ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.699.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 699/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyň a) V. P., b) H. F., a c) V. Z., všech zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) Hospodářskému obchodnímu družstvu Č. - v likvidaci, a 2) Č. s., a.s., o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 1135/97, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. listopadu 2004 č.j. 12 Co 643/2003-92, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 13. října 1998 č.j. 6 C 1135/97-23 (s výjimkou výroků o zamítnutí žaloby) se zrušují a věc se v tomto rozsahu postupuje k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 30.12.1997 u Okresního soudu v Třebíči domáhaly, aby bylo určeno, že \"na domu č.p. 255 postaveném na stavebním pozemku p.č. 72/1 v obci a k.ú. T., okr. T.\" nevázne zástavní právo zřízené ve prospěch žalovaného 2) k zajištění pohledávky žalovaného 2) vůči žalovanému 1) vzniklé z úvěrové smlouvy č. 2321-2055-718 ze dne 12.6.1991, že žalobkyně \"nejsou vázány\" vedle žalovaného 1) za pohledávku žalovaného 2) vůči žalovanému 1) vzniklou z úvěrové smlouvy č. 2321-2055-718 ze dne 12.6.1991, pro kterou bylo zřízeno zástavní právo \"k domu č.p. 255 postavenému na stavebním pozemku p.č. 72/1 v obci a k.ú. T., okr. T.\", a že zástavní právo \"k domu č.p. 255 postavenému na stavebním pozemku p.č. 72/1 v obci a k.ú. T., okr. T.\", zřízené ve prospěch žalovaného 2) smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 12.6.1991 k zajištění pohledávky žalovaného 2) vůči žalovanému 1) vzniklé z úvěrové smlouvy č. 2321-2055-718 ze dne 12.6.1991, \"nepůsobí\" vůči žalobkyním. Žalobu zdůvodnily tím, že jako oprávněným osobám podle §4 odst. 1 a 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) jim byl dohodou o vydání nemovitostí ze dne 12.6.1993, schválenou rozhodnutím pozemkového referátu Okresního úřadu v T. ze dne 7.10.1993, vydán \"dům č.p.255 na stavebním pozemku p.č. 72/1 v obci a k.ú. T., včetně tohoto stavebního pozemku\". Později se žalobkyně dozvěděly, že na vydávané stavbě má váznout zástavní právo zřízené ve prospěch žalovaného 2). Ve smlouvě o zřízení zástavního práva ze dne 12.6.1991 nebyl náležitě určen předmět zástavního práva (smlouva \"se vztahuje k objektu č.p. 253, a nikoliv k č.p. 255, v k.ú. T.\") a navíc k jejímu uzavření došlo několik dnů před účinností zákona č. 229/91 Sb., kdy žalovanému 1) muselo být zřejmé, že se jedná o nemovitost podléhající restitučním nárokům. Žalobkyně se domnívají, že zástavní právo platně nevzniklo, že nejsou vázány vedle žalovaného 1) za pohledávku, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, a že vůči nim zástavní právo nepůsobí.
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 13.10.1998 č.j. 6 C 1135/97-23 zamítl žalobu o určení, že \"na domu č.p. 255 postaveném na stavebním pozemku p.č. 72/1 v obci a k.ú. T., okr. T., nevázne zástavní právo zřízené ve prospěch žalovaného 2) k zajištění pohledávky žalovaného 2) vůči žalovanému 1) vzniklé z úvěrové smlouvy č. 2321-2055-718 ze dne 12.6.1991\" a \"že žalobkyně nejsou vázány vedle žalovaného 1) za pohledávku žalovaného 2) vůči žalovanému 1), vzniklou z úvěrové smlouvy č. 2321-2055-718 ze dne 12.6.1991, pro kterou bylo zřízeno zástavní právo k domu č.p. 255 postavenému na stavebním pozemku p.č. 72/1 v obci a k.ú. T., okr. T.\", určil, že \"zástavní právo k domu č.p. 255 postavenému na stavebním pozemku p.č. 72/1 v obci a k.ú. T., okr. T., zřízené ve prospěch žalovaného 2) smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 12.6.1991 k zajištění pohledávky žalovaného 2) vůči žalovanému 1) vzniklé z úvěrové smlouvy č. 2321-2055-718 ze dne 12.6.1991, nepůsobí vůči žalobkyním\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co dovodil, že žalobkyně nemají naléhavý právní zájem na určení, že nejsou vázány vedle žalovaného 1) za pohledávku žalovaného 2) vůči žalovanému 1) a že žaloba v této části proto musí být již z tohoto důvodu zamítnuta, dospěl k závěru, že \"zástavní smlouva\" vznikla platně, neboť \"předmět zástavy byl kromě č.p. 253 namísto správného 255 řádně označen správným číslem LV, správným p.č. pozemku i označením jídelna a text zástavní smlouvy nevyvolává pochybnosti o tom, že úmyslem účastníků bylo skutečně zřídit zástavní právo k nemovitosti č.p. 255 v obci a k.ú. T.\". Žalobkyně však při převodu nemovitosti (dohodou o vydání nemovitostí podle §9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.) nevěděly o zástavním právu váznoucím na vydávaných nemovitostech a \"nemohly ani při pečlivosti na nich požadované existenci zástavního práva zjistit\", a proto proti nim zástavní právo podle ustanovení §151d odst.2 občanského zákoníku nemůže působit.
K odvolání žalovaného 2) Krajský soud v Brně - poté, co usnesením ze dne 31.5.2004 č.j. 12 Co 643/2003-63 zrušil rozsudek soudu prvního stupně \"v napadeném výroku III., pokud jím bylo rozhodnuto o nároku žalobkyň vůči žalovanému 1)\", a řízení v tomto rozsahu zastavil, protože po zrušení konkursu na majetek žalovaného 1) došlo k jeho výmazu z obchodního rejstříku - rozsudkem ze dne 10.11.2004 č.j. 12 Co 643/2003-92 rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku [ve výroku III. ohledně žalovaného 2)] změnil tak, že zamítl žalobu na určení, že zástavní právo \"k domu č.p. 255 postavenému na stavebním pozemku p.č. 72/1 v obci a k.ú. T., okr. T., zřízené ve prospěch žalovaného 2) smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 12.6.1991 k zajištění pohledávky žalovaného 2) vůči žalovanému 1) vzniklé z úvěrové smlouvy č. 2321-2055-718 ze dne 12.6.1991, nepůsobí vůči žalobkyním\", a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyněmi a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dovodil, že právní vztahy účastníků zástavní smlouvy ze dne 12.6.1991 nepodléhají \"režimu\" občanského zákoníku a že právní důsledky změny vlastnictví k nemovitostem zatíženým zástavním právem je třeba posoudit podle ustanovení §129c až
§129i hospodářského zákoníku. Podle názoru odvolacího soudu nelze z právní úpravy zástavního práva obsažené v hospodářském zákoníku dovodit ani přechod zástavního práva na žalobkyně z důvodu nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem, ani vázanost žalobkyň za pohledávku vedle žalovaného 1). Zástavní právo k předmětné nemovitosti vzniklé na základě smlouvy ze dne 12.6.1991 zaniklo k datu právní moci rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu o schválení dohody o vydání nemovitostí podle §9 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., tj. ke dni 29.10.1993 (při přechodu vlastnického práva na žalobkyně). Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyněmi uplatněný žalobní požadavek nemá oporu v hmotném právu a že na něm není ani naléhavý právní zájem, neboť rozsudek o určení, že zástavní právo nepůsobí vůči žalobkyním, není způsobilý k provedení zápisu do katastru nemovitostí; prostředkem v daném případě k dosažení ochrany vlastnického práva žalobkyň je žaloba na určení, že na nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 480 pro obec a k.ú. T. nevázne zástavní právo. Protože v důsledku zániku zástavního práva působícího mezi žalovaným 1) jako zástavním dlužníkem a žalovaným 2) jako zástavním věřitelem nemohla práva a povinnosti, o které v řízení jde, přejít na základě smlouvy o postoupení pohledávky zajištěné zaniklým zástavním právem na nabyvatele pohledávky žalované 2) vůči žalovanému 1), odvolací soud dovodil, že k procesnímu nástupnictví na straně žalované nedošlo a Č. s., a.s. nadále zůstala účastníkem tohoto řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání. Vyslovily souhlas s právním závěrem odvolacího soudu v tom, že zástavní právo k předmětné nemovitosti zaniklo ke dni 29.10.1993, a namítly, že, došlo-li k zániku zástavního práva zřízeného zástavní smlouvou ze dne 12.6.1991, nemůže mít vůči žalobkyním žádné právní účinky a nemůže tedy vůči nim působit. Z tohoto důvodu mají naléhavý zájem na tom, aby bylo určeno, že zástavní právo vůči nim nepůsobí. Navrhly, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále též jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst.1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení
§242 o.s.ř. bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že věc projednal a rozhodl o ní v prvním stupni okresní soud, ačkoliv nepatří do věcné příslušnosti okresních soudů.
Protože řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době do 31.12.2000, je třeba otázku věcné příslušnosti soudů v této věci i v současné době posuzovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I. bod 2. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle ustanovení §9 odst. 3 písm. b) bodu nn) a pp) o.s.ř. rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních, bez zřetele na to, zda účastníci závazkového vztahu jsou podnikatelé, spory ze smlouvy o úvěru a spory z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených pod aa) až nn).
Podle ustanovení §104a odst.1 o.s.ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení. Vysloví-li soud, že není příslušný, současně rozhodne, kterému věcně příslušnému soudu bude věc postoupena; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány.
V posuzovaném případě bylo soudy mimo jiné zjištěno, že smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 12.6.1991 byla ve prospěch žalovaného 2) zastavena nemovitost ve vlastnictví žalovaného 1) k zajištění pohledávky vzniklé z úvěrové smlouvy č. 2321-2055-718 ze dne 12.6.1991, kterou poskytl žalovaný 2) žalovanému 1) úvěr. Dne 12.6.1993 uzavřely žalobkyně s žalovaným 1) dohodu o vydání nemovitostí podle zákona č. 229/91 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), jejímž předmětem bylo vydání domu č.p.255 na stavebním pozemku p.č. 72/1 v obci a k.ú. T., včetně tohoto stavebního pozemku; tato dohoda byla schválena rozhodnutím pozemkového referátu Okresního úřadu v T. ze dne 7.10.1993. Žalobkyně mají za to, že uvedené zástavní právo vůči nim nepůsobí.
Zástavní smlouvy (smlouvy o zřízení zástavního práva) a na jejich základě vzniklá zástavní práva jsou jedním z právních prostředků zajištění závazků [srov. například §129c odst.1 hospodářského zákoníku (účinného v době do 31.12.1991, a tedy i v době zřízení zástavního práva v projednávané věci), a §552 a §151a odst.1 (nyní §152) občanského zákoníku]. V případě, že zástavní právo slouží k zajištění závazků, uvedených v ustanovení
§9 odst. 3 písm. b) pod body aa) až nn) o.s.ř., tedy mimo jiné závazků ze smlouvy o úvěru, projednávají a rozhodují spory z právních vztahů vzniklých ze zástavních smluv a ze zástavních práv, zřízených na jejich základě, v prvním stupni - jak vyplývá z ustanovení §9 odst. 3 písm. b) bodu pp) o.s.ř. - krajské soudy s působností ve věcech obchodních, a to bez zřetele k tomu, zda účastníci závazkového vztahu jsou či nejsou podnikatelé. Na určení věcné příslušnosti soudů nemá vliv ani to, zda účastníky řízení jsou účastníci rozhodného závazkového vztahu; z hlediska ustanovení §9 odst. 3 písm. b) bodu pp) o.s.ř. totiž není významné, kdo je účastníkem řízení, ale pouze okolnost, zda jde či nejde o spor z právních vztahů vzniklých při zajištění závazků uvedených v ustanovení §9 odst. 3 písm. b) pod body aa) až nn) o.s.ř. (srov. též právní názor týkající se obdobné věci, vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.12.1999 sp. zn. 21 Cdo 1671/99, který byl uveřejněn pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000).
V posuzovaném případě se žalobkyně domáhají určení, že vůči nim jako vlastnicím zastavených nemovitostí nepůsobí zástavní právo, zřízené zástavní smlouvou ze dne 12.6.1991 k zajištění pohledávky žalovaného 2) ze smlouvy o úvěru; v řízení před soudy tedy šlo o spor z právního vztahu, který vznikl při zajištění závazku uvedeného v ustanovení §9 odst. 3 písm. b) bodu nn) o.s.ř. Věc měla být projednána a rozhodnuta v prvním stupni krajským soudem s působností ve věcech obchodních, kterým byl v době zahájení řízení v této věci Krajský obchodní soud v Brně.
Soud prvního stupně však v rozporu s ustanovením §104a odst.1 o.s.ř. nevyslovil k projednání a rozhodnutí sporu nedostatek své věcné příslušnosti a spor nepostoupil věcně příslušnému krajskému soudu; odvolací soud pak způsobem vyplývajícím z ustanovení §221 odst.1 písm. b) a §221 odst. 2 o.s.ř. nezjednal nápravu. Tím, že věc byla projednána a rozhodnuta v prvním stupni věcně nepříslušným soudem, zatížily soudy řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; dovolací soud k této vadě přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání (§242 odst.3 věta druhá o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (§243b odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí (s výjimkou výroků o zamítnutí žaloby, proti kterým nebylo podáno odvolání a které samostatně nabyly právní moci) a věc v tomto rozsahu postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně, který dnem 1.1.2001 převzal věci projednávané Krajským obchodním soudem v Brně k dalšímu řízení (srov. čl. II bod 1 větu druhou zákona č. 215/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů) a který je jako soud prvního stupně s působností ve věcech obchodních věcně příslušný tento spor v řízení v prvním stupni projednat a rozhodnout (§243b odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. února 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.
předseda senátu