ECLI:CZ:NS:2009:21.CDO.4901.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 4901/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně L. K., zastoupené advokátkou, proti žalovaným 1) J. K., a 2) J. K., o 110.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp.zn. 7 C 14/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. května 2007 č.j. 19 Co 269/2007-108, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku krajského soudu, kterým byl změněn rozsudek okresního soudu tak, že byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni 100.000,- Kč s 3% úroky z prodlení od 15.12.2004 do zaplacení, se zamítá; v dalším se dovolání žalobkyně odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaní společně a nerozdílně zaplatili 110.000,- Kč s 2% úroky z prodlení z částky 10.000,- Kč od 10.1.2004 do zaplacení a 3% úroky z prodlení z částky 100.000,- Kč od 1.12.2004 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že spolu s manželem O. K. (který dne zemřel) jako prodávající uzavřeli se žalovanými jako kupujícími dne 9.1.2004 formou notářského zápisu kupní smlouvu, v níž se manželé K. zavázali převést na žalované vlastnické právo k nemovitostem zapsaným na listu vlastnictví č. pro obec Ú. n. O., k.ú. H., za kupní cenu 1,300.000,- Kč, jejíž část ve výši 460.000,- Kč měli žalovaní zaplatit jako zálohu před podpisem kupní smlouvy a zbývající část kupní ceny ve výši 840.000,- Kč se žalovaní zavázali zaplatit do čtyř měsíců ode dne podpisu kupní smlouvy s tím, že v případě nezaplacení částky 840.000,- Kč v uvedené lhůtě mají prodávající právo na smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč. Dne 13.9.2004 a 30.9.2004 uzavřeli účastníci dodatky č. 2 a 3 ke kupní smlouvě ze dne 9.1.2004, „kterými byla prodloužena splatnost kupní ceny – došlo k prodloužení lhůty zaplacení doplatku kupní ceny ve výši 840.000,- Kč“. Žalobkyně má za to, že za situace, kdy žalovaní z první části kupní ceny (která měla původně představovat zálohu, avšak skutečně byla zaplacena až dne 18.11.2003 a 2.1.2004) dosud nezaplatili 10.000,- Kč, a kdy část kupní ceny ve výši 840.000,- Kč byla zaplacena na účet žalobkyně až dne 4.10.2004, vznikl prodávajícím vůči žalovaným jednak nárok na doplatek kupní ceny ve výši 10.000,- Kč a jednak nárok na smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč. Žalobkyně, která je dědičkou po zemřelém manželovi O. K., se proto po žalovaných domáhala zaplacení uvedených částek.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 11.7.2006 č.j. 7 C 14/2006-69 žalovaným uložil, aby zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně 100.000,- Kč s 3% úroky z prodlení od 15.12.2004 do zaplacení a aby každý žalovaný zaplatil žalobkyni 5.000,- Kč s 2% úroky z prodlení od 10.1.2004 do zaplacení, žalobu o zaplacení „dalšího úroku z prodlení ve výši 3% z částky 100.000,- Kč od 1.12.2004 do 14.12.2004“ zamítl a rozhodl, žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 29.747,- Kč k rukám advokátky. Ve věci samé dospěl k závěru, že žalobkyně (původně se svým manželem) jako prodávající uzavřela dne 9.1.2004 se žalovanými jako kupujícími písemnou kupní smlouvu „dle §588 obč. zák., jež měla náležitosti perfektního právního úkonu dle §34 - §40 obč. zák. a §46 obč. zák.“, na jejímž základě vznikla prodávajícím povinnost odevzdat kupujícím předmět koupě a kupujícím povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícím dohodnutou kupní cenu v celkové výši 1,300.000,- Kč; část kupní ceny ve výši 460.000,- Kč měla být podle ujednání účastníků zaplacena jako záloha před podpisem kupní smlouvy a zbytek ve výši 840.000,- Kč do čtyř měsíců od podpisu kupní smlouvy s tím, že, nedojde-li k zaplacení zbývající části kupní ceny v uvedené lhůtě jsou prodávající mj. oprávněni požadovat smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč. Protože z výsledků provedeného dokazování vyplynulo, že se žalovaným „nepodařilo prokázat“, že by žalobkyni zaplatili „zbývajících 10.000,- Kč na záloze na kupní cenu převáděných nemovitostí“ (splatné před podpisem kupní smlouvy dne 9.1.2004), a „rovněž se jim nepodařilo prokázat, že by doplatek kupní ceny ve výši 840.000,- Kč byl žalobkyni zaplacen po uplynutí sjednané čtyřměsíční lhůty bez jejich osobního zavinění“, soud prvního stupně dovodil, že se žalovaní „dnem 10.1.2004 dostali do prodlení s plněním tohoto peněžitého dluhu, a proto jsou povinni zaplatit vedle částky 10.000,- Kč (každý 5.000,- Kč) též roční úrok z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby stanovené ČNB k 1. dni prodlení“, a dále že jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč s obdobně stanoveným úrokem z prodlení, kterou jí „doposud nezaplatili, ačkoliv tak měli učinit“ nejpozději do sedmi dnů po písemné výzvě žalobkyně, tj. dne 15.12.2004.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24.5.2007 č.j. 19 Co 269/2007-108 rozsudek soudu prvního stupně „v části výroku I.“ změnil tak, že zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni 100.000,- Kč s 3% úroky z prodlení od 15.12.2004 do zaplacení, zastavil odvolací řízení (z důvodu částečného zpětvzetí odvolání) ohledně zaplacení 5.000,- Kč s úroky z prodlení každým ze žalovaných a rozhodl, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že dne 9.1.2004 byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly nemovitosti vymezené v článku I. kupní smlouvy; za odevzdání předmětných nemovitostí a jejich převod do podílového spoluvlastnictví se žalovaní zavázali zaplatit dohodnutou kupní cenu ve výši 1,300.000,- Kč s tím, že (po zaplacení zálohy ve výši 460.000,- Kč) měli podle článku III. bodu b) kupní smlouvy „zaplatit doplatek kupní ceny ve výši 840.000,- Kč, resp. každý z nich 420.000,- Kč, do 4 měsíců od podpisu této kupní smlouvy, to znamená do 9.5.2004“. Pro případ nezaplacení zbytku kupní ceny v uvedené lhůtě pak byli prodávající (tj. žalobkyně a její manžel O. K.) podle článku VII. kupní smlouvy oprávněni požadovat po žalovaných zaplacení smluvní pokuty ve výši 100.000,- Kč. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud dospěl k závěru, že „nelze přehlédnout“, že dodatkem č. 3 ze dne 30.9.2004 byl změněn článek III. bod b) kupní smlouvy ze dne 9.1.2004 „v tom smyslu, že kupní cena (její část) ve výši 840.000,- Kč bude zaplacena na účet žalobkyně nejpozději do 5.10.2004“. Podle názoru odvolacího soudu vzhledem ke znění článku VII. kupní smlouvy ze dne 9.1.2004, ve kterém je uvedeno, že, „nedojde-li k zaplacení zbývající části kupní ceny ve výši 840.000,- Kč ve lhůtě podle článku III. písm. b) této smlouvy, mají prodávající nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100.000,- Kč“, „nelze než dovodit“, že prodávající mají nárok na zaplacení smluvní pokuty „pouze v případě, nebyla-li kupní cena (její zbývající část ve výši 840.000,- Kč) zaplacena ve lhůtě uvedené v čl. III. bodu b), přičemž dodatkem č. 3 ze dne 30.9.2004 se změnil článek III. bod b) a byl posunut termín splatnosti kupní ceny nejpozději do 5.10.2004“. Protože zbývající část kupní ceny ve výši 840.000,- Kč byla připsána na účet žalobkyně již dne 4.10.2004, pak podle názoru odvolacího soudu „nelze než uzavřít, že kupní cena byla zaplacena žalovanými včas a žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty nevznikl“.
V dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (podaného – podle jeho obsahu - do jeho měnícího výroku o věci samé a do výroku o nákladech řízení účastníků) žalobkyně namítala, že za situace, kdy žalovaní do 9.5.2004 nezaplatili žalobkyni doplatek kupní ceny ve výši 840.000,- Kč, vznikl žalobkyni dnem 10.5.2004, tedy dnem následujícím po splatnosti doplatku kupní ceny podle kupní smlouvy sepsané notářkou JUDr. M. F. dne 9.1.2004, nárok na smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč, a to „bez ohledu na uzavření dodatků ke kupní smlouvě“. Dovolatelka považuje za „rozhodující to, že dle kupní smlouvy ze dne 9.1.2004 nastala splatnost doplatku kupní ceny dne 9.5.2004“, a že před tímto datem „neuzavřely smluvní strany kupní smlouvy dodatky, kterými by prodloužily splatnost doplatku kupní ceny nemovitostí dle kupní smlouvy ze dne 9.1.2004“. Zdůraznila přitom, že dodatky č. 1, 2 a 3, kterými smluvní strany měnily splatnost kupní ceny i znění článku III. kupní smlouvy ze dne 9.1.2004, „byly uzavřeny až po vzniku nároku žalobkyně na smluvní pokutu tak, jak sjednaly smluvní strany v článku VII. kupní smlouvy ze dne 9.1.2004“, že „žádný z dodatků nezměnil znění článku VII. kupní smlouvy ze dne 9.1.2004“ a že „žádným z dodatků nesjednaly smluvní strany to, že žalobkyně s manželem panem O. K. nemají nárok na smluvní pokutu, když žalovaní nezaplatili doplatek kupní ceny ve výši 840.000,- Kč do 9.5.2004“. Kromě toho dovolatelka vyslovila názor, že vzhledem k tomu, že žalovaní zaplatili část kupní ceny ve výši 10.000,- Kč až po jednání odvolacího soudu, má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení „spočívajících ve odměně advokáta dle vyhl. č. 484/2000 Sb. v platném znění, a to dle §7 vyhl. z částky 10.000,- Kč“. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkou¬mal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání do jeho měnícího výroku ve věci samé, které je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné, není opodstatněné a že do výroku o nákladech řízení není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že žalobkyně (a její manžel O. K. zemřelý dne) jako prodávající a žalovaní jako kupující uzavřeli dne 9.1.2004 kupní smlouvu, sepsanou ve formě notářského zápisu notářkou JUDr. M. F., podle níž „manželé O. a L. K. prodávají nemovitosti uvedené v čl. I. této smlouvy…za kupní cenu 1,300.000,- Kč do spoluvlastnictví rovným dílem panu J. K. a jeho matce J. K. (žalovaným), kteří shora uvedené nemovitosti za vzájemně sjednanou kupní cenu do spoluvlastnictví kupují a nabývají“ (srov. čl. II. kupní smlouvy). Podle článku III. bodu b) kupní smlouvy se smluvní strany dohodly, že „část (kupní ceny) ve výši 840.000,- Kč…zaplatí kupující…na postžirový účet prodávajících vedený na jméno L. K. (žalobkyně)…nejpozději do 4 měsíců od podpisu této smlouvy“; současně bylo v článku VII. kupní smlouvy mezi účastníky ujednáno, že, „nedojde-li k zaplacení zbývající části kupní ceny ve lhůtě podle čl. III. písm. b) této smlouvy, jsou prodávající oprávnění od této smlouvy odstoupit…a zároveň jsou oprávněni požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 100.000,- Kč a kupující jsou povinni uhradit tuto smluvní pokutu společně a nerozdílně do 7 dní ode dne, kdy jim oběma nebo jednomu z nich byla doručena písemná výzva prodávajících“. Dne 28.7.2004, dne 13.9.2004 a dne 30.9.2004 uzavřeli účastníci dodatky č. 1, č. 2 a č. 3 ke kupní smlouvě z dne 9.1.2004, ve kterých se dohodli, že „se mění článek III. odst. b), a to z původního znění…na znění nové“ tak, že „část (kupní ceny) ve výši 840.000,- Kč…zaplatí kupující…na postžirový účet prodávajících vedený na jméno L. K. (žalobkyně)…nejpozději do 15. září 2004 (dodatek č. 1), nejpozději do 30. září 2004 (dodatek č. 2), nejpozději do 5. října 2004 (dodatek č. 3)“, s tím, že těmito dodatky ke kupní smlouvě ze dne 9.1.2004 „se mění pouze článek III. odst. b), ostatní články zůstávají v původním znění“. Část kupní ceny ve výši 840.000,- Kč byla ze strany kupujících (žalovaných) zaplacena (a připsána) na účet žalobkyně dne 4.10.2004.
Za tohoto skutkového stavu byl pro posouzení opodstatněnosti uplatněného nároku, který je předmětem dovolacího řízení, kromě jiného významný závěr o tom, jaké byly mezi účastníky sjednány podmínky vzniku nároku žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 100.000,- Kč.
Tuto právní otázku je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že kupní smlouva obsahující ujednání účastníků o smluvní pokutě byla uzavřena dne 9.1.2004 - podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30.4.2004, tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 47/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“.
Smluvní pokuta je jedním ze specifických prostředků zajištění smluvního závazku, který má ve vztahu k hlavnímu závazkovému právnímu vztahu akcesorickou (vedlejší) povahu a nemůže existovat samostatně. Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (§544 odst. 1 obč. zák.). Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (§544 odst. 2 obč. zák.).
Protože názory účastníků na obsah jejich ujednání o smluvní pokutě obsaženého v čl. VII. kupní smlouvy ze dne 9.1.2004 jsou rozdílné, předpokládalo objasnění sjednaných podmínek vzniku nároku žalobkyně na smluvní pokutu výklad obsahu písemné smlouvy ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 obč. zák.
Podle ustanovení §37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Podle ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti. Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§37 odst. 1 obč. zák.). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. V projednávané věci záviselo porušení smluvní povinnosti žalovanými sankcionované smluvní pokutou ve výši 100.000,- Kč – jak se podává z článku VII. kupní smlouvy ze dne 9.1.2004 – na nedodržení termínu splatnosti části kupní ceny podle článku III. písm. b) této smlouvy (srov. znění: „nedojde-li k zaplacení zbývající části kupní ceny ve lhůtě podle čl. III. písm. b) této smlouvy, jsou prodávající mj. oprávněni požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 100.000,- Kč…“). Za tohoto stavu proto odvolací soud důvodně akcentoval, že dodatkem č. 3 ze dne 30.9.2004 byl změněn článek III. bod b) kupní smlouvy ze dne 9.1.2004 a byl „posunut“ termín splatnosti části kupní ceny (původně sjednaný „nejpozději do 4 měsíců od podpisu kupní smlouvy“) „v tom smyslu, že část kupní ceny ve výši 840.000,- Kč bude zaplacena na účet žalobkyně nejpozději do 5.10.2004“, a že se zřetelem k této změně „nelze než dovodit“, že prodávající (nyní pouze žalobkyně) mají nárok na zaplacení smluvní pokuty podle článku VII. kupní smlouvy ze dne 9.1.2004 v případě, nebyla-li část kupní ceny ve výši 840.000,- Kč zaplacena žalovanými na účet žalobkyně „nejpozději do 5.10.2004“.
Názor dovolatelky, že žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu „bez ohledu na uzavření dodatků ke kupní smlouvě“, neboť dodatky č. 1, č. 2 a č. 3 ke kupní smlouvě ze dne 9.1.2004 byly uzavřeny až po původně sjednaném termínu splatnosti části kupní ceny podle článku III. písm. b) kupní smlouvy (tj. až po uplynutí čtyř měsíců od podpisu kupní smlouvy) a „žádným z dodatků nesjednaly smluvní strany to, že žalobkyně s manželem panem O. K. nemají nárok na smluvní pokutu, když žalovaní nezaplatili doplatek kupní ceny ve výši 840.000,- Kč do 9.5.2004“, nebere dostatečně v úvahu, že právní úkon je třeba ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. vykládat nejen podle jeho jazykového vyjádření, ale též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Protože v daném případě vůle účastníků projevená v dodatcích č. 1, č. 2 a č. 3 ke kupní smlouvě ze dne 9.1.2004 jednoznačně směřovala (i podle svého slovního vyjádření) k postupnému odkládání termínu splatnosti části kupní ceny ve výši 840.000,- Kč až (podle dodatku č. 3) „nejpozději do 5. října 2004“, což zřejmě bylo účastníky činěno – protože jinak by odklad splatnosti postrádal smysl – především s ohledem na citelnou majetkovou sankci v případě prodlení žalovaných s úhradou této částky, nelze odvolacímu důvodně vytýkat jeho závěr, že část kupní ceny ve výši 840.000,- Kč připsaná na účet žalobkyně dne 4.10.2004 „byla zaplacena žalovanými včas a že žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty nevznikl“.
Z uvedeného vyplývá, že napadený měnící rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o věci samé, je věcně správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Z výtky dovolatelky, že jí měla být odvolacím soudem přiznána náhrada nákladů řízení „spočívajících ve odměně advokáta dle vyhl. č. 484/2000 Sb. v platném znění, a to dle §7 vyhl. z částky 10.000,- Kč“, vyplývá, že žalobkyně podává dovolání rovněž proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků.
Z ustanovení §167 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení, má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadenému výroku o nákladech řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Z ustanovení §§237 až 239 o.s.ř. ovšem vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod poř. č. 88, ročník 2002).
Protože dovolání v této části směruje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti výroku o nákladech řízení - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným, kteří měli v dovolacím řízení plný úspěch a kteří by tak měli právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. §142 odst. 1 o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 13. listopadu 2009
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu