ECLI:CZ:NS:2018:21.CDO.5918.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 5918/2017-160
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně E. H., zastoupené Mgr. Martou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Moravské náměstí č. 690/15, proti žalované Mateřské škole speciální, základní škole speciální a praktické škole Elpis Brno, příspěvkové organizaci se sídlem v Brně, Koperníkova č. 803/2, IČO 62160095, zastoupené Mgr. Marií Blechovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Brně, Heršpická č. 813/5, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 134/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. července 2017 č. j. 15 Co 119/2017-137, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marie Blechové, LL.M., advokátky se sídlem v Brně, Heršpická č. 813/5.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2017 č. j. 15 Co 119/2017-137 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. 21 Cdo 863/2012 a v něm vyjádřený právní názor, že okolnost, jaká doba uplynula mezi přijetím rozhodnutí o organizační změně a podáním výpovědi, není významná, neboť možnost rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce zákon neomezuje žádnou lhůtou; rozhodující je, zda v době doručení výpovědi existovaly (trvaly) předpoklady pro její podání stanovené v tomto ustanovení; dále srov. právní názor vyjádřený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, který byl uveřejněn pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1628/2017, že bylo-li zaměstnavatelem (příslušným orgánem) přijato rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, jehož provedení u zaměstnavatele mělo za následek zrušení pracovního místa, které zaměstnanec dosud zastával, je odůvodněn závěr, že tu je také příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami; je možné, že zaměstnavatel má v době přijetí organizačních změn volná jiná pracovní místa, a to i taková, která by mohl nadbytečný zaměstnanec dále konat pro zaměstnavatele vzhledem k druhu práce a místu výkonu práce, sjednaným v pracovní smlouvě, povinnost nabídnout zaměstnanci před podáním výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 zákoníku práce jinou pro něho vhodnou práci, kterou má k dispozici, však není předpokladem pro podání výpovědi z pracovního poměru ani podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce, ani z jiného zákonem stanoveného důvodu] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Přisvědčit nelze ani námitce dovolatelky, že se stala nadbytečnou nikoli z důvodu organizační změny provedené v roce 2010, ale v důsledku toho, že volné pracovní místo odpovídající její pracovní smlouvě, které bylo v době výpovědi dočasně uvolněno odchodem zaměstnankyně A. V. na mateřskou (rodičovskou) dovolenou a na které mohla žalobkyně nastoupit, žalovaná „zaplnila“ změnou pracovní smlouvy jiné zaměstnankyně. Soudní praxe dospěla již v minulosti k závěru, že „rozhodne-li zaměstnavatel nebo příslušný orgán o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, není nadbytečnost zaměstnance, kterému byla dána výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce [nyní §52 písm. c) zákoníku práce], v příčinné souvislosti s tímto rozhodnutím, jestliže předpokládané (organizační změnou stanovené) snížení stavu zaměstnanců má nastat jinak (bez nutnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí), například v důsledku výpovědi podané jiným zaměstnancem nebo uplynutím sjednané doby v pracovním poměru uzavřeném na dobu určitou u jiných zaměstnanců“ (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. 21 Cdo 2580/2003, uveřejněný pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2017 sp. zn. 21 Cdo 5600/2016); v posuzované věci se však o takovou situaci nejedná, neboť nastoupením zaměstnankyně na mateřskou (později rodičovskou) dovolenou její pracovní poměr u dosavadního zaměstnavatele nekončí (jde jen o dočasnou překážku v práci na straně zaměstnance), a tudíž bez dalšího (tj. bez skončení pracovního poměru některým ze způsobů uvedených v ustanovení §48 zákoníku práce) tím nedochází ke snížení stavu zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že – jak vyplývá z výše uvedeného - povinnost nabídnout zaměstnanci před podáním výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce jinou pro něho vhodnou práci, kterou má zaměstnavatel k dispozici, není předpokladem pro podání této výpovědi, nebyla žalovaná povinna nabídnout žalobkyni ani pracovní místo dočasně uvolněné v důsledku nástupu zaměstnankyně A. V. na mateřskou (následně rodičovskou) dovolenou (na dobu omezenou trváním této překážky v práci na straně uvedené zaměstnankyně).
K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nejsou způsobilé ani námitky, kterými dovolatelka uplatnila jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a z nichž nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. (nesouhlasí-li se skutkovými závěry soudů a se způsobem, jakým k němu dospěly).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2018
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu