ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.3973.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 3973/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Šebka, Ph.D. v právní věci zástavní věřitelky České spořitelny, a.s. se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, IČO 45244782, proti zástavnímu dlužníkovi F. Š. , zastoupenému JUDr. Antonínem Tunklem, advokátem se sídlem v Dačicích, Komenského č. 6/V, o soudní prodej zástavy, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 Nc 4005/2008, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 6. května 2009 č.j. 54 Co 81/2009-118, takto:
I. Dovolání zástavního dlužníka se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Zástavní věřitelka se žalobou podanou u Okresního soudu v Jihlavě dne 9.5.2008 domáhala, aby soud nařídil k uspokojení její pohledávky ve výši 9.077.179,- Kč soudní prodej zástavy, a to nemovitostí označených jako "stavební parcela č. st. 461/1 o výměře 2.291 m 2 , zastavěná plocha a nádvoří, a parcela č. 7330/29 o výměře 228 m 2 , ostatní plocha, zapsaných na listu vlastnictví č. 1436 pro obec Telč, k.ú. Telč - Staré město, okres Jihlava, vedeném u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Telč". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že poskytla dlužníkovi EKOPLAST ŠTANCL s.r.o. kontokorentní úvěr za účelem financování provozu firmy ve výši 9.000.000,- Kč na základě smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 18.9.2006 ve znění dodatku č. 1 ze dne 28.11.2006, že dlužník poskytnutý úvěr čerpal, avšak nesplatil jej v dohodnutém termínu ke dni 31.8.2007, a že ke dni 30.4.2008 dluží na jistině 8.328.201,85 Kč a "na sankčním úroku z prodlení" 678.977,14 Kč, celkem tedy 9.077.179,- Kč. Na základě zástavní smlouvy ze dne 28.11.2006 bylo zřízeno k předmětným nemovitostem zástavní právo, a to k zajištění "veškeré pohledávky na splacení jistiny" a "veškeré budoucí pohledávky z poskytnutého úvěru"; vklad zástavního práva do katastru nemovitostí byl povolen rozhodnutím katastrálního úřadu s právními účinky ke dni 15.12.2006.
Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 16.7.2008 č.j. 12 Nc 4005/2008-50 žalobě vyhověl a rozhodl, že zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů řízení 14.781,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Nejtka. Dospěl k závěru, že zástavní věřitelka doložila smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne 18.9.2006 a dodatek č. 1 k této smlouvě ze dne 28.11.2006, na základě kterých poskytla dlužníkovi EKOPLAST ŠTANCL s.r.o. kontokorentní úvěr ve výši 9.000.000,- Kč, že pohledávka byla zajištěna zástavním právem k předmětným nemovitostem a že neuhrazená výše pohledávky činila ke dni 30.4.2008 celkem 9.077.179,- Kč. Námitku zástavního dlužníka o tom, že zástavní smlouva je neplatná pro rozpor s ustanovením §196a obchodního zákoníku, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že se "jí může soud zabývat až ve druhé fázi, tj. ve vykonávacím řízení".
Po vyhlášení usnesení soudu prvního stupně J. H. podáním ze dne 23.7.2008, doručeným soudu prvního stupně dne 28.7.2008, sdělil, že "vstupuje jako vedlejší účastník do řízení mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem, a to na straně žalující", že poskytl dlužníkovi EKOPLAST ŠTANCL s.r.o. na základě smlouvy o úvěru ze dne 28.2.2008 úvěr ve výši 14.000.000,- Kč, že k zajištění této pohledávky bylo zřízeno zástavní právo k "domu čp. 8 na pozemku p.č. 461/1, účel využití objekt občanské vybavenosti, který je zapsán v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, KP Telč na LV č. 3040 pro k.ú. a obec Telč, část obce Telč - Staré město", a k "pozemku p.č.st. 461/1 o výměře 2.291 m 2 , druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, který je zapsán v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, KP Telč na LV č. 1436 pro k.ú. a obec Telč", a že dlužník EKOPLAST ŠTANCL s.r.o. svůj závazek vrátit úvěr řádně neplní. K uspokojení své pohledávky ve výši 15.200.000,- Kč, smluvní pokuty 0,5% z částky 14.000.000,- Kč za každý den prodlení od 1.5.2008 do dne nabytí právní moci usnesení, úroku z prodlení 10,50% p.a. z částky 15.200.000,- Kč od 1.5. do 30.6.2008, úroku z prodlení 10,75% z částky 15.200.000,- Kč od 1.7. do 23.7.2008 a úroku z prodlení z částky 15.200.000,- Kč "odpovídající ročně výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni každého kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, do zaplacení" J. H. požadoval, aby soud nařídil prodej zástavy, a to k "pozemku p.č.st. 461/1 o výměře 2.291 m 2 , druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, který je zapsán v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, KP Telč na LV č. 1436 pro k.ú. a obec Telč".
Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě nejprve usnesením ze dne 23.2.2009 č.j. 54 Co 81/2009-105 zamítl návrh zástavního dlužníka, kterým se domáhal přerušení řízení, a odmítl odvolání, které podal J. H. proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 16.7.2008 č.j. 12 Nc 4005/2008-50, a poté usnesením ze dne 6.5.2009 č.j. 54 Co 81/2009-118 zamítl návrh J. H. "na přerušení odvolacího řízení do pravomocného skončení řízení vedeného Okresním soudem v Jihlavě na základě žaloby J. H. proti žalovaným Česká spořitelna, a.s., F. Š., EKOPLAST ŠTANCL s.r.o. a L. Š. na určení neexistence zástavního práva, podané dne 6.5.2009", a k odvolání zástavního dlužníka usnesení soudu prvního stupně ze dne 16.7.2008 č.j. 12 Nc 4005/2008-50 potvrdil ve výroku o nařízení prodeje zástavy a změnil tak, že "o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem se nerozhoduje"; současně rozhodl, že "J. H. nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení". Ve věci nařízení soudního prodeje zástavy ve prospěch zástavní věřitelky shodně se soudem prvního stupně dovodil, že při rozhodování o nařízení prodeje zástavy zkoumá soud "výlučně existenci zajištěné pohledávky, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem" a že postačuje, jsou-li tyto skutečnosti doloženy listinami. Námitky o neplatnosti úvěrové a zástavní smlouvy pro nedostatek zmocnění osob, které jednaly za zástavní věřitelku, stejně jako námitky týkající se způsobu určení výše úroků z prodlení, považoval odvolací soud za bezvýznamné. Právo dovolávat se překročení oprávnění jednat za právnickou osobu má pouze ten, k jehož tíži bylo (případné) překročení učiněno, zástavní smlouva nemůže být neplatná pro rozpor s ustanovením §196a obchodního zákoníku, neboť šlo o zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru "mezi společností na jedné straně a peněžním ústavem na straně druhé", z kontokorentního účtu částečně čerpala prostředky i zástavní věřitelka (byla oprávněna inkasovat své pohledávky na zaplacení úroků či úroků z prodlení dle článků smlouvy) a lze vzít za doloženou pohledávku zástavní věřitelky z jí předloženého výpisu z knih zástavní věřitelky.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení soudního prodeje zástavy, podal zástavní dlužník dovolání. Namítá, že zástavní věřitelka nedoložila skutečnosti uvedené v ustanovení §200z odst.1 občanského soudního řádu. Opakuje svá tvrzení učiněná již za řízení před soudy o tom, že smlouva o úvěru a zástavní smlouva jsou neplatné právní úkony, neboť "není zřejmé, zda osoby podepisující za zástavní věřitelku měly podpisové právo (Ing. E. Š., ředitelka pobočky a Ing. I. H., firemní poradce) a zda nepřekročily své oprávnění či zda ho vůbec měly", že smlouva o úvěru je neplatná rovněž proto, že "výše úrokové sazby byla jen na vůli jedné ze smluvních stran" a že "k jejímu uzavření nedala souhlas valná hromada spol. EKOPLAST ŠTANCL s.r.o. dle §196a odst. 1 obchodního zákoníku", a že "smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť byla uzavřena v příčinné souvislosti se spácháním trestného činu úvěrového podvodu, když pracovníci zástavní věřitelky odčerpávali částky bez vědomí a souhlasu zástavního dlužníka z kontokorentního úvěru". Přípustnost dovolání zástavní dlužník dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že zástavní dlužník podal dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., že J. H., který se nestal ani vedlejším účastníkem "na straně žalující" (ve smyslu ustanovení §93 o.s.ř.), ani hlavním interventem (ve smyslu ustanovení §91a o.s.ř.), neboť se svým podáním ze dne 23.7.2008 domáhal nařízení prodeje zástavy ve prospěch své pohledávky (a o této jeho žalobě dosud nebylo rozhodnuto), nepodal dovolání proti usnesení odvolacího soudu a není tudíž účastníkem tohoto dovolacího řízení, a že k podání J. H. ze dne 12.12.2009, kterým za dovolacího řízení požadoval, aby nastoupil na místo dosavadní zástavní věřitelky, neboť zajištěná pohledávka byla nejprve (dne 19.10.2009) postoupena na společnost EAST ART GmbH se sídlem Zug 6000, Baarerstrase 135, Švýcarsko, a posléze (20.10.2009) na J. H., nelze přihlédnout, protože jednak ustanovení §107a o.s.ř. pro dovolací řízení neplatí (srov. §243c odst.1 o.s.ř., jednak J. H. není k návrhu na povolení procesního nástupnictví podle ustanovení §107a o.s.ř. legitimován, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Zástavní dlužník dovoláním napadá výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání zástavního dlužníka proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Podle ustanovení §200z odst. 1 o.s.ř. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem.
Podle ustanovení §200z odst. 2 o.s.ř. ve věci může být rozhodnuto bez nařízení jednání jen za podmínek uvedených v ustanovení §115a o.s.ř. nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v odst.1 doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.
Podle ustanovení §200za odst. 3 o.s.ř. podle vykonatelného usnesení o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.
Zástavní právo je definováno jako právní institut, který slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. §152 občanského zákoníku). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. §165 odst. 1 občanského zákoníku). Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele buď ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (srov. §165a odst. 1 občanského zákoníku).
Soudní prodej zástavy se uskutečňuje ve dvou fázích. V první fázi jde o řízení o soudním prodeji zástavy, které je zahájeno podáním žaloby, jíž se zástavní věřitel domáhá nařízení soudního prodeje zástavy, a které končí usnesením soudu, jímž bylo o této žalobě rozhodnuto. Nařídí-li soud vykonatelným usnesením prodej zástavy, přechází soudní prodej zástavy do druhé fáze, která začíná podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy podle ustanovení §251 a násl. o.s.ř.; je-li prodávanou zástavou nemovitá věc, užijí se na výkon rozhodnutí prodejem této zástavy ustanovení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. §338a odst. 1 o.s.ř.).
V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení §200z odst. 1 o.s.ř. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti současně nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy - jak správně uvádí odvolací soud - prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Doloží-li zástavní věřitel uvedené skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, může soud prvního stupně rozhodnout o nařízení prodeje zástavy bez jednání, tedy bez slyšení zástavního dlužníka, a s tím, že žalobu doručí zástavnímu dlužníku až spolu s usnesením o nařízení prodeje zástavy (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 12. 2003 sp. zn. 23 Co 672/2003, které bylo uveřejněno pod č. 89 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
To, že v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá jen skutečnosti uvedené v ustanovení §200z odst. 1 o.s.ř. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (srov. například §268 odst. 3 o.s.ř.) nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §267 o.s.ř.
Ze zákonného požadavku, aby zajištěnou pohledávku doložil zástavní věřitel, vyplývá (logicky vzato), že v řízení o soudním prodeji zástavy může být doloženo jen to, že zástavnímu věřiteli vznikla pohledávka a že je zajištěna zástavou, jejíž prodej navrhuje, jakož i závěr, že zástavní dlužník může v tomto řízení důvodně zpochybňovat jen to, zda tyto skutečnosti byly zástavním věřitelem opravdu doloženy.
V projednávané věci soudy výše popsaným způsobem postupovaly. Zástavní věřitelka doložila smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne 18.9.2006 ve znění dodatku č. 1 k této smlouvě ze dne 28.11.2006, podle které poskytla dlužníkovi EKOPLAST ŠTANCL s.r.o. kontokorentní úvěr ve výši 9.000.000,- Kč, zástavní smlouvu k nemovitostem ze dne 28.11.2006, která zajišťuje veškeré pohledávky vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy a která byla vložena do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu práva ke dni 15.12.2006, a výpisem z katastru nemovitostí okolnost, kdo je zástavním dlužníkem (vlastníkem zástavy). Námitky zástavního dlužníka týkající se neplatnosti smlouvy o kontokorentním úvěru a zástavní smlouvy z důvodu, že "není zřejmé, zda osoby podepisující za zástavní věřitelku měly podpisové právo, zda nepřekročily své oprávnění či zda ho vůbec měly", a že "k uzavření smlouvy o úvěru nedala souhlas valná hromada dlužníka spol. EKOPLAST ŠTANCL s.r.o. podle §196a odst. 1 obchodního zákoníku" považoval odvolací soud v souladu se zákonem za nedůvodné, neboť uvedené smlouvy podepisovali za zástavní věřitelku Ing. E. Š., ředitelka pobočky a Ing. I. H., firemní poradce, tedy zaměstnanci zástavní věřitelky, pro něž byly uvedené právní úkony vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé, které se týkaly předmětu činnosti zástavní věřitelky a podle nichž zástavní věřitelka jednala, a - jak uvedl odvolací soud - právo dovolávat se překročení oprávnění jednat za právnickou osobu má ten, k jehož tíži bylo toto překročení učiněno, a ustanovení §196a obchodního zákoníku se netýká "obecně uzavření smlouvy o úvěru mezi společností na jedné straně a peněžním ústavem na straně druhé". V souladu se zákonem nebylo přihlédnuto ani k údajům zástavního dlužníka, že "smlouva o úvěru je neplatná rovněž proto, že výše úrokové sazby byla jen na vůli jedné ze smluvních stran" a že "pracovníci zástavní věřitelky odčerpávali částky bez vědomí a souhlasu zástavního dlužníka z kontokorentního úvěru". Soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda bylo ve smyslu ustanovení §200z odst.1 o.s.ř. doloženo zástavní právo k zástavě, totiž - jak dovodila judikatura soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2010 sp. zn. 21 Cdo 3754/2009) - přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak jen tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo. Okolnosti, z nichž zástavní dlužník dovozuje neplatnost smluv, za řízení najevo nevyšly; navíc, ze smlouvy o kontokorentním úvěru vyplývá, že v čl. II, v bodě 1. je sjednáno úročení úvěru a že v čl. II v bodě 3. je sjednán způsob placení úroků z úvěru, podle něhož je banka oprávněna sama inkasovat své pohledávky na zaplacení úroků z prodlení podle čl. II, bodu 1. nebo smluvních sankcí podle čl. IX, bodu 2.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud rozhodl projednávanou věc v souladu s ustálenou judikaturou soudů, že usnesení odvolacího soudu ve věci samé nemůže mít po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm.c) o.s.ř.
Protože dovolání zástavního dlužníka směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud jeho dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť zástavní dlužník s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a zástavní věřitelce v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu