ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4980.2008.1
sp. zn. 21 Cdo 4980/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce F. O. , zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop č. 8, proti žalovanému Mgr. M. H. , o ochranu osobnosti, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2007, č. j. 1 Co 386/2006-42, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 65 C 8/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. července 2007, č. j. 11 Cmo 161/2007-11, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2007, č. j. 1 Co 386/2006-42, odmítl odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2006, č. j. 34 C 26/2006-34, jímž byla podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuta žaloba na ochranu osobnosti, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vrchní soud – poté, co se vypořádal s námitkou podjatosti vznesenou žalobcem ve vztahu k soudci JUDr. M. V. (tak, že není důvodná) – postupoval podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce přes výzvu a poučení soudu o následcích ve stanovené lhůtě neodstranil vady odvolání; pro nedostatky odvolání (není z něj patrno, v čem je spatřována nesprávnost napadeného usnesení nebo postupu soudu a není v něm uveden odvolací návrh) nelze v odvolacím řízení pokračovat.
Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal žalobce žalobu pro zmatečnost „pro porušení §229 odst. 4 o. s. ř.“. Uvedl v ní, že je „podaná se všemi obecnými náležitostmi podanými už v žalobě ze dne 15. února 1999 v příloze“. Namítá, že „do dnešního dne celý státní a soudní systém ČR není schopen rozhodnout rozsudkem, kdo je plátcem zdravotního pojištění, které od 1. 1. 1993 nikdo neplatí, včetně zločinného senátu Ž., který jen okrádá stát o státní plat a podávání žalob označuje za osočování, ač svojí neschopností rozhodovat se podílí na důsledcích 14 miliard dluhů VZP“.
Městský soud v Praze – poté, co usnesením ze dne 28. 3. 2007, č. j. 65 C 8/2007-3, žalobci uložil, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení doplnil svou žalobu tak, aby „ve dvojím vyhotovení uvedl, v jakém rozsahu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2007, č. j. 1 Co 386/2006-42, napadá, uvedl jednoznačně důvod žaloby, označil důkazy, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, a uvedl, čeho se domáhá“, a poučil ho o následcích neodstranění vad žaloby (§43 odst. 2 o. s. ř.) - usnesením ze dne 11. 4. 2007, č. j. 65 C 8/2007-6, žalobu pro zmatečnost odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že žalobce ani podáním ze dne 2. 4. 2007, jímž reagoval na výzvu soudu k odstranění vad žaloby a k jejímu doplnění, žalobu nedoplnil a že nelze pokračovat v řízení, neboť žaloba pro zmatečnost nemá zákonem požadované náležitosti (§232 odst. 1 o. s. ř.).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2007, č. j. 11 Cmo 161/2007-11, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že žaloba pro zmatečnost postrádá náležitosti požadované ustanovením §232 odst. 1 o. s. ř. a že je z tohoto důvodu neprojednatelná; žalobce vady žaloby neodstranil ani do dne rozhodnutí odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje v tom, že soud prvního stupně nesplnil povinnost poučit žalobce o způsobu doplnění žaloby. Žalobce jako osoba bez právního vzdělání výzvě soudu prvního stupně k doplnění žaloby a poučení v ní neporozuměl a „ač měl snahu žalobu doplnit, dle názoru soudu se mu to nepodařilo“. Má zato, že poučení o tom, jak doplnění žaloby provést, bylo příliš obecné a pro žalobce nesrozumitelné; jde o procesní pochybení soudu, které nemůže jít k tíži žalobce. Upozorňuje, že i Vrchní soud v Praze ve svém usnesení ze dne 21. 1. 2008, č. j. 11 Cmo 365/2007-30, vyslovil názor, že „i z obsahu soudního spisu je zřejmé žalobcovo neporozumění pokynům soudů k odstranění nedostatků podání, když na ně sice reaguje, ale nesprávným způsobem“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2007, sp.zn. 11 Cmo 161/2007, zrušil a „věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst.1, §229 odst.2 písm.a) a b) a §229 odst.3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Žaloba pro zmatečnost musí vedle obecných náležitostí uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o. s. ř. obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod žaloby (zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. §232 odst. 1 o. s. ř.). Rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (zmatečnosti) mohou být měněny jen po dobu trvání lhůt k žalobě (srov. §232 odst. 2 o. s. ř.).
Neobsahuje-li žaloba pro zmatečnost všechny stanovené náležitosti nebo je-li nesrozumitelná nebo neurčitá, předseda senátu vyzve usnesením toho, kdo ji podal, aby žalobu opravil nebo doplnil; k opravě nebo doplnění žaloby určí lhůtu a toho, kdo podal žalobu, poučí o tom, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (srov. §235a odst. 2, §43 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li žaloba pro zmatečnost přes výzvu předsedy senátu řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne (srov. §235a odst. 2 a §43 odst. 2 větu první o. s. ř.).
S tvrzením žalobce v dovolání, že soud prvního stupně nesplnil povinnost poučit ho o způsobu doplnění žaloby, neboť poučení o tom, jak doplnění žaloby provést, bylo příliš obecné a nesrozumitelné, dovolací soud nesouhlasí.
Cílem úpravy postupu soudu při odstraňování vad podání postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. je dát účastníku možnost, aby, i když je jeho podání (žaloba) nezpůsobilé projednání, tento nedostatek napravil a soud mohl k (po opravě již projednatelnému) podání přihlédnout. Je-li podání, kterým se zahajuje řízení (žaloba), soudem prvního stupně pro nedostatky, jež brání pokračovat v řízení, odmítnuto, účastník podá odvolání a před rozhodnutím odvolacího soudu tyto nedostatky podání (žaloby) odstraní, považuje se podání (žaloba) za bezvadné od počátku a odvolací soud usnesení o odmítnutí podání (žaloby) zruší.
Jak vyplývá z obsahu spisu, v posuzovaném případě žalobce v podání ze dne 6. 3. 2007 (doručeném Městskému soudu v Praze dne 8. 3. 2007) soudu sdělil, že podává žalobu pro zmatečnost proti „usnesení Vrchního soudu 1 Co 386/2006-42 ze dne 2. února 2007 doručené 1. 3. 2007 pro porušení §229 odst. 4 o. s. ř.“. Uvedl v ní jen to, že je „podaná se všemi obecnými náležitostmi podanými už v žalobě ze dne 15. února 1999 v příloze“, a připojil k ní kopii podání adresovaného Krajskému soudu v Brně a označeného jako „Žaloba dle §249 o. s. ř. proti rozhodnutí odvolání Rozhodčího orgánu všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, č. j. 2381/98 EK a 2854/98 EK ze dne 8. 7. 1998 a rozhodnutí o rozkladu č. j. 51/99/Ro/211/99 ze dne 4. 2. 1999“. O důvodu zmatečnosti se v žalobě uvádí pouze to, že je podána „ pro porušení §229 odst. 4 o. s. ř.“.
Jestliže soud prvního stupně za této situace žalobce v usnesení ze dne 28. 3. 2007, č. j. 65 C 8/2007-3 (které mu bylo doručeno dne 2. 4. 2007), vyzval, aby „do 7 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil svou žalobu tak, aby ve dvojím vyhotovení uvedl, v jakém rozsahu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 2. 2007, č. j. 1 Co 386/2006-42, napadá, uvedl jednoznačně důvod žaloby, označil důkazy, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána, a uvedl, čeho se domáhá“, a jestliže ho poučil o zákonných náležitostech žaloby pro zmatečnost (§232 odst. 1 o. s. ř.) a o tom, že „nebude-li žaloba ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení nebude možno pro tento její nedostatek pokračovat, soud žalobu pro zmatečnost odmítne (§43 odst. 2 o. s. ř.)“, lze takový postup soudu považovat za odpovídající požadavku ustanovení §43 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť žalobci byla poskytnuta srozumitelná a dostatečná informace o tom, jak má žalobu doplnit, jakož i o následcích neodstranění vytýkaných vad žaloby.
Žaloba pro zmatečnost však zůstala i po jejím „doplnění“ (obsaženém v podání žalobce ze dne 2. 4. 2007, v němž žalobce doslova uvedl, že „napadený soudce Ch. ani nesplnil uzákoněnou povinnost poučení podle §5 o. s. ř. a má tu sprostou drzost vytýkat žalobci nedostatek důvodů žaloby, které je dle §122 o. s. ř. a §136 o. s. ř. a dle §79 zák. 6/2002 Sb. povinen sám zjišťovat a provádět, když už toto nekoná žádný z jeho žalovaných soudních předchůdců pro absenci soudnosti a její následky“, a že, „kdo je plátcem zdravotního pojištění, stanoví zákon, který dle §121 o. s. ř. není třeba dokazovat, čl. 11 odst. 5 listiny“, a odkázal na řízení „65 C 7/2006 u stejného soudce Ch. ve stejné věci samé s neschopností posuzovat souvislosti a jejich příčiny“), neurčitá a nesrozumitelná zejména v údaji o tom, z jakého důvodu je žaloba pro zmatečnost podána (nestačí pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod zmatečnosti obsažen), a čeho se žalobce domáhá; nedostatek těchto údajů přitom brání pokračování v řízení o žalobě pro zmatečnost. Uvedené nedostatky žaloby pro zmatečnost žalobce neodstranil ani v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby.
Námitka žalobce, že jako osoba bez právního vzdělání výzvě soudu prvního stupně k doplnění žaloby a poučení v ní neporozuměl, není důvodná. Neporozuměl-li žalobce poučení soudu prvního stupně v usnesení ze dne 28. 3. 2007, č. j. 65 C 8/2007-3, které podle dovolacího soudu splňuje všechny náležitosti výzvy ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř., ničeho mu nebránilo, aby to uvedl již v podání ze dne 2. 4. 2007, jímž reagoval na výzvu soudu k doplnění žaloby, případně v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby. Z obsahu podání žalobce ze dne 2. 4. 2007 (ani z jeho odvolání) – jak výše uvedeno – rozhodně nevyplývá, že by požadoval vysvětlení či objasnění toho, jak postupovat při odstraňování vad žaloby pro zmatečnost ze dne 6. 3. 2007; nejde proto o situaci, že by žalobce nevěděl, jakou vadu podání má odstranit a do kdy, a že tedy nebyl soudem řádně poučen. Na tom nic nemění ani žalobcem zmiňovaný názor Vrchního soudu v Praze, vyjádřený v odůvodnění jeho usnesení ze dne 21. 1. 2008, č. j. 11 Cmo 365/2007-30, podle něhož „nelze též odhlédnout od toho, že z obsahu spisu je zřejmé, že pokynům soudu k odstranění nedostatků jeho podání nerozumí, neboť na ně reaguje, ale způsobem nesprávným“; nelze totiž pominout, že uvedený názor – jak plyne z kontextu odůvodnění usnesení – byl vysloven v souvislosti s rozhodováním o návrzích žalobce na osvobození od soudních poplatků (které vrchní soud žalobci na rozdíl od soudu prvního stupně přiznal) a na ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Vzhledem k tomu, že žalobce vady žaloby pro zmatečnost neodstranil a v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat je závěr soudů obou stupňů o odmítnutí žaloby správný (srov. §43 odst. 2 o. s. ř.).
Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu