ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.927.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 927/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Apston Capital Ltd. se sídlem v Dublinu 2, Hannover Building, Windmill Lane, 4th Floor, Irsko, zastoupené JUDr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti žalovanému P. H. , zastoupenému Mgr. Václavem Linhartem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, o popření pohledávky v exekuci, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 93/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2012 č.j. 30 Co 569/2012-223, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Rakovníku dne 17.5.2010 domáhala, aby bylo rozhodnuto, že "pohledávka žalovaného ve výši 2.000.000,- Kč, kterou si žalovaný přihlásil do exekučního řízení z titulu smlouvy o půjčce ze dne 20.10.2006 a z titulu zástavních smluv ze dne 18.1.2007, se vylučuje z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí prováděného soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, pod č.j.: 067 EX 4993/08". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že uvedenou pohledávku "v rámci exekučního řízení" popřela "co do její pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí", neboť - podle jejího názoru - jsou "samotná smlouva o půjčce" a "smlouvy zástavní", uzavřené mezi žalovaným a povinnou Ing. J. T. "k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce, absolutně neplatnými právními úkony ve smyslu ustanovení §39 občanského zákoníku".
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 27.1.2011 č.j. 3 C 93/2010-81 zamítl žalobu a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 12.486,- Kč k rukám advokáta Mgr. Václava Linharta. Protože nebylo "prokázáno, že by k půjčce nedošlo nebo že by smlouva o půjčce nebyla uzavřena platně, stejně jako smlouvy zástavní", a protože žalobkyně není oprávněna vznášet námitku promlčení proti pohledávce přihlášené do exekuce, neboť "nejde o nárok žalovaného vůči žalobkyni", soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29.4.2011 č.j. 30 Co 165/2011-113 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté, co vyložil povahu tzv. odporové žaloby podle ustanovení §267a občanského soudního řádu, odvolací soud dovodil, že žalobkyně neuvedla v žalobě dostatečná skutková tvrzení, a uložil soudu prvního stupně, aby žalobkyni vyzval "k doplnění skutkových tvrzení a vylíčení rozhodujících skutečností, pro které popírá vymahatelnou pohledávku, pokud jde o popření její pravosti, popření její výše, popření skupiny i pořadí pohledávky", a aby zároveň žalobkyni poučil "o povinnosti označit důkazy k těmto tvrzením" a o "následcích pro případ, že se podle daného poučení nezachová.
Okresní soud v Rakovníku poté rozsudkem ze dne 19.6.2012 č.j. 3 C 93/2010-195 znovu žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 24.435,- Kč k rukám advokáta Mgr. Václava Linharta. Dospěl k závěru, že žalobkyně při rozvrhových jednáních u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D. konaných ve dnech 22.4.2010 a 13.10.2010 sice popřela přihlášenou pohledávku žalovaného v její pravosti, výši, zařazení do skupiny a pořadí, že však neuvedla "žádné další skutečnosti", a že takové skutečnosti neuvedla ani v podání ze dne 14.4.2010 adresovaném soudnímu exekutorovi JUDr. Juraji Podkonickému, Ph.D.; protože žalobkyně v exekučním řízení netvrdila žádné důvody pro popření pohledávky žalovaného, nelze v řízení o odporové žalobě k tvrzením žalobkyně o "neexistenci pohledávky z titulu půjčky uzavřené s povinnou a zajištěné zástavními právy přihlížet". Navzdory uvedenému závěru soud prvního stupně z výsledků dokazování dovodil, že smlouva o půjčce uzavřená mezi žalovaným a povinnou Ing. J. T. nebyla uzavřena účelově a v úmyslu zkrátit věřitele, že pravost a výše půjčky byla prokázána též zástavními smlouvami ze dne 18.1.2007 a že pro pořadí přihlášené pohledávky je rozhodující vznik zástavních práv. Soud prvního stupně nepřihlédl k námitce promlčení vznesené žalobkyní, protože ji může namítnout pouze dlužník a nikoliv třetí osoba, navíc splatnost půjčky byla dohodnuta až dnem 31.12.2011, a taktéž nebyla uplatněna žalobkyní v exekučním řízení, ale až v tomto řízení nalézacím.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12.12.2012 č.j. 30 Co 569/2012-223 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.300,- Kč k rukám advokáta Mgr. Václava Linharta. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že žalobkyně, která v podání ze dne 14.4.2010 adresovaném soudnímu exekutorovi JUDr. Juraji Podkonickému, Ph.D. popřela žalovaným přihlášenou pohledávku ve výši 2.000.000,- Kč zajištěnou zástavním právem "co do její pravosti, výše, zařazení do skupiny i pořadí", což zdůvodnila tím, že "zástavními smlouvami bylo její postavení oprávněné jako věřitele povinné zhoršeno" a že žalovaný "tak přihlásil svoji pohledávku neoprávněně", a která svůj "popěrný úkon" učinila rovněž při rozvrhových jednáních konaných u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D. ve dnech 22.4.2010 a 13.10.2010 "pouhou citací zákona (nic konkrétního vůči přihlášené pohledávce neuvedla a nevznesla ani námitku promlčení nároku uplatněného přihlášenou pohledávkou), není oprávněna námitky proti pohledávce žalovaného vznášet teprve v tomto řízení. Popření pohledávky "včetně důvodů, pro které nemají být konkrétní pohledávky uspokojeny podle požadavku příslušného věřitele", totiž musí být uvedeny při rozvrhovém jednání a tzv. odporovou žalobu lze podat jen z důvodů uvedených při rozvrhovém jednání; účastník rozvrhového jednání, který popírá přihlášenou pohledávku, nemůže z důvodu koncentrace řízení v tzv. odporové žalobě uplatnit jiné skutečnosti než ty, které uvedl při rozvrhovém jednání. Jestliže žalobkyně žádné konkrétní skutečnosti, pro které popírala pravost, výši, zařazení do skupiny nebo pořadí přihlášené pohledávky žalovaného k rozvrhu, neuvedla v písemném podání ze dne 14.4.2010 ani do skončení rozvrhového jednání, nemůže úspěšně odporovat přihlášené pohledávce ani v tomto řízení o tzv. odporové žalobě.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že v řízení před soudy řádně tvrdila a prokazovala, že smlouva o půjčce uzavřená mezi žalovaným a Ing. J. T. je právním úkonem neplatným již s ohledem na její "zkracující povahu" (jak uvedla již ve svém písemném podání ze dne 14.4.2010 adresovaném soudnímu exekutorovi) a že povinnost tvrzení splnila též na základě výzvy soudu prvního stupně k doplnění žaloby, (kdyby tato tvrzení měla být nadbytečná, jak dovodil odvolací soud, neměla výzva žádný smysl); navíc, výzva k případnému doplnění "skutkových tvrzení byla na místě již v exekučním řízení při rozvrhovém jednání". Soudy se měly podle názoru žalobkyně zabývat také tím, zda žalovaný přihlásil do exekuce pohledávku řádnou přihláškou, neboť veškeré rozhodné skutečnosti je nutné uvést již v přihlášce; přihláška musí být doložena relevantními důkazy o základu a zajištění pohledávky. Jestliže žalovaný přiložil ke své přihlášce pouze zástavní smlouvy, nebyla pohledávka "postavena na jisto". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12.12.2012 č.j. 30 Co 569/2012-223 není podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19.6.2012 č.j. 3 C 93/2010-195 rozhodl stejně jako v rozsudku ze dne 27.1.2011 č.j. 3 C 93/2010-81, který byl usnesením odvolacího soudu ze dne 29.4.2011 č.j. 30 Co 165/2011-113 zrušen (soud prvního stupně v obou případech žalobu zamítl). Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.). Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává až tehdy, když dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé skutečně má po právní stránce zásadní význam.
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudu ve sporu významné vyřešení právní otázky, zda, a případně za jakých předpokladů, mohou být v tzv. odporové žalobě uplatněny skutečnosti, které nebyly uvedeny při rozvrhovém jednání konaném v exekučním řízení. Uvedená právní otázka, jejíž posouzení bylo pro rozhodnutí soudu významné (určující), dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), a po zjištění, že k návrhu žalobkyně ze dne 14.10.2013, aby do řízení na její místo nastoupila CASPER CONSULTING a.s. se sídlem v Praze 1, Olivova č. 2096/4, IČO 63980401, které postoupila exekučně vymáhanou pohledávku, nelze v dovolacím řízení přihlédnout (v dovolacím řízení se - jak vyplývá z ustanovení §243c odst.1 o.s.ř. - nepoužije ustanovení §107a o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobkyně popřela pohledávku při rozvrhových jednáních konaných u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D. ve dnech 22.4.2010 a 13.10.2010 a že žalobkyně byla při těchto jednáních v rozvrhových usneseních soudním exekutorem vyzvána k podání tzv. odporové žaloby - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2010 (dále jen "OSŘ") a podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2010 (dále jen "ex. řád").
Při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti soud po právní moci usnesení o příklepu a po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem nařídí jednání o rozvrhu rozdělované podstaty (srov. §337 odst.1 OSŘ). K jednání soud předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný, vydražitel, osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta, a osoby, o nichž je známo, že v jejich prospěch váznou na nemovitosti závady s výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto, že prodejem v dražbě nezaniknou (§337 odst.2 OSŘ); předvolání k rozvrhovému jednání se rovněž vyvěsí na úřední desce soudu (§337 odst.3 OSŘ).
Při rozvrhovém jednání se projednají pohledávky, které mohou být uspokojeny z rozdělované podstaty (§337b odst.1 OSŘ). Každý z věřitelů, který je přítomen jednání, je povinen vyčíslit svou pohledávku a její příslušenství ke dni rozvrhového jednání a uvést, do jaké skupiny patří, a skutečnosti významné pro její pořadí; pohledávky ostatních věřitelů a jejich příslušenství vyčíslí ke dni rozvrhového jednání a jejich skupinu a pořadí uvede soud podle údajů obsažených ve spisu (srov. §337b odst.2 větu první a druhou OSŘ). Každý z účastníků rozvrhu může popřít vyčíslené pohledávky co do jejich pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí; k námitkám osob, které se k rozvrhovému jednání nedostavily, se nepřihlíží, ledaže by byly uplatněny a doloženy před jednáním (srov. §337b odst.3 OSŘ).
Popřením pravosti se ve smyslu ustanovení §337b odst.3 OSŘ rozumí popření základu pohledávky; o popření pravosti tedy jde tehdy, má-li popírající účastník rozvrhu za to, že uplatněná pohledávka vůbec nevznikla nebo že sice vznikla, ale také již zcela zanikla (např. splněním, započtením, prekluzí), anebo že je zcela promlčená. Popření výše pohledávky vyjadřuje námitka, že přezkoumávaná pohledávka tu sice (co do základu) je, avšak nikoliv v takové výši, jakou uvádí oprávněný, další oprávněný nebo jiný věřitel, který se domáhá jejího uspokojení. Pro popření výše pohledávky je typické, že popírající účastník rozvrhu sice uznává základ pohledávky, ale nesouhlasí s tvrzenou výši, tedy že má za to, že pohledávka v přihlašované výši vůbec nevznikla (tedy že její výše byla od počátku nižší než tvrdí věřitel), že již zčásti zanikla (např. započtením, splněním) nebo že se zčásti promlčela. O popření skupiny jde tehdy, namítá-li popírající účastník rozvrhu, že pohledávka oprávněného nebo jiného věřitele má být uspokojena z hlediska ustanovení §337c OSŘ v jiné skupině, než se oprávněný, další oprávněný nebo jiný věřitel povinného domáhá. Popřením pořadí se rozumí námitka, že ve vykonávacím řízení má vymáhaná pohledávka podle rozhodných hledisek jiné (pozdější) pořadí, než které uvádí oprávněný, další oprávněný nebo jiný věřitel povinného, který se domáhá uspokojení této pohledávky cestou výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti.
Účastník rozvrhu, který popírá výši pohledávky, její zařazení do skupiny nebo její pořadí, nemůže svůj úkon omezit jen na tvrzení, že s výší pohledávky, se zařazením do skupiny nebo s pořadím nesouhlasí. Nedílnou součástí těchto procesních úkonů je i údaj o tom, jak je podle názoru popírajícího účastníka rozvrhu vysoká pohledávka (alespoň v minimální výši), do jaké skupiny patří nebo jaké (podle jaké skutečnosti určené) pořadí má vymáhaná pohledávka v rozvrhu mít. Neobsahují-li popření výše pohledávky, zařazení do skupiny nebo jejího pořadí i uvedenou druhou složku (tvrzení o skutečné výši pohledávky, o skupině, do níž skutečně patří, nebo jejího skutečného pořadí), nejsou tyto úkony perfektní a nemohou vyvolat zamýšlené procesní účinky.
Popření pohledávky je procesním úkonem (§41 OSŘ). Neobsahuje-li popření pohledávky všechny stanovené (výše uvedené) náležitosti nebo je-li neurčité či nesrozumitelné, soud postupuje podle ustanovení §43 OSŘ; nebude-li případná vadnost popření pohledávky přes výzvu soudu a řádné poučení odstraněna a brání-li projednání tohoto procesního úkonu, soud v řízení o výkon rozhodnutí k učiněnému popření pohledávky nepřihlíží (srov. §43 odst.2 OSŘ).
V rozvrhovém usnesení soud rozhodne též o pohledávkách, které byly při rozvrhovém jednání popřeny co do pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí, jestliže lze o nich rozhodnout bez provádění důkazů; to neplatí u pohledávek, na které ani zčásti podle skupin nebo podle pořadí nepřipadá úhrada z rozdělované podstaty (§337e odst. 1 OSŘ). Ty, o jejichž námitkách nemohlo být rozhodnuto v rozvrhovém usnesení, protože o nich nemohlo být rozhodnuto bez provádění důkazů, soud vyzve, aby do třiceti dnů od právní moci rozvrhového usnesení podali tzv. odporovou žalobu podle ustanovení §267a odst.1 OSŘ, jestliže na sporné pohledávky připadá alespoň zčásti úhrada z rozdělované podstaty; o částce připadající na sporné pohledávky soud rozhodne, že bude projednána při dalším rozvrhovém jednání (srov. §337e odst. 2 OSŘ). Tzv. odporová žaloba je návrh na zahájení řízení, kterým účastník rozvrhu, který popřel ve smyslu ustanovení §337b odst.3 OSŘ vyčíslenou pohledávku co do její pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí, uplatňuje proti věřiteli (přihlašovateli) popření pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí pohledávky přihlášené k rozvrhu nebo jinak uspokojované při výkonu rozhodnutí tam, kde byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti; žaloba se projednává v řízení podle třetí části Občanského soudního řádu (srov. §267a odst.1 OSŘ). K námitkám, které nebyly včas uplatněny tzv. odporovou žalobou podle ustanovení §267a odst.1 OSŘ, se nepřihlíží; o tomto následku musí být ti, kdo byli vyzváni podat tzv. odporovou žalobu podle ustanovení §267a odst. 1, poučeni (srov. §337e odst. 3 OSŘ). V tzv. odporové žalobě podle ustanovení §267a odst. 1 OSŘ mohou být uplatněny jen skutečnosti, které byly uvedeny při rozvrhovém jednání (srov. §337e odst. 4 OSŘ).
Výše uvedené se uplatní přiměřeně také v exekučním řízení, byla-li v něm vydražena nemovitost a zaplatil-li vydražitel nejvyšší podání (srov. §52 odst.1 ex. řádu).
Smyslem a účelem tzv. odporové žaloby je při prodeji nemovitosti ve výkonu rozhodnutí nebo v exekuci vyřešit spor mezi oprávněným, dalšími oprávněnými a jinými věřiteli, kteří se účastní rozvrhu, popř. též povinným, o to, které pohledávky, v jaké výši, v jaké skupině nebo v jakém pořadí mají být (budou) uspokojeny při rozvrhu výtěžku získaného zpeněžením nemovitosti (rozdělované podstaty). Při podání tzv. odporové žaloby se uplatňuje - jak správně uvedl také odvolací soud - tzv. koncentrace řízení; znamená to zejména, že v žalobě lze při "vylíčení rozhodujících skutečností" (§79 odst.1 OSŘ) uvést jen takové skutečnosti, které byly uvedeny při rozvrhovém jednání, a že při projednání tzv. odporové žaloby a při rozhodnutí o ní se k jiným skutečnostem nepřihlíží, i kdyby byly za řízení o žalobě (v rozporu se zákonem) uplatněny.
Uvedený závěr samozřejmě platí jen tehdy, bylo-li popření pohledávky úplným (co do jeho náležitostí), určitým a srozumitelným procesním úkonem a lze-li (současně) bez pochybností stanovit, jaké skutečnosti byly při rozvrhovém jednání uvedeny jako důvod popření pohledávky. V opačném případě se nemůže uplatnit, i kdyby byl popírající účastník rozvrhu soudem (soudním exekutorem) ve smyslu ustanovení §337e odst.2 OSŘ vyzván k podání tzv. odporové žaloby podle ustanovení §267a odst.1 OSŘ; účinky tzv. koncentrace řízení totiž nemohou nastat, jestliže pro její vznik nebyly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady. V takovém případě lze tzv. odporovou žalobu projednat a rozhodnout o ní se zřetelem ke všem skutečnostem, které žalobce za řízení řádně a včas (zejména z pohledu ustanovení §118b OSŘ) uvedl a prokázal.
V projednávané věci vyšlo za řízení najevo, že žalobkyně uplatnila za exekučního řízení, vedeného u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D. pod sp. zn. 067 EX 4993/08, popření pohledávky žalovaného v písemném podání ze dne 14.4.2010 a při rozvrhových jednáních konaných u soudního exekutora ve dnech 22.4.2010 a 13.10.2010. V podání ze dne 14.4.2010, v němž žalobkyně uvedla, že popírá pohledávku žalovaného ve výši 2.000.000,- Kč "co do její pravosti, výše, zařazení do skupiny i pořadí", ovšem vylíčila důvody popření zcela neurčitě a nesrozumitelně, že z něho nelze dovodit ani to, v čem popření pohledávky žalovaného spočívá, ani okolnost, zda se vskutku týká všech zmíněných vlastností pohledávky žalovaného. V protokolech o rozvrhových jednáních ze dne 22.4.2010 a ze dne 13.10.2010 není zachycen žádný přednes žalobkyně (oprávněné), v němž by vylíčila skutečnosti, na nichž zakládá popření pohledávky žalovaného; v protokole o rozvrhovém jednání ze dne 22.4.2010 se toliko odkazuje na podání ze dne 14.4.2010 a uvádí, že "právní zástupce oprávněného trvá na popření pohledávky zástavního věřitele", a v protokole o rozvrhovém jednání ze dne 13.10.2010 se uvádí toliko, že "oprávněný prostřednictvím svého právního zástupce při tomto jednání popřel uvedenou pohledávku zástavního věřitele ve výši 2.000.000,- Kč, a to co do její pravosti, výše, zařazení do skupiny i pořadí". Za této situace tedy nelze úspěšně dovozovat, že by popření pohledávky žalovaného uplatnila procesním úkonem, který by obsahoval všechny potřebné náležitosti a který by byl určitý a srozumitelný, a nelze dobře - zejména pro nedostatečnou protokolaci - stanovit, co bylo při rozvrhových jednáních konaných ve dnech 22.4.2010 a 13.10.2010 uvedeno o skutečnostech, na nichž žalobkyně zakládá popření pohledávky žalovaného, a není možné vyloučit ani to, že žalobkyně při rozvrhových jednáních konaných ve dnech 22.4.2010 a 13.10.2010 nebyla postupem podle ustanovení §43 OSŘ vyzvána k odstranění nedostatků svého popíracího procesního úkonu; nebylo proto možné ani (zatím) uzavřít, že by z důvodu tzv. koncentrace řízení nebylo možné při projednání tzv. odporové žaloby žalobkyně a při rozhodnutí o ní přihlédnout k "novým" (až v tomto řízení uvedeným) skutečnostem, na nichž žalobkyně zakládá popření pohledávky žalovaného.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; veden chybným názorem se odvolací soud nezabýval všemi námitkami, které žalobkyně uplatnila zejména proti pravosti pohledávky žalovaného a proti jejímu zařazení do skupiny a které je třeba zohlednit, ledaže by bylo (alespoň dodatečně) prokázáno, jaké skutečnosti o popření pohledávky žalovaného byly skutečně uvedeny při rozvrhových jednáních konaných u soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, Ph.D. ve dnech 22.4.2010 a 13.10.2010. Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst.3 věty první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Praze) k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1, §243d odst. 1 část věty první za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. dubna 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu