ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.3932.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 3932/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v konkursní věci úpadce A., a.s., o žalobě pro zmatečnost podané advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. prosince 2007 č.j 1 Ko 544/2007-1090, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nc 92/2008, o podání JUDr. Z. A. označeném jako odvolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2008 č.j. Nc 92/2008-17, takto:
Řízení o podání JUDr. Z. A. označeném jako odvolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2008 č.j. Nc 92/2008-17 se zastavuje.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 11.12.2007 č.j. 1 Ko 544/2007-1090 Vrchní soud v Praze odmítl odvolání JUDr. Z. A. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.8.2007 č.j. 94 K 6/95-1056, kterým byl JUDr. Z. A. zproštěn funkce dosavadního správce konkursní podstaty úpadce, kterým byl ustanoven nový správce konkursní podstaty a kterým bylo JUDr. Z. A. uloženo, aby předal nově ustavenému správci svoji funkci. Dovodil, že usnesení, jímž soud JUDr. Z. A. vyzval ke splnění jeho zákonné povinnosti, náleží svojí povahou mezi rozhodnutí soudu činěná při výkonu dohlédací činnosti dle §12 zákona o konkursu a vyrovnání a že není proti němu opravný prostředek přípustný.
Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal JUDr. Z. A. dne 4.4.2008 u Vrchního soudu v Praze žalobu pro zmatečnost. Žalobu zdůvodnil s poukazem na ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. zejména tím, že aplikace ustanovení §12 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání konkursním soudem není z těchto důvodů přípustná, že toto ustanovení nelze vykládat extenzivně, že každý účastník může napadnout rozhodnutí okresního nebo krajského soudu vydaného v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje, a že právo na odvolání tvoří součást práva na spravedlivý proces, jedno ze základních lidských práv.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23.5.2008 č.j. Nc 92/2008-17 rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni jsou věcně příslušné krajské soudy a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Praze. Dospěl k závěru, že věcná příslušnost Vrchního soudu v Praze není dána, neboť podle ustanovení §235a odst. 1 o.s.ř. žalobu pro zmatečnost projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni; tím byl v předmětné věci Městský soud v Praze a nikoliv Vrchní soud v Praze, který ve věci rozhodoval jako soud odvolací.
V podání označeném jako odvolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze, které JUDr. Z. A. učinil u Nejvyššího soudu ČR, se namítá, že usnesení Vrchního soudu v Praze \"je v rozporu s ústavními principy\", že \"poučení o opravném prostředku je nesprávné\", že \"ustanovení §201 o.s.ř. platí přiměřeně i pro usnesení vrchního soudu vydané podle ustanovení §104a odst. 3 o.s.ř. v řízení o žalobě pro zmatečnost\" a že \"rozhodnutím o věcné a místní příslušnosti soudu je realizováno právo účastníka na zákonného soudce zaručené ustanovením čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a nemůže tedy být toto rozhodnutí posuzováno jako usnesení, jímž se upravuje řízení\".
Nejvyšší soud České republiky po přezkoumání věci dospěl k závěru, že řízení o tomto podání JUDr. Z. A. musí být pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastaveno.
V projednávané věci JUDr. Z. A. napadá usnesení vrchního soudu vydané podle ustanovení §104a odst. 3 o.s.ř., jímž bylo rozhodnuto o věcné příslušnosti v projednávané věci (o tom, které soudy jsou v prvním stupni příslušné k projednání a rozhodnutí jím podané žaloby pro zmatečnost).
Podle ustanovení §201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni, pokud to zákon nevylučuje.
Vrchní soud, který v občanském soudním řízení rozhoduje jako soud odvolací (§10 odst.2 o.s.ř.) nebo, stanoví-li tak zákon, jako soud nadřízený nebo soud nejblíže společně nadřízený, není soudem, který by mohl vydávat rozhodnutí v prvním stupni. Není proto rozhodnutím vydaným v prvním stupni ani usnesení o určení věcné příslušnosti soudů vydané vrchním soudem podle ustanovení §104a o.s.ř.; jde - jak plyne z tohoto ustanovení - o rozhodnutí nadřízeného vrchního soudu, které - jak je zřejmé ze znění §201 o.s.ř. - nelze napadnout odvoláním.
Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání (ani dovolání) proti usnesení, jímž nadřízený vrchní soud rozhoduje, které soudy jsou v prvním stupni příslušné k projednání a rozhodnutí věci. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud ČR řízení o podání JUDr. Z. A. označené jako \"odvolání\" proti usnesení Vrchního soudu v Praze podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1.7.2004 sp. zn. 29 Odo 627/2004, které bylo uveřejněno pod č. 149 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Protože se tímto usnesením řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů řízení před Nejvyšším soudem rozhodnuto až v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně nebo soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2009
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu