ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.3542.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 3542/2022-1746
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce P. R. , narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Petrem Šádou, advokátem se sídlem v Bořicích č. 65, proti žalované M. R. , narozené dne XY, bytem v XY, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. 9. 2018, č. j. 27 Co 128/2018-1373, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 10 C 228/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. května 2021, č. j. 22 Co 110/2019-1635, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 14. 12. 2018, č. j. 10 C 228/2000-1381, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. 9. 2018, č. j. 27 Co 128/2018-1373.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 5. 2021, č. j. 22 Co 110/2019-1635, usnesení okresního soudu potvrdil. Dovodil, že okresní soud správně odkázal na ustanovení §230 odst. 3 o. s. ř., podle kterého žaloba pro zmatečnost není přípustná proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Žalobce totiž napadl žalobou pro zmatečnost usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o předchozí žalobcově žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, ze dne 5. 3. 2014, č. j. 22 Co 604/2013-1031.
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 5. 2021, č. j. 22 Co 110/2019-1635, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)].
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem; má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013); způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Žalobce, v kontextu shora uvedeného rozboru, ve svém obsáhlém dovolání nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání.
Ostatně rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se zákonem i s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Podle ustanovení §230 odst. 3 o. s. ř. není žaloba pro zmatečnost přípustná proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Povaha věci (vyplývající z uvedeného smyslu žaloby pro zmatečnost jakožto mimořádného opravného prostředku) vylučuje, aby žalobou pro zmatečnost bylo napadáno usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost; náprava chybného ("nesprávného") rozhodnutí tu může být zjednána cestou odvolání nebo dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. 21 ICdo 6/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2274/2020).
Závěr o přípustnosti dovolání nemohou založit ani námitky žalobce, že „Krajský soud v Hradci Králové vůbec nenařídil k projednání odvolání ve věci jednání, stejně tak Okresní soud v Pardubicích vůbec nenařídil jednání k projednání žaloby“, „Krajský soud v Hradci Králové, Vrchní soud v Praze i Okresní soud v Pardubicích nerespektovaly rozvrh práce, porušily právo na zákonného soudce a na spravedlivý proces“, „Krajský soud v Hradci Králové a Okresní soud v Pardubicích vůbec nepoučily žalobce o právu vyjádřit se k osobám soudců“, ale mohly by představovat (kdyby byly důvodné) vady řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř.; k takovým vadám však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.
Usnesení odvolacího soudu bylo napadeno v celém rozsahu (tedy i ve výroku o náhradě nákladů řízení); dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 1. 2023
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu