ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.783.2002.1
sp. zn. 21 Cdo 783/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. S., proti žalovanému JUDr. M. N. jako správci konkursní podstaty úpadce N. a.s. v likvidaci, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp.zn. 11 C 1496/96, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. října 2000 č.j. 12 Co 872/99-118, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 9.9.1993 u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru, které mu dala podle ustanovení §53 odst.1 písm.b) zák. práce obchodní společnost N. a.s. v likvidaci dopisem ze dne 30.8.1993, je neplatné a že \"pracovní poměr trvá dál na dobu neurčitou\". Žalobu odůvodnil zejména tím, že se jednání, pro které s ním byl okamžitě zrušen pracovní poměr, \"nedopustil\".
Okresní soud v Děčíně, kterému byla věc usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5.6.1996 č.j. 9 Nc 94/95-46 přikázána podle ustanovení §12 odst.1 o.s.ř. k projednání a rozhodnutí, rozsudkem ze dne 6.8.1999 č.j. 11 C 1496/96-99 určil, že \"okamžité zrušení pracovního poměru podle §53 odst.1 písm.b) zák. práce dané žalobci žalovaným dne 30.8.1993 je neplatné\", a rozhodl, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo a že žalovaný je povinen zaplatit \"ČR - Okresnímu soudu v Děčíně\" na soudním poplatku 1.000,- Kč a na náhradě nákladů řízení 256,- Kč. Soud prvního stupně zjistil, že na majetek obchodní společnosti N. a.s. v likvidaci byl usnesením ze dne 30.12.1994 č.j. 18 K 70/94-353 prohlášen konkurs a že správcem konkursní podstaty byl ustanoven advokát JUDr. M. N. Vzhledem k tomu, že \"v důsledku prohlášení konkursu\" přešlo na správce konkursní podstaty \"dispoziční právo k majetku konkursní podstaty, musel být správce konkursní podstaty \"v soudním rozhodnutí označen jako účastník řízení\"; předmětem řízení však není nárok, který by se týkal majetku patřícího do konkursní podstaty nebo který by měl být uspokojen z tohoto majetku, a proto nejsou podle názoru soudu prvního stupně dány podmínky pro přerušení řízení ve smyslu ustanovení §14 odst.1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Ve věci samé dospěl soud prvního stupně k závěru, že jednání žalobce nepředstavovalo důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení §53 odst.1 písm.b) zák. práce.
K odvolání účastníků (odvolání žalobce směřovalo pouze proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení) Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 31.10.2000 č.j. 12 Co 872/99-118 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru se prohlášením konkursu na majetek zaměstnavatele podle ustanovení §14 odst.1 písm.c) zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů přerušuje, neboť se týká majetku patřícího do konkursní podstaty, a že za této situace \"nejsou podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu\" napadeného rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že odvolání podané žalovaným proti rozsudku soudu prvního stupně mělo být správně odmítnuto, neboť bylo podáno opožděně, a že odvolací soud tedy rozhodoval o věci, o níž již dříve bylo rozhodnuto. Dovolatel dále namítá, že \"ve věci jednali podjatí či vyloučení soudci. \"Zmiňuje\" v této souvislosti soudce JUDr. B. Š., který \"měl spolehlivě vědět, že žalobce s ním vedl v minulosti před Okresním soudem v Mladé Boleslavi řízení o náhradu škody\", a soudkyni JUDr. A. B., která ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 11 Co 424/94 vyslovila \"neudržitelný právní názor, že Městský úřad v R. u J. n. N. neměl patrně právní subjektivitu, a proto řízení bylo zastaveno\". Ve vztahu ke správci konkursní podstaty se žalobce domnívá, že \"existuje osobní vztah jmenovaného k většině soudců těchto nyní existujících dvou krajů\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno v době do 31.12.2000, je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"o.s.ř.\").
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu ustanovení bodu 17. Části dvanácté, Hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
V posuzovaném případě není dovolání přípustné podle ustanovení §238a nebo §239 o.s.ř. Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu může být při splnění předpokladů v nich uvedených přípustné, jen jde-li o usnesení, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby [§238a odst.1 písm.b) o.s.ř.], kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží [§238a odst.1 písm.c) o.s.ř.] nebo kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno nebo potvrzeno; proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení, dovolání nepřipouští.
Dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu může být přípustné pouze z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř.; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Námitka dovolatele, že usnesení odvolacího soudu trpí vadou uvedenou v ustanovení §237 odst.1 písm.d) o.s.ř., tedy že v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto, není důvodná.
Naplnění vady uvedené v ustanovení §237 odst.1 písm.d) o.s.ř. spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud projednal odvolání žalovaného a napadeným usnesením o něm rozhodl, ačkoliv bylo podáno opožděně. Okolnost, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, který tím, že odvolání bylo podáno po lhůtě uvedené v ustanovení §204 odst.1 o.s.ř., nabyl právní moci, však nepředstavuje podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.8.1999 sp. zn. 20 Cdo 1630/98, uveřejněný pod č. 46 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000) vadu uvedenou v ustanovení §237 odst.1 písm. d) o.s.ř., ale tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §242 odst.3 o.s.ř.; k této vadě řízení může dovolací soud přihlédnout, jen jestliže je dovolání přípustné podle ustanovení §238a nebo §239 o.s.ř. Protože v projednávané věci dovolání podle ustanovení §238a nebo §239 o.s.ř. není - jak uvedeno výše - přípustné, nebylo k ní možné přihlédnout, i kdyby žalovaný podal své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně skutečně opožděně.
Opodstatněná není ani námitka dovolatele, že usnesení odvolacího soudu trpí vadou uvedenou v ustanovení §237 odst.1 písm.g) o.s.ř., tedy že rozhodoval vyloučený soudce.
Napadené usnesení odvolacího soudu vydal - jak vyplývá z obsahu spisu - senát složený z předsedkyně senátu JUDr. Z. J. a soudců JUDr. V. Š. a JUDr. A. B. Vadou uvedenou v ustanovení §237 odst.1 písm.g) o.s.ř. může být postiženo jen tehdy, jestliže alespoň jeden z uvedených soudců byl z projednání a rozhodnutí věci vyloučen, protože se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti nebo protože rozhodoval věc u soudu nižšího stupně, tj. u okresního soudu, nebo vyššího stupně,tj. u dovolacího soudu (srov. §14 o.s.ř.).
Ve vztahu k JUDr. A. B. dovolatel spatřuje důvod pro její vyloučení z projednání a rozhodnutí této věci v tom, že ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 11 Co 424/94 vyslovila \"neudržitelný právní názor, že Městský úřad v R. u J. n. N. neměl patrně právní subjektivitu, a proto řízení bylo zastaveno\". V tom, jaký právní názor uvedená soudkyně vyslovila v jiné právní věci, však nelze důvodně spatřovat skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že lze mít pochybnost o její nepodjatosti, neboť sama o sobě nic nevypovídá o jejím vztahu k této věci, k účastníkům tohoto řízení nebo k jejich zástupcům. Vůči ostatním členům senátu odvolacího soudu dovolatel neuvádí a ani z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, z nichž by mohla vyplývat pochybnost o jejich nepodjatosti. Vyslovuje-li názor, že \"existuje osobní vztah\" správce konkursní podstaty JUDr. M. N. \"k většině soudců těchto nyní existujících dvou krajů\", jde jen - jak vyplývá z obsahu dovolání - o žalobcovu domněnku, z níž nelze dovodit vztah uvedených soudců k účastníkům nebo k jejich zástupcům, který by mohl vzbuzovat pochybnost o jejich nepodjatosti. Okolnost, zda pro vztah k žalobci jsou případně vyloučeni jiní soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem, je zde nerozhodná, neboť se na přijetí dovoláním napadeného usnesení nepodíleli.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení §237 odst.1 písm.d) a g) o.s.ř. postiženo. Protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani to dovolatel netvrdí), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z dalších vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., a protože dovolání podle ustanovení §238a a §239 o.s.ř. není přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl. Ve smyslu ustanovení §243a odst. 1 věty první o.s.ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí odvolacího soudu, popřípadě soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2002
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu