ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4748.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 4748/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Z. B. , zastoupeného JUDr. Bohumilem Sochorem, advokátem se sídlem v Teplicích, Sovova č. 1231/2, proti žalované VAKA, výroba potravinářského zboží, společnosti s ručením omezeným se sídlem v Teplicích, E. Dvořákové č. 69, IČO 00556599, zastoupené JUDr. Miroslavem Rouskem, advokátem se sídlem v Teplicích, Štúrova č. 657/11, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 24 C 16/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. dubna 2015 č. j. 11 Co 100/2014-222, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. října 2013 č.j. 24 C 16/2011-182 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Teplicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná dopisem ze dne 26.4.2011 sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce. Důvod výpovědi spatřovala v tom, že ho "vzhledem k organizačním změnám zaměstnavatele" nemůže nadále zaměstnávat "v souladu s pracovní smlouvou".
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Teplicích dne 24.6.2011 domáhal, aby byla určena neplatnost této výpovědi z pracovního poměru. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 2.5.2005 jako řidič, že na základě dodatku ze dne 20.10.2008 byl druh práce "rozšířen" na "řidič-údržbář" a že pracoval na zkrácený pracovní úvazek, neboť byl od 1.2.2001 uznán částečně invalidním, a pobíral invalidní důchod ve výši 3.000,- Kč měsíčně. Žalobce dne 24.5.2010 utrpěl pracovní úraz, pro který se podle "posudku OSSZ Teplice" snížila jeho "pracovní schopnost o dalších 10% na současných 60%", nedosahuje však "potřebné výše pro přiznání třetího stupně invalidity". Po návratu z dočasné pracovní neschopnosti, která vznikla v důsledku pracovního úrazu, předložil žalobce dne 1.4.2011 žalované lékařskou zprávu ošetřujícího lékaře MUDr. Jiřího Košťála, ze které vyplynulo, že žalobce nemůže vykonávat práci "s přetěžováním dolních končetin a páteře, ve vynucených polohách a v nepříznivých klimatických podmínkách, ve vlhku a chladu". Z lékařské zprávy o zdravotní způsobilosti žalobce ze dne 5.4.2011 vydané závodním lékařem MUDr. Evženem Hluchovským, jenž na žádost žalované "přezkoumal lékařskou zprávu ošetřujícího lékaře" a kterou žalobce předložil žalované dne 14.4.2011, vyplynulo, že žalobce není schopen vykonávat dosavadní práci, jelikož je schopen pouze "drobných prací pomocí rukou". Žalovaná původně nabídla žalobci dne 14.4.2011 práci "nočního hlídače", avšak dne 15.4.2011 jej vyrozuměla, že z důvodu "víceprací než pouhého sezení na vrátnici" nemůže žalobce nabídnutou práci vykonávat, a spolu s výpovědí byla žalobci nabídnuta práce v "umývárně beden sloužící potravinářské výrobě produktů žalované a černého nádobí", kterou žalobce odmítl s odůvodněním, že náplň práce je vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nevyhovující. Žalobce namítal neplatnost výpovědi, neboť organizační změna nebyla v příčinné souvislosti s nadbytečností, když se stal "nadbytečným až v souvislosti s lékařskou zprávou obvodního a závodního lékaře o jeho zdravotní nezpůsobilosti", přičemž "výpověď pro nadbytečnost" mu byla předána až poté, co odmítl návrh žalované na ukončení pracovního poměru dohodou.
Žalovaná namítala, že dne 14.1.2011 ("zápis č. 2/2011" z valné hromady společnosti) přijala "opatření ke snížení nákladů při výrobě v důsledku poklesu výroby, rozvozu a ostatních vlivů a rozhodla s přihlédnutím ke zvýšeným nákladům ve výrobě, zejména ve spotřebě pohonných hmot, mzdových nákladů, energie a nákladů na údržbu o snížení stavu zaměstnanců v nevýrobní sféře", v jehož důsledku došlo ke zrušení funkce "údržbáře", neboť tato činnost bude dále zajišťována "dodavatelsky". Žalovaná dále prodala vozidlo, které žalobce používal ke své pracovní činnosti, a zrušila "rozvozní linku" žalobce. V důsledku těchto opatření se žalobce stal pro žalovanou nadbytečným zaměstnancem.
Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 20.1.2012 č.j. 24 C 16/2011-79 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 12.600,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Rouska. Soud prvního stupně došel k závěru, že výpověď z pracovního poměru byla žalobci dána platně, neboť byly naplněny všechny předpoklady výpovědi podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce (rozhodnutí o organizační změně, nadbytečnost zaměstnance a příčinná souvislost mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností zaměstnance). Skutečnost, že žalobce ztratil způsobilost konat dosavadní práci (na základě posudku ze dne 5.4.2011), vyšla najevo až poté, co již bylo rozhodnuto o organizačních změnách. Žalovaná sice pochybila v tom, že žalobce neseznámila s organizační změnou včas (a to ani ve výpovědi), avšak svědeckou výpovědí účetní žalované J. M. bylo prokázáno, že žalobce byl o důsledcích rozhodnutí valné hromady informován již v lednu 2011.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 12.2.2013 č.j. 11 Co 279/2012-97 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že neodstranil rozpor ve skutkových zjištěních ohledně okamžiku seznámení žalobce s organizační změnou, což bylo důvodem "nesrozumitelnosti a nepřesvědčivosti skutkového nálezu" soudu prvního stupně.
Okresní soud v Teplicích poté rozsudkem ze dne 16.10.2013 č.j. 24 C 16/2011-182 znovu žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 28.556,- Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Rouska. Poté, co dovodil, že žalovaná nese břemeno tvrzení a důkazní o tom, zda byly naplněny podmínky pro podání výpovědi podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce, soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodnutí o organizační změně učinila osoba oprávněná a že rozhodnutí bylo skutečně přijato, což vyplývá ze zápisu z valné hromady a ze skutečnosti, že bylo prodáno vozidlo, které žalobce používal k výkonu pracovní činnosti, a z toho, že k organizačním změnám docházelo u žalované již od roku 2010. Výkladem výpovědi provedeným podle ustanovení §35 odst. 2 občanského zákoníku, soud prvního stupně zjistil, že žalobce sice nebyl seznámen se zápisem z valné hromady, na níž došlo k rozhodnutí o organizační změně, ale že s ním byly při předání výpovědi projednány důvody výpovědi a že tedy lze přijmout závěr, že žalobce byl s organizační změnou seznámen. Jelikož byly prokázány výše uvedené skutečnosti, soud se nezabýval námitkou žalobce, že mu "správně" měla být dána výpověď podle ustanovení §52 písm. d) zákoníku práce; navíc podle soudu prvního stupně neplyne z důkazů předložených žalobcem, že u něj byly dány důvody pro výpověď podle ustanovení §52 písm. d) zákoníku práce, neboť z lékařského posudku MUDr. Evžena Hluchovského sice vyplývá, že žalobce není ze zdravotních důvodů schopen vykonávat práce uvedené v pracovní smlouvě, avšak nevyplývá z něj, že není schopen dosavadní práci vykonávat pro pracovní úraz.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30.4.2015 č.j. 11 Co 100/2014-222 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že "výše nákladů řízení činí částku 28.072,- Kč"; v ostatním jej potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.392,49 Kč k rukám advokáta JUDr. Miroslava Rouska. Odvolací soud došel k závěru, že o organizační změně bylo rozhodnuto na valné hromadě žalované, přičemž žalobce i přes poučení soudu nenavrhl žádné důkazy k prokázání svého tvrzení o tom, že by zápis z valné hromady byl falsifikátem. Odvolací soud měl za prokázané též to, že žalobce byl s organizační změnou seznámen při předání výpovědi, že mezi organizační změnou a nadbytečností zaměstnance byla "nepochybně dána příčinná souvislost" a že o výběru nadbytečného zaměstnance rozhoduje výhradně zaměstnavatel. Výpověď z pracovního poměru ze dne 26.4.2011 je proto platným právním úkonem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že soudy nezohlednily posudek o invaliditě ze dne 28.2.2011, z něhož vyplývá, že zdravotní stav žalobce sice nadále odpovídá invaliditě druhého stupně, která mu byla přiznána již ke dni 1.2.2000, ale že jeho pracovní schopnost poklesla v důsledku nového "postižení" o dalších 10%, a že tedy nelze hovořit o tom, že by invalidita druhého stupně u žalobce neměla souvislost s pracovním úrazem. I když soudy dovodily, že v lékařských nálezech MUDr. Evžena Hluchovského a MUDr. Jiřího Košťála je uveden závěr o zdravotní nezpůsobilosti žalobce pro výkon dosavadní práce, přesto došly k závěru, že nebyl naplněn výpovědní důvod podle ustanovení §52 písm. d) zákoníku práce; na tomto závěru nic nemění ani to, že v lékařském posudku MUDr. Evžena Hluchovského není uvedeno, že žalobce nemůže konat dosavadní práci pro pracovní úraz, neboť takový údaj v lékařském posudku - jak vyplývá z vyhlášky č. 385/2006 Sb. - nemusí být obsažen. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná vůči němu měla uplatnit výpovědní důvod podle ustanovení §52 písm. d) zákoníku práce, poukazuje na judikaturu soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2012 sp. zn. 21 Cdo 2702/2011), dovozuje, že "přestal být pro zaměstnavatele nadbytečným dne 5.4.2011", kdy byl vydán lékařský posudek o jeho zdravotní nezpůsobilosti k výkonu dosavadní práce, a navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zamítl dovolání žalobce. Uvedla, že z obsahu dovolání "nevyplývají nové skutečnosti", že ke skončení pracovního poměru došlo v souladu "s příslušnými ustanoveními zákoníku práce" a že argument žalobce o nesprávném právním posouzení věci je "účelový".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Pro rozhodnutí soudů v projednávané věci bylo významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky, zda byla žalobci dána platná výpověď podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce, jestliže ještě před podáním (doručením) výpovědi žalobce pozbyl zdravotní způsobilost vykonávat dosavadní práci. Vzhledem k tomu, že při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce je proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhá), že žalobce pracoval pro žalovanou od 2.5.2005 jako "řidič" a od roku 2008 jako "řidič-údržbář" a že ode dne 1.2.2000 byl žalobce uznán invalidním (invalidita druhého stupně). Žalobce utrpěl dne 25.5.2010 pracovní úraz a v době od 25.5.2010 do 30.3.2011 byl v pracovní neschopnosti. Po skončení pracovní neschopnosti vydal závodní lékař MUDr. Evžen Hluchovský dne 5.4.2011 posudek o zdravotní způsobilosti, v němž dospěl k závěru, že žalobce není zdravotně způsobilý pro výkon práce "řidiče" a "údržbáře". Dne 26.4.2011 byla žalobci jednatelem žalované předána výpověď podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 26.4.2011 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 382/2008 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009 Sb., č. 326/2009 Sb., č. 427/2010 Sb., č. 347/2010 Sb. a č. 73/2011 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.6.2011 (dále jen "zák. práce").
Podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
Podle ustanovení §52 písm. d) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice.
Podle ustanovení §52 písm.e) zák. práce může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného zařízením závodní preventivní péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci.
K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce patří to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným, a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce je současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Zákon uvedeným způsobem zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.8.1998 sp. zn. 2 Cdon 1130/97).
V posuzovaném případě žalovaná rozhodla o organizační změně spočívající ve "zrušení pracovního místa údržbáře, snížení stavu zaměstnanců v nevýrobní sféře, kumulaci činností, zkrácení pracovních úvazků, zvýšení využití vozidel určených k rozvozu a prodej nepotřebného zařízení" dne 14.1.2011. Následkem této organizační změny se však žalobce nestal pro žalovanou v době výpovědi z pracovního poměru ze dne 26.4.2011 nadbytečným zaměstnancem, neboť již dne 5.4.2011 byl podle posudku o zdravotní způsobilosti vydaným příslušným zařízením závodní preventivní péče zdravotně nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce. Žalovaná proto nadále nemohla (nesměla) tuto práci sjednanou v pracovní smlouvě žalobci přidělovat [srov. ustanovení §103 odst. 1 písm. a) zák. práce] a byla povinna převést ho na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i jeho kvalifikaci [srov. ustanovení §41 odst. 1 písm. b) a §41 odst. 6 zák. práce], popřípadě, neměla-li žalovaná pro žalobce takovou práci, byla oprávněna dát mu výpověď z pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení §52 písm. d) nebo §52 písm. e) zák. práce. Jestliže žalovaná nemohla a nesměla (objektivně vzato) přidělovat žalobci práci podle pracovní smlouvy, nemohl následkem jejího rozhodnutí o organizační změně spočívající ve zrušení pracovního místa žalobce nastat stav, kdy by jeho práce nebyla pro žalovanou v dalším období potřebná; mezi nadbytečností žalobce a rozhodnutím žalované o organizační změně proto není příčinná souvislost. Při řešení této situace judikatura soudů dospěla již dříve k závěru, že, i když zaměstnavatel rozhodl o změně svých úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, je výpověď z pracovního poměru daná podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce neplatná, jestliže zaměstnanec ještě před doručením výpovědi pozbyl ze zdravotních důvodů způsobilost dále vykonávat dosavadní práci (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2012 sp. zn. 21 Cdo 2702/2011, který byl uveřejněn pod č. 32 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.4.2015 sp. zn. 21 Cdo 2134/2014).
Z uvedeného vyplývá, že není správný názor, podle něhož soud, shledal-li platnou výpověď podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce, nemusí se již zabývat argumentací žalobce o tom, že s ním měl být rozvázán pracovní poměr výpovědí podle ustanovení §52 písm. d) zák. práce. V souladu se zákonem není ani závěr soudů o tom, že by "z důkazů předložených žalobcem nevyplývalo, že by u žalobce byly dány důvody pro výpověď dle ustanovení §52 písm. d) zák. práce", neboť z posudku MUDr. Evžena Hluchovského o zdravotní způsobilosti dne 5.4.2011 sice vyplývá, že žalobce není ze zdravotních důvodů schopen vykonávat práce podle pracovní smlouvy, avšak není v něm uvedeno, že není schopen dosavadní práce konat pro pracovní úraz". I když posudek ze dne 5.4.2011 není (nemusí být) sám o sobě postačujícím podkladem pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení §52 písm.d) nebo e) zák. práce, lze na jeho základě uzavřít, že je neplatná výpověď z pracovního poměru ze dne 26.4.2011, kterou žalovaná dala žalobci podle ustanovení §52 písm.c) zák. práce; k tomuto závěru totiž není nutné, aby soud zkoumal, zda žalobce pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce pro pracovní úraz, nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, nebo zda zaměstnanec pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce z jiných ("obecných") příčin, když tu zcela postačuje jen zjištění, že žalobce pozbyl ještě před doručením výpovědi způsobilost dále vykonávat dosavadní práci z "jakéhokoliv" zdravotního důvodu.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky jej zrušil (§243e odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Teplicích) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu