ECLI:CZ:NS:2017:21.ND.446.2016.1
sp. zn. 21 Nd 446/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně České provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě, se sídlem v Opavě, Rybí trh č. 185/16, IČO 449 41 439, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 1096/8, proti žalovaným 1) České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 697 97 111, 2) Městu Bruntál , se sídlem v Bruntále, Nádražní č. 994/20, IČO 002 95 892 a 3) Moravskoslezskému kraji , se sídlem v Ostravě, 28. října č. 2771/117, IČO 708 90 692, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 195/2015, o návrhu na delegaci, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 195/2015, se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (případně jinému Obvodnímu soudu v Praze či Okresnímu soudu v Praze).
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 21.12.2015 u Okresního soudu v Bruntále domáhala podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, určení, že žalovaná 1) je vlastnicí tam specifikovaných nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 1870 a nacházejících se v katastrálním území B., obec B., zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Bruntál.
Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 1.6.2016 č.j. 17 C 195/2015-424 řízení přerušil do pravomocného skončení právní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 38 C 143/2015.
K odvolání všech žalovaných Krajský soud v Ostravě usnesení okresního soudu změnil tak, že se řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 38 C 143/2015 nepřerušuje.
Podáním ze dne 23.11.2016 žalobkyně navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o.s.ř.) přikázána jinému soudu s odůvodněním, ,,že s ohledem na četnost sporů“, které jako oprávněná osoba podle zákona č. 428/2012 Sb. vede u Okresního soudu v Bruntále, Okresního soudu v Olomouci a Okresního soudu v Opavě, „je nereálné, aby právní zástupce žalobkyně (který má sídlo v Praze) téměř každý den či obden cestoval zejména do Bruntálu či do Opavy a Olomouce, přičemž soudní jednání jsou často nařízena na 8hod ranní nebo 9hod. ranní, což pro právního zástupce žalobkyně znamená nejen časovou náročnost zahrnující cestování z Prahy do Bruntálu, Opavy, Olomouce, ale s ohledem na čas nařízených jednání musí právní zástupce žalobkyně tuto cestu absolvovat den předem, vedle nákladů na dopravu musí právní zástupce žalobkyně uhradit i ubytování a nocleh“, a že „ve většině řízení jsou další účastníci řízení, kteří rovněž cestují z Prahy“. Vzhledem k tomu, že vedení těchto sporů je pro žalobkyni, jakožto církevní a charitativní instituci, velice nákladné, v rámci minimalizace nákladů, hospodárnosti, rychlosti a efektivního vedení všech dotčených sporů zvolila z důvodů vhodnosti Obvodní soud pro Prahu 1 (případně jiný Obvodní soud v Praze či Okresní soud v Praze).
Žalovaná 1) s navrhovanou delegací nesouhlasí, neboť přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu by bylo na úkor žalované 1), za níž před soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, přičemž výkon činnosti tohoto úřadu spočívající v jednání před soudem zabezpečuje Územní pracoviště Ostrava, v jehož územním obvodu se nachází majetek dotčený žalobním návrhem. S ohledem na předmět řízení a navržené důkazy nelze dospět k závěru, že by souzená věc byla projednána jiným než příslušným soudem rychleji a hospodárněji.
Žalovaný 2) nesouhlasí s návrhem žalobkyně na přikázání věci jinému soudu, neboť důvodem pro změnu místní příslušnosti soudu „nemůže být pouze časová a finanční úspora na straně žalobkyně“. Došlo-li by ke změně místní příslušnosti soudu, byli by to „naopak ostatní účastníci řízení, kteří by nesli zvýšené náklady na dopravu svých zaměstnanců na jednotlivá soudní jednání“. Právní zástupce žalobkyně byl povinen při převzetí právního zastoupení zohlednit své časové možnosti při vedení sporů a „jeho nedůslednost nemůže jít k tíži ostatních účastníků“. Jednání žalobkyně tak působí dojmem, že „obstrukčními procesními návrhy obchází svůj neúspěch v návrhu na přerušení řízení, neboť je zřejmé, že ve věcech, kde je podán návrh na přikázání věci, nebude do rozhodnutí Nejvyššího soudu postupováno“.
Žalovaný 3) rovněž nesouhlasí s návrhem žalobkyně na přikázání věci jinému soudu, neboť v přikázání věci nejsou dány důvody podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. Tímto postupem by bylo zasaženo do procesních práv účastníků řízení, zejména do práva účastníků na zákonného soudce; poukazuje také na to, že „v tomto řízení krom právního zástupce žalobkyně nemá jiný účastník sídlo v Praze“, že „argument, že z Prahy cestují další účastníci řízení, je tak zjevně nepravdivý a ani v kombinaci s dalšími argumenty žalobkyně jej nelze považovat za dostatečný důvod k delegaci celého řízení“ a že “přikázání řízení k obvodnímu či okresnímu soudu v Praze by naopak znamenalo zvýšení nákladů pro ostatní účastníky řízení“.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodů vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Uvedené ustanovení je zároveň zákonem určenou výjimkou ze zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanovení zákon (srov. čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku); důvody pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše uvedeného ústavního principu.
V posuzované věci žalobkyně neuvádí v návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (nebo některému z Obvodních či Okresních soudů v Praze) žádné skutečnosti, které by umožnily hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci. Řízení se týká práva k nemovitostem, a proto místně příslušným k projednání a rozhodnutí této věci není obecný soud žalovaného, ale soud, v jehož obvodu jsou nemovitosti, k nimž má být podle žaloby určeno vlastnictví žalované 1) [srov. §88 písm. b) o.s.ř.]; tímto soudem je Okresní soud v Bruntále. Přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1, v jehož obvodu má sídlo zástupce žalobkyně advokát JUDr. Ondřej Rathouský, se kterým žalovaná 1) ani žalovaný 2) a žalovaný 3) nesouhlasí, nemůže být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o.s.ř.), proto návrhu žalobkyně na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (případně jinému Obvodnímu soudu v Praze či Okresnímu soudu v Praze) podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. ledna 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu