ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.924.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 924/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce ing. J. H., zastoupeného JUDr. Danielem Chamrádem, advokátem se sídlem v Praze 9, K Hutím č. 665/5, proti žalovaným 1) Ing. Z. J. a 2) P. J., oběma zastoupeným JUDr. Vladimírem Doležalem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dobrovského č. 10, o určení, že nemovitosti jsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 30 C 170/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. září 2008 č.j. 26 Co 283/2008-146, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že zástavní právo "k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrálním pracovištěm Trutnov, pro katastrální území Temný Důl, obec Horní Maršov, a označeným jako stavební parcela parcelní číslo St. 57, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 165 m 2 a budova čp. 45, ind. rekr. v části obce Temný Důl na stavební parcele parcelní číslo St. 57, zřízené ve prospěch Ing. J. H. k zajištění pohledávky ve výši 600.000,- Kč s příslušenstvím" trvá. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že poskytl obchodní společnosti DOBROTA CZ, s.r.o., IČ 25445880, podle smluv ze dne 20.6.2002 a ze dne 12.5.2003 "úročné půjčky" ve výši 100.000,- EUR a 600.000,- Kč, které byly zajištěny zástavním právem zřízeným na předmětných nemovitostech. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15.12.2004 č.j. 44 K 25/2004-50 byl na majetek dlužníka DOBROTA CZ, s.r.o. prohlášen konkurs a žalobce obě uvedené pohledávky "přihlásil do konkursního řízení". Správce konkursní podstaty vyzval žalované ve smyslu ustanovení §27 odst.5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů "k vyplacení zajištěné pohledávky nebo složení ceny věci zajišťující pohledávku" a žalovaní mu složili částku 760.000,- Kč, která "podle jejich názoru odpovídá tržní hodnotě nemovitostí"; v konkursním řízení byla posléze uvedená částka "uznána jako obvyklá cena zástavy". Žalobce dovozuje, že tímto složením obvyklé ceny zástavy mohla zaniknout pouze první z jeho zajištěných pohledávek, neboť v případě, že stejná zástava zajišťuje více pohledávek, musí být cena věci složena "tolikrát, kolikrát je pohledávka zástavou zajištěna". Ve prospěch pohledávky ve výši 600.000,- Kč s příslušenstvím proto zástavní právo "nadále trvá".
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 19.3.2008 č.j. 30 C 170/2006-112 ve znění usnesení ze dne 5.5.2008 č.j. 30 C 170/2006-120 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 45.938,- Kč k rukám advokáta JUDr. Vladimíra Doležala a že žalobce je povinen zaplatit České republice "na účet Okresního soudu v Trutnově" na náhradě nákladů řízení "zálohovaných státem" 7.064,- Kč a 976,- Kč. Z výsledků dokazování mimo jiné zjistil, že žalovaní vyplatili do konkursní podstaty 760.000,- Kč jako obvyklou cenu zástavy, že v této výši byla obvyklá cena zástavy zjištěna posudkem znalce Ing. Václava Pelce, že v průběhu konkursního řízení byla tato částka uznána za obvyklou cenu zástavy, přičemž žalobce prohlásil, že částku 760.000,- Kč uznává za "odpovídající hodnotě předmětných nemovitostí pod podmínkou, že složením zaniklo zajištění první pohledávky ve výši 100.000,- EUR a zástavní právo pro pohledávku 600.000,- Kč s příslušenstvím nadále trvá", a že podle znaleckého posudku Ing. Pavla Faltyse činila "v rozhodné době" cena zástavy 935.000,- Kč. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaní složili do konkursní podstaty "cca 80% obvyklé ceny nemovitosti" a že "složení uvedeného podílu je dostačující pro zánik zástavních práv", když přihlédl k tomu, že v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí se stanoví nejnižší podání ve výši dvou třetin odhadní ceny "a i za takovou cenu může být nemovitost v souladu se zákonem prodána", a když "zvážil skutečnost, že do stanovení obvyklé ceny se vždy promítnou subjektivní kriteria znalce, skutečná tržní cena je dosažena až v procesu zpeněžení", a že žalovaní "vycházeli ze závěrů znaleckého posudku zpracovaného na objednávku správce" a "mohli se důvodně domnívat, že svou povinnost uhradit cenu obvyklou splnili"; zástavní právo proto zaniklo podle ustanovení §170 odst.1 písm.e) občanského zákoníku "ve spojení se speciálním ustanovením §27 odst.5 a 28 odst.5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů" ve vztahu k oběma pohledávkám žalobce.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25.9.2008 č.j. 26 Co 283/2008-146 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 41.481,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 29.755,- Kč, vše k rukám advokáta JUDr. Daniela Chamráda, a že žalovaní jsou povinni zaplatit České republice "na účet Okresního soudu v Trutnově" na náhradě nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně 8.040,- Kč. Poté, co dovodil, že k řízení o projednávané věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, neboť nejde o spor vyvolaný konkursem, a že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem [§80 písm.c) občanského soudního řádu], odvolací soud na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl k závěru, že "složení obvyklé ceny předmětu zástavy je právní skutečností, v jejímž důsledku zanikají veškerá zástavní práva, která na předmětu zástavy váznou", a že "obvyklá výše ceny předmětu zástavy se určuje k době, kdy je cena věci skládána"; při složení obvyklé ceny zástavy do konkursní podstaty zástavní právo nezaniklá způsobem uvedeným v ustanovení §170 odst.1 písm.e) občanského zákoníku, ale ve smyslu ustanovení §170 odst.1 písm.g) občanského zákoníku zpeněžením zástavy podle ustanovení §28 odst.5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, přičemž za zpeněžení zástavy se pokládá též složení obvyklé ceny zástavy. Protože obvyklá cena zástavy byla zjištěna ve výši 935.000,- Kč, žalovaní, kteří vyplatili do konkursní podstaty pouze 760.000,- Kč, nesložili obvyklou cenu zástavy; nic na tom nemění ani to, že podle "mínění správce konkursní podstaty složená částka obvyklé ceně skutečně odpovídá", neboť, má-li se "zástavní dlužník složením obvyklé ceny věci zástavního práva zbavit, je v jeho zájmu postupovat v součinnosti se zástavním věřitelem a zjistit, zda se složenou peněžní částkou jako ekvivalentní náhradou souhlasí", a kdyby "zástavní dlužník nebyl ve shodě se zástavním věřitelem o výši obvyklé ceny předmětu zástavního práva, bylo povinností správce (v pochybnostech, zda věc náleží do podstaty) předmět zástavy zapsat do soupisu a umožnit žalovaným bránit se vylučovací žalobou". Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaných nebyla složena obvyklá cena zástavy, je žaloba opodstatněná, aniž by bylo významné, proč se žalobce domáhá "pouze určení v pořadí druhého zástavního práva".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Namítají v první řadě, že k projednání věci nejsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, neboť jde o spor vyvolaný konkursem a podle ustanovení §9 odst.3 písm.t) občanského soudního řádu je dána věcná příslušnost krajských soudů, a že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, když "přijetí složení ceny správcem konkursní podstaty je konstitutivní právní úkon", v důsledku kterého se zástavní dlužník "zbaví veškerých svých závazků vůči konkursní podstatě, které se týkají nemovitostí, za které byla cena věci zástavním dlužníkem složena a správcem konkursní podstaty přijata", a zástavnímu věřiteli "vzniká nárok na vyplacení 70% ceny dosažené složením ceny věci". Žalovaní dále dovozují, že není dána jejich pasivní věcná legitimace, neboť, má-li žalobce za to, že byl "přijetím ceny věci správcem konkursní podstaty poškozen", může se domáhat náhrady škody proti správci, že pro určení výše obvyklé ceny zástavy není v konkursním řízení významné stanovisko zástavního věřitele, že pro určení obvyklé ceny zástavy je rozhodný posudek vypracovaný na "objednávku" správce konkursní podstaty a nikoliv soudem prvního stupně a že podle žalobce je třeba "na cenu věci doplatit částku 175.000,- Kč", ačkoliv požadují "určení trvání zástavního práva pro 600.000,- Kč s příslušenstvím". Žalovaní navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaných zamítl. Odmítl jejich názor, že by věc měly projednávat v prvním stupni krajské soudy, že by neměl na požadovaném určení naléhavý právní zájem a že by žalovaní nebyli ve věci legitimováni. Úkon "přijetí ceny" správcem konkursní podstaty nemá na určení trvání zástavního práva žádný vliv a žalobce trvá na tom, že nebyla složena obvyklá cena zástavy a že proto zástavní právo nemohlo zaniknout. Znaleckým posudkem vypracovaným před soudem prvního stupně bylo prokázáno, jaká je skutečná obvyklá cena zástavy.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k názoru, že dovolání je zčásti opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že žalovaní složili do konkursní podstaty částku 760.000,- Kč jako obvyklou cenu zástavy dne 18.10.2005 - podle právních předpisů v té době účinných, zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 89/1996 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 159/1999 Sb., č. 363/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 229/2001 Sb., č. 317/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., č. 135/2002 Sb., č. 136/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb., zákonů č. 88/2003 Sb., č. 47/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb. a zákonů č. č. 480/2004 Sb., č. 554/2004 Sb. a č. 359/2005 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 7.3.2006 (dále též jen "obč. zák."), a podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 12/1998 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 214/2000 Sb., č. 368/2000 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 120/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., nálezů Ústavního soudu č. 403/2002 Sb., č. 201/2003 Sb., č. 210/2003 Sb. a zákonů č. 257/2004 Sb., č. 499/2004 Sb., č. 179/2005 Sb. a č. 377/2005 Sb., tedy podle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31.3.2006 (dále jen "zákona o konkursu a vyrovnání").
Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (§152 obč. zák.). Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy; totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky (§165 odst.1 obč. zák.). Právo (nárok) na uspokojení ze zástavy vzniká podle ustálené judikatury soudů dnem, kterým je zástavní věřitel oprávněn podle hmotného práva požadovat, aby zajištěná pohledávka byla uhrazena z výtěžku získaného zpeněžením zástavy, tedy okamžikem, kdy dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas nesplnil (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.2.2006 sp. zn. 21 Cdo 616/2005, které bylo uveřejněno pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007). Byl-li na majetek dlužníka (obligačního dlužníka nebo zástavního dlužníka) prohlášen konkurs podle zákona o konkursu a vyrovnání, vyplývá zejména z ustanovení §20 a §28 zákona o konkursu a vyrovnání, že zástavní věřitel může uplatnit své právo na uspokojení ze zástavy jen (výlučně) přihláškou pohledávky u konkursního soudu.
Zástavní právo zaniká v případech stanovených zákonem, mimo jiné splněním (uspokojením) nebo jiným důvodem zániku zajištěné pohledávky [§170 odst.1 písm.a) obč. zák.] nebo složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy [§170 odst.1 písm.e) obč. zák.]. V případě, že byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs a že proto zástavní věřitel může své právo na uspokojení ze zástavy uplatnit pouze přihláškou pohledávky v konkursním řízení, patří do konkursní podstaty - jak je zřejmé zejména z ustanovení §6 odst. 2 a 3 a §27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání - také zástava, ledaže by zástavní právo zaniklo. Správce konkursní podstaty proto vyzve zástavního dlužníka, aby do 30 dnů vyplatil do konkursní podstaty zajištěné pohledávky nebo složil cenu zástavy; nedojde-li k zániku zástavního práva "výplatou pohledávky" [tj. splněním dluhu podle ustanovení §170 odst.1 písm.a) obč. zák.] nebo "složením ceny" zástavy [tj. složením obvyklé ceny zástavy podle ustanovení §170 odst.1 písm.e) obč. zák.]. správce konkursní podstaty zapíše zástavu do soupisu konkursní podstaty, přistoupí, nedojde-li k jejímu vyloučení ze soupisu, ke zpeněžení zástavy a z výtěžku zpeněžení uspokojí zástavního věřitele způsobem uvedeným v ustanovení §28 odst.2, 3 a 4 zákona o konkursu a vyrovnání.
Složí-li zástavní dlužník (popř. zástavce) obvyklou cenu zástavy do konkursní podstaty, nezaniká tím zástavní právo - jak se mylně domníval odvolací soud - "zpeněžením" zástavy ve smyslu ustanovení §28 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání, ale podle ustanovení §170 odst.1 písm.e) obč. zák. Na tomto závěru nic nemění ani to, že plnění od zástavního dlužníka (zástavce) neobdržel přímo zástavní věřitel, neboť do konkursní podstaty je obvyklá cena skládána především za účelem uspokojení přihlášených zástavních věřitelů (se složenou cenou zástavy se v konkursu nakládá stejně jako s výtěžkem zpeněžení zástavy - srov. například právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.4.2006 sp. zn. 29 Odo 251/2004, který byl uveřejněn pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007) a konkursní podstata je tedy místem, prostřednictvím kterého složená obvyklá cena zástavy slouží k uspokojení zástavních věřitelů.
Složení obvyklé ceny zástavy je důvodem zániku zástavního práva proto, že se tím dostává zástavnímu věřiteli (bez zbytečného průtahu) zásadně rovnocenného plnění, které by jinak obdržel (s určitým prodlením) z výtěžku prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy. K zániku zástavního práva podle ustanovení §170 odst.1 písm.e) obč. zák. proto dojde, jen jestliže bude složena "obvyklá" cena zástavy, tedy cena, která by byla (jak se uvádí v ustanovení §2 odst.1 zákona č. 151/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů) dosažena při prodeji stejného nebo obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku nebo, řečeno jinak, cena, která by byla dosažena při prodeji zástavy s dodržením případných cenových předpisů o regulaci cen, ke dni jejího složení, neboť při zpeněžení veřejnou dražbou, soudním prodejem zástavy nebo jiným zákonem stanoveným způsobem nelze zpravidla očekávat vyšší výtěžek. Složením obvyklé ceny zástavy zaniká - jak je zřejmé z dikce ustanovení §170 odst.1 písm.e) obč. zák. a ze smyslu a účelu této právní úpravy - každé zástavní právo, které vázne na takto "vyplácené" zástavě; při složení obvyklé ceny zástavy do konkursní podstaty samozřejmě zaniká zástavní právo i u toho zástavního věřitele, který své právo na uspokojení ze zástavy do konkursu nepřihlásil (neuplatnil v konkursním řízení přihláškou).
I když zákon - jak vyplývá z výše uvedeného - vymezuje, co se rozumí obvyklou cenou zástavy ve smyslu ustanovení §170 odst.1 písm.e) obč. zák., nepředepisuje současně postup při jejím určování; obvyklá cena zástavy proto může být stanovena jakýmkoliv postupem, způsobilým vyjádřit, jaká cena by byla v době složení dosažena při prodeji zástavy s dodržením případných cenových předpisů o regulaci cen.
K určení obvyklé ceny zástavy může nepochybně sloužit též dohoda, uzavřená na straně jedné mezi osobou, která ji hodlá složit (zástavním dlužníkem nebo zástavcem), a mezi zástavním věřitelem na straně druhé. V případě, že byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs a že proto zástavní věřitel může své právo na uspokojení ze zástavy uplatnit pouze přihláškou pohledávky v konkursním řízení, lze způsobit zánik zástavního práva podle ustanovení §170 odst.1 písm.e) obč. zák. jen na základě takové dohody o stanovení obvyklé ceny zástavy, v níž bude na druhé straně vystupovat správce konkursní podstaty; složená obvyklá cena zástavy se totiž stává součástí konkursní podstaty, a právo nakládat s tímto majetkem má proto správce konkursní podstaty, který je také legitimován, za podmínek stanovených zákonem o konkursu a vyrovnání, o tomto majetku uzavírat smlouvy (dohody) a který k tomu nepotřebuje, jak dále vyplývá ze zákona o konkursu a vyrovnání, souhlas zástavních věřitelů.
V projednávané věci bylo soudy zjištěno, že správce konkursní podstaty úpadce DOBROTA CZ, s.r.o. považoval částku 760.000,- Kč, kterou žalovaní složili do konkursní podstaty, za obvyklou cenu zastavených nemovitostí. Došlo-li mezi žalovanými (jako zástavními dlužníky) a správcem konkursní podstaty v tomto směru o výši obvyklé ceny zástavy ke smlouvě (pro platnost této smlouvy není vyžadována písemná forma), zaniklo poskytnutím sjednaného plnění podle ustanovení §170 odst.1 písm.e) obč. zák. také každé zástavní právo, které na zástavě vázlo. Ostatně, kdyby žalovaní zaplacením částky 760.000,- Kč do konkursní podstaty opravdu nesložili "obvyklou cenu" zástavy a kdyby tedy zástavní právo nadále zatěžovalo předmětné nemovitosti, je legitimován činit z toho odpovídající závěry (včetně požadavku na zpeněžení zástavy) nikoliv žalobce, ale pouze správce konkursní podstaty. Žalobce za této situace nemůže mít věcnou legitimaci k jím navrhovanému určení dalšího trvání zástavního práva zřízeného ve prospěch jeho pohledávky ve výši 600.000,- Kč s příslušenstvím; jeho právo požadovat po správci konkursní podstaty náhradu škody, způsobenou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo které mu uložil soud, tím samozřejmě není dotčeno.
Námitka žalovaných, podle které jsou příslušné k projednání této právní věci v prvním stupni krajské soudy, není opodstatněná.
Podle ustanovení §9 odst.3 písm.t) občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31.12.2007) krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve sporech vyvolaných konkursem nebo vyrovnáním, ledaže jde o vypořádání společného jmění nebo jiného majetku manželů.
Sporem vyvolaným konkursem (tzv. incidenčním sporem) se podle ustálené judikatury soudů rozumí spor, který v samotném konkursním řízení nelze řešit (konkursní řízení pro jeho řešení není svojí povahou způsobilé, protože sleduje jiný cíl - uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku), který konkursní řízení podstatně ovlivňuje a k němuž by - nebýt konkursu - nedošlo. Pro tzv. incidenční spor je současně charakteristické, že rozhodnutí o něm vydaná zásadně mají určovací povahu, neboť se jimi zpravidla řeší otázka, zda se sporného práva týká uspořádání práv a povinností v konkursním řízení. Spory vyvolané konkursem se člení na tzv. odporové spory, v nichž se ve vztahu mezi věřiteli navzájem vymezuje okruh osob oprávněných podílet na rozvrhu výtěžku zpeněžení majetku konkursní podstaty, míra tohoto uspokojení a pořadí, v jakém k úhradě pohledávek jednotlivých věřitelů dochází, a na spory, jimiž se vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty, zejména spory o žalobách na vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu majetku konkursní podstaty (srov. například stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.6.2007 sp. zn. Opjn 8/2006, které bylo uveřejněno pod č. 74 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007).
V projednávané věci o spor vyvolaný konkursem - jak vyplývá z výše uvedeného a jak správně uvedl odvolací soud - nejde. Jeho předmětem nebylo vyřešení otázky, významné pro (další) průběh konkursního řízení (vedeného na majetek úpadce DOBROTA CZ, s.r.o.), ale sporu mezi účastníky o trvání zástavního práva, v němž jsou významné také okolnosti, k nimž došlo v konkursním řízení. Spory takového typu ovšem do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně podle ustanovení §9 odst.3 písm. t) občanského soudního řádu (ve znění účinném do 31.12.2007) nepatří.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2010
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu