ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4221.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 4221/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně DANY s.r.o. se sídlem v Praze 7, U Papírny č. 9/614, IČ 63669951, zastoupené Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem v Čerčanech, Sokolská č. 505, proti žalované LADI spol. s r.o. se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Prvního pluku č. 621/8a, IČ 26199998, zastoupené JUDr. Pavlem Štrbíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Ladova č. 2043/5, o 1.345.334,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 151/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. dubna 2008 č.j. 1 Cmo 230/2007-163, takto:
Dovolání žalované proti rozsudku vrchního soudu ve výroku, kterým byl rozsudek městského soudu změněn tak, že se zamítá žaloba o zaplacení 35.700,- Kč s úrokem z prodlení z této částky, se odmítá ; v ostatních výrocích se rozsudek vrchního soudu zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 26.10.2004 domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 1.345.334,40 Kč s 2% úrokem z prodlení ročně od 1.12.2003 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaná provedla na základě smlouvy uzavřené s JUDr. Pavlem Němcem jako správcem konkursní podstaty úpadce Mramor spol. s r.o. se sídlem v Dobřichovicích, Bezručova č. 701 dne 1.12.2003 dražbu části podniku úpadce, že žalobkyně složila dne 1.12.2003 dražební jistotu a že žalobkyně vydražila předmět dražby za 30.000.000,- Kč. Nejvyšší podání však žalobkyně nezaplatila, neboť má za to, že dražba je "absolutně neplatná", když vydražila "nezpůsobilý předmět dražby", a současně "relativně neplatná", protože žalobkyně byla žalovanou "uvedena v omyl". Ze složené dražební jistoty žalovaná vrátila žalobkyni pouze 1.654.664,60 Kč a dalších 1.345.334,40 (správně 1.345.335,40) Kč si žalovaná srazila na náklady zmařené dražby ze dne 1.12.2003 ve výši 1.050.000,- Kč a opakované dražby ze dne 12.7.2004 ve výši celkem 295.335,40 Kč. Žalobkyně má za to, že náklady obou dražeb není povinna hradit.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.1.2007 č.j. 35 Cm 151/2004-126 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 63.105,70 Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Štrbíka. Z provedených důkazů dovodil, že předmět veřejné dobrovolné dražby byl ve smyslu ustanovení §5 a §17 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů "dovolený a způsobilý", že správce konkursní podstaty JUDr. Pavel Němec postupoval při zpeněžování majetku z konkursní podstaty v souladu s ustanovením §27 odst.1 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů a že závazky úpadce spojené s prodávanou částí podniku úpadce nemohly na vydražitele (žalobkyni) přejít. Protože žalobkyně nezaplatila cenu dosaženou vydražením, došlo ke zmaření dražby a žalovaná v souladu se zákonem uhradila srážkou z dražební jistoty složené žalobkyní jednak svoji odměnu "za dražbu z 1.12.2003" ve výši 1.050.000,- Kč, což "s ohledem na cenu dosaženou vydražením odpovídá smlouvě o provedení dražby ze dne 18.11.2003", jednak náklady opakované dražby ve výši 295.335,40 Kč, když "důvody a výši řádně prokázala daňovými doklady a potvrzením o jejich zaplacení". Námitku žalobkyně, že dražba konaná dne 12.7.2004 nebyla opakovanou dražbou, soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že opakovanou dražbou je "ta, která se koná pokud předchozí dražba byla neúspěšná nebo byla zmařena vydražitelem".
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23.4.2008 č.j. 1 Cmo 230/2007-163 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni 1.309.634,40 Kč s 2% úrokem z prodlení ročně od 1.12.2003 do zaplacení a že zamítl žalobu ohledně zaplacení dalších 35.700,- Kč "s úrokem z prodlení z této částky"; současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 164.000,- Kč k rukám advokáta Mgr. Karla Tománka. Poté, co dovodil, že v dražbě prováděné podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů nejde o "přechod, nýbrž o převod vlastnictví", že žalobkyně (jako vydražitelka) nemohla být uvedena v omyl, že by s vydraženým majetkem na ni přecházely též závazky úpadce, a že nezaplacením ceny dosažené vydražením žalobkyně zmařila dražbu, dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně je povinna ze složené jistoty uhradit náklady zmařené dražby a opakované dražby. Ze smluv, které žalovaná uzavřela se správcem konkursní podstaty JUDr. Pavlem Němcem dne 18.11.2003 a dne 15.4.2004, odvolací soud zjistil, že odměna dražebníka byla stanovena "jinak pro případ vydražení předmětu dražby a jinak pro případ jeho nevydražení". Protože k nabytí vlastnictví vydražitelem dochází "příklepem při splnění stanovených podmínek, a to pouze při úhradě ceny ve lhůtě", a protože žalobkyně "tuto podmínku nesplnila", nedošlo "k přechodu vlastnictví, tedy k vydražení předmětu dražby," a žalovaná má nárok na odměnu sjednanou "pro případ nevydražení předmětu dražby", a to u dražby konané dne 1.12.2003 ve výši 10.000,- Kč a u dražby konané dne 12.7.2004 ve výši 20.000,- Kč, celkem "s přípočtem DPH" ve výši 35.700,- Kč. Žalovaná si proto mohla právem ze složené dražební jistoty ponechat pouze 35.700,- Kč.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že při dražbě prováděné podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů přechází vlastnictví na vydražitele příklepem licitátora (a nikoliv smluvně) a že ke zmaření dražby může dojít, jen když došlo k vydražení předmětu dražby. Vzhledem k tomu, že žalobkyně způsobila zmaření dražby, nemůže být zavázána pouze k úhradě odměny dražebníka, která byla sjednána pro případ nevydražení předmětu dražby. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedla, že dražba prováděná podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů má povahu "veřejného úplatného převodu určitého předmětu", že předmětem dražby v posuzovaném případě nebyla část podniku a že proto "jak smlouva o provedení dražby, tak dražba samotná jsou v rozporu se zákonem a jsou tudíž absolutně neplatné". Žalobkyně trvá na tom, že byla uvedena "v podstatný omyl" a že se oprávněně dovolala relativní neplatnosti. Dovozuje dále, že při dražbě konané dne 12.7.2004 nebyl předmět dražby vydražen a dražebníkovi proto nemohl vzniknout nárok na odměnu a že dražba konaná dne 12.7.2004 nebyla "dražbou opakovanou", neboť ve skutečnosti šlo o "dražbu novou".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu též ve výroku, kterým byla žaloba o zaplacení 35.700,- Kč s úrokem z prodlení z této částky zamítnuta. Protože v tomto směru bylo její obraně vyhověno a protože tím žalované nevznikla (nemohla vzniknout) žádná újma na jejích právech, nemůže mít žalovaná z objektivního hlediska žádný skutečný zájem, aby toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno. K podání dovolání proti uvedenému výroku rozsudku odvolacího soudu žalovaná tedy není oprávněna (subjektivně legitimována), a proto Nejvyšší soud ČR její dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.b) o.s.ř. odmítl.
Po zjištění, že dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno, je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) o.s.ř., Nejvyšší soud ČR přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit - s ohledem na to, že veřejná dobrovolná dražba, z jejíhož zmaření žalovaná odvozuje své nároky, byla provedena dne 1.12.2003 - podle právních předpisů v té době účinných, zejména podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb. a č. 517/2002 Sb., tedy podle zákona o veřejných dražbách ve znění účinném do 30.4.2004 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm.a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Konání veřejné dražby vyhlásí dražebník dražební vyhláškou, v níž mimo jiné uvede označení a popis předmětu dražby a jeho příslušenství, jakož i popis stavu, v němž se předmět dražby nachází, a jeho odhadnutou nebo zjištěnou cenu. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Po ukončení dražby vyhotoví dražebník bez zbytečného odkladu protokol o provedené dražbě, v němž mimo jiné uvede označení předmětu dražby a jeho příslušenství, označení vydražitele a cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání).
Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). K přechodu vlastnictví tu, jak správně uvádí dovolatelka, nedochází - jak je tomu například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách a §132 odst.1 občanského zákoníku].
V případě, že cena nebyla vydražitelem ve stanovené lhůtě uhrazena, dochází ke zmaření dražby [§2 písm. n) zákona o veřejných dražbách] a vydražitel nenabývá vlastnické nebo jiné právo k předmětu dražby (§24 odst. 1 zákona o veřejných dražbách). Podle ustálené judikatury soudů nejsou dány podmínky k vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §24 odst.3 zákona o veřejných dražbách, došlo-li ke zmaření dražby (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
Byla-li dražba zmařena tím, že vydražitel neuhradil cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, uskuteční se opakovaná dražba, dohodl-li se na tom dražebník s navrhovatelem předchozí dražby; smlouva o provedení opakované dražby musí být uzavřena do 10 dnů po doručení vyrozumění o zmaření dražby (srov. §25 odst.1 zákona o veřejných dražbách).
Náklady dražby se rozumí [srov. §2 písm. m) zákona o veřejných dražbách] odměna dražebníka a náklady účelně vynaložené dražebníkem na materiální a organizační zabezpečení přípravy a průběhu dražby; mezi náklady účelně vynaložené dražebníkem patří i přiměřené náklady na zabezpečení informovanosti o dražbě, včetně informací v tisku, a náklady na uveřejnění dražební vyhlášky způsobem v místě obvyklým, jakož i náklady vynaložené dražebníkem na zvýšení jeho pojistného za pojištění odpovědnosti za škodu, pokud s ohledem na hodnotu dražené věci bylo nutno sjednat zvýšení pojistného dražebníka o více než 10 % původního pojistného.
Výše odměny dražebníka se sjednává dohodou; je-li navrhovatelem dražby správce konkursní podstaty, nesmí výše odměny dražebníka překročit 10% z ceny dosažené vydražením, nejvýše však 1.000.000,- Kč zvýšených o 1% z ceny dosažené vydražením přesahující 10.000.000,- Kč (§18 zákona o veřejných dražbách).
Byla-li dražba zmařena vydražitelem, dražební jistota složená vydražitelem včetně jejího příslušenství se použije na náklady zmařené dražby. Koná-li se opakovaná dražba, zúčtuje se zbývající část dražební jistoty složené vydražitelem, který způsobil zmaření dražby, na náklady opakované dražby. Po úhradě nákladů dražby a opakované dražby se zbývající část vrátí vydražiteli, který způsobil zmaření dražby (§28 odst. 3 zákona o veřejných dražbách). Vydražitel, který způsobil zmaření dražby, je povinen na vyzvání dražebníka uhradit tu část nákladů dražby, kterou nepokrývá dražební jistota jím složená; to platí i pro náklady opakované dražby konané v důsledku zmaření předchozí dražby vydražitelem (§28 odst. 4 zákona o veřejných dražbách).
V projednávané věci bylo zjištěno, že ve smlouvě o provedení veřejné dražby dobrovolné - opakované ze dne 18.11.2003 byla sjednána odměna žalované (jako dražebníka) "ve výši 4% z vydražené částky, max. 800.000,- Kč zvýšená o 1% z ceny dosažené vydražením přesahující 10.000.000,- Kč v případě vydražení předmětu dražby" a ve výši 10.000,- Kč "v případě nevydražení předmětu dražby" s tím, že "v odměně jsou zahrnuty všechny náklady dražebníka spojené s konáním dražby" a že ceny jsou "uvedeny bez sazby DPH". Ve smlouvě o provedení veřejné dražby dobrovolné ze dne 15.4.2004 byla sjednána odměna dražebníka "ve výši 3,5% z vydražené částky, max. 800.000,- Kč zvýšená o 1% z ceny dosažené vydražením přesahující 10.000.000,- Kč v případě vydražení předmětu dražby" a ve výši 20.000,- Kč "v případě nevydražení předmětu dražby" s tím, že "v odměně jsou zahrnuty veškeré ostatní náklady (za zveřejnění dražby na centrální adrese, za zveřejnění dražby na místech obvyklých, za pronájem dražební místnosti, za pronájem trezoru, odměna bezpečnostní agentuře, odměna licitátora, náklady na provedení prohlídek předmětu dražby, náklady za zpracování dražební vyhlášky)", že "dále přísluší dražebníkovi v případě vydražení i nevydražení předmětu dražby finanční náhrada za ostatní náklady dražby, a to za znalecký posudek předmětu dražby, za fyzické inventury nemovitého majetku, samostatných movitých věcí a souboru movitých věcí a zásob a za zpracování mimořádné účetní závěrky ke dni 30.4.2004" a že "výše odměny a ostatní částky jsou uvedeny bez sazby DPH".
S názorem odvolacího soudu, podle kterého se odměna dražebníka při zmaření dražby vydražitelem určí podle ujednání smlouvy stanoveného pro případ "nevydražení předmětu dražby", dovolací soud nesouhlasí. Žalovaná správně dovozuje, že zmaření dražby vydražitelem (tím, že nezaplatil cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě) pojmově předpokládá, že došlo k vydražení předmětu dražby. Názor odvolacího soudu navíc nebere v úvahu účel (smysl) této právní úpravy, z něhož vyplývá, že dražebník, který úspěšně naplnil smlouvu o provedení veřejné dobrovolné dražby, když v dražbě jím prováděné a organizované došlo k udělení příklepu, nemůže být ve svém nároku na odměnu poškozen tím, že vydražitel posléze (po udělení příklepu) nezaplacením ceny dosažené vydražením dražbu zmařil. Odvolací soud proto měl při určení odměny dražebníka vycházet z ujednání smlouvy o provedení veřejné dražby dobrovolné - opakované ze dne 18.11.2003, kterým byla sjednána odměna pro "případ vydražení předmětu dražby".
Ohledně veřejné dobrovolné dražby konané dne 12.7.2004 bylo zjištěno, že byla ukončena, neboť nebylo učiněno ani nejnižší podání. Ve vztahu k této dražbě tedy bylo třeba vycházet z ujednání smlouvy o provedení veřejné dražby dobrovolné ze dne 15.4.2004 stanovených pro "případ nevydražení předmětu dražby". Odvolacímu soudu je však třeba vytknout, že se - veden chybným právním názorem - náležitě nezabýval otázkou, zda dražba konaná dne 12.7.2004 opravdu byla - ve vztahu ke zmařené dražbě ze dne 1.12.2003 - opakovanou dražbou, tedy, řečeno jinak, zda splňovala předpoklady opakované dražby uvedené zejména v ustanovení §27 zákona o veřejných dražbách.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu ve výroku, který bylo žalobě vyhověno, spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku, jakož i v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu