ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.5201.2007.1
sp. zn. 21 Cdo 5201/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně L. Ř., zastoupené advokátem, proti žalované A. k. P., W. & P., v.o.s., jako správci konkursní podstaty úpadce C., a.s., o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 8 C 222/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. května 2007 č.j. 16 Co 70/2007-111, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu ve výrocích, kterými byl změněn rozsudek okresního soudu tak, že žalované bylo uloženo, aby žalobkyni zaplatila částku 2.127,- Kč s úroky z prodlení a aby žalobkyni platila počínaje dnem 1.5.2007 částku 431,- Kč měsíčně, se odmítá; jinak se dovolání žalobkyně zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 22.5.2001 u Krajského soudu v Ostravě (v podobě změněné se souhlasem soudu prvního stupně a poté, co žalobu vzala zčásti zpět) domáhala, aby bylo určeno, že žalobkyně \"má za úpadcem C. a.s. Š. pohledávku ve výši 28.535,- Kč sestávající se z náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti z titulu nemoci z povolání za období od 24.11.1998 do 23.11.1999 ve výši 23.870,- Kč a úroku z prodlení k 19.1.2001 ve výši 4.665,- Kč\" a že žalobkyně \"má za úpadcem C. a.s. Š. pohledávku ve výši 28.963,70 Kč sestávající se z náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 24.11.1999 do 30.11.1999 ve výši 27.966,70 Kč a úroku z prodlení k 19.1.2001 ve výši 997,- Kč\", aby jí žalovaná zaplatila na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1.1.2001 do 31.5.2004 částku 227.704,- Kč s úroky z prodlení, které vyčíslila, a aby žalované byla uložena povinnost \"hradit žalobkyni pravidelné měsíční splátky náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu nemoci z povolání ve výši podle platných právních předpisů, které jsou splatné k 15. dni každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku\" a \"uhradit žalobkyni měsíční splátky náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu nemoci z povolání ve výši podle platných právních předpisů za dobu od 1.6.2004 do konce měsíce, v němž nastane právní moc rozsudku\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalobou ze dne 24.1.2001 podanou proti úpadci uplatnila u Okresního soudu ve Frýdku - Místku nárok \"na náhradu za ztrátu na výdělku z důvodu zjištěné nemoci z povolání\" a že - poté, co jí bylo okresním soudem sděleno, že na majetek \"společnosti\" byl dnem 19.1.2001 prohlášen konkurs a že \"řízení se přerušuje\" - podáním ze dne 15.3.2001 přihlásila svou pohledávku \"do konkursního řízení ke sp. zn. 8 K 66/2000\". Správce konkursní podstaty však její pohledávku popřel \"co do právního důvodu\" s tím, že \"ke ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení u žalobkyně nedošlo v důsledku nemoci z povolání\". Žalobkyně tvrdí, že ztráta na výdělku je v příčinné souvislosti s nemocí z povolání, neboť pracovní poměr ukončila u žalobce ke dni 22.11.1998 \"z důvodu následování rodiny do jiného místa bydliště\", ode dne 24.11.1998 byla v pracovní neschopnosti \"s diagnózou, pro kterou jí byla dne 2.3.1999 zjištěna nemoc z povolání, a z důvodu nemoci z povolání jí byl přiznán ode dne 24.11.1999 částečný invalidní důchod\".
Krajský soud v Ostravě projednával žalobu v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Cm 29/2001 a usnesením, vyhlášeným při jednání dne 30.11.2004, vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost \"hradit žalobkyni pravidelné měsíční splátky náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu nemoci z povolání ve výši podle platných právních předpisů, které jsou splatné k 15. dni každého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku\" a \"uhradit žalobkyni měsíční splátky náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti z titulu nemoci z povolání ve výši podle platných právních předpisů za dobu od 1.6.2004 do konce měsíce, v němž nastane právní moc rozsudku\".
Poté, co Krajský soud v Ostravě začal \"vyloučenou část žaloby\" projednávat v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Cm 2/2004 a co žalobkyně podáním ze dne 1.3.2005, došlým krajskému soudu dne 2.3.2005, změnila tuto \"část žaloby\" tak, že se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1.6.2004 do 31.3.2005 částku 75.916,- Kč s úroky z prodlení, jež vyčíslila, a aby jí na této náhradě dále platila 7.852,- Kč měsíčně, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 29.6.2005 č.j. Ncp 737/2004-26 ve smyslu ustanovení §104a odst.2 o.s.ř. rozhodl, že k projednání a rozhodnutí této věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy a že věc bude postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku.
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 29.11.2006 č.j. 8 C 222/2005-76 - poté, co usnesením vyhlášeným při jednání dne 29.11.2006 připustil další změnu žaloby, podle které se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1.6.2004 do 30.11.2006 částku 237.213,- Kč s úroky z prodlení, jež vyčíslila, a aby jí na této náhradě dále platila 8.239,- Kč měsíčně - žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni 102.199,- Kč a úroky z prodlení, které ve výroku rozsudku vyčíslil, a aby jí od 1.12.2006 platila měsíčně částku 3.558,- Kč; žalobu o zaplacení dalších 135.014,- Kč \"s přísl. nad rámec přiznaného příslušenství\" zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že Česká republika nemá vůči žalobkyni \"právo na náhradu nákladů státu\", že žalovaná je povinna zaplatit České republice \"na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku\" náklady státu \"za znalečné v rozsahu 43% celkových nákladů, přičemž konkrétní částka bude uvedena v samostatném usnesení\", a že žalovaná je povinna zaplatit České republice \"na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku\" soudní poplatek ve výši 4.090,- Kč. Z výsledků dokazování dovodil, že žalobkyně pracovala u úpadce ode dne 15.5.1995 do dne 22.11.1998, kdy rozvázala pracovní poměr dohodou \"pro přetrvávající zdravotní problémy\", že dne 2.3.1999 byla u žalobkyně zjištěna nemoc z povolání - astma bronchiale a že v důsledku této nemoci jí byl přiznán částečný invalidní důchod. Žalobkyně od rozvázání pracovního poměru nebyla nikde zaměstnána a \"je vedena u Úřadu práce ve V.\", neboť na jinou práci \"nebyla přijata ze zdravotních důvodů\". Ze znaleckého posudku MUDr. M. K. vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně není pro nemoc z povolání schopna vykonávat práci montážní dělnice při výrobě žaluzií, že není schopna práce \"fyzicky ani středně náročné, v nepříznivých klimatických podmínkách, v prostředí prašném a dráždícím cesty dýchací, v moučném prachu ani práci v nočních směnách\" a že kromě nemoci z povolání trpí žalobkyně \"nemocemi obecné povahy, nicméně rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je nemoc z povolání\", a že žalobkyně je schopna výkonu práce dělnice při montáži menších dílců v sedě, jako dohled u pásu, vrátná v budovách apod. Soud prvního stupně uzavřel, že za škodu způsobenou nemocí z povolání žalobkyni odpovídá úpadce (§190 odst.3 zákoníku práce) a že \"tato odpovědnost přešla na žalovanou\", neboť na majetek úpadce byl dnem 19.1.2001 prohlášen konkurs a žalovaná byla ustavena správcem konkursní podstaty. Při určení výše náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že \"rozhodný výdělek\", který žalobkyně mohla dosáhnout při práci montážní dělnice v roce 2000, činí 8.000,- Kč, od něhož je třeba odečíst pobíraný částečný invalidní důchod (po odpočtu částky 220,- Kč) a \"výdělek, kterého žalobkyně nedosáhla pouze pro nepříznivou situaci na trhu práce\" (jednu třetinu zákonem stanovené minimální mzdy), a po provedené valorizaci uzavřel, že žalobkyně má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1.6.2004 do 30.11.2006 ve výši 102.199,- Kč a od 1.12.2006 do budoucna ve výši 3.558,- Kč měsíčně.
K odvolání účastníků (odvolání žalobkyně směřovalo jen do výroku o nákladech řízení) Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30.5.2007 č.j. 16 Co 70/2007-111 odmítl odvolání žalované proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vyhovění žalobě v části, v níž bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobkyni 12.121,- Kč s úroky z prodlení, jež vyčíslil, a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení dalších 90.078,- Kč \"s příslušenstvím\" zamítl, že žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni na náhradě za ztrátu na výdělku za dobu od 1.12.2006 do 30.4.2007 2.127,- Kč s úroky z prodlení, jež vyčíslil, a žalobu o zaplacení dalších 15.663,- Kč za uvedené období zamítl, že žalované uložil platit žalobkyni na náhradě za ztrátu na výdělku s účinností ode dne 1.5.2007 částku 431,- Kč měsíčně, že žalobu o placení dalších 3.127,- Kč měsíčně ode dne 1.5.2007 zamítl a že žalovaná není povinna zaplatit České republice soudní poplatek; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o základu nároku a vytknul mu, že stanovil chybně \"výši výdělku žalobkyně po zjištění nemoci z povolání\". Dovodil v tomto směru, že žalobkyně by si po zjištění nemoci z povolání \"při zbylém pracovním potencionálu\" vydělala částku odpovídající \"75% minimální mzdy podle ustanovení §2 odst.1 písm.b) a e) nařízení vlády č. 303/1995 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kterou je třeba spolu s pobíraným částečným invalidním důchodem (sníženým o částku 220,- Kč) odečíst od valorizovaného průměrného výdělku před vznikem škody\"; žalobkyni proto náleží náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1.6.2004 do 30.11.2006 ve výši 12.121,- Kč, za dobu od 1.12.2006 do 30.4.2007 ve výši 2.127,- Kč a počínaje dnem 1.5.2007 ve výši 431,- Kč měsíčně.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výrocích, kterými byl rozsudek soudu prvního stupně změněn (s výjimkou rozhodnutí o tom, že žalovaná není povinna zaplatit České republice soudní poplatek) podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí s odvolacím soudem v tom, že by po nemoci z povolání \"byla schopna vykonávat jiné práce v plném pracovním úvazku\", dovozuje, že má \"s ohledem na svá onemocnění, která se u ní projevila druhotně jako následek nemoci z povolání, velmi zúžený výběr prací, která by mohla vykonávat\", a požaduje, aby znalkyně MUDr. M. K. doplnila \"svůj znalecký posudek a vyjádřila se, zda při současném zdravotním stavu je možné, aby cestovala veřejnými dopravními prostředky, resp. aby svůj znalecký posudek doplnila s ohledem na závěry krajského soudu a na skutečnosti uvedené v tomto dovolání\". Žalobkyně má za to, že \"u ní není zachován takový pracovní potencionál, z něhož vychází odvolací soud\", a zdůrazňuje, že \"skutečnost, proč není zaměstnána, není způsobena situací na trhu práce, ale jejím zdravotním stavem, který jí neumožňuje rovnocenně se ucházet o pracovní místa na trhu práce, pokud by žalobkyně netrpěla nemocí z povolání a druhotnými nemocemi, které se na nemoc z povolání nabalují, mohla by být prokazatelně zaměstnána nejméně u dvou firem (firmy S. a firmy H.), pouze její zdravotní stav jí brání v zaměstnání, což je jediný důvod, proč nemá příjem z pracovní činnosti\". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadených výrocích zrušil a aby mu věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou subjektivní a objektivní přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §240 odst.1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu též ve výroku, kterým bylo žalované uloženo, aby jí zaplatila (na náhradě za ztrátu na výdělku za dobu od 1.12.2006 do 30.4.2007) částku 2.127,- Kč s úroky z prodlení, jež byly odvolacím soudem vyčísleny, a aby žalobkyni platila počínaje dnem 1.5.2007 částku 431,- Kč měsíčně. Protože v tomto směru bylo žalobě vyhověno a protože tím žalobkyni nevznikla (nemohla vzniknout) žádná újma na jejích právech, nemůže mít žalobkyně z objektivního hlediska žádný skutečný zájem, aby toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno. K podání dovolání proti uvedenému výroku rozsudku odvolacího soudu žalobkyně tedy není oprávněna (subjektivně legitimována), a proto Nejvyšší soud ČR její dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.b) o.s.ř. odmítl.
Po zjištění, že dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu v dalších výrocích o změně rozsudku soudu prvního stupně (s výjimkou dovoláním nenapadeného rozhodnutí o tom, že žalovaná není povinna zaplatit České republice soudní poplatek) je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.a) o.s.ř., Nejvyšší soud ČR přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Žalobkyně se v projednávané věci domáhá náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, která jí vznikla následkem nemoci z povolání (astma bronchiale), zjištěné dne 2.3.1999, a to za dobu od 1.6.2004 do budoucna; za škodu způsobenou touto nemocí z povolání podle zjištění soudů žalobkyni odpovídá podle ustanovení §190 odst.3 zákoníku práce úpadce. Na majetek úpadce byl prohlášen dnem 19.1.2001 usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.1.2001 č.j. 8 K 66/2000-9 konkurs a správcem konkursní podstaty byla ustavena žalovaná. Z obsahu spisu dále vyplývá, že žalobkyně svůj nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přihlásila do konkursu a že žalovaná (jako správce konkursní podstaty) nárok popřela \"co do právního důvodu\" (tj. popřela pravost této pohledávky). Žalobkyně se svých nároků domáhala jednak žalobou o určení pravosti této pohledávky, jednak žalobou o zaplacení pracovního nároku, který lze uspokojit kdykoliv v průběhu konkursu.
Soudy v projednávané věci - jak vyplývá z odůvodnění jejich rozsudků - vycházely z názoru, že nárok žalobkyně na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1.6.2004 do budoucna má být uspokojen z majetku patřícího do konkursní podstaty úpadce a že proto povinnost odškodnit nemoc z povolání žalobkyně \"přešla v důsledku prohlášení konkursu\" na žalovanou jako správce konkursní podstaty, jemuž mimo jiné přísluší \"plnění povinností z pracovněprávních vztahů\". Uvedený názor soudů není správný.
Prohlášením konkursu na majetek úpadce přechází na správce konkursní podstaty jednak oprávnění nakládat s majetkem patřícím do konkursní podstaty [srov. §14 odst.1 písm.a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů - dále jen \"zákona o konkursu a vyrovnání\"], jednak oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů jinak přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do konkursní podstaty, mimo jiné oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti zaměstnavatele (srov. §14a odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání).
Pracovní nároky patří mezi práva, která mohou být uspokojena kdykoliv v průběhu konkursního řízení a nikoliv teprve podle pravomocného rozvrhového usnesení (srov. §31 odst.1 zákona o konkursu a vyrovnání). Mezi pracovní nároky patří též splátky náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity, není-li hrazena jinak [srov. §31 odst.3 písm.i) zákona o konkursu a vyrovnání], jestliže vznikly (tj. staly se splatnými) po prohlášení konkursu nebo v měsíci, v němž byl konkurs prohlášen (srov. §31 odst.4 zákona o konkursu a vyrovnání).
Za škodu způsobenou zaměstnanci nemocí z povolání odpovídá zaměstnavatel, u něhož zaměstnanec pracoval naposledy před jejím zjištěním v pracovním poměru za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen (§190 odst.3 zákoníku práce). Zaměstnanci, u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen v rozsahu, v jakém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po skončení pracovním neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity [srov. §193 odst.1 písm.a), §194 a §195 zákoníku práce].
Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, jsou - s výjimkou státu - pro případ své odpovědnosti za škodu při nemoci z povolání pojištěni, a to buď u Č. p., a. s. (nyní Č. p., a.s.), jestliže s ní měli sjednáno toto pojištění ke dni 31.12.1992, nebo, v ostatních případech, u K., č. d. p., a. s. (nyní K. p., a.s.,). Tito zaměstnavatelé mají právo, aby z důvodu tohoto zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání za ně příslušná pojišťovna nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při nemoci z povolání v rozsahu, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce (srov. §2 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů).
Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že škodu při nemoci z povolání, za níž odpovídá zaměstnavatel podle ustanovení §190 odst.3 zákoníku práce (s výjimkou státu) a která vznikla po dni 1.1.1993 (a u zaměstnavatelů, kteří byli smluvně pojištěni pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání v době do dne 31.12.1992, též za trvání tohoto pojištění), hradí za zaměstnavatele příslušná pojišťovna. Uvedené platí i tehdy, byl-li na majetek zaměstnavatele prohlášen konkurs podle zákona o konkursu a vyrovnání; prohlášením konkursu není a nemůže být dotčena povinnost příslušné pojišťovny ze zákonného pojištění (popřípadě dřívějšího smluvního pojištění) odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, neboť je smyslem této právní úpravy, aby poškozenému zaměstnanci byla tímto způsobem zajištěna náhrada škody i pro případ platební neschopnosti zaměstnavatele (srov. též například Úmluvu Mezinárodní organizace práce o odškodnění pracovních úrazů č. 17, uveřejněnou sdělením Federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 437/1990 Sb.).
Vzhledem k tomu, že rovněž v době po prohlášení konkursu na majetek zaměstnavatele hradí škodu z nemoci z povolání (vzniklou po dni 1.1.1993, popřípadě za trvání smluvního pojištění, sjednaného v době do 31.12.1992) příslušná pojišťovna (stejně, jako kdyby k prohlášení konkursu vůbec nedošlo), nepředstavuje nárok zaměstnance na náhradu této škody, včetně náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity, pohledávku, která by mohla (měla být) hrazena z konkursní podstaty a povinnost hradit tuto škodu nesouvisí s nakládáním s majetkem patřícím do konkursní podstaty. Nejde (a ani nemůže jít) o pracovní nárok ve smyslu ustanovení §31 odst.3 písm.i) a §31 odst.4 zákona o konkursu a vyrovnání, neboť rovněž splátky náhrad za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity, které se staly splatné po prohlášení konkursu nebo v měsíci, v němž byl konkurs prohlášen, jsou \"hrazeny jinak\", a to ze zákonného pojištění (popřípadě dřívějšího smluvního pojištění) odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. V případě, že škoda vzniklá následkem nemoci z povolání není hrazena příslušnou pojišťovnou dobrovolně, může se poškozený zaměstnanec svých nároků domáhat \"pořadem práva\" proti úpadci (obdobně, jako kdyby na jeho majetek vůbec nebyl prohlášen konkurs).
Z uvedeného vyplývá, že správce konkursní podstaty takového úpadce, který je zaměstnavatelem odpovídajícím za škodu vzniklou následkem nemoci z povolání, není ve sporu o náhradu této škody věcně legitimován. Bez ohledu na jiné okolnosti nemůže být tedy úspěšná žaloba, kterou se poškozený zaměstnanec domáhal po správci konkursní podstaty, aby mu nahradil (z konkursní podstaty) škodu z nemoci z povolání, za níž odpovídá úpadce.
Protože odvolací soud dospěl - i když nikoliv ze zcela přiléhavých důvodů - ke správnému závěru, že žalobkyně nemá (v rozsahu, v jakém žalobu zamítl) právo na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, je rozsudek odvolacího soudu ve výrocích napadených přípustným dovoláním žalobkyně z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl v těchto výrocích postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2008
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu