ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3700.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 3700/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Ing. P. K., zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Pikolou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6 - Dejvicích, Ve Skalách č. 2597/2, za účasti Ing. J. Z. , o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 C 5/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. května 2011 č. j. 11 Cmo 78/2011-49, takto:
Rozsudek vrchního soudu a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2010 č. j. 26 C 5/2010-36 se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce a účastník Ing. J. Z. podali dne 14. 12. 2009 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, návrh na povolení vkladu vlastnického práva k bytové jednotce v budově na pozemku včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu o velikosti 84/2564, a k jednotce č. 1116/16 (garáž) v budově, na pozemku, včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu o velikosti 15/2564, v katastrálním území S. (dále též „předmětné nemovitosti“) do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a účastníkem jako kupujícím dne 13. 11. 2009.
Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, rozhodnutím ze dne 26. 4. 2010 č. j. V-64294/2009-101-/SY zamítl návrh na povolení vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí, neboť zjistil, že „v rozporu s ustanovením §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. v platném znění jsou účastníci řízení ke dni podání návrhu na vklad, tj. 14. 12. 2009, omezeni ve smluvní volnosti exekučním příkazem k prodeji nemovitých věcí 046 Ex 1290/2009 vydaným JUDr. Kuželovou – Exekutorský úřad pro Prahu 4“.
Žalobce podal U Městského soudu v Praze dne 2. 7. 2010 žalobu, kterou zdůvodnil zejména tím, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 11. 2009 č. j. 38 Nc 6523/2009-10, kterým byla nařízena exekuce na majetek povinných včetně žalobce, bylo žalobci doručeno dne 14. 12. 2009 v 18,20 hodin, zatímco návrh na povolení vkladu vlastnického práva k předmětným nemovitostem do katastru nemovitostí byl u katastrálního úřadu podán dne 14. 12. 2009 v 10,22 hodin, tedy v době, kdy žalobce ještě „nebyl omezen na smluvní volnosti“.
Katastrální úřad ve svém vyjádření uvedl, že žaloba není důvodná, neboť žalobce byl ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva (14. 12. 2009) omezen ve smluvní volnosti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 11. 2009 č. j. 38 Nc 6523/2009-10, jímž byla nařízena exekuce mimo jiné na jeho majetek. Usnesení o nařízení exekuce bylo žalobci doručeno dne 14. 12. 2009 a od tohoto dne nastaly podle ustanovení §44a odst. 1 exekučního řádu účinky tzv. generálního inhibitoria, tj. zákazu směřujícího vůči povinnému, kterým je mu „pod sankcí relativní neplatnosti učiněných úkonů“ zakázáno nakládat veškerým svým majetkem. Pro posouzení podmínek vkladu je „rozhodný stav ke dni (nikoliv k hodině či minutě) podání vkladového návrhu a k tomuto dni (nikoliv k hodině či minutě) se také váží právní účinky vkladu“; hodina a minuta podání návrhu na vklad ani hodina a minuta doručení usnesení o nařízení exekuce nejsou právně významné.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 12. 2010 č. j. 26 C 5/2010-36 zamítl žalobu „s návrhem, aby soud povolil vklad vlastnického práva pro účastníka podle kupní smlouvy uzavřené dne 13. 11. 2009 mezi žalobcem jako prodávajícím a účastníkem jako kupujícím ohledně ve smlouvě vyjmenovaných nemovitostí v katastrálním území S., obec P.“, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na základě zjištění, že návrh na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem byl podán dne 14. 12. 2009, že téhož dne bylo žalobci doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 11. 2009 č. j. 38 Nc 6523/2009-10, jímž byla nařízena exekuce na majetek povinných LAVA spol. s r. o., Ing. J. V., P. H. a žalobce, a že oprávněná Československá obchodní banka, a. s. se dopisem ze dne 7. 1. 2010 dovolala neplatnosti kupní smlouvy ze dne 13. 11. 2009 vůči žalobci a účastníku, dospěl k závěru, že ke dni podání návrhu na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem byl žalobce omezen ve smluvní volnosti podle ustanovení §44a odst. 1 exekučního řádu, a nebyla proto splněna podmínka pro povolení vkladu podle ustanovení §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 5. 2011 č. j. 11 Cmo 78/2011-49 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shledal správnými závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že splnění podmínek pro povolení vkladu katastrální úřad podle ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) zkoumá ke dni podání návrhu na vklad a že „časový údaj podání návrhu na vklad“ je pro posouzení splnění těchto podmínek bez významu.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku oprávnění žalobce nakládat s majetkem v okamžiku podání návrhu na vklad, tj. dne 14. 12. 2009 v 10.22 hodin, neboť omezení žalobce spojené s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 11. 2009 č. j. 38 Nc 6523/2009-10 o nařízení exekuce nastalo teprve po doručení tohoto usnesení žalobci dne 14. 12. 2009 v 18.20 hodin; žalobce však nakládal s nemovitostmi před jeho doručením. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§245 a 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy - jak vyplývá z přiměřeného užití části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního řádu (§245 o. s. ř.) - v ustanovení §237 o. s. ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z hlediska skutkového stavu věci bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu - jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. - nepodléhá), že žalobce a účastník podali dne 14. 12. 2009 v 10.22 hodin u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, návrh na zápis vlastnického práva k předmětným nemovitostem vkladem podle kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako prodávajícím a účastníkem jako kupujícím dne 13. 11. 2009, že dne 14. 12. 2009 v 18.20 hodin bylo žalobci doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 11. 2009 č. j. 38 Nc 6523/2009-10, kterým byla nařízena exekuce na majetek povinných LAVA spol. s r. o., Ing. J. V., P. H. a žalobce, a že oprávněná Československá obchodní banka, a. s. se dopisem ze dne 7. 1. 2010 dovolala vůči žalobci a účastníku neplatnosti uvedené kupní smlouvy.
Za tohoto skutkového stavu bylo pro rozhodnutí věci mimo jiné významné vyřešení právní otázky, zda účastník řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí je omezen ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu, podle ustanovení §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), jestliže je mu téhož dne po podání návrhu na povolení vkladu doručeno usnesení o nařízení exekuce na jeho majetek. Protože tato právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době – vzhledem k tomu, že návrh na zápis vlastnického práva vkladem byl podán dne 14. 12. 2009 – posuzovat podle zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákonů č. 210/1993 Sb., č. 90/1996 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 120/2001 Sb., č. 59/2005 Sb., č. 186/2006 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 286/2009 Sb., tedy podle zákona č. 265/1992 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „zákona č. 265/1992 Sb.“), a podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákonů č. 6/2002 Sb., č. 279/2003 Sb., č. 360/2003 Sb., č. 53/2004 Sb., č. 257/2004 Sb., č. 284/2004 Sb., č. 499/2004 Sb., č. 501/2004 Sb., č. 377/2005 Sb., č. 57/2006 Sb., č. 70/2006 Sb., č. 79/2006 Sb., č. 133/2006 Sb., č. 253/2006 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 347/2007 Sb., č. 254/2008 Sb., č. 259/2008 Sb., č. 274/2008 Sb., č. 301/2008 Sb., č. 7/2009 Sb., č. 183/2009 Sb., č. 285/2009 Sb. a č. 286/2009 Sb., tedy podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „ex. řádu“).
Podle ustanovení §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím zkoumá, zda:
a) navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v katastru,
b) navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem předložených listin,
c) právní úkon týkající se převodu vlastnického práva nebo zřízení nebo zániku jiného práva je určitý a srozumitelný,
d) právní úkon je učiněn v předepsané formě,
e) účastníci řízení jsou oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu,
f) účastník řízení není omezen právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánu ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu,
g) k právnímu úkonu účastníka řízení byl udělen souhlas podle zvláštního předpisu.
Katastrální úřad tyto skutečnosti zkoumá ke dni podání návrhu na vklad.
Podle ustanovení §5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., jestliže jsou podmínky vkladu splněny, katastrální úřad rozhodne, že se vklad povoluje; v opačném případě, jakož i tehdy, ztratil-li návrh podle zvláštního zákona své právní účinky, návrh zamítne.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že katastrální úřad v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí zkoumá skutečnosti uvedené v ustanoveních §5 odst. 1 písm. a) – g) zákona č. 265/1992 Sb., které jsou podmínkou povolení vkladu, ke dni, kdy byl účastníky řízení nebo některým z nich podán návrh na vklad. To znamená, že podmínky vkladu musí být splněny v den podání návrhu na vklad a že okolnost, zda podmínky vkladu byly splněny před tímto dnem nebo zda se splnily po jeho uplynutí, není pro rozhodnutí katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu významná.
Katastrální úřad v řízení o povolení vkladu před svým rozhodnutím – jak vyplývá z ustanovení §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. - mimo jiné zkoumá, zda účastník řízení není omezen právními předpisy, rozhodnutím soudu nebo rozhodnutím státního orgánu ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu. Právním předpisem, který omezuje smluvní volnost účastníka řízení o povolení vkladu týkající se věci, jež je předmětem právního úkonu, v případě, že proti němu byla nařízena exekuce, je exekuční řád. Podle ustanovení §44a odst. 1 ex. řádu po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku; právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný; právní úkon se však považuje za platný, pokud se neplatnosti právního úkonu nedovolá exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky; právní účinky dovolání se neplatnosti nastávají od účinnosti právního úkonu, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního úkonu, jehož neplatnosti se exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel dovolává. Citovaným ustanovením je povinnému stanoven zákaz nakládání s jeho veškerým majetkem s výjimkou běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku (tzv. generální inhibitorium), jehož počátek je vázán na okamžik doručení usnesení o nařízení exekuce povinnému a jehož porušení zákon sankcionuje (relativní) neplatností právního úkonu, kterým povinný navzdory tomuto zákazu nakládal se svým majetkem.
Z uvedeného vyplývá, že od okamžiku doručení usnesení o nařízení exekuce je povinný omezen ve smluvní volnosti týkající se věcí z jeho majetku, na které se vztahuje generální inhibitorium, a že ve vztahu k právním úkonům, jejichž předmětem jsou tyto věci, proto není splněna podmínka vkladu uvedená v ustanovení §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. Návrh na vklad podle takového právního úkonu podaný účastníky řízení nebo některých z nich poté, co bylo povinnému doručeno usnesení o nařízení exekuce, proto katastrální úřad zamítne (§5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb.). Je-li návrh na vklad podán téhož dne, kdy bylo povinnému doručeno usnesení o nařízení exekuce, je pro rozhodnutí o povolení vkladu rozhodující doba doručení návrhu na vklad katastrálnímu úřadu a doba doručení usnesení o nařízení exekuce povinnému. Návrh na vklad podaný dne, v němž bylo povinnému zároveň doručeno usnesení o nařízení exekuce, katastrální úřad zamítne, byl-li podán až po doručení tohoto usnesení povinnému; byl-li však podán před okamžikem, ve kterém bylo povinnému doručeno usnesení o nařízení exekuce, rozhodne, že se vklad povoluje, neboť do tohoto okamžiku povinný nebyl omezen ve smluvní volnosti týkající se věcí z jeho majetku, a podmínka vkladu uvedená v ustanovení §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. proto byla ke dni podání návrhu na vklad splněna.
V posuzovaném případě žalobce a účastník podali návrh na vklad vlastnického práva k předmětným nemovitostem podle kupní smlouvy uzavřené mezi nimi dne 13. 11. 2009 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, dne 14. 12. 2009 v 10.22 hodin. Protože usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 11. 2009 č. j. 38 Nc 6523/2009-10, kterým byla nařízena exekuce mimo jiné na majetek žalobce, bylo žalobci doručeno dne 14. 12. 2009 v 18.20 hodin, nebyl žalobce v době podání návrhu na vklad ještě omezen ve smluvní volnosti týkající se předmětných nemovitostí, a podmínka vkladu uvedená v ustanovení §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. proto byla v této rozhodné době splněna.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil též rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1, §243d odst. 1 část věty první za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2013
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu