ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.3967.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 3967/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce JUDr. PhDr. J. B., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému JUDr. I. R., o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 59 C 290/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2006 č.j. 56 Co 355/2006-52, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. října 2005 č.j. 59 C 290/2005-12 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.1.2003 sp. zn. 3 To 4/2003 bylo v trestní věci obžalovaného M. M. rozhodnuto, že se podle ustanovení §80 odst.1 věty třetí trestního řádu ukládá obraz autora V. Š. pod názvem \"S.\", namalovaný malířskou technikou olej na plátně o rozměrech 59,8 x 82,2 cm do úschovy Okresního soudu v Ostravě. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že obraz vydal orgánům činným v trestním řízení ve smyslu ustanovení §78 trestního řádu J. R., že si na něj činí nároky rovněž žalobce a žalovaný a že je tu pochybnost, komu z nich má být vydán.
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 6.3.2003 proti J. R. a žalovanému domáhal, aby jim bylo uloženo souhlasit s vydáním uvedeného obrazu žalobci. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že mu obraz byl vydán podle zákona č. 87/1991 Sb. dohodou o vydání věci ze dne 4.6.1992 povinnou osobou S. n. g. a že v důsledku \"trestného jednání\" M. M. se obraz \"ocitl ve faktickém držení J. R., který jej posléze vydal Policii ČR\". Protože trestnou činností M. M. žalobce nemohl, i kdyby s ním obžalovaný jakkoliv nakládal, \"nikdy pozbýt vlastnického práva k předmětnému obrazu\", má právo na vydání obrazu se soudní úschovy.
Okresní soud v Ostravě - poté, co řízení vůči žalovanému usnesením ze dne 23.6.2005 č.j. 59 C 68/2003-66 vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí a co řízení vůči J. R. usnesením ze dne 14.10.2005 č.j. 59 C 68/2003-79, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.2006 č.j. 56 Co 30/2006-95, z důvodu místní příslušnosti postoupil Městskému soudu v Brně - usnesením ze dne 14.10.2005 č.j. 59 C 290/2005-12 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Dospěl k závěru, že na území České republiky není vůči žalovanému ve smyslu ustanovení §85 odst.1 věty první, §86 a §87 o.s.ř. místně příslušný soud a že proto soudy České republiky nemají podle ustanovení §37 odst.1 zákona č. 37/1963 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) pravomoc k projednání a rozhodnutí této věci; řízení proto muselo být zastaveno.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31.7.2006 č.j. 56 Co 355/2006-52 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že ve věci nelze aplikovat Nařízení Rady (ES) ze dne 22.12.2000 č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí, neboť řízení bylo zahájeno přede dnem 1.5.2004, kdy vstoupila v platnost Smlouva o přistoupení České republiky a dalších zemí k Evropské unii, odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně v tom, že žalobce \"v rámci žaloby neuvedl takové skutečnosti, které by umožňovaly přijmout závěr o existenci místně příslušného soudu na území České republiky\", a že tedy není dána pravomoc soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci. Žalovaný je státním občanem R. a na území Č. r. nebydlí, nepracuje a ani se nezdržuje. Místní příslušnost soudu nelze podle názoru odvolacího soudu úspěšně dovozovat ani z ustanovení §86 odst.2 o.s.ř., neboť žalobu o nahrazení projevu vůle nelze - na rozdíl např. od \"situace, kdy předmětem řízení je určení vlastnického práva k movité věci\" - ani při extenzivním výkladu hodnotit jako žalobu, kterou by bylo uplatněno majetkové právo.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že spor o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy \"je zajisté sporem majetkovým\", neboť právo k obrazu V. Š. uplatňuje nejen žalobce, ale i žalovaný a J. R., při jejím projednávání a rozhodnutí budou posuzována všechna jejich skutečná nebo \"údajná\" majetková práva a majetkem se rozumí \"nejen věci (movité i nemovité), nýbrž i pohledávky a další práva hodnoty ocenitelné penězi\". Místní příslušnost soudů tedy lze určit podle ustanovení §86 odst.2 o.s.ř. a ve věci je dána pravomoc soudů České republiky. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci se žalobce (v postavení přihlašovatele) domáhá proti žalovanému (dalšímu přihlašovateli) a J. R. (v postavení příjemce), aby jim soud uložil souhlasit s vydáním obrazu V. Š. \"S.\", uloženého podle ustanovení §80 odst.1 věty třetí trestního řádu do úschovy soudu orgánem činným v trestním řízení žalobci. Poté, co usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 23.6.2005 č.j. 59 C 68/2003-66 byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí, probíhají vůči žalovanému a J. R. samostatná řízení.
Vzhledem k době zahájení řízení nelze otázku příslušnosti a pravomoci soudů řešit podle Nařízení Rady (ES) ze dne 22.12.2000 č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí, a k tomu, že příslušnost a pravomoc soudů není upravena ani Smlouvou mezi Č. s. r. a R. r. ze dne 10.11.1961 o vzájemném právním styku ve věcech občanskoprávních, o listinách a právních informacích, publikované pod č. 9/1963 Sb., soudy správně řešily otázku pravomoci soudů České republiky v projednávané věci podle zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.
Podle ustanovení §37 odst.1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů je pravomoc českých soudů v majetkových sporech dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost.
K řízení je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak (§84 o.s.ř.); je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka (§85a o.s.ř.). Vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v ustanovení §85a o.s.ř., jsou k řízení příslušné soudy uvedené v §87 o.s.ř. Namísto obecného soudu, popřípadě soudu uvedeného v ustanovení §85a o.s.ř., jsou k řízení příslušné soudy uvedené v §88 o.s.ř. Proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek (§86 odst.2 o.s.ř.). Proti zahraniční osobě lze podat žalobu i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její podnik nebo organizační složka jejího podniku (§86 odst.3 o.s.ř.).
V ustanovení §88 písm.l) [nyní §88 písm.k)] o.s.ř. se uvádí, že namísto obecného soudu, popřípadě soudu uvedeného v ustanovení §85a o.s.ř., je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je místo plnění, jde-li o řízení o úschovách; jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je k řízení o úschovách příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení. Tímto ustanovením se však řídí - jak vyplývá z jeho znění - pouze místní příslušnost v řízení o úschovách a nikoliv také v řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá, aby byl nahrazen souhlas s vydáním předmětu úschovy, který byl odepřen (§185e o.s.ř.); místní příslušnost soudů k řízení o takové žalobě je proto třeba posuzovat podle shodně jako místní příslušnost k řízení o jiných žalobách, která se neřídí ustanovením §88 o.s.ř.
S názorem odvolacího soudu, podle kterého nemůže být místní příslušnost k řízení o žalobě na uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy založena podle ustanovení §86 odst.2 o.s.ř., dovolací soud nesouhlasí.
\"Majetkem\" se podle ustálené judikatury rozumějí jednak věci (movité i nemovité), jednak pohledávky a další práva a hodnoty ocenitelné penězi (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.3.2000 sp. zn. 20 Cdo 2499/98, které bylo uveřejněno pod č. 2 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001). Pro závěr, zda bylo u soudu uplatněno právo k majetku (majetkové právo), není sám o sobě významný předepsaný procesní způsob uplatnění práva u soudu. O uplatnění majetkového práva jde vždy, sleduje-li žalobce nebo jiný navrhovatel svým podáním zahájení řízení u soudu, jehož výsledek se týká (může dotýkat) jeho majetku.
Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (§185e o.s.ř.) představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy - řečeno jinak - komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy. Není přitom podstatné, že vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě \"nahrazení projevu vůle\"; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný \"je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy\" žalobci totiž zakládá právo, aby mu soud vydal předmět úschovy, čímž bude naplněno jeho právo k majetku, uloženého nebo složeného do úschovy soudu. Požaduje-li tedy žalobce svou žalobou, aby žalovanému, pro jehož nesouhlas mu bylo (původně) odepřeno vydání předmětu úschovy, bylo (nyní) rozsudkem uloženo, že je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobci, uplatnil tím - v souladu s předepsanou procesní formou - své právo k majetku a tedy majetkové právo ve smyslu ustanovení §86 odst.2 o.s.ř.
Vzhledem k tomu, že žalovaný si činí nárok na předmět úschovy, uložené na základě usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28.1.2003 sp. zn. 3 To 4/2003 u Okresního soudu v Ostravě, a že tedy má v České republice (tento) majetek, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že k projednávané věci je založena místní příslušnost soudu podle ustanovení §86 odst.2 o.s.ř. a pravomoc českých soudů podle ustanovení §37 odst.1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů; podle ustanovení §86 odst.2 o.s.ř. a ustanovení §37 odst.1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů se tedy zakládá pravomoc soudů České republiky také v řízení o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli (§185e o.s.ř.), byla-li úschova složena (uložena) u soudu České republiky.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu