ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4652.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 4652/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) M. S., b) V. S., zastoupených JUDr. Alešem Vídenským, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská č. 22, proti žalovanému CDV-1, Ltd. se sídlem Peterborought Court, 133 Fleet Street, Londýn EC4A 2BB, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, UK, zastoupenému JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové č. 15, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn.7 C 345/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. dubna 2009, č. j. 56 Co 327/2008-134, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Balcara, advokáta se sídlem v Praze 5, E. Peškové č. 15.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2009, č. j. 56 Co 327/2008-134, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. 5. 2008, č. j. 7 C 345/2007-88, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť dovolatelem namítané otázky posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. 21 Cdo 328/99, uveřejněném pod č. 48 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2512/2000, uveřejněném pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 2002, a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2074/2003, uveřejněném pod č. 169 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Žalobci podávají dovolání - jak výslovně uvádějí – „proti všem výrokům“ rozsudku odvolacího soudu, tedy také do výroku, kterým návrhu žalobců na vstup společnosti Vex Anstalt, reg. č. FL-0002.001.566-0, do řízení na místo žalovaného nebylo vyhověno, a do výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobců proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, které mají z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. §167 odst. 1), není rovněž přípustné (srov. §237 až §239 o. s. ř.), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání žalobců do výroku, kterým jejich návrhu na vstup společnosti Vex Anstalt, reg. č. FL-0002.001.566-0, do řízení na místo žalovaného nebylo vyhověno, neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu v této části napadají. Protože žalobci v dovolání nevylíčili okolnosti, v nichž spatřují nesprávnost napadeného rozsudku odvolacího soudu a které by mohly naplnit alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř., a protože lhůta uvedená v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř., během níž bylo možné dovolání o uvedení dovolacích důvodů doplnit, již marně uplynula (v projednávané věci uplynutím dovolací lhůty dne 29. 7. 2009), není již možné uvedený nedostatek dovolání odstranit. Dovolacímu soudu, který je vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.), tím žalobci zabránili, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti) přezkoumat.
Nejvyšší soud proto i dovolání žalobců proti výroku, kterým návrhu žalobců na vstup společnosti Vex Anstalt, reg. č. FL-0002.001.566-0, do řízení na místo žalovaného nebylo vyhověno - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 5.000,- Kč [srov. §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 5.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát JUDr. Petr Balcar osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování, z náhrad a z jejích hotových výdajů (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o. s. ř.) podle sazby daně z přidané hodnoty [20 % - srov. §47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty] částka ve výši 1.060,- Kč (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005). Protože dovolání žalobců bylo odmítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil, aby žalovanému tyto náklady nahradili. Žalobci jsou povinni náhradu nákladů řízení v celkové výši 6.360,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. května 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu