ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.564.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 564/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. B ., zastoupeného Mgr. Janem Stehlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. č. 794/38, proti žalovanému Potrubí Praha, spol. s r.o. se sídlem v Praze 9, Sokolovská č. 178, IČ 48592447, zastoupenému JUDr. Karlem Stečínským, advokátem se sídlem v Praze 4, Ohradní č. 1352, o 727.747,50 Kč s úrokem z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 38 C 20/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2008, č. j. 39 Co 381/2007-189, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2008, č. j. 39 Co 381/2007-189, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 4. 2007, č. j. 38 C 20/2001-167, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), a to již proto, že soud prvního stupně rozhodl i ve svých předchozích rozhodnutích stejně – žalobu vždy zamítl a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť otázku, zda lze námitku promlčení posoudit jako úkon učiněný v rozporu s dobrými mravy a za jakých podmínek, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například právní názor vyjádřený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod číslem 126, roč. 2000, a v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 11/2006, který byl uveřejněn pod č. 76 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. dubna 2010
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu