ECLI:CZ:NS:2006:21.CUL.4.2006.1
sp. zn. 21 Cul 4/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy o návrhu V. K., podaném proti Vrchnímu soudu v Praze na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Co 119 a 120/2006, takto:
I. Návrh na uložení povinnosti Vrchnímu soudu v Praze „bez dalších průtahů projednat vznesenou námitku podjatosti“ a „zrušit usnesení KS v Praze 24 Co 119 a 120/2006 –79 ze dne 25. 4. 2006“ se zamítá.
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 11. 7. 2006, doručeným téhož dne Vrchnímu soudu v Praze a předloženým Nejvyššímu soudu České republiky dne 17. 7. 2006, se navrhovatel domáhá, aby „VS v Praze bez dalších průtahů projednal vznesenou námitku podjatosti“ a „zrušil usnesení KS v Praze 24 Co 119 a 120/2006 –79 ze dne 25. 4. 2006“.
Svůj návrh zdůvodnil tím, že dne 21. 6. 2006 podal předsedovi Vrchního soudu v Praze stížnost „na průtahy v řízení, konkrétně na neprojednání námitky podjatosti vznesené 13. 4. 2006 proti senátu 24 Co KS v Praze. Předseda VS JUDr. V. S. se vymluvil na to, že podřízený soud spis s námitkou podjatosti nadřízenému soudu nepředložil.“
Vrchní soud v Praze k návrhu uvedl, že o vznesené námitce podjatosti členů uvedeného senátu krajského soudu nemohlo být rozhodnuto z toho důvodu, že dosud příslušný soud nepředložil spis spolu s předkládací zprávou.
Nejvyšší soud České republiky jako soud příslušný k projednání návrhu navrhovatele ze dne 11. 7. 2006 [§174a odst. 3 věta druhá zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudech a soudcích“] dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ustanovení §1 o.s.ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení §6 o.s.ř. v řízení postupuje soud v součinnosti se všemi účastníky tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly spolehlivě zjištěny. Nepostupuje-li soud (v rozporu se zákonem) tak, aby ochrana práv byla rychlá, a dochází-li tedy v řízení k průtahům, mohou se fyzické a právnické osoby obrátit na příslušný orgán státní správy soudů se stížností na postup soudu (srov. §164 odst. 1 zákona o soudech a soudcích).
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že jeho stížnost na průtahy v řízení, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudů, jím nebyla řádně vyřízena, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (kdo je navrhovatelem), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Soud návrh odmítne, jestliže navrhovatel nepodal stížnost na průtahy v řízení nebo byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě (§174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán (§174a odst.7 věta první zákona o soudech a soudcích).
Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§174a odst. 4 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení Čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl (účel) spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje (procesnímu soudu), aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.
Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce (při výkonu soudnictví) nezávislí (srov. Čl. 81 a Čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a §1 zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců, a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí. V občanském soudním řízení může být nezávislost soudu a soudce při projednávání a rozhodování v jednotlivých věcech ovlivněna (usměrněna) jen prostřednictvím závazného právního názoru, vysloveného soudem v rozhodnutí o řádném nebo mimořádném opravném prostředku (srov. §226 odst. 1, §235h odst. 2 větu druhou a §243d odst. 1 větu první o.s.ř.); do probíhajícího občanského soudního řízení není oprávněn zasáhnout nikdo, a to ani soud příslušný k rozhodování o opravných prostředcích.
Má-li být respektována (výše nastíněná) nezávislost soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, pro řízení návrhu na určení lhůty podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit, a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat. Vzhledem k tomu, že smyslem řízení o návrhu na určení lhůty podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích je - jak uvedeno výše - odstranění průtahů v řízení a že nemůže být prostředkem k ovlivnění (předurčení) postupu soudu, vůči němuž návrh směřuje, v řízení a při rozhodování sporu nebo jiné právní věci, může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení - i když o nich dosud nebylo rozhodnuto - je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci stejně musí být podle zákona učiněny.
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení §174a odst. 2 věty druhé zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení §174a odst. 7 věty první zákona o soudech a soudcích (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy. Znamená to mimo jiné, že příslušný soud může vyhovět návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu dále jen tehdy, jestliže dospěje k závěru, že s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům ve vztahu k takovému procesnímu úkonu, u něhož navrhovatel namítá (tvrdí) průtahy.
Případně navrhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu naproti tomu příslušný soud vázán není. Navrhovatel není povinen v návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu uvádět její délku; učiní-li tak, může příslušný soud stanovit i jinou dobu provedení procesního úkonu, která je způsobilá zamezit dalším průtahům v řízení.
V posuzovaném případě je předmětem řízení před Vrchním soudem v Praze otázka vyloučení soudců z rozhodování ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Co 119 a 120/2006.
Je nepochybné, že nadřízený soud může (v souladu s ustanovením §14 a §16 odst. 1 o.s.ř.) rozhodnout o tom, že je soudce vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci jen tehdy, bude-li zjištěno, že je dán některý z důvodů uvedených v ustanovení §14 odst. 1 až 4 o.s.ř. Zjištění v tomto směru současně předpokládá, že bude mimo jiné objasněna existence skutečností tvrzených v návrhu na vyloučení soudce; k objasnění uvedených (popřípadě dalších potřebných) skutečností je soud povinen provést potřebná šetření (zejména též zjistit stanovisko soudců, kteří mají být vyloučeni), nevyplývají-li bez pochybností z obsahu spisu.
Navrhovatel v „námitce podjatosti“ tvrdí, že soudci senátu 24 Co Krajského soudu v Praze „ohrozili věrohodnost soudu a důstojnost odvolacího řízení“ tím, že při jednání dne 30. 3. 2006 „celou dobu, kdy JUDr. N. referoval obsah spisu, si obě soudkyně soustředěně pročítaly spisy jiných kauz a dění v soudní síni je viditelně nezajímalo“, a „jak se později ukázalo, o výsledku odvolacího řízení bylo rozhodnuto před začátkem jednání bez ohledu na platný zákon o rodině a prokázaná fakta“. Vzhledem k tomu, že navrhovatel zpochybňuje nepodjatost soudců uvedenými tvrzeními, nelze vyloučit, že před rozhodnutím o tom, zda jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, bude potřebné provést šetření k objasnění toho, zda navrhovatelova tvrzení jsou správná.
Navrhovatel se domáhá určení lhůty k rozhodnutí o „námitce podjatosti“ (návrhu na vyloučení soudců). Vzhledem k tomu, že ani podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nelze - při respektování nezávislosti Vrchního soudu v Praze a příslušných soudců při projednání a rozhodnutí věci jinak vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Co 119 a 120/2006 - dovodit, že by právě ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu došlo k průtahům, Nejvyšší soud České republiky, který je návrhem v tomto směru - jak uvedeno již výše - vázán a který není podle zákona oprávněn určit lhůtu k provedení jiného procesního úkonu, než který byl v návrhu označen, návrh navrhovatele podle ustanovení §174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích zamítl.
Navrhovatel se rovněž domáhá, aby „VS v Praze zrušil usnesení KS v Praze 24 Co 119 a 120/2006 –79 ze dne 25. 4. 2006“. Jak již bylo výše uvedeno, postup podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích nemůže a nesmí sloužit k přezkoumávání správnosti soudního rozhodnutí (tomu slouží opravné prostředky podle příslušného procesního předpisu – zde o.s.ř.). Proto Nejvyšší soud České republiky zamítl návrh i v této části.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 4 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst.1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení §174a odst.7 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení vznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. srpna 2006
JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.
předseda senátu