ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4314.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 4314/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. B. H. , zastoupeného Českomoravskou konfederací odborových svazů se sídlem v Praze 3, nám. Winstona Churchilla č. 2, proti žalovanému JUDr. J. V. , jako správci konkursní podstaty úpadce Vojenského opravárenského podniku 081 Přelouč, státního podniku se sídlem v Přelouči, Jaselská č. 1553, IČ 00659819, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp.zn. 6 C 99/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 6. května 2008 č.j. 22 Co 34/2008-242, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. listopadu 2007 č.j. 6 C 99/2004-223 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 26.3.2003 (správně ze dne 26.3.2004) žalovaný sdělil žalobci, že s ním podle ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušuje pracovní poměr pro porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že "přes výslovný zákaz daný správcem konkursní podstaty a v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona o konkursu a vyrovnání" byly se souhlasem žalobce v období po prohlášení konkursu na majetek úpadce vyváženy z objektu úpadce "stroje a zařízení spadající do režimu zákona o konkursu a vyrovnání, které byly součástí konkursní podstaty". K odvozu strojů z konkursní podstaty došlo "minimálně ve dnech 12.3., 13.3., 16.3. a 17.3.2004", při odvozu strojů a zařízení se žalobce "dopustil porušování bezpečnostních předpisů zvlášť hrubým způsobem, neboť stroje a zařízení byly trhány vysokozdvižným vozíkem ze základů a na místě byly ponechány utržené elektrické vodiče pod proudem", a "část těchto věcí byla určena pro společnost žalobce".
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u úpadce od roku 1960, naposledy (od roku 1993) jako ředitel podniku, a že ve funkci ředitele podniku působil i po dni 19.2.2004, kdy byl na majetek úpadce prohlášen konkurs. Vyvezené stroje byly dne 8.12.2003 prodány společnosti Železářství a kovovýroba, s.r.o. v Pardubicích, která část těchto strojů odvezla ještě v prosinci 2003 a zbývající část "se zavázala odvézt začátkem roku 2004"; o tom byli informováni "příslušní vedoucí výroby hospodářských středisek, kteří též zodpovídali za provedení řádné demontáže". Žalobci není známo, že by žalovaný vydal "jakýkoliv písemný pokyn či jiné písemné instrukce pro opatření další činnosti v podniku a nebyl proveden ani žádný zápis z porad konaných v jeho přítomnosti", žalobce "odvozům ve dnech 12., 13., 16. a 17.3.2004 nebyl přítomen", stroje "nebyly zahrnuty do "Soupisu konkursní podstaty a závazků ze dne 10.3.2004 předloženého Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích dle §18 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání", a žalovaný "o prodaných strojích věděl ze smluv, k odvozům zbývajících nevydal žádné pokyny". Žalobce též "odmítl tvrzení, že by část strojního zařízení byla určena pro jeho firmu Autozávod s.r.o. Přelouč".
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 17.10.2006 č.j. 6 C 99/2004-177 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce je povinen zaplatit České republice "na účet Okresního soudu v Pardubicích" na náhradě nákladů řízení 3.338,- Kč. Po provedení důkazů výslechem účastníků, svědků M. A., P. J., J. M., B. Č., M. P., D. Š., J. Z., E. Z., P. H., RSDr. A. K., Š. P., J. Š. a J. V. a listinami vzal za prokázané z výpovědi svědků A. a Č., že žalobce se dne 23.2.2004 zúčastnil porady, na které žalovaný "přítomné seznámil se zákazem jakékoliv manipulace se stroji a zařízeními a se zákazem vyvážení strojů či zařízení, a to nejen z areálu úpadce, ale i v rámci tohoto areálu a dále s tím, že tento zákaz se vztahuje i na věci, na které byly smlouvy uzavřeny před prohlášením konkursu", z výpovědi svědka Č., že "po prohlášení konkursu docházelo k manipulaci se stroji, když tyto byly demontovány v rozporu s předpisy bezpečnosti práce", přičemž "stav po demontáži shodným způsobem popsal i svědek A.", z výpovědi svědka Z., že "k odvážení strojů docházelo" a že "žalobce o prodeji strojů rozhodoval i po prohlášení konkursu", když i svědkyně Z. uvedla, že "po prohlášení konkursu prováděl žalobce odpisy strojů a pokyny na zrušovací protokoly dostávala od žalobce", a o stěhování strojů vypovídal též svědek H., a z výpovědi svědka J. Š., že "stroje se odvážely, popř. se s nimi manipulovalo v rozporu s pokynem SKP ve dnech 13. a 16.3.2004". Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce, který věděl, že "nesmí žádným způsobem manipulovat se stroji a zařízeními, a to ani s těmi, na něž byla uzavřena smlouva před prohlášením konkursu", a který "o takové manipulaci strojů a zařízení nejen věděl, ale takovouto manipulaci s věcmi i přes zákaz vyslovený SKP odsouhlasil", porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem a že po úpadci nebylo "možné spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr žalobce u úpadce dále pokračoval"; protože byly splněny i formální náležitosti, je okamžité zrušení pracovního poměru platným právním úkonem.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 26.4.2007 č.j. 22 Co 86/2007-202 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že v projednávané věci, v níž důkazní břemeno spočívá na žalovaném, "doposud nebylo prokázáno, že se žalobcovým souhlasem nebo aspoň s jeho vědomím došlo k vyvážení konkrétních strojů a zařízení, které byly součástí konkursní podstaty", že by k tomu došlo "bez souhlasu správce konkursní podstaty nebo jím pověřené osoby", že by žalobce "pracovníky úpadce záměrně mylně informoval a utvrzoval v přesvědčení, že vše je projednáno se správcem konkursní podstaty a že vše probíhá se souhlasem správce"; porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem dosud nebylo "nepochybně" prokázáno. Odvolací soud současně vyslovil názor, že "nelze uzavřít, že se žalobce dopustil zvlášť hrubého porušení pracovní kázně", bez zjištění toho, jaké "konkrétní stroje, které byly sepsány v konkursní podstatě, byly odvezeny, kdy byly odvezeny a kým byly odvezeny", a uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení nejprve žalovaného vyzval k doplnění jeho tvrzení o tom, "kterými konkrétně označenými a identifikovanými stroji a zařízeními mělo být se souhlasem či s vědomím žalobce manipulováno, kdo konkrétně s těmito stroji manipuloval a jakým způsobem, odkud je odvážel a kam, jakým způsobem "se projevovala vědomost žalobce či jeho souhlas s uvedenými manipulacemi" a že "byly se souhlasem či vědomím žalobce odváženy stroje a zařízení, které skutečně patřily do konkursní podstaty", a aby až poté "vyhodnotil, zda důvody okamžitého zrušení pracovního poměru byly skutečně jednáním žalobce naplněny či nikoli".
Okresní soud v Pardubicích nejprve usnesením ze dne 12.7.2007 č.j. 6 C 99/2004-212 ve smyslu ustanovení §118a občanského soudního řádu vyzval žalovaného, aby ve lhůtě 10 dnů odvolacím soudem naznačeným způsobem "doplnil a upřesnil skutková tvrzení", a upozornil ho, že "jinak se může vystavit nepříznivému rozhodnutí ve věci", a posléze rozsudkem ze dne 20.11.2007 č.j. 6 C 99/2004-223 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 2.396,- Kč a že žalovaný je povinen zaplatit České republice "na účet Okresního soudu v Pardubicích" na náhradě nákladů řízení 3.338,- Kč. Dovodil, že žalovaný, ačkoliv byl při jednání opakovaně poučen podle §118a občanského soudního řádu a byl mu poskytnut dostatečný časový prostor k vylíčení všech rozhodných skutečností, "nereagoval na výzvu soudu adekvátně, tedy individualizací jednotlivých věcí". Podle soudu prvního stupně je "logickým vyústěním této situace pro žalovaného nepříznivé rozhodnutí ve věci".
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 6.5.2008 č.j. 22 Co 34/2008-242 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zopakoval, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru se žalobcem mohl být naplněn, jen kdyby bylo prokázáno, že se "žalobcovým souhlasem nebo aspoň s jeho vědomím došlo po prohlášení konkursu na majetek úpadce k vyvážení konkrétních strojů a zařízení, které byly součástí konkursní podstaty, a že k tomu došlo bez souhlasu správce konkursní podstaty nebo jím pověřené osoby", a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně v tom, že "manipulace se stroji náležejícími do konkursní podstaty proti zákazu správce konkursní postaty a se souhlasem žalobce prokázána nebyla a že nebyla dostatečným způsobem ze strany žalovaného, na němž o těchto okolnostech leží břemeno tvrzení i břemeno důkazní, ani tvrzena". Podle odvolacího soudu žalovaný po poučení soudem ve smyslu ustanovení §118a občanského soudního řádu uvedl pouze "inventární číslo jednoho soustruhu, avšak stroj tohoto inventárního čísla se na soupise konkursní podstaty nenachází", a navrhl výslech svědků, kteří by stroje označili; takový postup ovšem znamená "nepřípustný způsob zjišťování skutkových tvrzení účastníka", neboť "účastník nemůže své břemeno tvrzení přenést na svědka". Protože porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem ze strany žalobce nebylo prokázáno, když žalovaný ani v "listině nazvané okamžité zrušení pracovního poměru, ani následně neoznačil konkrétně a nezaměnitelně žádný stroj ani zařízení, které měly podléhat režimu zákona o konkursu a vyrovnání", muselo být žalobě vyhověno.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Dovozuje, že žalobce, jak vyplývá z výsledků dokazování, "vyvíjel činnost, která nebyla v souladu s příkazy žalovaného a nebyla v souladu s ustanoveními zákona o konkursu a vyrovnání", neboť "minimálně v sobotu 13.3.2004 proběhl s vědomím žalobce odvoz stroje z areálu úpadce (tuto skutečnost potvrdil svědek Josef Štembera), jednalo se o obráběcí stroj - soustruh, a žalobce tím porušil příkaz daný mu žalovaným, nemanipulovat se stroji a zařízeními". Další svědci potvrdili, že "při manipulaci se stroji a zařízeními docházelo k porušování bezpečnostních předpisů zvlášť hrubým způsobem". Podle žalovaného nebylo "důležité, jaký konkrétní stroj byl vyvezen nebo přemísťován (jaké měl inventární číslo)", podstatné bylo, že "docházelo k přemísťování strojů s vědomím žalobce a v rozporu s příkazem žalovaného (byť by se jednalo jen o jediný stroj)". Nebylo přitom rozhodné, zda stroj či zařízení byl "zapsán v konkursní podstatě úpadce, neboť činnost žalovaného mimo jiné spočívala i v prověřování podkladů daných mu úpadcem, jejich konfrontací se skutečností a ve vyhledávání dalšího majetku, který je mu zatajován". Za podstatnou vadu řízení označil žalovaný nevyslechnutí svědků, kteří měli doplnit své původní výpovědi a mohli se ještě konkrétněji vyjádřit k vyvážení a přemísťování strojů a zařízení; žalovaný tímto návrhem sledoval, aby svědci "konkretizovali události, které oni vnímali a ke kterým se žalovaný nemohl vyjádřit, neboť u těchto událostí nebyl a věděl o nich pouze zprostředkovaně". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolání žalovaného bylo odmítnuto nebo zamítnuto. Souhlasil se závěrem soudů obou stupňů, že žalovaný v řízení neprokázal jednání žalobce, které bylo uvedeno v okamžitém zrušení pracovního poměru jako zvlášť hrubé porušení pracovní kázně, ačkoliv byl k tomu opakovaně vyzýván. Žalovaný se současně podle názoru žalobce "snaží o měnění důvodů, jiné formulace, výkladu, údajného upřesňování či zdůvodňování výpovědního důvodu (správně důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru) tak, jak to činil po dobu řízení" před soudem prvního stupně, dovolává se výpovědi svědka Arnošta Komárka, která byla "prokázána jako nepravdivá výpověď hraničící s trestnou činností jako křivá výpověď", a uvádí "nepravdivé a ničím nedoložené tvrzení o obchodním napojení na firmu Železářství a kovovýroba Pardubice a inkasování provizí za prodej strojů".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §53 odst.1 písm.b) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů účinného do 31.12.2006 (dále jen "zák. práce") zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr jen výjimečně, a to pouze tehdy, porušil-li zaměstnanec pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Z hmotněprávní úpravy rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením vyplývá, že zaměstnavatel má - jak správně uvedl odvolací soud - v řízení o určení jeho neplatnosti procesní povinnosti tvrdit a prokázat, že se zaměstnanec skutečně dopustil jednání, v němž byl spatřován důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, a že zaměstnanec svým jednáním porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem.
Byl-li na majetek dlužníka prohlášen konkurs, patří do konkursní podstaty majetek, který patřil dlužníku v den prohlášení konkursu nebo který nabyl za konkursu (srov. §6 odst.2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů účinných do 30.4.2004 - dále jen "zákona o konkursu a vyrovnání"), jakož i (za podmínek stanovených zákonem o konkursu a vyrovnání) majetek jiných osob, zejména těch, které jej nabyly na základě neúčinných právních úkonů dlužníka (§6 odst.3 zákona o konkursu a vyrovnání). Majetek, kterého se týká konkurs, se uvede do soupisu konkursní podstaty (srov. §17 až 19 zákona o konkursu a vyrovnání).
Účinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka spočívají mimo jiné v tom, že oprávnění nakládat s majetkem patřícím do konkursní podstaty přechází na správce konkursní podstaty [§14 odst.1 písm.a) zákona o konkursu a vyrovnání] a že správce konkursní podstaty je oprávněn a povinen plnit povinnosti zaměstnavatele (§14a odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání).
Nakládá-li po prohlášení konkursu s majetkem patřícím do konkursní podstaty vedoucí zaměstnanec úpadce bez vědomí (souhlasu) správce konkursní podstaty a mělo-li takové nakládání za následek škodu na majetku patřícím do konkursní podstaty, porušil tím vedoucí zaměstnanec pracovní kázeň způsobem, který je zpravidla důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení §53 odst.1 písm.b) zák. práce. Okolnost, zda jednáním vedoucího zaměstnance úpadce dotčený majetek byl zapsán do soupisu konkursní podstaty, je přitom nerozhodná; zapsání do soupisu majetku konkursní podstaty má jen deklaratorní povahu (při splnění zákonných podmínek patří věc, právo nebo jiná majetková hodnota do konkursní podstaty, i kdyby nebyla zapsána do soupisu konkursní podstaty) a je předpokladem pro jeho zpeněžení správcem konkursní podstaty.
Ukáže-li se, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, nebo zjistí-li se, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání svých sporných tvrzení, poskytne mu soud poučení potřebné k tomu, aby mohl úspěšně splnit své procesní povinnosti tvrzení a důkazní (srov. §118a odst.1, 2 a 3 o.s.ř.). Potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení §114c o.s.ř. V případě, že se nedostavil k jednání, aniž by z důležitého důvodu požádal o jeho odročení, popř. že se nezúčastnil přípravného roku, který soud nařídil v rámci přípravy jednání, účastník tím soudu, který věc v souladu s ustanovením §101 odst.3 věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníka, znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení §118a o.s.ř.; při jiném úkonu než při jednání nebo při přípravném roku se poučení podle ustanovení §118a o.s.ř. neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání.
V projednávané věci žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr se žalobcem z důvodu, že "přes výslovný zákaz daný správcem konkursní podstaty a v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona o konkursu a vyrovnání" byly se souhlasem žalobce v období po prohlášení konkursu na majetek úpadce vyváženy z objektu úpadce "stroje a zařízení spadající do režimu zákona o konkursu a vyrovnání, které byly součástí konkursní podstaty", přičemž k odvozu strojů z konkursní podstaty došlo "minimálně ve dnech 12.3., 13.3., 16.3. a 17.3.2004", při odvozu strojů a zařízení se žalobce "dopustil porušování bezpečnostních předpisů zvlášť hrubým způsobem, neboť stroje a zařízení byly trhány vysokozdvižným vozíkem ze základů a na místě byly ponechány utržené elektrické vodiče pod proudem", a "část těchto věcí byla určena pro společnost žalobce".
Žalovaný (jako osoba, která ve smyslu ustanovení §14a odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání plnila povinnosti zaměstnavatele) měl za řízení před soudy - jak uvedeno již výše - procesní povinnosti tvrdit a prokázat, že se žalobce skutečně dopustil popsaného jednání a že jeho jednání představovalo porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. S názorem soudů, že povinnost tvrzení mohl žalovaný splnit jen tehdy, kdyby uvedl, "kterými konkrétně označenými a identifikovanými stroji a zařízeními mělo být se souhlasem či s vědomím žalobce manipulováno, kdo konkrétně s těmito stroji manipuloval a jakým způsobem, odkud je odvážel a kam", jakým způsobem "se projevovala vědomost žalobce či jeho souhlas s uvedenými manipulacemi" a že "byly se souhlasem či vědomím žalobce odváženy stroje a zařízení, které skutečně patřily do konkursní podstaty", neboť závěr o porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem ze strany žalobce nelze učinit bez zjištění toho, jaké "konkrétní stroje, které byly sepsány v konkursní podstatě, byly odvezeny, kdy byly odvezeny a kým byly odvezeny", však dovolací soud nesouhlasí.
Podle ustanovení §55 zák. práce okamžité zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec provést písemně, musí v něm skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a musí je ve stanovené lhůtě doručit druhému účastníku, jinak je neplatné; uvedený důvod nesmí dodatečně měnit.
Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být - jak je zřejmé z výše uvedeného - v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Ke splnění hmotněprávní podmínky platného okamžitého zrušení pracovního poměru je tedy třeba, aby důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se pracovní poměr okamžitě zrušuje.
Při úvaze, jakým způsobem má být důvod okamžitého zrušení pracovního poměru konkretizován tak, aby byly splněny požadavky vyplývající z ustanovení §55 zák. práce, je třeba mít na zřeteli, že ustanovení §53 odst. 1 zák. práce vymezuje jen skutkové podstaty pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem. K tomu, aby bylo možné v konkrétním případě posoudit, zda okamžité zrušení pracovního poměru je platným právním úkonem, je potřeba zjistit, zda nastaly takové skutečnosti, které právní norma předpokládá jako důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Z důvodu uvedeného v ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr tehdy, jestliže zaměstnanec svým konkrétním zaviněným jednáním porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru proto musí být uveden nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení §53 odst. l byl uplatněn, ale současně takovým způsobem, aby bylo nepochybné, v jakém konkrétním jednání zaměstnance je spatřován; jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl se zaměstnancem okamžitě zrušen pracovní poměr, a že důvod nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost a nesrozumitelnost projevu vůle je okamžité zrušení pracovního poměru neplatné jen tehdy, jestliže by se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byl pracovní poměr okamžitě zrušen.
V případě, že zaměstnavatel (jak tomu bylo také v projednávané věci) náležitě konkretizoval důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru v souladu s požadavky vyplývajícími z ustanovení §55 zák. práce, nelze po něm v souladu se zákonem vyžadovat, aby za řízení o určení neplatnosti tohoto právního úkonu tvrdil a prokazoval další (jiné) skutečnosti, kterými okamžité zrušení pracovního poměru nezdůvodnil. Vylíčil-li tedy zaměstnavatel v okamžitém zrušení pracovního poměru, v jakém jednání zaměstnance spatřuje důvod pro rozvázání pracovního poměru, není povinen v řízení o určení neplatnosti tohoto právního úkonu tvrdit a prokazovat skutečnosti, které přesahují rámec provedeného vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru po skutkové stránce. I když je zaměstnavatel povinen tvrdit a prokázat použitý důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, směřuje jeho břemeno tvrzení a důkazní ke tvrzení a prokázání toho, že se zaměstnanec skutečně dopustil jednání, v němž byl spatřován důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, a že zaměstnanec svým jednáním porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem.
Požadavky soudů v projednávané věci, aby žalovaný uvedl, "kterými konkrétně označenými a identifikovanými stroji a zařízeními mělo být se souhlasem či s vědomím žalobce manipulováno, kdo konkrétně s těmito stroji manipuloval a jakým způsobem, odkud je odvážel a kam, jakým způsobem "se projevovala vědomost žalobce či jeho souhlas s uvedenými manipulacemi" a že "byly se souhlasem či vědomím žalobce odváženy stroje a zařízení, které skutečně patřily do konkursní podstaty", zjevně vybočují z rámce toho, v čem žalovaný - podle vymezení obsaženého v dopise ze dne 26.3.2004 - spatřoval důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru. Zda se žalobce skutečně dopustil vytýkaného jednání a zda v něm lze spatřovat porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, lze nepochybně učinit i bez zjištění toho, jaké "konkrétní stroje, které byly sepsány v konkursní podstatě, byly odvezeny, kdy byly odvezeny a kým byly odvezeny". Požadavky soudů byly navíc zřejmě nepřiměřené, když směřovaly ke tvrzení toho, co žalovaný (jako správce konkursní podstaty) nemohl vědět a čím tedy okamžité zrušení pracovního poměru ani nezdůvodnil (nemohl zdůvodnit).
Uvedený nesprávný právní názor o tom, co žalovaný měl - v zájmu splnění své procesní povinnosti tvrzení - za řízení uvést, vedl k tomu, že byl žalovaný poučován o své povinnosti tvrzení i ve vztahu k údajům, kterých se ve skutečnosti netýkala. Soud prvního stupně navíc rozhodl o poučení žalovaného usnesením ze dne 12.7.2007 č.j. 6 C 99/2004-212, ačkoliv k poučení účastníka lze přistoupit pouze při jednání (nebo přípravném roku) a o poskytnutí poučení nelze vydat rozhodnutí.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky též toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení (§243b odst.3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu