ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4468.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 4468/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. U. , zastoupeného JUDr. Marií Piekarzovou, advokátkou se sídlem v Šenově, Těšínská č. 1495, proti žalovanému OKD, a.s. se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí č. 2020/6, IČO 26863154, Dolu Darkov v Karviné - Dolech čp. 2179, o 352.704,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 24 C 97/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. srpna 2010 č.j. 16 Co 104/2010-49, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 26.976,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Marie Piekarzové, advokátky se sídlem v Šenově, Těšínská č. 1495.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Karviné dne 21.9.2009 domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 352.704,- Kč s úrokem z prodlení od 16.9.2009 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u žalovaného od roku 1997 jako "horník v přípravách" a že dne 22.3.2008 utrpěl pracovní úraz, pro který byl dlouhodobě v pracovní neschopnosti a pro který mu byl přiznán částečný invalidní důchod. Dne 5.2.2009 vystavil MUDr. František Cibulka lékařský posudek, podle něhož se žalobce stal neschopným pro práci v podzemí, a dne 18.3.2009 vydal "odborné stanovisko", v němž uvedl, že hlavní "příčinou trvalé nezpůsobilosti je následek po pracovním úrazu z 22.3.2008" a že "na změně zdravotního stavu se podílí i obecná nemoc". Žalovaný rozvázal se žalobcem pracovní poměr výpovědí ze dne 6.5.2009 "podle §52 zákoníku práce ze zdravotních důvodů", podle níž pracovní poměr účastníků skončil dnem 31.7.2009. Žalobce je přesvědčen, že má nárok na odstupné podle ustanovení §67 zákoníku práce ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku, neboť žalovaný s ním rozvázal pracovní poměr "na základě lékařského a odborného stanoviska, ve kterém bylo uvedeno, že důvodem rozvázání pracovního poměru je pracovní úraz ze dne 22.3.2008".
Žalovaný namítal, že z lékařského posudku "není jednoznačné", zda žalobcova "neschopnost k výkonu dosavadní práce je daná pouze následky pracovního úrazu nebo obecného onemocnění", když v "odborném stanovisku ze dne 18.3.2009" se uvádí, že žalobce se "stal dlouhodobě nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce horník ražení havíř přípravy v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 22.3.2008, když na změně zdravotního stavu se podílí i obecná nemoc".
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 1.4.2010 č.j. 24 C 97/2009-32 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci 352.704,- Kč s úrokem z prodlení, který vyčíslil, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 69.358,- Kč k rukám advokátky JUDr. Marie Piekarzové. Z provedených důkazů dovodil, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán výpovědí ze dne 6.5.2009 podanou žalovaným podle "§52 zákoníku práce - zdravotní důvody" s odkazem na lékařský posudek ze dne 5.2.2009, který "stanovil, že žalobce pozbyl dlouhodobě způsobilost k výkonu práce horníka v ražení a havíře v přípravách, a to, jak vyplývá z odborného stanoviska, v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 22.3.2008", a že výpověď z pracovního poměru je třeba pokládat za platný právní úkon, neboť "nebyla prohlášena (určena) za neplatnou pravomocným rozhodnutím soudu vydaným v občanském soudním řízeni o žalobě podané podle ustanovení §72 zákoníku práce". Ve výpovědi použitý důvod nelze podle soudu prvního stupně dodatečně měnit a ani "dodatečně přezkoumávat"; v případě, že zaměstnavatelova výpověď je vadná "pro neurčité vymezení výpovědního důvodu, avšak nebyla pravomocným rozhodnutím soudu prohlášena (určena) za neplatnou" a pracovní poměr podle ní skončil, je způsobilým podkladem pro poskytnutí odstupného jen tehdy, lze-li z ní bez pochybnosti dovodit aspoň to, že k rozvázání pracovního poměru došlo z výpovědního důvodu podle ustanovení §52 písm.a) až d) zákoníku práce". I když ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 6.5.2009 nebyl "jednoznačně" vymezen její důvod a i když ani lékařský posudek ze dne 5.2.2009 "nestanoví konkrétní zdravotní důvod, pro který žalobce pozbyl způsobilost konat dosavadní práci", je třeba podle názoru soudu prvního stupně přihlédnout k odbornému stanovisku ze dne 18.3.2009 a k jeho vzájemným souvislostem s lékařským posudkem a výpovědí z pracovního poměru, z nichž vyplývá, že žalobce pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce v příčinné souvislosti s pracovním úrazem a že z tohoto důvodu byl se žalobcem rozvázán pracovní poměr. Žalobce má proto právo na požadované odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4.8.2010 č.j. 16 Co 104/2010-49 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 54.192,- Kč k rukám advokátky JUDr. Marie Piekarzové. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že žalobci sice byla dána výpověď z pracovního poměru "ze zdravotních důvodů podle ustanovení §52 zákoníku práce bez bližší konkretizace", že však je nepochybné, že k výpovědi došlo na základě lékařského posudku ze dne 5.2.2009, v němž byl obsažen "posudkový závěr, že žalobce na základě výsledků lékařské prohlídky ze dne 5.2.2009 pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu práce horníka v ražení - havíře v přípravách", a že k tomuto posudkovému závěru vydává stejný lékař, který vydal posudek (MUDr. František Cibulka), odborné stanovisko ze dne 18.3.2009. Podle názoru odvolacího soudu je třeba "při hodnocení toho, z jakého důvodu byl se žalobcem rozvázán pracovní poměr" vycházet "ze vzájemných souvislostí vyplývajících z odborného stanoviska, lékařského posudku a výpovědi z pracovního poměru", z nichž vyplývá, že k rozvázání pracovního poměru účastníků výpovědí došlo z výpovědního důvodu podle ustanovení §52 písm.d) zákoníku práce. Žalobci proto přísluší požadované odstupné.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že pro rozvázání pracovního poměru je rozhodující nezpůsobilost zaměstnance "vykonávat práci ze zdravotních důvodů", zatímco pro právo na odstupné je významné, z "jakého zdravotního důvodu nesmí zaměstnanec konat dosavadní práci". V projednávané věci z lékařského posudku ze dne 5.2.2009 a ani z odborného vyjádření ze dne 18.3.2009 "jednoznačně nevyplývá, z jakých zdravotních důvodů nesmí žalobce konat dosavadní práci"; soudy proto nemohly v souladu se zákonem dospět k jednoznačnému závěru, že "jediným a rozhodujícím důvodem pro nemožnost výkonu dosavadní práce jsou následky pracovního úrazu", aniž by byl o tom podán důkaz znaleckým posudkem, jak žalovaný v průběhu řízení opakovaně uváděl. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvedl, že soudy správně vycházely ze "vzájemných souvislostí vyplývajících z odborného stanoviska lékaře závodní preventivní péče" a přihlédly též ke znaleckému posudku MUDr. Františka Stoklásky, v němž bylo - pro řízení o odškodnění žalobcova pracovního úrazu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 18 C 176/2009 - uvedeno, že "hlavní a rozhodující příčinou trvalé nezpůsobilosti k výkonu práce žalobce je následek po pracovním úrazu", a že žalobci byl přiznán částečný invalidní důchod pro následky pracovního úrazu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) a §241a odst.3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 občanského soudního řádu ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost zjištění soudů v tomto směru žalovaný nezpochybňuje a ani, jak vyplývá z ustanovení §241a odst.2 a §242 odst.3 o.s.ř., přezkumu v dovolacím řízení nepodléhá), že žalovaný dal žalobci, který u něho pracoval jako "horník ražení havíř přípravy" dopisem ze dne 6.5.2009 výpověď z pracovního poměru podle "ustanovení §52 zákoníku práce - zdravotní důvody" a že žalovaný výpovědní důvod spatřoval v tom, že žalobce byl na "základě pravomocného lékařského posudku ze dne 5.2.2009 vystaveného Karvinskou hornickou nemocnicí, oddělení závodní preventivní péče, uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce v podzemí dolu". Výpověď z pracovního poměru byla žalobci doručena dne 12.5.2009, žaloba o určení její neplatnosti u soudu nebyla podána a pracovní poměr účastníků podle ní skončil dnem 31.7.2009.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá odstupného, na které mu (podle jeho názoru) vzniklo právo při skončení pracovního poměru účastníků, k němuž došlo výpovědí žalovaného danou dopisem ze dne 6.5.2009 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb. a č. 382/2008 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 13.9.2009 (dále jen "zák. práce").
Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice [srov. §52 písm.d) zák. práce], nebo pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci [srov. §52 písm.e) zák. práce]. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným důvodem, jinak je výpověď neplatná; důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn (srov. §50 odst.4 zák. práce).
Není-li zaměstnanec schopen pro svůj (nepříznivý) zdravotní stav dále konat dosavadní práci, může mu zaměstnavatel dát výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm.d) zák. práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, nebo podle ustanovení §52 písm. e) zák. práce, nesmí-li zaměstnanec dále konat dosavadní práci, protože pozbyl podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci. I když v obou případech je důvodem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnancův (nepříznivý) zdravotní stav a i když podkladem pro podání výpovědi z pracovního poměru je v obou případech lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, je třeba důsledně oba výpovědní důvody odlišovat (a nezaměňovat je), neboť spočívají v rozdílných skutkových okolnostech a spojují se s nimi (zčásti) odlišné právní následky.
Dává-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, protože zaměstnanec nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dále konat dosavadní práci, musí - jak vyplývá z ustanovení §50 odst.4 věty první zák. práce - ve výpovědi skutkově vymezit výpovědní důvod uvedením takových (konkrétních) skutečností, aby bylo nepochybné, zda důvodem výpovědi jsou okolnosti uvedené v ustanovení §52 písm.d) zák. práce nebo zda zaměstnavatel přistoupil k výpovědi z důvodu popsaného v ustanovení §52 písm.e) zák. práce, jinak je výpověď z pracovního poměru neplatná.
I když je výpověď z pracovního poměru postižena vadou, která způsobuje její neplatnost, jde podle již ustálené judikatury soudů o neplatné rozvázání pracovního poměru, jen jestliže byla neplatnost výpovědi uplatněna u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním, a jestliže neplatnost byla určena pravomocným rozhodnutím soudu (§72 zák. práce). Nebyla-li neplatnost výpovědi z pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, právo na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zanikne (§330 zák. práce) a soud musí v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků skončil platně (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.2.1968 sp. zn. 6 Cz 5/68, který byl uveřejněn pod č. 40 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1969, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.3.1997 sp. zn. 2 Cdon 475/96, který byl uveřejněn pod č. 75 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997); důvodem neplatnosti postižená výpověď z pracovního poměru tím má (ve svých důsledcích) stejné právní účinky jako platný pracovněprávní úkon.
V projednávané věci je nepochybné, že výpověď z pracovního poměru, kterou žalovaný dal žalobci dopisem ze dne 6.5.2009, je sice postižena důvodem neplatnosti, neboť v ní nebyl, v rozporu s ustanovením §50 odst.4 větou první zák. práce, důvod výpovědi skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, že však nebyla u soudu uplatněna (ve smyslu ustanovení §72 zák. práce) neplatnost rozvázání pracovního poměru provedená tímto právním úkonem a že se proto na rozvázání pracovního poměru účastníků (a na výpověď z pracovního poměru) hledí jako na platné. Za tohoto stavu věci soudy řešily právní otázku, zda (a za jakých předpokladů) má právo na odstupné zaměstnanec, s nímž zaměstnavatel platně rozvázal pracovní poměr výpovědí, v níž nebyl výpovědní důvod vymezen v souladu s požadavky ustanovení §50 odst.4 věty první zák. práce. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu vyřešena. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v ustanovení §52 písm.a) až c) zák. práce nebo dohodou z týchž důvodů, a zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr podle ustanovení §56 zák. práce, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku (srov. §67 odst.1 větu první zák. práce). Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v ustanovení §52 písm.d) zák. práce nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku (srov. §67 odst.1 větu druhou zák. práce); to však neplatí, byl-li se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, protože nesmí podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutím příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz nebo pro onemocnění nemocí z povolání, a zaměstnavatel se zcela zprostí své odpovědnosti podle ustanovení §367 odst.1 zák. práce (srov. §67 odst.1 větu třetí zák. práce).
Rozvázal-li zaměstnavatel se zaměstnancem pracovní poměr výpovědí, vyplývá z ustanovení §67 odst.1 zák. práce, že zaměstnanec má právo na odstupné, jen jestliže podle této výpovědi skončil pracovní poměr účastníků a jestliže (s výjimkou případů uvedených v ustanovení §67 odst.1 větě třetí zák. práce) k výpovědi došlo z důvodů uvedených v ustanovení §52 písm.a) až d) zák. práce. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr skončí - jak uvedeno již výše - na základě každé výpovědi z pracovního poměru podané zaměstnavatelem, která nebyla pravomocným soudního rozhodnutí určena neplatnou, že platnost výpovědi z pracovního poměru nemůže být posuzována (ani jako otázka předběžná) v jiném řízení, než které by bylo zahájeno žalobou podanou podle ustanovení §72 zák. práce (a v každém jiném soudním řízení mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem musí soud vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků skončil platně), a že ve výpovědi použitý důvod nesmí být dodatečně měněn (srov. §50 odst.4 větu druhou zák. práce, je třeba dovodit, že výpověď z pracovního poměru podaná podle ustanovení §52 písm.a) až d) zák. práce je ve smyslu ustanovení §67 odst.1 zák. práce podkladem pro poskytnutí odstupného, i když použité výpovědní důvody ve skutečnosti nebyly naplněny, a že v případě výpovědi z pracovního poměru podané podle ustanovení §52 písm.e) až g) zák. práce zaměstnanci nepřísluší odstupné, i kdyby (snad) skutečnou příčinou skončení pracovního poměru byla některá ze skutečností vyjmenovaných v ustanoveních §52 písm.a) až d) zák. práce.
Požadavek, podle něhož má zaměstnanec při rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele právo na odstupné podle ustanovení §67 odst.1 zák. práce, jen jestliže k výpovědi došlo z důvodů uvedených v ustanovení §52 písm.a) až d) zák. práce, se uplatní - jak je nepochybné již ze znění ustanovení §67 odst.1 zák. práce - i tehdy, skončil-li pracovní poměr na základě výpovědi zaměstnavatele, která sice byla postižena důvodem neplatnosti, neboť v ní důvod výpovědi nebyl skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem, avšak nebyla pravomocným soudním rozhodnutí určena jako neplatná. Za tohoto stavu věci může mít zaměstnanec, který neuplatnil u soudu neplatnost rozvázání pracovního poměru (ačkoliv správně měl a mohl), právo na odstupné podle ustanovení §67 odst.1 zák. práce jen tehdy, jestliže z výpovědi z pracovního poměru lze - navzdory vadám, kterými je postižena - dovodit (za pomoci výkladu projevu vůle ve smyslu ustanovení §35 odst.2 občanského zákoníku), že k rozvázání pracovního poměru došlo z některého z výpovědních důvodů uvedených v ustanoveních §52 písm. a) až d) zák. práce.
Dovolací soud souhlasí s odvolacím soudem též v tom, že v projednávané věci lze "ze vzájemných souvislostí" vyplývajících z lékařského posudku Karvinské hornické nemocnice a.s. ze dne 5.2.2009, z "odborného stanoviska" Karvinské hornické nemocnice a.s. ze dne 18.3.2009 a z výpovědi z pracovního poměru dané dopisem žalovaného ze dne 6.5.2009, v níž se důvod výpovědi označuje jako "ustanovení §52 zákoníku práce - zdravotní důvody", dospět k závěru, že k rozvázání pracovního poměru účastníků výpovědí došlo proto, že žalobce nebyl schopen dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz ze dne 22.3.2008, tedy z výpovědního důvodu uvedeného v ustanovení §52 písm.d) zákoníku práce.
Při výkladu projevu vůle obsaženého v dopisu žalovaného ze dne 6.5.2009 nelze nepřihlédnout rovněž k náležitostem, jaké má obsahovat lékařský posudek vydávaný zařízením závodní preventivní péče.
Lékařský posudek, který je zařízením závodní preventivní péče vydáván "pro účely pracovněprávních nebo obdobných vztahů", má obsahovat - jak je zřejmé z bodu 8 Přílohy č. 1 vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění vyhlášek č. 479/2006 Sb., č. 64/2007 Sb. a č. 187/2008 Sb. - identifikační údaje posuzované osoby, zaměstnavatele, příslušného zdravotnického zařízení a lékaře, který posudek vydal, účel vydání posudku, údaje o pracovním zařazení posuzované osoby, druhu práce, režimu práce a zdravotních a bezpečnostních rizicích práce, za kterých je vykonávána, a míře těchto rizik, označení nemoci z povolání (jde-li o lékařský posudek ve věci nemoci z povolání), posudkový závěr, poučení o možnosti podat návrh na přezkoumání posudku a datum vydání posudku; je-li účelem posudku posouzení zdravotní způsobilosti, má být z posudkového závěru lékařského posudku zřejmé, zda posuzovaná osoba a) je zdravotně způsobilá, nebo b) je zdravotně způsobilá s podmínkou (zdravotní způsobilostí s podmínkou se rozumí například použití nezbytného zdravotnického prostředku posuzovanou osobou nebo jiné omezení posuzované osoby kompenzující její zdravotní omezení; v posudku se vždy tato podmínka vymezí), nebo c) je zdravotně nezpůsobilá, anebo d) pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost.
I když pro závěr, že zaměstnanec není zdravotně způsobilý dále konat dosavadní práci, je - jak uvedeno výše - významné rovněž to, zda příčinou jeho zdravotní nezpůsobilosti jsou pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání nebo zda zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce z jiných ("obecných") příčin, právní úprava náležitostí lékařské posudku s takovým rozlišováním v posudkovém závěru - jak vyplývá z výše uvedeného - neuvažuje; z lékařských posudků proto i z tohoto důvodu vždy není jednoznačně (bez dalšího) patrno, zda u zaměstnance zjištěná zdravotní nezpůsobilost k dalšímu výkonu dosavadní práce zakládá důvod k výpovědi podle ustanovení §52 písm.d) zák. práce nebo zda je výpovědním důvodem podle ustanovení §52 písm.e) zák. práce.
V projednávané věci z obsahu lékařského posudku vydaného Karvinskou hornickou nemocnicí a.s. dne 5.2.2009 není (v rozporu se zákonem) jednoznačně patrno, pro jakou příčinu žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce. Soudy proto i z tohoto pohledu důvodně zohlednily vzájemné souvislosti všech rozhodných skutečností.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou (další) vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 22.180,- Kč [srov. §3 odst. 1, bod 5, §10 odst. 3, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 22.480,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobce advokátka JUDr. Marie Piekarzová osvědčila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad ve výši 4.496,- Kč (srov. §137 odst. 3 o.s.ř.). Protože dovolání žalovaného bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalobci náklady v celkové výši 26.976,- Kč nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalobce v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§160 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. února 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu