou v ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř., k jejíž nápravě slouží žaloba pro zmatečnost; dovolací soud může k takové vadě přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.)].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. října 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu