ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3882.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 3882/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. K. , zastoupeného Mgr. Pavlem Géci, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky č. 3, proti žalované ESA s. r. o. se sídlem v Kladně - Dubí, Oldřichova č. 158, IČO 46351141, zastoupené JUDr. Štěpánem Liškou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova č. 31, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 21 C 16/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2011, č. j. 23 Co 433/2011-176, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla Géci, advokáta se sídlem v Praze 7, U Studánky č. 3.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2011, č. j. 23 Co 433/2011-176, jímž byl rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 1. 2011, č. j. 21 C 16/2010 -140, ve znění usnesení ze dne 9. 6. 2011, č. j. 21 C 16/2010-157, potvrzen ve výroku, kterým bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovanou žalobci dne 29. 1. 2010, je neplatné, změněn v nákladových výrocích tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce a žalovaná jsou povinni zaplatit České republice na nákladech řízení každý 1.930,50 Kč „na účet“ Okresního soudu v Kladně, jímž bylo odvolání proti „výroku II.“ (výroku o zamítnutí žaloby na určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá) odmítnuto, a jímž bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.720,-Kč do rukou „právního zástupce žalobce“, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), protože ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou (konstantní) judikaturou soudů (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 53/94 uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, popřípadě rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. 21 Cdo 379/2000, vztahující se k obsahově shodné dřívější právní úpravě). Na tom nic nemění ani odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 896/2008, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 21 Cdo 678/2001, neboť se jednalo o věci s odlišným skutkovým základem.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. a) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované bylo odmítnuto a žalovaná je proto povinna nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů).
Vzhledem k tomu, že advokát Mgr. Pavel Géci osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.)
Žalovaná je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.388,- Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. listopadu 2013
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu