ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4562.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 4562/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. M. , zastoupeného JUDr. Dominikem Brůhou, advokátem se sídlem v Praze 3, Koněvova č. 54/1107, proti žalovanému MAROLUX spol. s r. o. se sídlem v Praze 8 – Dolní Chabry, Dopraváků, IČO 44795220, zastoupenému JUDr. Martinem Grubnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova č. 1599/17, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 10 C 184/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2010, č. j. 35 Co 189/2009-282, takto:
Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 2. 5. 2007 žalovaný sdělil žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr okamžitým zrušením pracovního poměru podle ustanovení §55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané prací spatřoval v tom, že ve dnech 10. 4. 2007, 11. 4. 2007, 27. 4. 2007 a 2. 5. 2007 žalobce odmítl vykonávat zaměstnavatelem přidělené úklidové práce.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že v průběhu trvání pracovního poměru u žalovaného utrpěl pracovní úraz, který si vyžádal déle trvající pracovní neschopnost. V důsledku tohoto pracovního úrazu došlo u žalobce k závažnému poškození tří prstů na levé ruce a podle „posudkového zhodnocení obsaženého v záznamu OSSZ Jeseník ze dne 4. 1. 2007“ se jedná o poškození srovnatelné se ztrátou tří prstů na nedominantní končetině. Rozhodnutím Úřadu práce v Jeseníku ze dne 22. 1. 2007 byl žalobce uznán osobou zdravotně znevýhodněnou od 12. 11. 2006 do 31. 12. 2008. Dále, podle lékařského nálezu ošetřující lékařky MUDr. Trnčíkové ze dne 26. 1. 2007, se žalobci nedoporučuje kromě jiného těžká manuální práce, jemná diferencovaná práce postižené končetiny, stejně jako činnost vyžadující spolupráci obou rukou, práce a manipulace s rotačními a vibračními stroji a nástroji atd. S účinností ode dne 10. 4. 2007 žalovaný přeložil žalobce na úklidové práce. Přestože žalobce doložil žalovanému, jaký je jeho zdravotní stav, žalovaný mu přiděloval práce, které s ohledem na svůj zdravotní stav nemohl vykonávat, i když se snažil dle svých možností úkoly plnit.
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 15. 12. 2008, č. j. 10 C 184/2007-186 - poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. 10 C 184/2007-80, kterým byla žaloba zamítnuta, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008, č. j. 35Co 134/2008-107, s pokynem, aby soud prvního stupně znovu posoudil, od kterého dne byl žalobce převeden na jinou práci, a aby znovu posoudil opodstatněnost odmítání práce ze strany žalobce – žalobu znovu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení 29.631,- Kč k rukám „právního zástupce“ žalovaného. Dovodil, že žalobce neprokázal, že by ve dnech 10. 4., 11. 4., 27. 4. a 2. 5. 2007 odmítal vykonávat práci ze zdravotních důvodů. Naopak měl za prokázáno, že žalobce v průběhu doby kratší než jeden měsíc čtyřikrát porušil povinnost pracovat podle svých sil, znalostí a schopností a plnit pokyny nadřízených [§301 písm. a) zák. práce] a že se tedy dopustil 4 porušení pracovní kázně, které ve svém souhrnu zvyšují míru intenzity porušení pracovní kázně natolik, že představují porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 5. 2010, č. j. 35 Co 189/2009-282, ve spojení s usnesením ze dne 18. 8. 2010, č. j. 35 Co 189/2009-317, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 11.160,- Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Martina Grubnera a České republice na nákladech řízení 6.550,- Kč „na účet“ Městského soudu v Praze. Vzhledem k tomu, že žalobce s odkazem na odborné posouzení znalce doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc. MBA, ze dne 9. 2. 2009 namítal, že jemu uložené práce (zametání dvora a vytahování plevele ze zámkové dlažby) pro něho nebyly vhodné, doplnil odvolací soud dokazování znaleckým posudkem znalce z oboru zdravotnictví - ortopedie, pracovní úrazy a nemoci z povolání, zdravotnická odvětví různá MUDr. Milana Richtra, CSc. Ze závěrů znaleckého posudku MUDr. Milana Richtra, CSc., podle odvolacího soudu „jednoznačně vyplynulo“, že žalobce mohl vykonávat práce, na které byl převeden dopisem žalovaného ze dne 10. 4. 2007. Za nadbytečné považoval doplnit dokazování výslechem doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc., MBA, a MUDr. Yasera Karnauba, jak navrhoval žalobce, neboť znalec MUDr. Milan Richtr, CSc., své závěry logicky zdůvodnil a zodpověděl všechny otázky, které mu odvolací soud položil, a soudu nepřísluší hodnotit obsah znaleckého posudku po stránce jeho správnosti z hlediska oboru, pro který byl znalec ustanoven - nemá pro to patřičné odborné znalosti. Neshledal ani důvod pro doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem. S přihlédnutím k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by byly dány podmínky pro odmítnutí práce ve smyslu ustanovení §106 zák. práce, k tomu, že žalobce odmítl opakovaně vykonávat přidělenou práci v době ještě před převedením na jinou práci, že odmítal vykonávat práce, aniž by mohl důvodně mít za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožují jeho život nebo zdraví, a že svým přístupem narušoval autoritu nadřízených zaměstnanců, a přesto dostával sjednanou mzdu, dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že jednání žalobce vytýkané mu v okamžitém zrušení pracovního poměru naplnilo podstatu zvlášť hrubého porušení pracovní kázně a že na žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnával.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce sice formuluje otázky „zásadního právního významu rozhodné z hlediska napadeného rozhodnutí“, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že dovolatel – kromě toho, že rekapituluje průběh řízení - podrobuje kritice zejména skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází, a polemizuje se správností závěru odvolacího soudu o tom, zda a v jaké míře měl odvolací soud přihlížet k námitkám žalobce proti správnosti znaleckého posudku MUDr. Milana Richtra, CSc., s poukazem na odborné posouzení znalce doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc. MBA, ze dne 9. 2. 2009. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 12. 2008, č. j. 10 C 184/2007-186, zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto jako nepřípustné, neboť ve skutečnosti uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., ačkoliv skutečnost, zda rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, s nímž účastník nesouhlasí, popřípadě které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (neboť otázku postupu soudu v případě rozporu ve dvou znaleckých posudcích, byť jeden z nich má povahu listinného důkazu, posoudil odvolací soud v rozporu s judikaturou), přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci se žalobce domáhal neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru mimo jiné též s tvrzením, že jeho zdravotní stav mu neumožňoval vykonávat práce podle pokynů zaměstnavatele (nebo ho v tomto směru výrazně omezoval). V průběhu odvolacího řízení (s odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně) žalobce předložil znalecký posudek znalce doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc. MBA, ze dne 9. 2. 2009, podle něhož „práce, které žalobci žalovaný uložil vykonávat dne 27. 4. a dne 2. 5. 2007, spočívající v zametání volných prostorů před dílnou a v odstraňování plevele ve spárách dlažby, jsou práce, které byly pro žalobce z lékařského hlediska nevhodné“, a že se „žalobce mohl důvodně domnívat, že práce, které mu žalovaný uložil vykonávat dne 10. 4. a dne 11. 4. 2007, jsou pro něj ze zdravotního hlediska nevhodné a mohly by způsobovat výrazné zhoršení jeho zdravotních obtíží“. Ze znaleckého posudku MUDr. Milana Richtra, CSc., který si vyžádal odvolací soud, naopak vyplynulo, že „práci, na kterou byl žalobce převeden rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 4. 2007 (zametání dílny a dvorního traktu před dílnou, odstraňování plevele ve spárách dlažby), mohl žalobce za stanovených podmínek vykonávat“. Za uvedené situace řešil odvolací soud otázku postupu v případě rozporu ve dvou znaleckých posudcích, byť jeden z nich má povahu listinného důkazu.
Podle ustanovení §127 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 8. 2011, tj. do dne než nabyl účinnosti zákon č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud po slyšení účastníků znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.
Podle ustanovení §127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.
Znalecký posudek je možno dát přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí. Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být jistě vyvolány i předložením listinného důkazu – posudku znalce, vypracovaného mimo řízení, nicméně bude vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné. Nelze tedy stanovit pravidlo pro postup soudu v případě rozporu mezi znaleckým posudkem a listinným důkazem – posudkem jiného znalce vypracovaným mimo řízení. V případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky, lze rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, ovšem jen v případě, že soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců neodstraní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 15. 7. 1982, uveřejněný pod č. 45/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. III. ÚS 1336/10, uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 57, roč. 2011, pod č. 7).
V projednávané věci odvolací soud, za situace, že se od sebe lišily závěry znalců MUDr. Milana Richtra, CSc. a doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc. MBA, přisvědčil závěru znalce MUDr. Milana Richtra, CSc., který při vypořádávání se se znaleckým posudkem znalce doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc. MBA, uvedl, že „znalcem MUDr. Hrnčířem posuzovaná nevhodnost úklidových pracích z důvodu zatěžování levé ruky nebo nerovnoměrnému zatěžování horních končetin je zcela subjektivní názor mimořádně vzdálený limitům rizika pro práce uvedené v zákoně a má z hlediska pracovního jen orientačně doporučující charakter“, neovlivňuje podmínky zdravotní způsobilosti k práci a nevznikají tak povinnosti pro zaměstnavatele. Tento závěr však nelze s ohledem na shora uvedená východiska posuzovat za správný. Upustit od výslechu znalce (byť byl toliko autorem znaleckého posudku, který byl v řízení proveden jako listinný důkaz), případně od přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, ev. znaleckým ústavem revizního znaleckého posudku, lze jen v případě, že rozpory v obou důkazech byly v řízení dostatečným způsobem odstraněny. Jestliže však znalec MUDr. Milan Richtr, CSc., tvrdí, že se od (určitého) závěru znalce doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc. MBA, liší jen proto, že takový závěr považuje za „zcela subjektivní“, „jen orientačně doporučujícího charakteru“, a proto nesprávný, měl odvolací soud vyzvat také znalce doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc. MBA, aby buď písemně, nebo ústně při jednání soudu vysvětlil, zda se skutečně v uvedené části jeho znaleckého posudku jednalo jen o „zcela subjektivní názor“ nebo zda má jiné vysvětlení, a názory obou znalců (zejména z hlediska jejich věrohodnosti) zhodnotit. V případě, že by ani po takovém doplnění dokazování nebylo spolehlivě objasněno, jaký byl v kritické době zdravotní stav žalobce, měl odvolací soud přistoupit k přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, ev. znaleckým ústavem, případně k takovému kroku přistoupit i bez toho, že by znalce doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc. MBA, vyzýval k objasnění závěrů jeho znaleckého posudku.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek podle ustanovení §243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2012
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu