ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.4367.2018.1
sp. zn. 21 Cdo 4367/2018-318
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. H. , narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného Mgr. Michalem Klusákem, advokátem se sídlem v Praze, V jámě č. 699/1, proti žalovaným 1) obci Velká Kraš se sídlem obecního úřadu ve Velké Kraši č. 132, IČO 00635855, zastoupené Mgr. Janem Nedomou, advokátem se sídlem v Novém Malíně č. 426, 2) R. Z. , narozenému dne XY, a 3) L. Z. , narozené dne XY, oběma bytem v XY, oběma zastoupeným JUDr. Patrikem Nešporem, advokátem se sídlem v Jeseníku, V Oblouku č. 170/1, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 10 C 289/2013, o dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. května 2018, č. j. 69 Co 536/2017-277, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. září 2018, č. j. 69 Co 536/2017-298, takto:
I. Dovolání žalovaných 2) a 3) se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 5. 2018, č. j. 69 Co 536/2017-277, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 9. 2018, č. j. 69 Co 536/2017-298, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho závěr, že „žalobce je právoplatným vlastníkem nemovitostí (uvedených ve výroku I. rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 10. 3. 2016, č. j. 10 C 289/2013-219, a to stavby vodního díla (vodní el.) na parcele p. č. St. XY, a stavby (jiná stavba) bez čp/če na parcele p. č. St. XY, vše v katastrálním území XY, obec XY) na základě právem uznané skutečnosti (příklepu v dražbě)“] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce nabytí vlastnického práva k nemovitostem, které byly předmětem veřejné dobrovolné dražby, srov. například v rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2062/2007, který byl uveřejněn pod č. 54/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1032/2010, který byl uveřejněn pod č. 148/2011 v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2344/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1205/2015, v nichž byl – mimo jiné – přijat právní názor, že na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné dobrovolné dražby na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora (srov. §30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů – v posuzovaném případě ve znění účinném do 7. 3. 2006, neboť veřejná dobrovolná dražba, při níž byly vydraženy předmětné nemovitosti, byla provedena dne 5. 5. 2005 – dále „zákon o veřejných dražbách“). Z pohledu ustanovení §132 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013) jde při veřejné dobrovolné dražbě o nabytí vlastnictví „na základě jiné skutečnosti stanovené zákonem“, které nemá povahu derivátní, ale originární, při němž se věc nabývá do vlastnictví vydražitele i bez ohledu na případné vlastnické právo navrhovatele dražby; veřejná dobrovolná dražba je - jak rovněž dovodila ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Z výše uvedeného vyplývá, že k nabytí vlastnictví k nemovitostem, které byly předmětem dražby (konané v posuzovaném případě dne 5. 5. 2005), se nevyžaduje vklad (intabulace) vlastnického práva do katastru nemovitostí. Vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu dražby, dražebník vydá bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o nabytí vlastnictví; potvrzení obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a vydražitele, jeho přílohou musí být doklad, z něhož je zřejmé datum a způsob úhrady ceny dosažené vydražením, součástí potvrzení je stejnopis protokolu o dražbě, včetně podepsaného stejnopisu dražební vyhlášky. Jedno vyhotovení potvrzení, jde-li o nemovitost, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí, zašle dražebník příslušnému katastrálnímu úřadu (srov. §31 zákona o veřejných dražbách). Na základě písemného potvrzení o nabytí nemovitosti ve veřejné dražbě zapíše příslušný katastrální úřad záznamem vlastnické právo pro vydražitele [srov. §7 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, a tehdy platné ustanovení §36 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, srov. též odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4124/2013].
Námitky, jimiž žalovaní 2) a 3) uplatnili jiný dovolací důvod, než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. (zpochybňují-li skutková zjištění, z nichž odvolací soud vycházel, a polemizují-li s tím, jaké provedl důkazy a jak tyto důkazy hodnotil), nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. Uvedené platí i o námitce dovolatelů, že „v rámci dokazování před soudem prvního stupně i soudem odvolacím vůbec nebyla řešena otázka, proč nebylo vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem po dražbě zapsáno do katastru nemovitostí ve prospěch žalobce“ a „proč se žalovaní 1), 2) a 3) dozvěděli o provedené dražbě až podanou žalobou ze strany žalobce“.
Vytýkají-li dovolatelé odvolacímu soudu, že se nezabýval „souladem jednání žalobce se zásadou dobrých mravů“, a to s ohledem „na prokazatelně vynaložené investice žalovaného 1) a žalovaných 2) a 3)“, přehlížejí, že podle ustanovení §241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo nové důkazy.
Zjevné nesprávnosti ve výrocích II., III. a IV. (nesprávné označení žalovaných), které dovolatelé odvolacímu soudu v dovolání rovněž vytýkají, byly opraveny postupem odvolacího soudu podle ustanovení §164 o. s. ř., tedy vydáním opravného usnesení ze dne 4. 9. 2018, č. j. 69 Co 536/2017-298.
Dovolání žalovaných 2) a 3) do výroků o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů není podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 2) a 3) podle ustanovení §243c odst. 1 odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu