ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.3580.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 3580/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně K. N. , zastoupené JUDr. Igorem Honusem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č. 936/21, proti žalovanému R. V. , o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 22 C 342/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. dubna 2013 č.j. 57 Co 22/2013-87, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 14. června 2012 č.j. 22 C 342/2011-65, opravený usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 12. července 2012 č.j. 22 C 342/2011-70, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na návrh žalovaného byla usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 26.8.2010 č.j. 49 EXE 2003/2010-12 nařízena podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.12.2009 č.j. 3 Cm 420/2009-11 k uspokojení pohledávky ve výši 41.878,- Kč s 6% úroky ode dne 17.8.2009 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 129,59 Kč a náhrady nákladů předcházejícího řízení ve výši 19.589,50 Kč exekuce na majetek L. N., a Rychvaldského sportovního a relaxačního centra s.r.o. se sídlem v Rychvaldě, Mírová č. 1608, IČO 27814262; provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M.
Soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M. rozhodl exekučním příkazem ze dne 15.7.2011 č.j. 142 EX 00106/10-132 o zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně "zapsaných na listu vlastnictví č. 2610 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, pro obec R., kat. území R., a to pozemek, parcela 1324 o výměře 245 m 2 , ostatní plocha, pozemek, parcela 1325/1 o výměře 15.058 m 2 , trvalý travní porost, pozemek, parcela 1327 o výměře 10.431 m 2 , lesní pozemek, pozemek, parcela 1328 o výměře 11.544 m 2 , lesní pozemek, pozemek, parcela 1329 o výměře 3.012 m 2 , trvalý travní porost, pozemek, parcela 1333/2 o výměře 245 m 2 , ostatní plocha", exekučním příkazem ze dne 15.7.2011 č.j. 142 EX 00106/10-133 o zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně "zapsaných na listu vlastnictví č. 516 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříž, pro obec S., kat. úz. S., a to pozemek, parcela č. 1554 o výměře 1.119 m 2 , ostatní plocha, pozemek, parcela 544/1 o výměře 65 m 2 , ostatní plocha, pozemek, parcela 544/2 o výměře 113 m 2 , ostatní plocha, pozemek, parcela 552/2 o výměře 71 m 2 , ostatní plocha, pozemek, parcela 552/3 o výměře 33 m 2 , ostatní plocha, pozemek, parcela 552/4 o výměře 126 m 2 , ostatní plocha, pozemek, parcela 553/11 o výměře 286 m 2 , ostatní plocha", exekučním příkazem ze dne 15.7.2011 č.j. 142 EX 00106/10-134 o zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně "zapsaných na listu vlastnictví č. 834 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek - Místek, pro obec F. – M., kat. území L. u F. – M., a to pozemek, parcela 4222/2 o výměře 110 m , zastavěná plocha a nádvoří, stavba, část obce L., jiná st. na parcele č. 4222/2", a exekučními příkazy ze dne 15.7.2011 č.j. 142 EX 00106/10-135, ze dne 15.7.2011 č.j. 142 EX 00106/10-136 a ze dne 15.7.2011 č.j. 142 EX 00106/10-137 o prodeji těchto nemovitostí. Vycházel přitom ze závěru, že uvedené nemovitosti lze exekucí postihnout, i když bylo společné jmění žalobkyně a povinného L. N. rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 7.8.2006 č.j. 57 C 48/2006-14 zúženo až na obvyklé vybavení společné domácnosti, neboť se ve smyslu ustanovení §42 odst.1 exekučního řádu považují za majetek patřící do společného jmění manželů a "v souladu s ustálenou judikaturou je vykládán pojem zúžen smlouvou tak, že pod tímto pojmem je myšleno taktéž zúžení soudním rozhodnutím", a oprávněný věřitel "se zúžením společného jmění manželů seznámen při vzniku závazku nebyl".
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Karviné dne 21.12.2011 domáhala, aby uvedené nemovitosti byly vyloučeny z exekuce vedené na majetek povinného L. N., vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 49 EXE 2003/2010 a u soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M. pod sp. zn. 142 EX 00106/10. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že manželství s povinným L. N. uzavřela dne 4.2.2006, že jejich společné jmění manželů bylo rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7.8.2006 č.j. 57 C 48/2006-14 zúženo až na věci tvořící vybavení obvyklé domácnosti, že předmětné nemovitosti nabyla do vlastnictví v roce 2007 a že vymáhaná pohledávka vznikla teprve v roce 2009. Žalobkyně dovozuje, že pojem "trvání manželství" lze vztáhnout "pouze na pohledávky vzniklé před zúžením společného jmění manželů rozsudkem", neboť v "opačném případě by ustanovení §148 občanského zákoníku nemělo žádný význam a účel", a že jsou splněny podmínky pro vyloučení předmětných nemovitostí z exekuce.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 14.6.2012 č.j. 22 C 342/2011-65, opraveným usnesením ze dne 12.7.2012 č.j. 22 C 342/2011-70, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 27.732,- Kč k rukám advokáta JUDr. Igora Honuse. Dospěl k závěru, že vymáhaná pohledávka, která vznikla povinnému v době po zúžení společného jmění, není solidárním závazkem žalobkyně a povinného L. N. ve smyslu ustanovení §145 odst.3 občanského zákoníku; ve skutečnosti jde o "výlučný závazek povinného, nespadající do společného jmění žalobkyně a povinného", a to ani s odkazem na ustanovení §262 odst.1 občanského soudního řádu. Soud prvního stupně současně zdůraznil, že společné jmění nebylo "zúženo smlouvou ve smyslu ustanovení §143a občanského zákoníku, ale rozhodnutím soudu podle ustanovení §148 odst.2 občanského zákoníku", že předmětné nemovitosti si žalobkyně pořídila až po zúžení společného jmění a že "nelze na ně ani pohlížet jako na majetek, který je považován za součást společného jmění manželů ve smyslu ustanovení §262a odst.1 občanského soudního řádu". Žalobkyně má proto ve smyslu ustanovení §267 odst.1 občanského soudního řádu právo, které nepřipouští postižení předmětných nemovitostí v exekuci vedené na majetek povinného L. N.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15.4.2013 č.j. 57 Co 22/2013-87 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.826,- Kč k rukám advokáta JUDr. Igora Honuse. Odvolací soud připomněl, že ve věci nelze vycházet z ustanovení §262a občanského soudního řádu, ale - vzhledem k tomu, že exekuci provádí soudní exekutor - z ustanovení §42 exekutorského řádu (obsahově shodného s ustanovením §262a občanského soudního řádu), a spolu se soudem prvního stupně dovodil, že předmětné nemovitosti sice nepatří do společného jmění žalobkyně a povinného L. N., ale že "pro případ exekuce na ně lze takto pohlížet", neboť společné jmění nebylo zúženo smlouvou ve smyslu ustanovení §143a občanského zákoníku, ale rozhodnutím soudu podle ustanovení §148 občanského zákoníku, a že nemovitosti byly pořízeny žalobkyní po zúžení společného jmění před vznikem závazku povinného do jejího výlučného vlastnictví". Protože v době vzniku vymáhané pohledávky nebyly předmětné nemovitosti ve společném jmění manželů povinného L. N. a žalobkyně, je žaloba o vyloučení nemovitostí z exekuce důvodná.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Vytýká soudům v první řadě, že se nevypořádaly se skutečností, že žalovaný "neměl povědomost o zúžení společného jmění žalobkyně a jejího manžela L. N.", neboť ve smyslu ustanovení §143a odst.4 občanského zákoníku se manželé mohou na smlouvu (a analogicky též na rozhodnutí soudu) o zúžení společného jmění odvolávat jen tehdy, je-li této osobě obsah smlouvy (rozhodnutí) znám. Žalobkyně se nemohla domáhat vyloučení předmětných nemovitostí z exekuce, neboť vymáhaná pohledávka, která nevyplývala z podnikatelské činnosti L. N., představuje její "solidární závazek v souladu s ustanovením §511 občanského zákoníku". Žalovaný dále namítá, že ve věci není možné aplikovat ustanovení §262a občanského soudního řádu proto, že ke zúžení společného jmění manželů žalobkyně a L. N. nedošlo smlouvou, ale rozhodnutím soudu podle ustanovení §148 odst.1 občanského zákoníku. Žalovaný poukazuje na judikaturu soudů a dovozuje, že nebylo zjištěno, že by dluh vznikl při používání majetku vyňatého ze společného jmění rozsudkem soudu o jeho zúžení nebo že by vznikl při používání majetku, který by z důvodů uvedených v ustanovení §267 odst.2 občanského soudního řádu náležel výhradně žalobkyni, a že proto je použití ustanovení §267 odst.2 občanského soudního řádu vyloučeno. Žalovaný zdůrazňuje, že "neměl povědomost o zúžení společného jmění manželů" a že proto se nemůže žalobkyně odvolávat na rozhodnutí soudu, který bylo zúženo společné jmění žalobkyně a L. N. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolací řízení skončeno, bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že je přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §42 odst.1 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31.12.2012 (dále jen "ex. řádu") exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství.
Podle ustanovení §267 odst.1 a 2 občanského soudního řádu, které se použije též v exekučním řízení (srov. §52 odst.1 ex. řádu), právo k majetku, které nepřipouští exekuci, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z exekuce v řízení podle části třetí občanského soudního řádu; obdobně se postupuje, byl-li nařízenou exekucí postižen majetek patřící do společného jmění manželů nebo který se považuje za součást společného jmění manželů, avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který
a) podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění manželů ke dni zániku manželství nepatřil do společného jmění manželů, a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy,
b) náležel výhradně povinnému proto, že jej nabyl před manželstvím, dědictvím, darem, za majetek náležející do jeho výlučného majetku nebo podle předpisů o restituci majetku, který měl ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo který mu byl vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka, anebo že slouží podle své povahy jeho osobní potřebě.
V projednávané věci bylo soudy zjištěno, že žalobkyně uzavřela s povinným L. N. manželství dne 4.2.2006 a že na návrh žalobkyně podaný u soudu dne 13.2.2006 bylo jejich společné jmění rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7.8.2006 č.j. 57 C 48/2006-14 zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti; rozsudek nabyl (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 15.8.2006. Žalobkyně nabyla předmětné nemovitosti do vlastnictví v průběhu roku 2007 a vymáhaná pohledávka, která byla žalovanému přiznána směnečným platebním rozkazem ze dne 7.12.2009 č.j. 3 Cm 420/2009-11, vznikla (měla podle tvrzení žalobkyně vzniknout) v roce 2009.
Soudy při rozhodování věci vycházely - jak vyplývá z odůvodnění jejich rozhodnutí - ze závěru, že společné jmění žalobkyně a povinného L. N. nebylo "zúženo smlouvou ve smyslu ustanovení §143a občanského zákoníku, ale rozhodnutím soudu podle ustanovení §148 odst.2 občanského zákoníku", že předmětné nemovitosti si žalobkyně pořídila až po zúžení společného jmění a že "nelze na ně ani pohlížet jako na majetek, který je považován za součást společného jmění manželů" ve smyslu ustanovení §42 odst.1 ex. řádu, a že tedy na předmětné nemovitosti nelze nahlížet tak, jako by patřily do společného jmění žalobkyně a povinného L. N. S uvedenými závěry dovolací soud nesouhlasí.
Rozhodnutí soudu, kterým bylo podle ustanovení 148 občanského zákoníku zúženo společné jmění manželů "až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti", má ve svých důsledcích stejné právní účinky jako smlouva, kterou si manželé zúžili stanovený rozsah svého společného jmění (srov. §143a odst.1 občanského zákoníku). Protože není žádný důvod k tomu, aby z hlediska dopadů do právních vztahů manželů vůči třetím osobám bylo rozlišováno mezi tím, zda společné jmění manželů bylo zúženo dohodou podle ustanovení §143a občanského zákoníku a rozhodnutím soudu vydaným podle ustanovení §148 občanského zákoníku, judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že ustanovení §42 odst.1 ex. řádu a §267 občanského soudního řádu se uplatní analogicky také v situaci, kdy ke zúžení společného jmění manželů nedošlo smlouvou, ale rozhodnutím soudu vydaným podle ustanovení §148 občanského zákoníku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.2.2010 sp. zn. 20 Cdo 432/2010). Vedeny chybným právním názorem soudy důsledně nezjišťovaly všechny okolnosti významné při aplikaci ustanovení §42 odst.1 ex. řádu a §267 občanského soudního řádu (zejména o tom, při používání jakého majetku vymáhaný závazek vznikl, a zda věřiteli bylo známo zúžení společného jmění žalobkyně a jejího manžela, popřípadě do jaké míry bylo takové seznámení se se zúžením rozsahu společného jmění v projednávané věci významné); právní posouzení věci soudy bylo neúplné a tedy i nesprávné.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek zrušil (§243e odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně (ve znění jeho opravného usnesení), zrušil Nejvyšší soud i tento rozsudek (včetně opravného usnesení) a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Karviné) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první a druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (srov. §226, §243g odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. dubna 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu