ECLI:CZ:NS:2013:21.ND.311.2013.1
sp. zn. 21 Nd 311/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně J. R. , zastoupené JUDr. Tomášem Hrdličkou, advokátem se sídlem v Brně, Údolní č. 53, proti žalovanému Městu Rychnov nad Kněžnou se sídlem městského úřadu v Rychnově na Kněžnou, Havlíčkova č. 136, IČO 00275336, zastoupenému JUDr. Miloslavem Tuzarem, advokátem se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Palackého č. 108, o určení neplatnosti právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 39/2012, o přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 39/2012 se nepřikazuje podle §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 28. 8. 2012 bylo u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí zahájeno řízení o určení neplatnosti právního úkonu – souhlasu žalobkyně (původně též žalobce P. J., ohledně kterého bylo řízení po zpětvzetí žaloby usnesením vyhlášeným při jednání Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou dne 26. 2. 2013 zastaveno) s osvojením nezletilého A. R., učiněného dne 19. 4. 2010 před Městským úřadem v Rychnově nad Kněžnou.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 7. 9. 2012, č. j. 10 C 118/2012-8, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou.
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou – poté, co rozsudkem ze dne 26. 2. 2013, č. j. 3 C 39/2012-285, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, co Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 20. 6. 2013, č. j. 26 Co 144/2013-322, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a co Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 8. 2013, č. j. 1 Nc 943/2013-329, rozhodl, že nesouhlas Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou s postoupením věci usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. 9. 2012, č. j. 10 C 118/2012-8, není důvodný – předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o přikázání věci z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o. s. ř.) Okresnímu soudu ve Zlíně. Má zato, že „je vhodné, aby spor rozhodl soud určený podle ustanovení §88 písm. c) občanského soudního řádu, tedy Okresní soud ve Zlíně“, neboť – jak plyne z rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2013, č. j. 26 Co 144/2013-322 – v tomto případě jde o řízení zahájené určovací žalobou podle ustanovení §180a odst. 1 o. s. ř., tedy o řízení o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, a takové řízení vede výlučně soud péče o nezletilé podle ustanovení §88 písm. c) o. s. ř.; „všechna ostatní řízení o dítěti dosud vedl pouze Okresní soud ve Zlíně“.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Žalobkyně se vyjádřila tak, že souhlasí „s přenesením místní příslušnosti“ z důvodů vhodnosti k Okresnímu soudu ve Zlíně.
Žalovaný sdělil, že nemá námitek proti navrhovanému záměru soudu postoupit spor k Okresnímu soudu ve Zlíně.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Uvedené ustanovení je zároveň zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku); důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše uvedeného ústavního principu.
Důvody pro postup podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., pro které by měla být tato věc z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně, neshledává Nejvyšší soud České republiky opodstatněnými. Skutečnost, že nezletilé dítě (které dosud ani není účastníkem řízení) má bydliště v obvodu Okresního soudu ve Zlíně a že „všechna ostatní řízení o dítěti dosud vedl pouze Okresní soud ve Zlíně“, nemůže být - sama o sobě - důvodem, pro který by věc měla být přikázána z důvodu vhodnosti uvedenému soudu. Tím, že by projednávaná věc byla přikázána Okresnímu soudu ve Zlíně, by nebylo dosaženo (a to také s ohledem na dosavadní výsledky řízení) hospodárnějšího, rychlejšího a ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), proto věc vedenou u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 39/2012 Okresnímu soudu ve Zlíně podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. listopadu 2013
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu