ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.42.2014.1
21 Cdo 42, 43/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) E. Č., b) R. C., a c) M. Š., všech zastoupených Mgr. Jaroslavem Jurášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Lešetín č. I/674, proti žalovanému Stavebnímu výzkumu, s.r.o. se sídlem ve Zlíně, Nad Ovčírnou č. 3685, IČO 42339669, zastoupenému Mgr. Ivanou Mičkeovou, advokátkou se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Kmochova č. 517/2, o 285.672,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 38 C 395/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 19. prosince 2012 č. j. 60 Co 554/2012-186 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 6. září 2013 č. j. 60 Co 101/2013-227, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítají.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a), b) a c) na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 9.438,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jaroslava Juráše, advokáta se sídlem ve Zlíně, Lešetín č. I/674.
Stručné odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 19.12.2012 č.j. 60 Co 554/2012-186, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání "ze dne 29.10.2012, doručené Okresnímu soudu ve Zlíně dne 1.11.2012", pro "vady, pro něž nebylo možné v odvolacím řízení pokračovat", není přípustné podle ustanovení §237, §238 a §238a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř"), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť napadené usnesení bylo vydáno v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a to již proto, že napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno ani změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, že přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a že přípustnost dovolání nelze důvodně dovozovat ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv, odmítl-li odvolací soud podle ustanovení §43 odst. 2 o.s.ř. a §211 o.s.ř. odvolání pro vady, jež brání jeho projednání (srov. obdobně právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.12.2004 sp. zn. 29 Odo 829/2003, které bylo uveřejněno pod č. 72 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005). Protože dovolání žalovaného směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 6.9.2013 č.j. 60 Co 101/2013-227 Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ode dne 1.1.2013 (dále jen "občanského soudního řádu") odmítl, neboť jednak neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 občanského soudního řádu), jednak neobsahuje vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 občanského soudního řádu, a v dovolacím řízení tedy nelze pro uvedené nedostatky pokračovat.
Rozhodnutí o odmítnutí dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 19.12.2012 č.j. 60 Co 554/2012-186 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 6.9.2013 č.j. 60 Co 101/2013-227 bylo odůvodněno způsobem uvedeným v ustanoveních §243c odst.2 o.s.ř. a §243f odst. 3 větě první občanského soudního řádu.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst.3 věty první, §224 odst.1 a §146 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť dovolání žalovaného byla odmítnuta a žalovaný je proto povinen nahradit žalobcům náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem občanského soudního řádu), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 občanského soudního řádu a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem občanského soudního řádu). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 7.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobcům náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že advokát Mgr. Jaroslav Juráš osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobcům za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1.638,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu).
Žalovaný je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 9.438,- Kč žalobcům zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 občanského soudního řádu).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. března 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu