ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5066.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 5066/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce P. Š., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Pánkem, advokátem se sídlem v Děčíně, Prokopa Holého č. 130/15, proti žalovaným 1) EURODRAŽBY.CZ a. s. se sídlem v Praze 8 - Čimicích, Čimická č. 780/61, IČO 25023217, zastoupenému JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Opletalova č. 1535/4, 2) ACEMA Credit Czech, a. s. (dříve ACM Money Česká republika, a. s.) se sídlem v Brně, Kobližná č. 71/2, IČO 26158761, zastoupenému JUDr. Róbertem Paulovičem, advokátem se sídlem v Praze 8 - Libni, U Libeňského pivovaru č. 63/2, a 3) Ing. J. K., zastoupené JUDr. Přemyslem Kamenářem, advokátem se sídlem v Děčíně, Sládkova č. 449/22, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 199/2011, o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2015 č. j. 29 Co 73/2015-310, opravenému usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2015 č. j. 29 Co 73/2015-314, takto:
I. Dovolání žalovaného 1) se zamítá .
II. Žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdeňka Pánka, advokáta se sídlem v Děčíně, Prokopa Holého č. 130/15.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 9 dne 14. 9. 2011 (doplněnou podáním ze dne 6. 6. 2012) domáhal, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná nedobrovolná dražba „provedená žalovaným 1) dne 15. 6. 2011, konaná na návrh žalovaného 2), ve které žalovaná 3) vydražila nemovitosti: rodinný dům postavený na pozemku st. p. č. 492 a pozemky st. p. č. 492, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 236 m 2 a p. č. 458/59, zahrada, o výměře 528 m 2 , vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Děčín, v katastrálním území J. u D., obec J., list vlastnictví č. 461“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný 1) jako dražebník uskutečnil na návrh žalovaného 2), který byl věřitelem žalobce „na základě exekučního titulu - rozhodčího nálezu rozhodce Martina Dvořáka sp. zn. 40890/10“, veřejnou nedobrovolnou dražbu uvedených nemovitostí, přestože žalovanému 1) přípisem sdělil, že navrhovatel není oprávněn navrhnout provedení dražby podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, neboť „vůči žalobci je nadále vedeno exekuční řízení u Exekutorského úřadu v Děčíně sp. zn. 112 Ex 3409/09, v rámci kterého byl dne 15. 8. 2010 vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitostí pod č. j. 112 Ex 3409/09-30“. Protože žalovaný 1) od dražby neupustil, ačkoliv tak podle názoru žalobce měl s ohledem na neskončené exekuční řízení učinit, je dražba provedená dne 15. 6. 2011 neplatná. Žalobce dále uvedl, že dražba byla provedena na základě „nicotného právního aktu“ – rozhodčího nálezu, neboť rozhodčí doložka sjednaná ve smlouvě mezi žalobcem a žalovaným 2) je absolutně neplatná, a že provedenou dražbou bylo podstatně zasaženo do práv žalobce, neboť cena, za kterou byly nemovitosti vydraženy, neodpovídá tržní ceně, kterou byli ochotni konkrétní kupci žalobci zaplatit na základě uzavřených kupních smluv.
Žalovaní zejména namítali, že celková částka, pro kterou byla exekuce vedena, byla ještě před konáním dražby soudnímu exekutorovi uhrazena ručitelem žalobce, který k dluhu povinného přistoupil, že důvod pro upuštění od dražby namítaný žalobcem proto ještě před konáním dražby odpadl a že vady rozhodčího nálezu jsou „irelevantní“, neboť v zákonem stanovené lhůtě nebyla podána žaloba na zrušení rozhodčího nálezu.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 8. 6. 2012 č. j. 52 C 199/2011-94 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 17 675 Kč k rukám advokáta Mgr. Zbyňka Pánka. Vycházel ze zjištění, že na návrh Všeobecné zdravotní pojišťovny byla usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 10. 2009 č. j. 7 Nc 7487/2009-2 nařízena exekuce na majetek žalobce k uspokojení pohledávky Všeobecné zdravotní pojišťovny v celkové výši 18 436 Kč a pro náklady exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Zdeněk Pánek, který vydal dne 3. 1. 2010 exekuční příkaz č. j. 112 EX 3409/09-5, jímž zřídil exekutorské zástavní právo k předmětným nemovitostem, a dne 15. 8. 2010 exekuční příkaz č. j. 112 EX 3409/09-30, kterým nařídil provedení exekuce prodejem nemovitostí, že dne 14. 6. 2011 vložil R. V. – poté, co dne 1. 6. 2011 písemně prohlásil, že „jako ručitel uspokojí VZP“, jestliže žalobce svůj dluh ve výši 18 436 Kč „zvýšený o náklady exekuce“ nesplní - na účet soudního exekutora 24 366 Kč a že dne 13. 9. 2011 soudní exekutor žalobci potvrdil, že „k danému dni nebylo exekuční řízení ukončeno a exekuční příkaz k prodeji nemovitostí nebyl zrušen“. Dospěl k závěru, že pověření k provedení exekuce pro vymožení pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce ani účinky exekučního příkazu k prodeji nemovitostí přede dnem konání dražby (15. 6. 2011) nezanikly, neboť vymáhanou pohledávku Všeobecné zdravotní pojišťovny, která „nevzešla ani z obchodněprávního, ani z občanskoprávního vztahu“, nebylo možné zajistit ručením, a dražba proto byla provedena v rozporu s ustanovením §46 odst. 1 písm. g) zákona o veřejných dražbách. Shledal, že provedená dražba znamenala podstatný zásah do práv žalobce ve smyslu ustanovení §48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, neboť dražbou byla zmařena příležitost žalobce prodat nemovitosti za „kupní cenu o více jak polovinu vyšší, než byla cena získaná v dražbě“, a v důsledku dražby „ušlo z majetku žalobce dalších 210 000 Kč jako částka stržená z výtěžku dražby na náklady vynaložené na dražbu“.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 1. 2013 č. j. 29 Co 460/2012-154 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 21 375 Kč k rukám advokáta Mgr. Zbyňka Pánka. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že byl dán důvod pro upuštění od dražby provedené dne 15. 6. 2011 podle ustanovení §46 odst. 1 písm. g) zákona č. 26/2000 Sb., neboť na majetek žalobce, včetně nemovitostí, které byly předmětem dražby, byla před zahájením dražby nařízena exekuce, na nemovitostech bylo zřízeno exekutorské zástavní právo a byl vydán exekuční příkaz k jejich prodeji. Nesouhlasil s názorem žalovaných, že „zaplacením pohledávky třetí osobou den před konáním dražby zaniklo pověření exekutora k provedení exekuce a došlo k zastavení exekuce“, neboť z obsahu exekutorského spisu „nic takového neplyne, soudní exekutor nepřijal bez dalšího platbu R. V., sám nezajistil realizaci práva oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny některým ze způsobů podle ustanovení §59 exekučního řádu, nezanikla ani účinnost jeho exekučního příkazu a exekuce nebyla zastavena“.
K dovolání žalovaného 1) Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 22. 5. 2014 č. j. 21 Cdo 2393/2013-194 rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovodil, že uhrazením pohledávky s příslušenstvím, nákladů exekuce a nákladů oprávněného soudnímu exekutorovi povinným nebo jinou osobou za povinného zanikají účinky všech vydaných exekučních příkazů, neboť pohledávka a její příslušenství, náklady exekuce a náklady oprávněného byly touto úhradou vymoženy a exekuce tím byla provedena, a jelikož exekuční příkaz, jehož účinky zanikly, nelze provést, nemůže být ani na překážku prodeji věci ve veřejné nedobrovolné dražbě ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. g) zákona o veřejných dražbách a dražebník v takovém případě není povinen upustit od veřejné nedobrovolné dražby. Dospěl proto k závěru, že v případě, že by platbou ve výši 24 366 Kč, která byla provedena dne 14. 6. 2011 R. V. za žalobce, byla uhrazena pohledávka Všeobecné zdravotní pojišťovny s příslušenstvím, náklady exekuce a náklady oprávněné, účinky vydaného exekučního příkazu prodejem předmětných nemovitostí by zanikly a uvedený exekuční příkaz by nemohl být na překážku prodeji nemovitostí ve veřejné nedobrovolné dražbě konané dne 15. 6. 2011. Protože tím, zda zaplacením 24 366 Kč soudnímu exekutorovi R. V. uhradil celou pohledávku oprávněné s příslušenstvím, náklady exekuce a náklady oprávněné (aniž by přitom bylo významné, zda tak učinil se souhlasem žalobce či na základě jeho zmocnění), se odvolací soud nezabýval, nemůže být jeho závěr, že účinnost exekučního příkazu prodejem předmětných nemovitostí, které byly předmětem dražby provedené dne 15. 6. 2011, tímto plněním R. V. za žalobce nezanikla, že žalovaný 1) byl povinen od této dražby upustit a že - vzhledem k tomu, že tak neučinil – je dražba neplatná, (zatím) správný.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 14. 1. 2015 č. j. 52 C 199/2011-274 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 42 110,70 Kč k rukám advokáta Mgr. Zbyňka Pánka. Vycházel mimo jiné ze zjištění, že dne 14. 6. 2011 vložil R. V. – poté, co dne 1. 6. 2011 písemně prohlásil, že „jako ručitel uspokojí VZP“, jestliže žalobce svůj dluh ve výši 18 436 Kč „zvýšený o náklady exekuce“ nesplní - na účet soudního exekutora Mgr. Zdeňka Pánka 24 366 Kč, že rozhodce Mgr. Martin Dvořák vydal na podkladě žaloby žalovaného 2) podané dne 27. 12. 2010 ke Sdružení rozhodců, a. s., rozhodčí nález sp. zn. 40890/10, na základě kterého byla následně provedena dražba, a že žalovaný 2) se na rozhodce obrátil na základě článku „IX Rozhodčí doložka“ obsaženého ve smlouvě o úvěru č. 2442 uzavřené mezi žalovaným 2) a žalobcem dne 23. 1. 2009, který mimo jiné obsahoval ujednání, že v rozhodčím řízení bude rozhodovat jeden rozhodce jmenovaný jednatelem společnosti HONESTA, s. r. o. ze seznamu rozhodců vedeného touto společností s tím, že rozhodčí řízení bude vedeno podle jednacího řádu vydaného společností HONESTA, s. r. o., nebo jeden rozhodce jmenovaný v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb. podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu vydaného společností Sdružení rozhodců, s. r. o. s tím, že rozhodčí řízení bude vedeno podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu vydaného touto společností. Dovodil, že dražebník neměl povinnost od dražby upustit podle ustanovení §46 odst. 1 písm. g) zákona č. 26/2000 Sb., neboť dne 14. 6. 2011 došlo k zániku pověření exekutora podle ustanovení §51 písm. c) exekučního řádu, jelikož pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy (celková částka, která měla být vymožena, činila 26 301 Kč, během února a prosince 2010 bylo vymoženo 3 104, 40 Kč a dne 14. 6. 2011 byla na účet exekutora vložena částka 24 336 Kč). Vyslovil názor, že v řízení o žalobě o neplatnost veřejné dražby je nutné zkoumat, zda je rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem – zda byl vydán rozhodcem, který k tomu měl pravomoc – neboť „nelze připustit situaci, kdy bude umožněno provést dražbu na podkladě rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem, který k tomu neměl pravomoc, zatímco exekuce, které by se věřitel domáhal na podkladě totožného rozhodčího nálezu, by nebyla vůbec nařízena, popř. dodatečně zastavena“, i když oba procesy směřují k dosažení téhož cíle – uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele. Shledal, že rozhodce Martin Dvořák neměl k vydání předmětného rozhodčího nálezu pravomoc, neboť byl určen na základě rozhodčí doložky, která neobsahovala přímé určení rozhodce, ale odkaz na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou (Sdružením rozhodců, s. r. o.), která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a byla proto absolutně neplatná; na podkladě „takto vydaného rozhodčího nálezu“ pak nemohla být provedena exekuce ani dražba. Uzavřel, že jelikož byla dražbou zmařena příležitost žalobce prodat nemovitosti za „kupní cenu o více jak polovinu vyšší, než byla cena získaná v dražbě“, a v důsledku dražby „ušlo z majetku žalobce dalších 210 000 Kč jako částka stržená z výtěžku dražby na náklady vynaložené na dražbu“, došlo k podstatnému zásahu do práv žalobce a že podmínky pro vyslovení neplatnosti dražby vymezené v ustanovení §48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. proto byly naplněny.
K odvolání žalovaného 1) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 6. 2015 č. j. 29 Co 73/2015-310, opraveným usnesením ze dne 10. 8. 2015 č. j. 29 Co 73/2015-314, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 9 141 Kč k rukám advokáta JUDr. Zdeňka Pánka. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně, plně odkázal na odůvodnění jeho rozsudku a dodal, že soud prvního stupně správně vycházel analogicky z judikatury Nejvyššího soudu týkající se způsobilosti exekučního titulu vydaného rozhodcem, který neměl pravomoc jej vydat, v exekučním řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání. Namítá, že je-li rozhodčí nález vydán na základě neplatné rozhodčí doložky ve věci, v níž by jinak bylo možné uzavřít rozhodčí smlouvu, má účinky pravomocného soudního rozhodnutí ve smyslu ustanovení §28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. a může být titulem pro konání veřejné dražby nedobrovolné, dokud není soudem zrušen. Má za to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, ze kterých odvolací soud při rozhodování vycházel, „nejdou aplikovat na projednávanou věc“, neboť se vztahují na exekuční řízení a nikoli na proces veřejné dražby. Uvádí, že dražebník není orgánem veřejné moci a že není oprávněn sám posuzovat nicotnost rozhodčího nálezu, na základě kterého má být konána veřejná nedobrovolná dražba; rozhodnout o zrušení rozhodčího nálezu může pouze soud v rámci řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl, neboť rozsudek odvolacího soudu je věcně správný a „plně v souladu se zásadami občanského práva procesního“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu - jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 1 a §242 odst. 3 věty první o. s. ř. - nepodléhá), že žalovaný 2) jako věřitel žalobce navrhl provedení veřejné nedobrovolné dražby nemovitostí žalobce k uspokojení své pohledávky vůči žalobci ve výši 459 589 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty přiznaných mu rozhodčím nálezem ze dne 28. 1. 2011 sp. zn. 40890/10 vydaným rozhodcem Mgr. Martinem Dvořákem, že žalovaný 2) se na rozhodce obrátil na základě článku „IX Rozhodčí doložka“ obsaženého ve smlouvě o úvěru č. 2442 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 2) dne 23. 1. 2009, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno, že v rozhodčím řízení bude rozhodovat jeden rozhodce jmenovaný jednatelem společnosti HONESTA, s. r. o. ze seznamu rozhodců vedeného touto společností s tím, že rozhodčí řízení bude vedeno podle jednacího řádu vydaného společností HONESTA, s. r. o., nebo jeden rozhodce jmenovaný „v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb.“ podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu vydaného společností Sdružení rozhodců, s. r. o. s tím, že rozhodčí řízení bude vedeno podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu vydaného touto společností, že rozhodce Mgr. Martin Dvořák byl jmenován podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu vydaného společností Sdružení rozhodců, s. r. o. a že dne 15. 6. 2011 proběhla dražba, při které předmětné nemovitosti vydražila žalovaná 3) za cenu 1 100 000 Kč.
Za tohoto skutkového stavu závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky hmotného práva, zda rozhodčí nález, kterým byla přiznána pohledávka dražebního věřitele a který byl vydán rozhodcem, jenž k tomu nebyl oprávněn, neboť rozhodoval na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky, je vykonatelným rozhodčím nálezem podle ustanovení §36 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb. Protože tato právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena, je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalovaného 1) není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době – s ohledem na to, že veřejná nedobrovolná dražba, při níž byly vydraženy předmětné nemovitosti, byla provedena dne 15. 6. 2011 – posuzovat podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., zákonů č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 315/2006 Sb., č. 110/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 7/2009 Sb. a č. 223/2009 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zákon o veřejných dražbách“).
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání. Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu veřejné nedobrovolné dražby přechází na vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§53 zákona o veřejných dražbách).
Dražba nedobrovolná je dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem, anebo doložena jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků (§36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách).
Každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je dlužníkem, zástavcem, zástavním dlužníkem, účastníkem dražby, dražebním věřitelem nebo navrhovatelem, může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v §36 odst. 1 a 4, §39 odst. 1 až 7, 9 a 11, §40 odst. 1 a 2, §43 odst. 1 až 3 nebo §46 odst. 1 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška dlužníkovi, zástavci, nebo zástavnímu dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká (§48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách).
Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že soud vysloví neplatnost veřejné nedobrovolné dražby vždy, jestliže nebyla splněna podmínka uvedená v ustanovení §36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, tedy jestliže vymáhaná pohledávka dražebnímu věřiteli nebyla (ve skutečnosti) přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím nebo vykonatelným rozhodčím nálezem nebo doložena vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním právním předpisem, anebo doložena jiným vykonatelným rozhodnutím, jehož soudní výkon připouští zákon, včetně platebních výměrů a výkazů nedoplatků. Požadavek, aby šlo o vykonatelné soudní rozhodnutí nebo o vykonatelný rozhodčí nález anebo o jiné vykonatelné rozhodnutí, jehož soudní výkon připouští zákon, musí být splněn nejen v době uzavření smlouvy o provedení veřejné nedobrovolné dražby nebo v době vydání dražební vyhlášky, popřípadě v době jejího doručení (odeslání) zástavnímu dlužníku (a dalším osobám, kterým se dražební vyhláška zasílá), ale také v době provedení dražby (až do doby, než dojde k udělení příklepu). Splnění podmínky uvedené v ustanovení §36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách současně nelze zaměňovat s povinností upustit od dražby podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákona o veřejných dražbách. Nedostatek podmínky uvedené v ustanovení §36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách vyjadřuje, že vymáhaná pohledávka (ve skutečnosti) není „kryta“ žádným z titulů, které jsou vyjmenovány v tomto ustanovení.
Vykonatelný rozhodčí nález vydaný rozhodcem nebo stálým rozhodčím soudem je titulem pro soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním titulem [srov. §28 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), §274 písm. h) občanského soudního řádu, §40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu]. Uvedený závěr ovšem neplatí všeobecně; soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci lze nařídit (a provést) jen tehdy, bylo-li rozhodnutí (jiný titul) vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, a je-li vykonatelné po stránce materiální a formální. Ustálená judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že rozhodce nemá pravomoc k vydání rozhodčího nálezu podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích řízení, (ve znění pozdějších předpisů), jestliže by měl rozhodovat spor na základě rozhodčí doložky, která je neplatná podle ustanovení §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013, jako je tomu například tehdy, byl-li rozhodce určen podle rozhodčího řádu nebo jiných pravidel, vydaných právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. V případě, že rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc, nejde o titul způsobilý k nařízení soudního výkonu rozhodnutí anebo exekuce. Kdyby již byl soudní výkon rozhodnutí (exekuce) nařízen, musí být v každém jeho stádiu pro nepřípustnost zastaven podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jakmile soud (dodatečně) zjistí nedostatek pravomoci rozhodce, který v dané věci rozhodčí nález vydal (srov. například usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013 sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné pod č. 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci vydal rozhodčí nález ze dne 28. 1. 2011 sp. zn. 40890/10, z něhož žalovaný 1) dovozuje vymahatelnost pohledávky žalovaného 2) za žalobcem, Mgr. Martin Dvořák, který byl jmenován rozhodcem společností Sdružení rozhodců, a. s. (dříve Sdružení rozhodců, s. r. o.) se sídlem v Brně, Pražákova č. 1008/69 podle jejího Poplatkového a Rozhodčího řádu, tedy podle rozhodčího řádu vydaného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Protože předmětný rozhodčí nález byl vydán rozhodcem, který k tomu nebyl oprávněn, neboť k jeho určení došlo v rozporu se zákonem, nemůže být (není) takový rozhodčí nález od počátku materiálně a formálně vykonatelný a nesplňuje tedy podmínky §36 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, neboť vymáhaná pohledávka nebyla (ve skutečnosti) dražebnímu věřiteli přiznána vykonatelným rozhodčím nálezem. Skutečnost, že žalobce nepodal ve lhůtě stanovené zákonem žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, na tomto závěru nemůže nic změnit.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného 1) podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného 1), které platilo pro všechny žalované - jako tzv. nerozlučné společníky - bylo zamítnuto a žalovaní jsou proto povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 5 000 Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300 Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce, advokát JUDr. Zdeněk Pánek, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 113 Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalovaní jsou povinni náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 6 413 Kč žalobci zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. září 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu