ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.418.2011.1
sp. zn. 21 Cdo 418/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce České pojišťovny a.s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, proti žalovanému Ing. J. D. , zastoupenému JUDr. Josefem Jurasem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Jiráskovo náměstí č. 8, o 900.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 467/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. září 2010 č.j. 8 Co 307/2010-98, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 900.000,- Kč s úrokem z prodlení od 16.7.2008 "v aktuální výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů a platné vždy pro první den kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného", do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že zaměstnanec žalovaného P. Š. dne 3.8.2006 ve výrobní hale č. 2 společnosti Siemens Elektromotory s.r.o. ve Frenštátě pod Radhoštěm při pojezdu mostového jeřábu, který chtěl za účelem plnění své "pracovní náplně" použít místo lešení pro montáž kabelových rozvodů k počítačovým sítím, narazil v prostoru skladu logistiky mostem jeřábu na dřevěnou cívku s vodičem o hmotnosti 240 kg, která spadla na zaměstnankyni společnosti Siemens Elektromotory s.r.o. L. B., jež v důsledku toho utrpěla těžké zranění s trvalými následky. Protože žalobce zaplatil za společnost Siemens Elektromotory s.r.o., která odpovídá za škodu vzniklou L. B. pracovním úrazem podle ustanovení §190 odst. 1 zákoníku práce, na základě zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání L. B. na náhradě škody 1.486.237,- Kč, přešlo na něj podle ustanovení §11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) právo zaměstnavatele L. B. na náhradu vůči žalovanému, který za škodu vzniklou L. B. odpovídá podle ustanovení §420 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobce s ohledem na ustanovení §450 občanského zákoníku uplatňuje vůči žalovanému na této náhradě pouze částku 900.000,- Kč.
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20.4.2010 č.j. 84 C 467/2008-71 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 900.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši a za dobu, jež rozvedl, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 43.325,90 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá za škodu vzniklou L. B. úrazem, k němuž došlo dne 3.8.2006 při pojezdu mostového jeřábu prováděném "o své vůli" P. Š., který neměl odbornou způsobilost k obsluze jeřábu, podle ustanovení §420 odst. 2 občanského zákoníku, neboť škoda byla způsobena zaměstnancem žalovaného při jeho činnosti. Zaměstnanec žalovaného P. Š. měl podle zjištění soudu prvního stupně v prostorách výrobní haly č. 2 společnosti Siemens Elektromotory s.r.o. ve Frenštátě pod Radhoštěm provést výměnu kabelů, což vyžadovalo rovněž zajištění přístupu k místu, kde výměna měla být provedena. Použil-li k tomu mostový jeřáb nacházející se ve výrobní hale, šlo podle názoru soudu prvního stupně o činnost, která "objektivně bezprostředně souvisela s plněním zadaného pracovního úkolu". Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalovaného o tom, že by ze strany zaměstnance žalovaného P. Š. šlo o tzv. exces; použití mostového jeřábu P. Š. za účelem splnění pracovního úkolu pokládal za činnost provedenou "ve prospěch a v zájmu žalovaného". Z hlediska odpovědnosti žalovaného za uvedenou škodu soud prvního stupně nepovažoval za rozhodující, že P. Š. "porušil bezpečnostní předpisy, o kterých byl poučen, i pokyny zaměstnavatele, že nesmí používat jeřáb a jinou zvedací techniku společnosti Siemens Elektromotory s.r.o.". Za významnou nepokládal soud prvního stupně ani okolnost, že žalovaný jednal o přistavení jeřábu na požadované místo se společností Siemens Elektromotory s.r.o.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2.9.2010 č.j. 8 Co 307/2010-98 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně o tom, že ke škodě na zdraví L. B. "došlo v rámci činnosti žalovaného jako zaměstnavatele P. Š. a jeho odpovědnost podle ustanovení §420 odst. 2 občanského zákoníku je tedy dána". Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně rovněž v tom, že ze strany P. Š. nešlo o tzv. exces, neboť P. Š. se "sám o své vůli" rozhodl použít mostový jeřáb k výměně kabelů uložené mu zaměstnavatelem a šlo tedy o činnost v přímé souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů. I když podle odvolacího soudu "není pochyb o tom, že za škodu v tomto případě odpovídá více subjektů", povinnost škůdce, proti kterému byla podána žaloba, k náhradě škody se nesnižuje o podíl připadající na ostatní škůdce, když se v tomto případě jedná o "odpovědnost podle ustanovení §438 odst. 1 občanského zákoníku solidární".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že žalovaný prováděl opravu - výměnu kabelů počítačové sítě ve výrobní hale č. 2 společnosti Siemens Elektromotory s.r.o. jako "subdodavatel" na základě smlouvy uzavřené se společností GABEN s.r.o. dne 2.1.2003, podle níž žalovaný pro tuto společnost prováděl "servis rozvodů PC pro snímání dat", poukazuje na ustanovení §538 obchodního zákoníku, podle něhož při provádění díla jinou osobou má zhotovitel odpovědnost, jako kdyby dílo prováděl sám, a dovozuje, že sice škodu způsobil jeho zaměstnanec, avšak došlo k tomu "při plnění úkolů a tedy v rámci činnosti společnosti GABEN s.r.o., a ve vztahu k poškozené", a že tedy ve vztahu k žalobci "nese odpovědnost" společnost GABEN s.r.o.; svědčí o tom též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2006 sp. zn. 25 Cdo 3125/2005, podle něhož společnost, která prováděla stavbu obchodního centra, odpovídá za škodu i v případě, že ke škodě došlo při činnosti stroje obsluhovaného osobou, která nebyla jejím zaměstnancem, nýbrž zaměstnancem "subdodavatele". Žalovaná dále odmítá názor soudů, že by pro posouzení jeho odpovědnosti za škodu podle ustanovení §420 odst. 2 občanského zákoníku nebylo rozhodující, že jeho zaměstnanec P. Š. porušil bezpečnostní předpisy a pokyny zaměstnavatele o tom, že nesmí používat jeřáb a jinou zvedací techniku, a že není právně významné, že přistavení jeřábu měla zajistit společnost Siemens Elektromotory s.r.o. Z legální definice pojmu plnění pracovních úkolů uvedeného v ustanovení §25 odst. 2 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. podle žalovaného vyplývá, že pracovním úkolem není činnost zaměstnance konaná z vlastní iniciativy, potřebuje-li k této činnosti zaměstnanec zvláštní oprávnění (které nemá) nebo koná-li tuto činnost, přestože mu byla zaměstnavatelem zakázána. Žalovaný rovněž namítá, že, nevyčkal-li P. Š. na to, až mu společnost Siemens Elektromotory s.r.o. (jak bylo dohodnuto mezi ní a žalovaným) dopraví jeřáb na místo opravy, ale sám z vlastní iniciativy s jeřábem pojížděl na místo opravy, plnil tak úkol, který měla plnit osoba odlišná od žalovaného; žalovaný se proto domnívá, že takové jednání nepatří do rámce jeho činnosti. Žalovaný dovozuje přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzovaném případě bylo pro posouzení, zda na žalobce přešlo právo zaměstnavatele L. B. (společnosti Siemens Elektromotory s.r.o.), za něhož žalobce nahradil škodu vzniklou L. B. pracovním úrazem ze dne 3.8.2006, na náhradu vůči žalovanému podle ustanovení §11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů, významné, zda žalovaný za tuto škodu L. B. odpovídá podle občanského zákoníku (srov. ustanovení §205c odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2006).
Podle ustanovení §420 odst. 1 občanského zákoníku každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
Podle ustanovení §420 odst. 2 občanského zákoníku škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
Zda škoda byla způsobena ve smyslu ustanovení §420 odst.2 občanského zákoníku při činnosti právnické nebo fyzické osoby, závisí vždy na posouzení všech okolností konkrétního případu. Zásadně platí, že do rámce činnosti právnické (fyzické) osoby spadá nejen činnost jejího zaměstnance, která je výkonem jeho zaměstnání, plněním pracovních povinností a úkolů vyplývajících z pracovního poměru, včetně úkonů s tím přímo souvisejících, ale každá činnost zaměstnance, která nepostrádá místní (prostorový), časový a věcný (vnitřní, účelový) vztah k činnosti právnické (fyzické) osoby jako jeho zaměstnavatele. Rozhodující je přitom věcný (vnitřní účelový) vztah činnosti, při níž zaměstnanec škodu způsobil, k úkolům jeho zaměstnavatele, tedy zda při činnosti, jíž byla škoda způsobena, sledoval zaměstnanec z objektivního i subjektivního hlediska plnění svých pracovních úkolů, nebo zda škodu způsobil při činnosti, kterou sledoval jen uspokojování svých zájmů, popř. zájmů jiných osob, byť k ní došlo při plnění jeho pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (srov. například stanovisko býv. Nejvyššího soudu ze dne 18.11.1970 zn. Cpj 87/70, které bylo uveřejněno pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1971, rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29.2.1988 sp. zn. 1 Cz 4/88 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2007 sp. zn. 25 Cdo 2269/2006, který byl uveřejněn pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008).
Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě i činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nekoná proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem (srov. ustanovení §25 odst. 1 a 2 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, ve znění účinném do 31.12.2006, a nyní ustanovení §273 zákoníku práce). V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a za činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů se považuje též školení zaměstnanců zaměstnavatele organizované zaměstnavatelem nebo odborovou organizací, popřípadě orgánem nadřízeným zaměstnavateli, kterým se sleduje zvyšování jejich odborné připravenosti (srov. ustanovení §25 odst. 3 a 4 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, ve znění účinném do 31.12.2006, a nyní ustanovení §274 zákoníku práce).
V posuzovaném případě - jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů (správnost skutkových zjištění soudů nepodléhá přezkumné činnosti dovolacího soudu) - zaměstnanec žalovaného P. Š. při tom, když dne 3.8.2006 ve výrobní hale č. 2 společnosti Siemens Elektromotory s.r.o. ve Frenštátě pod Radhoštěm z vlastní iniciativy uvedl do pohybu mostový jeřáb, který chtěl použít místo lešení k výměně kabelových rozvodů k počítačovým sítím, neplnil své pracovní úkoly, neboť uvedeným způsobem postupoval proti výslovnému zákazu žalovaného používat jeřáb a jinou zvedací techniku společnosti Siemens Elektromotory s.r.o. Protože však při této činnosti z objektivního i subjektivního hlediska sledoval plnění svých pracovních úkolů (mostový jeřáb uvedl do pohybu proto, aby si zjednal přístup k místu, na němž měl provést výměnu kabelových rozvodů), nepostrádala jeho činnost věcný (vnitřní, účelový) vztah k činnosti žalovaného, který mu uvedený pracovní úkol uložil.
Na tom, že činnost P. Š. měla věcný (vnitřní účelový) vztah k činnosti žalovaného jako jeho zaměstnavatele, nemůže nic změnit ani okolnost, že podle dohody žalovaného se společností Siemens Elektromotory s.r.o. měla zajistit přemístění mostového jeřábu k místu, na němž měla být provedena výměna kabelových rozvodů, tato společnost, a ani to, že žalovaný prováděl výměnu (opravu) kabelů počítačové sítě ve výrobní hale č. 2 společnosti Siemens Elektromotory s.r.o. jako "subdodavatel" na základě smlouvy uzavřené se společností GABEN s.r.o. Zaměstnanec žalovaného P. Š. totiž při své činnosti z objektivního i subjektivního pohledu nesledoval zájmy společností Siemens Elektromotory s.r.o. ani zájmy společností GABEN s.r.o., nýbrž - tím, že se snažil vytvořit si podmínky ke splnění pracovního úkolu uloženého mu zaměstnavatelem - zájmy žalovaného, a jednal proto v rámci jeho činnosti a nikoli v rámci činnosti společnosti Siemens Elektromotory s.r.o. nebo společností GABEN s.r.o.
Poukaz dovolatele na ustanovení §538 obchodního zákoníku, z jehož druhé věty vyplývá, že při provádění díla jinou osobou pověřenou zhotovitelem má zhotovitel odpovědnost, jako by dílo prováděl sám, není případný. Smyslem tohoto ustanovení je formulovat pravidlo, že použití jiné osoby k provedení díla nezbavuje zhotovitele odpovědnosti vůči objednateli a že zhotovitel se při plnění svého závazku vůči objednateli nemůže odvolávat na své smluvní vztahy s dalšími dodavateli, a nikoliv stanovit odpovědnost zhotovitele za škodu způsobenou osobami, které při provádění díla použil další dodavatel pověřený zhotovitelem (k tomu srov. svým významem obdobné obecné ustanovení §331 obchodního zákoníku, podle něhož, plní-li dlužník svůj závazek pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by závazek plnil sám, nestanoví-li tento zákon jinak).
Právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.9.2006 sp. zn. 25 Cdo 3125/2005, který byl uveřejněn pod č. 77 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, kterým dovolatel dokládá údajnou neustálenost judikatury soudů v otázce odpovědnosti právnické nebo fyzické osoby za škodu způsobenou osobami použitými k jejich činnosti, vychází - shodně s výše citovanými rozhodnutími a stanovisky soudů - z toho, že do rámce činnosti právnické (fyzické) osoby spadá nejen výkon zaměstnání v pracovním poměru, ale i taková další činnost, která nepostrádá místní (prostorový), časový a věcný (vnitřní účelový) vztah k činnosti této osoby. Odtud dovozený závěr v uvedeném rozsudku, že osobou použitou právnickou nebo fyzickou osobou k jejich činnosti ve smyslu ustanovení §420 odst. 2 občanského zákoníku nemusí být pouze jejich zaměstnanec, odpovídá závěrům ustálené judikatury soudů. Závěr, že odpovědnost právnické (fyzické) osoby za škodu způsobenou při její činnosti jejími zaměstnanci je vyloučena v případě, že tato osoba svou činností plnila smluvní závazky vůči jiné právnické nebo fyzické osobě, z tohoto právního názoru nevyplývá.
Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že odvolací soud (i soud prvního stupně) v projednávané věci při posouzení otázky odpovědnosti právnické nebo fyzické osoby za škodu způsobenou při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili, ve smyslu ustanovení §420 odst. 2 občanského zákoníku postupoval v souladu s ustálenou judikaturou soudů.
Protože napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť vychází z ustálené judikatury soudů, není proti němu dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. května 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu