ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3754.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 3754/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci zástavního věřitele PAJU s. r. o. se sídlem v Praze, Dlouhá č. 16/705, IČO 25598350, zastoupeného JUDr. Josefem Pernicou, advokátem se sídlem v Brně, Kpt. Jaroše č. 1936/19, proti zástavní dlužnici Y. H. , zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 12 Nc 1006/2008, o dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. července 2012 č. j. 37 Co 149/2011-174, takto:
I. Dovolání zástavní dlužnice se odmítá.
II. Zástavní dlužnice je povinna zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Josefa Pernici, advokáta se sídlem v Brně, Kpt. Jaroše č. 1936/19.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání zástavní dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2012 č. j. 37 Co 149/2011-174, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 17. 12. 2010 č. j. 12 Nc 1006/2008-157, jímž byl nařízen „prodej zástavy – nemovitostí ve výlučném vlastnictví zástavní dlužnice, a to pozemku p. č. st. 1428 o výměře 1159 m2, zastavěná plocha a nádvoří, a budovy č. p. stojící na pozemku p. č. st. 1428, obojí zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Blansko, na LV č. 802 pro k. ú. a obec B., a to k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 5.120.885,57 Kč, a to na základě zástavní smlouvy a smlouvy o zřízení předkupního práva ze dne 7. 11. 2005 s právními účinky vkladu k 9. 11. 2005“, a jímž bylo zástavní dlužnici uloženo zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení 19.740,- Kč k rukám advokáta JUDr. Josefa Pernici, a kterým bylo rozhodnuto, že zástavní dlužnice je povinna zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.760,- Kč, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi Volksbank CZ a. s. a zástavním věřitelem dne 4. 1. 2007 přešlo na zástavního věřitele spolu s pohledávkou zajištěnou zástavním právem též právo na smluvní pokutu jakožto právo s pohledávkou spojené, který dovolatelka podrobuje kritice, je v souladu s ustálenou judikaturou soudů, která dovodila, že postoupením přechází pohledávka na nového věřitele v té podobě, v jaké v okamžiku postupu existovala, včetně tzv. vedlejších práv, i když nejsou ve smlouvě o postoupení pohledávky výslovně konkretizována (není přitom rozhodné, zda právo spojené s postoupenou pohledávkou je či není samostatně uplatnitelné), a že s pohledávkou tedy přechází na postupníka i právo na smluvní pokutu, nebylo-li sjednáno něco jiného (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006 sp. zn. 32 Odo 473/2005, který byl uveřejněn pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 29 Cdo 1822/2007).
Námitkou, že v řízení nebyla osvědčena „existence“ zajištěné pohledávky, neboť zástavní věřitel nepředložil doklad o poskytnutí peněžních prostředků obligační dlužnici podle úvěrové smlouvy, dovolatelka zpochybňuje skutkový závěr soudů, že obligační dlužnici byl původním věřitelem Volksbank CZ a. s. poskytnut úvěr, opřený zejména o písemné uznání dluhu obligační dlužnicí. Protože tato námitka zástavní dlužnice obsažená v dovolání nepředstavuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., nemůže založit závěr o přípustnosti dovolání zástavní dlužnice podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.).
Z uvedeného je zřejmé, že napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání zástavní dlužnice - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání zástavní dlužnice bylo odmítnuto a zástavní dlužnice je proto povinna nahradit zástavnímu věřiteli náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly zástavnímu věřiteli náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce zástavního věřitele, advokát JUDr. Josef Pernica, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které zástavnímu věřiteli za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Zástavní dlužnice je povinna náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 3.388,- Kč zástavnímu věřiteli zaplatit k rukám advokáta, který zástavního věřitele v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2013
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu