ECLI:CZ:NS:2018:21.ND.387.2017.1
sp. zn. 21 Nd 387/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci péče o nezletilého T. F. , zastoupeného Městskou částí Praha 15, se sídlem v Praze 15, Boloňská č. 478/1, jako kolizním opatrovníkem, syna T. F. , zastoupeného JUDr. Michalem Božkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Šaldova č. 466/34, a R. F. , o výchovu a výživu nezletilého, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 50 P 104/2014 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 68 Co 167, 168/2017, o návrhu matky na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu, takto:
I. Věc, vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 50 P 104/2014, se podle §12 odst. 2 o.s.ř. nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kroměříži.
II. Věc, vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 68 Co 167, 168/2017, se podle §12 odst. 2 o.s.ř. nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 27.10.2017 matka nezletilého R. F. navrhla „delegaci nutnou i vhodnou dle §12 o.s.ř. Obvodního soudu pro Prahu 10 v rámci opatrovnického řízení vedeného pod sp. zn. 50 P 104/2014 včetně všech souvisejících řízení na Okresní soud v Kroměříži a Městského soudu v Praze v rámci opatrovnického řízení vedeného pod sp. zn. 68 Co 167,168/2017 na Krajský soud v Brně“ mimo jiné se zdůvodněním, že „vyzvala soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 10 JUDr. Evu Zárubovu, aby nepokračovala ve zneužívání pravomoci úřední osoby a poškozování cizích práv nezletilého T. F.“, že „i přesto neustále soudkyně vede jednání před soudem, vydává různá usnesení, např. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14.9.2017, č.j. 50 P 104/2014-1132, s cílem si prostřednictvím soudní moci zajistit soukromý znalecký posudek proti matce, která na soudkyni Evu Zárubovu musela podat několik podnětů k prošetření na Policii ČR, a proto jsou spolu v nepřátelském vztahu“, a že „k delegaci nutné Městského soudu v Praze, L. P., jejím přísedícím a S. a jeho zástupcům se vyjádří později“.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 o.s.ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat [v daném případě místní příslušnost obecného soudu dítěte], je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15.11.2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Delegace vhodná je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci.
V posuzovaném případě R. F. žádný důvod – vyjma nerelevantního „nepřátelského vztahu se soudkyní JUDr. Evou Zárubovou“ – pro přikázání věci k Okresnímu soudu v Kroměříži neuvádí. Obdobně je tomu i v případě důvodu k přikázání věci ke Krajskému soudu v Brně, neboť R. F. v závěru svého podání pouze konstatuje, že v tomto ohledu „se vyjádří později“. Navíc ani z obsahu spisu vyplývající změna bydliště nezletilého T. F. nepředstavuje okolnost, jež by umožnila hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci Okresním soudem v Kroměříži (Krajským soudem v Brně) oproti jejímu projednání před Obvodním soudem pro Prahu 10 (Městským soudem v Praze) [zvláště v situaci, kdy se jedná o řízení probíhající před místně příslušným soudem již od 7.11.2014, který dosud činil v projednávané věci všechny úkony a který má nejlepší předpoklady pro zjištění poměrů dítěte]. Skutečnost, že nezletilý T. F. již nemá bydliště v obvodu příslušného soudu, totiž nemůže sama o sobě přikázání věci jinému soudu odůvodnit, neboť tuto situaci je případně možno řešit institutem dožádání podle §39 o.s.ř. Je třeba zohlednit i to, že k důvodům vhodnosti lze při rozhodování o přikázání věci jinému soudu přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. V přezkoumávané věci však otec T. F. nedal souhlas již se změnou bydliště nezletilého dítěte a nevyjádřil jej dosud ani s návrhem matky na delegaci věci jinému soudu.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu R. F. na přikázání věci Okresnímu soudu v Kroměříži (Krajskému soudu v Brně) podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2018
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu