ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.5139.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 5139/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Bold EagleHoldings, Inc. se sídlem v Chicagu, West bryn Mawr Avenue č. 8770, Illinois, USA, zastoupeného Mgr. Petrem Slepičkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého č. 715/15, proti žalovaným 1) GOLF RESORT KARLŠTEJN a.s. se sídlem v Litni - Bělči čp. 272, IČO 25797603, zastoupenému Mgr. Norbertem Ostrčilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Široká č. 36/5, 2) "Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj se sídlem Praha 8, Pod Sídlištěm 9", o určení, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 5 C 93/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2014 č.j. 30 Co 65/2014-689, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Norberta Ostrčila, advokáta se sídlem v Praze 1, Široká č. 36/5
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 1.4.2004 u Okresního soudu v Berouně domáhal, aby bylo vůči žalovanému 1) určeno, že na nemovité věci v katastrálním území B. u L. zapsané na listech vlastnictví č. 634 a č. 793 a na nemovité věci v katastrálním území P. zapsané na listě vlastnictví č. 427 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrálního pracoviště v Berouně, vázne ve prospěch žalobce zástavní právo zřízené na základě zástavní smlouvy "vložené Katastrálním úřadem v Berouně pod č.j. V2-1987/1996 s právními účinky ke dni 26.8.1996" za účelem zajištění pohledávky "ve výši 217.000.000,- Kč s příslušenstvím dle úvěrové smlouvy č. 200996136 a ve výši 83.000.000,- Kč s příslušenstvím dle úvěrové smlouvy č. 200996137", a aby bylo žalovanému 2) uloženo zapsat uvedené zástavní právo do katastru nemovitostí. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na předmětných nemovitostech bylo zřízeno nejen zástavní právo k zajištění pohledávek "dle úvěrových smluv č. 200996136 a č. 200996137", které žalobce nabyl postoupením od společnosti Frenn Trading B.V., ale také (jako druhé v pořadí) zástavní právo ve prospěch společnosti RU-KA-PLUS s.r.o. zajišťující její pohledávku za společností DIREKTUM s.r.o. Na majetek společnosti DIREKTUM s.r.o. byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18.10.2002 sp. zn. 43 K 29/2002 prohlášen konkurs a správce konkursní podstaty úpadce Ing. Pavel Petráš vydal Potvrzení o zániku zástavního práva podle ustanovení §27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání, neboť žalovaný 1) měl složit "ve prospěch konkursní podstaty" cenu nemovitostí ve výši 29.990.000,- Kč; na základě tohoto potvrzení byla zástavní práva vymazána z katastru nemovitostí. Žalobce dovozuje, že zástavní právo zřízené ve prospěch pohledávek "dle úvěrových smluv č. 200996136 a č. 200996137" předmětné nemovitosti i nadále zatěžuje, neboť správce konkursní podstaty "nemohl přejít právo k zastaveným věcem ve větším rozsahu, než příslušelo zástavnímu věřiteli, jehož práva jsou v konkursním řízení uspokojována". V průběhu řízení žalobce namítl též to, že cena zastavených věcí nebyla složena do konkursní podstaty, neboť žalovaný 1) dal částku 29.990.000,- Kč na základě svěřenské smlouvy uzavřené se správcem konkursní podstaty úpadce Ing. Pavlem Pertášem ze dne 25.2.2004 do úschovy notáře JUDr. Martina Krčmy, který ji posléze vyplatil (po splnění sjednaných podmínek) na "bankovní účet", jenž patřil manželce Ing. Pavla Petráše a z něhož byla tato částka posléze "odčerpána", a že proto zástavní právo nemohlo ani z tohoto důvodu zaniknout.
Okresní soud v Berouně - poté, co usnesením ze dne 26.2.2009 č.j. 5 C 93/2004-262 řízení proti žalovanému 2) pro "nedostatek pravomoci soudů" zastavil a rozhodl, že žalobce a žalovaný 2) navzájem nemají právo na náhradu nákladů řízení - rozsudkem ze dne 24.2.2010 č.j. 5 C 93/2004-326 doplněným rozsudkem ze dne 30.6.2010 č.j. 5 C 93/2004-353 žalobu proti žalovanému 1) zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 10.680,- Kč k rukám advokáta Mgr. Norberta Ostrčila a že "žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vyhlášením doplňujícího rozsudku". Z výsledků dokazování (mimo jiné) zjistil, že správce konkursní podstaty úpadce Ing. Pavel Petráš vyzval podle ustanovení §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání žalovaného 1) [jako zástavního dlužníka], aby (ve vztahu k pohledávce konkursního věřitele RU-KA-PLUS s.r.o. ve výši 8.000.000,- Kč) "zaplatil zajištěnou pohledávku nebo složil cenu předmětu zajištění", neboť "jinak budou zastavené nemovitosti sepsány do konkursní podstaty úpadce". Protože žalovaný 1) zaplatil hodnotu zastavených nemovitostí ve výši 29.990.000,- Kč (v této výši ji stanovil znalec Ing. Jan Konta ve svém posudku ze dne 10.2.2004), zanikla všechna zástavní práva, která byla k předmětným nemovitostem zřízena; žalobě proto nemohlo být vyhověno.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18.5.2011 č.j. 30 Co 232/2010-469 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že z provedených důkazů nevyplývá závěr soudu prvního stupně, podle kterého došlo k zániku zástavních práv na předmětných nemovitostech složením obvyklé ceny zástavy do konkursní podstaty, neboť "dosud nebylo prokázáno, že žalovaný 1) složil na konkrétní účet, představující konkursní podstatu, finanční částku tvořící obvyklou cenu zástavy". Správce konkursní podstaty úpadce Ing. Pavel Petráš totiž dosud nepředložil konkursnímu soudu "relevantní listiny prokazující složení obvyklé ceny zástavy žalovaným 1) do konkursní podstaty", a údaj o složení obvyklé ceny zástavy je "doposud pouze v rovině tvrzení svědků Ing. P. P. a Ing. V. M.". Správce konkursní podstaty úpadce Ing. Pavel Petráš postupoval "nestandardně", o čemž svědčí to, že mu "byla opakovaně soudem ukládána pořádková pokuta a na návrh konkursních věřitelů došlo k jeho odvolání" a, byly-li vskutku (jak správce konkursní podstaty uváděl) peníze složeny "do soudní nebo notářské úschovy, nejedná se o konkursní podstatu jako takovou". Odvolací soud uzavřel, že je "zcela nezbytné, aby bylo prokázáno, zdali, kým, jakým způsobem (na jaký účet) a komu byla složena finanční částka představující obvyklou cenu zástavy předmětných nemovitostí, a zároveň zjistit, zdali jde o účet představující konkursní podstatu úpadce Directum, s.r.o.", a že teprve poté bude možné posoudit důvodnost žaloby.
Okresní soud v Berouně poté rozsudkem ze dne 31.7.2013 č.j. 5 C 93/2004-616 doplněným usnesením ze dne 2.1.2014 č.j. 5 C 94/2013-668 (správně 5 C 94/2004-668) žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 62.980,- Kč k rukám advokáta Mgr. Norberta Ostrčila, že žalobce je povinen zaplatit "státu - České republice na účet Okresního soudu v Berouně" na náhradě nákladů řízení 4.503,- Kč a že "žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení". Na základě provedených důkazů soud prvního stupně v první řadě dovodil, že částka 29.990.000,- Kč, kterou žalovaný 1) dal na základě svěřenské smlouvy ze dne 25.2.2004 do úschovy u notáře JUDr. Martina Krčmy jako obvyklou cenu zástavy, byla složena do konkursní podstaty úpadce DIREKTUM s.r.o. Žalovaný 1) uhradil obvyklou cenu zástavy na základě výzvy správce konkursní podstaty na platební místo, které mu správce konkursní podstaty "za tímto účelem určil", a mohl tedy "legitimně očekávat, že údaje týkající se platebního místa byly uvedeny správně"; dal-li tedy žalovaný 1) plnění do úschovy u notáře JUDr. Martina Krčmy, který je posléze vyplatil podle pokynu správce konkursní podstaty úpadce Ing. Pavla Petráše "na účet" jeho manželky, k němuž měl správce konkursní podstaty "dispoziční právo", bylo poskytnuto do konkursní podstaty a nemůže "jít k tíži" zástavního dlužníka, že správce konkursní podstaty byl "obžalován ze zločinu zpronevěry" těchto peněz. Částku 29.990.000,- Kč soud prvního stupně pokládal za obvyklou cenu "tak, jak ji má na mysli ustanovení §170 odst.1 písm. e) občanského zákoníku"; přihlédl k obsahu znaleckých posudků, kterými byl oceňován předmět zástavního práva, zohlednil zejména znalecký posudek Ing. Jiřího Stránského, který byl vypracován "v konkursním řízení probíhajícím u Krajského soudu v Hradci Králové a podle něhož činí obvyklá cena zastavených nemovitostí 31.280.000,- Kč", a uzavřel, že dohoda zástavního dlužníka se správcem konkursní podstaty úpadce o obvyklé ceně zástavy je v souladu se zákonem. Protože došlo k zániku zástavního práva podle ustanovení §170 odst.1 písm. e) občanského zákoníku, není žaloba důvodná.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30.4.2014 č.j. 30 Co 65/2014-689 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výše náhrady nákladů řízení, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovanému 1), "se stanoví částkou 64.675,- Kč"; jinak jej potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.776,- Kč k rukám advokáta Mgr. Norberta Ostrčila. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil odvolací soud, že úhradou obvyklé ceny zástavy "na konkrétní účet, který označil správce konkursní podstaty", bylo poskytnuto plnění do konkursní podstaty, a že proto zástavní právo zaniklo podle ustanovení §170 odst.1 písm.e) občanského zákoníku, aniž by bylo "pro toto řízení relevantní", že finanční prostředky složené žalovaným 1) byly správcem konkursní podstaty úpadce posléze zpronevěřeny. Protože se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně rovněž v tom, že "uhrazená částka 29.990.000,- Kč odpovídá obvyklé ceně zástavy", byla žaloba zamítnuta v souladu se zákonem.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první řadě, že "dosud nebylo prokázáno, že žalovaný 1) složil na konkrétní účet, představující konkursní podstatu, finanční částku tvořící obvyklou cenu zástavy", a že správce konkursní podstaty úpadce Ing. Pavel Petráš "dosud nepředložil soudu relevantní listiny prokazující složení obvyklé ceny zástavy do konkursní podstaty", když nepostačuje složení finanční částky na jakýkoliv účet, ale musí se jednat "o účet představující konkursní podstatu úpadce DIREKTUM s.r.o.". Žalobce současně podrobně rozvádí, že nebyla zjištěna písemná výzva ke složení plnění do konkursní podstaty ve smyslu ustanovení §27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání, že svěřenská smlouva ze dne 25.2.2004 je pro rozpor se zákonem neplatná a že účet notáře, stejně jako účet B. P. (manželky správce konkursní podstaty úpadce), není účtem "představujícím konkursní podstatu úpadce DIREKTUM s.r.o.". Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že na základě svěřenské smlouvy ze dne 25.2.2004 došlo k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí ještě před vyplacením částky 29.990.000,- Kč z notářské úschovy, což je v rozporu se zákonem, když na účet B. P. peníze došly (i kdyby tím došlo ke složení obvyklé ceny zástavy do konkursní podstaty) až po uplynutí lhůty, kterou žalovaný dostal k plnění podle ustanovení §27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání, a nemovitosti proto měly být zahrnuty do soupisu konkursní podstaty. Svěřenskou smlouvu ze dne 25.2.2004 je třeba pokládat za neplatný právní úkon také proto, že je v rozporu s účelem ustanovení §27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby "rozhodl, že zástavní právo na předmětných nemovitostech trvá".
Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Uvedl, že dokazováním bylo prokázáno, že žalovaný 1) složil částku 29.990.000,- Kč představující obvyklou cenu zástavy do konkursní podstaty úpadce DIREKTUM s.r.o. a že správce konkursní podstaty Ing. Pavel Petráš "zpronevěřil" peněžní prostředky patřící do konkursní podstaty. Žalobce navíc nemá podle názoru žalovaného 1) "aktivní legitimaci k vedení sporu, neboť ta náleží výlučně správci konkursní podstaty".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (mimo jiné) vyřešení právních otázek, co se ve smyslu ustanovení §27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání rozumí "složením ceny věci, práva nebo pohledávky" ve "prospěch konkursní podstaty" a zda ke složení "ceny věci, práva nebo pohledávky" ve "prospěch konkursní podstaty" může dojít (také) prostřednictvím notářské úschovy peněz. Vzhledem k tomu, že první z uvedených otázek nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena a že druhou otázku judikatura soudů dosud neřešila, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalobce je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k době, kdy došlo (mělo dojít) ke složení ceny zástavy ve prospěch konkursní podstaty - podle právních předpisů v té době účinných, zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 89/1996 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 159/1999 Sb., č. 363/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 229/2001 Sb., č. 317/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., č. 135/2002 Sb., č. 136/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb. a zákona č. 88/2003 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 30.4.2004 (dále též jen "obč. zák."), a podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 12/1998 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 214/2000 Sb., č. 368/2000 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 120/2001 Sb., č. 125/2002 Sb. a nálezů Ústavního soudu č. 403/2002 Sb., č. 201/2003 Sb., č. 210/2003 Sb., tedy podle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 30.4.2004 (dále jen "ZKV").
Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (§152 obč. zák.). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy; totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky (§165 odst.1 obč. zák.). Právo (nárok) na uspokojení ze zástavy vzniká podle ustálené judikatury soudů dnem, kterým je zástavní věřitel oprávněn podle hmotného práva požadovat, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena z výtěžku získaného zpeněžením zástavy, tedy okamžikem, kdy dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas nesplnil (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.2.2006 sp. zn. 21 Cdo 616/2005, které bylo uveřejněno pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007). Byl-li na majetek dlužníka (obligačního dlužníka nebo zástavního dlužníka) prohlášen konkurs podle zákona o konkursu a vyrovnání, vyplývá zejména z ustanovení §20 a §28 ZKV, že zástavní věřitel může uplatnit své právo na uspokojení ze zástavy jen (výlučně) přihláškou pohledávky u konkursního soudu.
Zástavní právo zaniká v případech stanovených zákonem, mimo jiné splněním (uspokojením) nebo jiným důvodem zániku zajištěné pohledávky [§170 odst.1 písm. a) obč. zák.] nebo složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy [§170 odst.1 písm.e) obč. zák.]. V případě, že byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs a že proto zástavní věřitel může své právo na uspokojení ze zástavy uplatnit pouze přihláškou pohledávky v konkursním řízení, patří do konkursní podstaty - jak je zřejmé zejména z ustanovení §6 odst. 2 a 3 a §27 odst.5 ZKV - také zástava, ledaže by zástavní právo zaniklo. Správce konkursní podstaty proto vyzve zástavního dlužníka, aby do 30 dnů vyplatil do konkursní podstaty zajištěné pohledávky nebo složil cenu zástavy; nedojde-li k zániku zástavního práva "výplatou pohledávky" [tj. splněním dluhu ve smyslu ustanovení §170 odst.1 písm. a) obč. zák.] nebo "složením ceny" zástavy [tj. složením obvyklé ceny zástavy ve smyslu ustanovení §170 odst.1 písm. e) obč. zák.], správce konkursní podstaty zapíše zástavu do soupisu konkursní podstaty, přistoupí, nedojde-li k jejímu vyloučení ze soupisu, ke zpeněžení zástavy a z výtěžku zpeněžení uspokojí zástavního věřitele způsobem uvedeným v ustanovení §28 odst.2, 3 a 4 ZKV.
Uvedené platí i tehdy, vázne-li na stejné zástavě více zástavních práv ve prospěch pohledávek různých věřitelů a byl-li na majetek některého z obligačních dlužníků nebo na majetek zástavního dlužníka prohlášen konkurs podle zákona o konkursu a vyrovnání. V případě, že byl prohlášen podle zákona o konkursu a vyrovnání konkurs na majetek jednoho z více obligačních dlužníků a že zástavní dlužník na výzvu správce konkursní podstaty do konkursní podstaty vyplatil zajištěné pohledávky nebo složil cenu zástavy, pohlíží se na pohledávky těch zástavních věřitelů, jejichž dlužník se neocitl v konkursu, jako na přihlášené v konkursu a na jejich postavení se přiměřeně aplikuje ustanovení §28 ZKV o oddělených věřitelích (srov. též právní názor týkající se obdobné věci vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.8.2008 sp. zn. 29 Odo 938/2006, který byl uveřejněn pod č. 78 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009).
V projednávané věci soudy dovodily, že zástavní dlužník [žalovaný 1)] složil na výzvu správce konkursní podstaty úpadce DIREKTUM s.r.o. Ing. Pavla Petráše ve prospěch konkursní podstaty cenu zástavy ve výši 29.990.000,- Kč. Cena zástavy byla nejprve složena (na základě svěřenské smlouvy ze dne 25.2.2004) do úschovy u notáře JUDr. Martina Krčmy, který ji posléze vyplatil na správcem konkursní podstaty stanovený účet (patřící jeho manželce B. P., k němuž měl "dispoziční oprávnění). S názorem žalobce, že uvedeným způsobem nebyla cena zástavy složena "ve prospěch konkursní podstaty", dovolací soud nesouhlasí.
Konkursní podstatu tvoří majetek podléhající konkursu (srov. §6 odst.1 ZKV). Od prohlášení konkursu je oprávněn s majetkem patřícím do konkursní podstaty nakládat správce konkursní podstaty [srov. §14 odst.1 písm.a) ZKV]. Cena zástavy, složená zástavním dlužníkem "ve prospěch konkursní podstaty", nepochybně představuje majetek patřící do konkursní podstaty.
Má-li (ode dne, kdy nastaly účinky prohlášení konkursu) správce konkursní podstaty oprávnění nakládat s majetkem patřícím do konkursní podstaty, patří peněžní prostředky, které podléhají konkursu, do konkursní podstaty nejen v případě, že byly vloženy na účet zřízený za účelem správy konkursní podstaty nebo na účet zřízený jen k uložení peněžních prostředků patřících do konkursní podstaty, ale vždy také tehdy, jestliže se ocitly v dispozici správce konkursní podstaty, tedy - řečeno jinak - jestliže správce konkursní podstaty peněžní prostředky poskytované (určené) ve prospěch konkursní podstaty převzal (přijal) nebo s nimi jinak naložil.
V projednávané věci se správce konkursní podstaty Ing. Pavel Petráš dohodl (ve svěřenské smlouvě ze dne 25.2.2004) se žalovaným 1) na tom, že cena zástavy bude složena "do depozita notáře" JUDr. Martina Krčmy, který ji "vydá" správci konkursní podstaty poté, co mu bude prokázáno, že byly v katastru nemovitosti provedeny výmazy ve smlouvě označených zástavních práv; po prokázání sjednaných podmínek notář JUDr. Martin Krčma složenou cenu zástavy vyplatil na správcem konkursní podstaty označený účet u banky. Tím, že o složení ceny zástavy "ve prospěch konkursní podstaty" uzavřel správce konkursní podstaty Ing. Pavel Petráš svěřenskou smlouvu, nakládal s majetkem, který mu byl poskytován do konkursní podstaty; protože posléze došlo k výplatě peněžních prostředků na správcem konkursní podstaty označený účet u banky, je nepochybné, že složená cena zástavy se ocitla v dispozici správce konkursní podstaty a že se tedy stala součástí konkursní podstaty úpadce DIREKTUM s.r.o., aniž by bylo (v projednávané věci) významné, jak bylo poté s těmito prostředky naloženo.
Svěřenskou smlouvu ze dne 25.2.2004 nelze považovat za neplatný právní úkon (jak se domnívá žalobce), neboť není v rozporu s účelem ustanovení §27 odst.5 ZKV, který spočívá v tom, aby do konkursní podstaty připlynuly peněžní prostředky odpovídající obvyklé ceně zástavy, aniž by muselo dojít k prodeji zástavy, tedy aby se do konkursní podstaty dostalo zásadně rovnocenné plnění, které by jinak muselo být získáno (s určitým prodlením) z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy; svěřenská smlouva jakožto právní nástroj, prostřednictvím kterého dochází ke složení ceny zástavy do konkursní podstaty, tomuto účelu plně odpovídá.
Z uvedeného vyplývá, že žalovaný 1) složil cenu zastavených nemovitostí ve prospěch konkursní podstaty úpadce DIREKTUM s.r.o. dnem, kterým byla složena (podle svěřenské smlouvy ze dne 25.2.2004) do úschovy notáře JUDr. Martina Krčmy. Protože do úschovy notáře JUDr. Martina Krčmy byla cena zástavy složena ve lhůtě sjednané mezi správcem konkursní podstaty a žalovaným 1), je - i kdyby nebyla "zjištěna" písemná výzva ke složení plnění do konkursní podstaty - nepochybné, že předmětné zástavní právo zaniklo podle ustanovení §170 odst.1 písm. e) obč. zák.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů věcně správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243d písm. a) o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalobce je proto povinen nahradit žalovanému 1) náklady potřebné k bránění práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 10.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalovanému 1) náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného 1) advokát Mgr. Norbert Ostrčil osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalovanému 1) za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 12.463,- Kč žalovanému 1) zaplatit k rukám advokáta, který jej v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2015
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu