ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.3550.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 3550/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce B. K. , zastoupeného JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 5, proti žalovanému J. K. , zastoupenému JUDr. Pavlem Malinou, advokátem se sídlem v Brně, Joštova č. 4, o neúčinnost kupní smlouvy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 186/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. října 2010 č.j. 21 Co 417/2008-192, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Maliny, advokáta se sídlem v Brně, Joštova č. 4.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 8.8.2001 u Městského soudu v Brně domáhal určení, že je vůči němu právně neúčinná kupní smlouva ze dne 6.3.2001, kterou firma "CENEK A MICHAL", spol. s r.o. prodala žalovanému nemovitosti zapsané na LV č. pro k.ú. Černá Pole, a to "parc. č. o výměře 574 m 2 - zastavěná plocha, objekt bydlení č.p. a nádvoří". Uvedl, že nemovitosti měl pronajaté na dobu určitou, přičemž nájemné bylo hrazeno zápočtem proti pohledávce žalobce vůči firmě "CENEK A MICHAL", spol. s r.o. v původní výši 1.860.000,- Kč. Prodejem nemovitostí, při kterém nebyl respektován jeho platný nájemní vztah, bylo žalobci znemožněno plnění jeho splatné pohledávky formou zápočtu nájemného a možnost domáhat se úspěšně jejího uspokojení.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 27.3.2003 č.j. 49 C 186/2001-53 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 10.750,- Kč k rukám advokáta Mgr. Radomíra Bašnára. Dospěl k závěru, že žalobce netvrdil a neprokázal svou vymahatelnou pohledávku vůči dlužníku ani úmysl dlužníka zkrátit pohledávku žalobce a vědomost žalovaného o tomto úmyslu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5.4.2005 č.j. 21 Co 349/2003-84 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vytknul soudu prvního stupně, že učinil závěr o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního, aniž by žalobce řádně ve smyslu §118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o jeho povinnostech poučil.
Městský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 10.4.2008 č.j. 49 C 186/2001-165 znovu žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 26.477,50 Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Maliny. Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by měl vůči dlužníkovi firmě "CENEK A MICHAL", spol. s r.o. vymahatelnou pohledávku, jejíž uspokojení by bylo zkráceno právním úkonem dlužníka, a že by žalovaný věděl o pohledávce žalobce a případném úmyslu dlužníka zkrátit žalobce jako věřitele.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26.10.2010 č.j. 21 Co 417/2008-192 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobci uložil, aby zaplatil žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně 18.990,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Maliny; ve věci samé jej potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.520,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Maliny. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalovaný není ve věci legitimován, neboť předmětné nemovitosti prodal manželům S. a v současné době jsou ve vlastnictví D. S.; za tohoto stavu věci již není možné uspokojení pohledávky žalobce z toho, co odporovaným právním úkonem ušlo, a žalobce by se měl ve smyslu ustanovení §42a odst. 4 věta za středníkem občanského zákoníku domáhat peněžité náhrady vůči tomu, kdo měl z odporovaného právního úkonu prospěch.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že soudy nesprávně pochopily institut odpůrčí žaloby a že proto chybně vyložily ustanovení §42a občanského zákoníku. Nesouhlasí (s odkazem na "rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2737/2000") s názory soudů, že pro úspěch odpůrčí žaloby je třeba mít exekuční titul, a dovozuje, že k odporování právním úkonům dlužníka, které zkracují věřitele, postačuje, aby dlužník sledoval svým jednáním zkrácení jakékoli pohledávky svého věřitele, aniž by bylo rozhodné, zda šlo o pohledávku splatnou či nesplatnou, popřípadě budoucí, a že vymahatelnou musí být pohledávka v době rozhodnutí soudu o podané odpůrčí žalobě. Žalobce měl "od počátku" pohledávku proti firmě "CENEK A MICHAL", spol. s r.o. a dlužník tím, že svůj jediný majetek prodal, způsobil, že žalobce už nemá z čeho svou pohledávku, která mu byla mezitím přisouzena, uspokojit. Žalobce dále rekapituluje výklad jednotlivých předpokladů odporovatelnosti tak, jak byl přijat soudní praxí, s nímž je rozsudek odvolacího soudu podle jeho názoru v rozporu, dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl. Souhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle kterého nemůže být vyhověno žalobě o určení neúčinnosti kupní smlouvy podle ustanovení §42a občanského zákoníku, jestliže ke dni vydání rozhodnutí o této žalobě již žalovaný není vlastníkem majetku, který dlužníkovi ušel, a jestliže proto není možné, aby žalobce uspokojil svou pohledávku z tohoto majetku.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolaní směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soud prvního stupně rozhodl ve svém rozsudku ze dne 10.4.2008 č.j. 49 C 186/2001-165 ve věci samé stejně jako v rozsudku ze dne 27.3.2003 č.j. 49 C 186/2001-53, který byl usnesením odvolacího soudu ze dne 5.4.2005 č.j. 21 Co 349/2003-84 zrušen. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci spočívá rozhodnutí odvolacího soudu - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - na právním závěru, že žalovaný není k určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 6.3.2001 ve smyslu ustanovení §42a občanského zákoníku věcně legitimován, neboť s právními účinky ode dne 6.10.2003 přestal být vlastníkem předmětných nemovitostí, a že proto není možné uspokojení žalobce z toho, co odporovaným právním úkonem z dlužníkova majetku ušlo.
Podle ustanovení §242 odst.3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst.1, §229 odst.2 písm.a) a b) a §229 odst.3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Žalobce ve svém dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplatňuje řadu důvodů, právní (výše uvedený) názor, na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, však - jak je zřejmé z obsahu dovolání - nezpochybňuje. Vzhledem k tomu, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a že žalobcem použité dovolací důvody správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu nezpochybňují, nemohl dovolací soud přezkoumat rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní a tedy ani učinit závěr o tom, že by měl (mohl mít) po právní stránce zásadní právní význam.
Protože rozsudek odvolacího soudu nemůže mít z pohledu uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam, není dovolání žalobce přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 2.250,- Kč (srov. §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb., č. 277/2006 Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.550,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát JUDr. Pavel Malina osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst.3 a §151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 510,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradil. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 3.060,- Kč je povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. května 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu