ECLI:CZ:NS:2020:21.CDO.570.2020.1
sp. zn. 21 Cdo 570/2020-159
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. B. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph. D., advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská č. 1686/13, proti žalované EKOS Řevnice, spol. s r.o. , se sídlem v Řevnicích, Na Bořích č. 1077, IČO 47551828, zastoupené JUDr. Lubošem Kunou, advokátem se sídlem v Praze 4, Táborská č. 65/29, o žalobě na obnovu řízení podané žalobcem proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 1. 12. 2016 č. j. 16 C 7/2012-183, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 16 C 301/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. března 2019 č. j. 23 Co 14/2019-102, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Luboše Kuny, advokáta se sídlem v Praze 4, Táborská č. 65/29.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2019 č. j. 23 Co 14/2019-102 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu o tom, že žalobcem uvedené skutečnosti a předložené důkazy (jestliže existovaly v průběhu původního řízení a mohly být použity, případně již byly v původním řízení žalobcem uplatněny) nepředstavují důvod pro obnovu řízení podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce „nových“ důkazů podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3530/2007 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1920/2009, podle nichž skutečnosti a důkazy jsou, jak vyplývá z citovaného ustanovení, důvodem obnovy řízení pouze tehdy, jsou-li pro účastníka nové, tedy – řečeno jinak – jen v případě, že účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, například proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení; nemožností použít skutečnosti nebo důkazy bez své viny v původním řízení je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení anebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu a nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno, srov. např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 1973 sp. zn. 9 Co 468/73, uveřejněné pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1975, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005 sp. zn. 22 Cdo 1303/2005 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo 215/2013] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatel, že v původním řízení „nebyl řádně zastoupen, neboť jej soud nepoučil o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř.“, potom přehlíží, že žaloba na obnovu řízení je – jak vyplývá z ustanovení §228 odst. 1 o. s. ř. – prostředkem nápravy v pravomocně skončených věcech, v nichž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně; nelze se jí proto domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad. K tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky - odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2011 sp. zn. 33 Cdo 3502/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2012 sp. zn. 32 Cdo 4183/2011, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1828/2014). Uvedené platí i tehdy, kdyby namítaná procesní vada mohla mít podle názoru dovolatele za následek nesprávně zjištěný skutkový stav.
Závěr o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nemůže založit ani námitka žalobce, že „měl být poučen o možnosti požádat o ustanovení zástupce dle §30 odst. 1 o. s. ř. i v řízení o návrhu na obnovu řízení“. Uvedené tvrzení není dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., ale mohlo by (kdyby bylo důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 4. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu